Úvod do pravěku

Pra­věk je nejdelší a nej­starší úsek v ději­nách lid­stva. Za počá­tek pra­věku pova­žu­jeme při­bližný výskyt  tvorby prv­ních kamen­ných nástrojů před­chůd­cem člo­věka  (asi 3 mili­óny let před Kr.).  Závěr pra­věku lze zto­tož­nit se vzni­kem sta­ro­o­ri­en­tál­ních států a vzni­kem písma (4. tisí­ci­letí před Kr.), v Evropě však až v prv­ním tisí­ci­letí před naším letopočtem.

Věda zabý­va­jící se nej­star­ším obdo­bím lid­ských dějin se nazývá prehis­to­rie (= dějiny pra­věku). Ta čerpá své poznatky pouze z arche­o­lo­gic­kých nálezů. Proto­his­to­rie (= dějiny raně his­to­ric­kého období) je věda zabý­va­jící se pra­vě­kem, která kom­bi­nuje pra­meny arche­o­lo­gické a písemné.

Způsoby periodizace pravěku

Pra­věk roz­dě­lu­jeme něko­lika způ­soby. Nej­zná­měj­ším způ­so­bem peri­o­di­zace pra­věku je podle suro­viny, známe však také roz­dě­lení podle způ­sobu obživy či podle uspo­řá­dání společnosti.

Jako první zde zmí­níme arche­o­lo­gic­kou peri­o­di­zaci pra­věku – ta pra­věk dělí podle suro­viny (tech­no­lo­gie), ze kte­rého se vyrá­běly nástroje. Jejím zákla­dem je tro­j­dobá peri­o­di­zace Chris­ti­ana Thom­senaChris­tian Jür­gen­sen Thom­sen (29. 12. 1788 – 21. 05. 1865) Dán­ský arche­o­log. z roku 1836. Toto roz­dě­lení dělí pra­věk na tři období, a to dobu kamen­nou, dobu bron­zo­vou a dobu želez­nou, při­čemž doba kamenná se dále dělí na pale­o­lit, mezo­lit, neo­lit a  ene­o­lit; doba bron­zová na starší, střední a mladší; a doba železná na starší (doba hal­štat­ská) a mladší (doba laténská).

Dru­hým způ­so­bem dělení pra­věku je podle způ­sobu obživy. Podle té se pra­věk roz­dě­luje na dvě etapy. První období se ozna­čuje jako při­svo­jo­vací hos­po­dář­ství (pale­o­lit a mezo­lit), druhé období se pak nazývá pro­duk­tivní či výrobní hos­po­dář­ství (od neo­litu), pro­tože se člo­věk neži­vil již jen tím, co mu poskytne pří­roda, ale také tím, co sám vyrobí.

Jako poslední peri­o­di­zaci pra­věku uveďme roz­dě­lení podle uspo­řá­dání spo­leč­nosti, a to na stádo (tlupu), rodové uspo­řá­dání a roz­pad rodové spo­leč­nosti, při­čemž rodové uspo­řá­dání se může ještě dále dělit na mat­ri­ar­chát a patri­ar­chát podle vedou­cího posta­vení muže či ženy v rodině.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version