Slovenské národní probuzení

Slo­ven­ské národní obro­zení bylo také namí­řeno proti ger­ma­ni­zaci (jako České NO), ale pře­de­vším proti maďa­ri­zaci. Jazy­kový pro­blém se obje­vil poz­ději než u Čes­kého národ­ního obro­zení (až na pře­lomu 18. a 19. sto­letí). Jazyk se též měl stát nástro­jem eman­ci­pace. Slo­ven­ština jako jazyk ovšem nemohla být pouze „obro­zena“ a zdo­ko­na­lena, musela se nejdříve vytvo­řit. Maďar­ské refor­mis­tické hnutí, které pro­sa­zo­vala maďar­ská šlechta, spo­jené s bojem za poli­tic­kou své­byt­nost Uher na maďar­ském etnic­kém základě, se ovšem s národní eman­ci­pací slo­van­ských men­šin v rámci země vůbec neslučovalo.

První a druhá etapa

P. Anton Bernolák (3. 10. 1762 – 15. 1. 1813), katolický kněz a lingvista

P. Anton Ber­no­lák (3. 10. 1762 – 15. 1. 1813), kato­lický kněz a lingvista

první etapě (pře­lom 18. a 19. sto­letí) na Slo­ven­sku půso­bily dva proudy: evan­ge­líci a ber­nolákovci. Evan­ge­líci chtěli za spi­sovný jazyk bib­lic­kou češ­tinu, ber­nolákovci jazyk vychá­ze­jící ze zápa­doslo­ven­ského (trnav­ského) nářečí. Anton Ber­no­lák (řím­sko­ka­to­lický kněz) vytvo­řil se svými pří­z­nivci v Bra­ti­slavě v letech 1792 – 1800 Slo­ven­ské učené tova­riš­stvo, které nový jazyk pro­pa­go­valo (vydá­vá­ním knih). Proti ber­no­lá­kov­cům stál evan­ge­lický proud, který zastá­val pou­ží­vání češ­tiny. V jeho čele byl Juraj Pal­ko­vič. Ani jeden z těchto návrhů však nebyl rea­li­zo­ván, jazy­kový dua­lis­mus navíc tříš­til tolik potřeb­nou jed­notu slo­ven­ského hnutí. Ve druhé etapě (20. – 30. léta 19. stol.) dochází k pro­bou­zení Slo­váků a k jejich sebeuvědomění.

Třetí etapa

  • Zaklá­da­jící čle­nové Matice slo­ven­ské (1863) (kresba: Josef Rupert Maria Přecechtěl)

    hlavní postavy: Ľudo­vít Štúr, Josef Milo­slav Hur­ban, Michal M. Hodža

  • působí na růz­ných ško­lách, zaklá­dají spo­lek Vzájomnosť
  • dochází k uvě­do­mění roz­dě­lení Slo­ven­ska na kato­líky a evan­ge­líky (snaží se je spojit)
  • z ini­ci­a­tivy Štúra a jeho pří­z­nivců vzniká spi­sovný jazyk (po dohodě s Ber­no­lá­tovci 1843) na základě stře­do­slo­ven­ského nářečí; tím je defi­ni­tivně pohřbena myš­lenka na česko-slo­ven­skou jed­notu, nový jazyk se dočkal odmít­nutí jak na české, tak čás­tečně i na slo­ven­ské straně (Kollár)
  • roku 1844 v Lip­tov­ském Miku­láši vzniká spo­lek Tatrín – vydá­val knihy a noviny ve slo­ven­štině (slou­žil k pro­pa­gaci nového jazyka a jako cen­t­rum slo­ven­ského nacionalismu)
  • Štúrovci bojují také za odstra­nění pod­dan­ství a roboty (to je hlavní zlo a pří­čina zaostalosti)
  • radi­ká­lové (Janko Král, Ján Fran­cisci Rimavský)
  • Maďaři však Slo­váky neu­znali za národ, proto nee­xis­to­valy slo­ven­ské střední ani vysoké školy (inte­li­gence hovo­řila pouze maďarsky)
  • roku 1848 Slo­váci před­nesli Žia­dosti slo­ven­ského národa v Lip­tov­ském Miku­láši – hlavní revo­luční pro­gram slo­ven­ského národ­ního hnutí, ty však byly Maďary zamítnuty
  • roku 1861 Maďaři zamítli též Mar­tin­ské memo­ran­dum, které obsa­ho­valo pro­hlá­šení své­byt­nosti Slo­váků, poža­davky na rov­no­práv­nost a vytvo­ření auto­nomního slo­ven­ského území v rámci Uher – Hor­nou­her­ského slo­ven­ského Okolí (1. vyjá­d­ření před­stavy o utvo­ření slo­ven­ského státně-poli­tic­kého útvaru); ten­týž rok bylo memo­ran­dum pře­pra­co­váno a před­lo­ženo přímo císaři, opět bylo ale odmítnuto
  • v 60. letech vznikla první 3 gym­ná­zia se slo­ven­šti­nou jako vyu­čo­va­cím jazykem
  • 1863 zalo­žena v Tur­či­an­ském sv. Miku­láši Matice slo­ven­ská (sta­novy potvr­zeny už 1862) – prv­ním před­se­dou Šte­fan Moy­ses a mís­to­před­se­dou Karel Kuzmány – na půdě Matice se poda­řilo sjed­no­tit roz­dílné názo­rové proudy
  • po udá­los­tech roku 1867 a vydání národ­nost­ního zákona v pro­sinci 1868 dochází k obno­ve­nému maďa­ri­zač­nímu tlaku a likvi­daci jakých­ko­liv reál­ných myš­le­nek na slo­ven­skou autonomii

=> Slo­vá­kům hro­zila maďa­ri­zace až do vzniku Čes­ko­slo­ven­ské repub­liky (28. 10. 1918, resp. 30. 10. 1918)

Doporučená literatura

  • Kováč, D.: Dějiny Slo­ven­ska. Nakla­da­tel­ství Lidové noviny 2010.
  • Křen, J.: Dvě sto­letí střední Evropy. Argo, Praha 2005.
  • Tay­lor, A. J. P.: Poslední sto­letí habsbur­ské monar­chie. Rakousko a Rakousko-Uher­sko v letech 1809–1918. Barris­ter & Prin­ci­pal, Brno 1998.
  • Urban, O.: České a slo­ven­ské dějiny do roku 1918. Nakla­da­tel­ství Svo­boda, Praha 1991.
© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version