Úvod do poválečného období
Druhá světová válka po sobě zanechala svět rozdělený na dva mocenské bloky – západní a východní (tzv. bipolární uspořádání). V každém z nich převažovala zcela jiná ideologie – na západě demokracie a na východě komunismus. Úpadek po druhé světové válce zaznamenaly ideologie nacionalistické a nacistické. Naopak posílen byl vliv levicově orientovaných ideologií a politických stran. Levicové tendence se objevily nejen na území, které bylo osvobozeno sovětskými vojsky, ale také v západní Evropě. Levicové vlády realizující četné sociální reformy a znárodňování velkých podniků nastoupily ve Francii, Itálii i Spojeném království.
Ve střední a východní Evropě byl, vlivem špatného hospodářského stavu poválečné doby, posílen vliv komunistických stran, nabízejících východisko ve formě vlády lidu. Vývoj začal pomalu směřovat k připojení těchto zemí do sovětského bloku a Západ s tím nic neudělal. Komunismus byl navíc deformován stalinismem a s tím souvisejícími principy totalitní diktatury. Takováto forma komunismu (stalinismu) byla uplatněna v průběhu druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let zeměmi, jako například Československo, Polsko, Maďarsko, aj. Ačkoliv proklamovala vládu lidu, de facto byla jedinou vládnoucí stranou strana komunistická.
Na Západě zaujaly nejsilnější ekonomickou i politickou pozici Spojené státy americké, které převzaly roli hlavního tvůrce světové politiky. V podobné pozici jsou dodnes.
Rozdělení Německa po 2. sv. v.
Od 17. července do 2. srpna 1945 se konala antifašistická konference v Postupimi u Berlína, kde byla přijata dohoda o poválečném uspořádání Evropy a zvláště Německa. Za Spojené státy americké byl přítomen prezident Harry S. Truman, za Spojené království premiér Clement Attlee a za Sovětský svaz sám J. V. Stalin. Německo mělo být výhledově spojeno v jeden celek, do té doby však bude spravováno ve čtyřech okupačních zónách – americké, britské, francouzské a sovětské. Dohodnuty byly reparace, které Německo mělo za škody, způsobené svojí agresí, platit. Dále bylo rozhodnuto o provedení odsunu německého obyvatelstva z Československa, Maďarska a Polska. Projednány byly také způsoby potrestání válečných zločinců. Výsledky konference měla sledovat nově ustavená Rada ministrů zahraničních věcí složená ze zástupců Číny, Francie, Sovětského svazu, Spojených států a Spojeného království. Za úkol měla také sestavit konečnou mírovou smlouvu s Německem a dalšími poraženými mocnostmi.
