Úvod do pravěku
Pravěk je nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva. Za počátek pravěku považujeme přibližný výskyt tvorby prvních kamenných nástrojů předchůdcem člověka (asi 3 milióny let před Kr.). Závěr pravěku lze ztotožnit se vznikem staroorientálních států a vznikem písma (4. tisíciletí před Kr.), v Evropě však až v prvním tisíciletí před naším letopočtem.
Věda zabývající se nejstarším obdobím lidských dějin se nazývá prehistorie (= dějiny pravěku). Ta čerpá své poznatky pouze z archeologických nálezů. Protohistorie (= dějiny raně historického období) je věda zabývající se pravěkem, která kombinuje prameny archeologické a písemné.
Způsoby periodizace pravěku
Jako první zde zmíníme archeologickou periodizaci pravěku – ta pravěk dělí podle suroviny (technologie), ze kterého se vyráběly nástroje. Jejím základem je trojdobá periodizace Christiana ThomsenaChristian Jürgensen Thomsen (29. 12. 1788 – 21. 05. 1865) Dánský archeolog. z roku 1836. Toto rozdělení dělí pravěk na tři období, a to dobu kamennou, dobu bronzovou a dobu železnou, přičemž doba kamenná se dále dělí na paleolit, mezolit, neolit a eneolit; doba bronzová na starší, střední a mladší; a doba železná na starší (doba halštatská) a mladší (doba laténská).
Druhým způsobem dělení pravěku je podle způsobu obživy. Podle té se pravěk rozděluje na dvě etapy. První období se označuje jako přisvojovací hospodářství (paleolit a mezolit), druhé období se pak nazývá produktivní či výrobní hospodářství (od neolitu), protože se člověk neživil již jen tím, co mu poskytne příroda, ale také tím, co sám vyrobí.
Jako poslední periodizaci pravěku uveďme rozdělení podle uspořádání společnosti, a to na stádo (tlupu), rodové uspořádání a rozpad rodové společnosti, přičemž rodové uspořádání se může ještě dále dělit na matriarchát a patriarchát podle vedoucího postavení muže či ženy v rodině.
