Totalitní systémy meziválečného období

S pojmem tota­litní režim bychom měli být obe­zřetní. V české pub­li­cis­tice a žur­na­lis­tice se stalo praxí ozna­čo­vat všechny nede­mo­kra­tické režimy, kte­rých bylo  ve druhé polo­vině dva­cá­tého sto­letí více než polo­vina, jako tota­litní. Tota­li­ta­ris­mus je nede­mo­kra­tická forma stát­ního zří­zení, kde se vlád­noucí elita poli­tic­kých vůdců snaží ovliv­nit celý život spo­leč­nosti jejich ide­o­lo­gií a názory. Zasa­hují ale i do sfér života, které jsou čistě sou­kromé jako napří­klad uza­ví­rání sňatků, výběr povo­lání, ces­to­vání, nábo­žen­ské vyznání a další. Nástup nede­mo­kra­tic­kých režimů byl reakcí na nespo­ko­je­nost s výsledky první svě­tové války – např. Německo (vysoké repa­race zne­mož­ňu­jící hos­po­dář­ský roz­mach) nebo Itá­lie (nedo­sáhla poža­do­va­ných územ­ních zisků – Dal­má­cie, Istrie). Nástup tota­lit­ních a auto­ri­ta­tiv­ních sys­témů ve tři­cá­tých letech 20. sto­letí byl reakcí na pro­bí­ha­jící hos­po­dář­skou krizi a s ní spo­jené soci­ální problémy.

• vysoká neza­měst­na­nost (zbí­da­čo­vání),
• pau­per­i­zace střed­ních vrs­tev (vzpoura měšťanstva),
• strach vlád­nou­cích vrs­tev (i středu) z komunismu.

Tota­litní režim

• 

  Adolf Hit­ler (1889 – 1945), vůdce německé Třetí říše

  zavádí nad občany totální kon­t­rolu; jedi­nec nic nezna­mená, jen jako pří­sluš­ník celku (národ, strana)

• cílem je pro­sa­dit urči­tou ide­o­lo­gii a způ­so­bit to, aby jí občané při­jali (ide­o­lo­gie = výklad světa)
• spo­jen s potla­če­ním opo­zice a uží­vá­ním teroru (psy­chic­kého i fyzic­kého) k zastra­šení pro­tiv­níků nebo pro­sa­zení extrém­ních sta­no­vi­cek (proti plu­ra­litě stran a poli­tic­kých názorů, proti zastu­pi­tel­ské demo­kra­cii, proti svo­bod­ným volbám)
• jediná poli­tická strana vládní a vlád­noucí (stát je degra­do­ván na nástroj k pro­sa­zení poli­tiky vlád­noucí strany)
• infor­mační mono­pol (má v rukou sdě­lo­vací prostředky)
• ofi­ci­ální pro­pa­ganda – utváří světonázor
• pře­vaha poli­cej­ního státu nad právním
• řízené hos­po­dář­ství (pod­ří­zeno zájmům státu)
• potla­čení lid­ských práv
• omlou­vání zlo­činů prin­cipy „vyš­ších cílů“ nebo prin­cipy „nové morálky“
• v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stme­luje spo­leč­nost, je nad­třídní, repre­zen­tuje auto­ritu shora (lidé ho uznávají)
• Německo = Führer; Itá­lie = Ducce; Špa­něl­sko = Caudillo

Nedemokratické režimy ve světě

Itá­lie                Benito Mus­so­lini (1922 – pochod na Řím; – 1943)
Řecko              Ioan­nis Meta­xas (1936 – 1941)
Slo­ven­sko       Jozef Tiso (1939 – 1945)
Rumun­sko      Ion Anto­ne­scu (1940 – 1944)

Por­tu­gal­sko    Antó­nio Sala­zar (1928 – 1968) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Špa­něl­sko       Fran­ce­sco Franco (puč 1936, občan­ská válka, 1939 vítězí Fran­kisté – 1975) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Maďar­sko       Mik­lós Horthy (1920 – 1944) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Pol­sko             Józef Pił­sud­ski (1926 – 45); Józef Beck (1935 – 45) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Rakousko        Engel­bert Doll­fuss (1932 – 1934) – (Auto­ri­ta­tivní režim)

Fašis­tické strany půso­bily i v demo­kra­tic­kých režimech:

• ve Fran­cii – Ohňové kříže (Fra­nçois de La Rocque) = lagonlardi
• v ČSR – Národní obec fašistická
• ve Velké Bri­tá­nii – Brit­ský fašis­tický svaz

= masová hnutí (měla obrov­skou podporu)