Úvod do raného středověku

Stře­do­věk, jak už samotný název napo­vídá, značí dějiny ve „středu věků“, čili v období mezi sta­ro­vě­kem a novo­vě­kem. Za počá­tek stře­do­věku pova­žu­jeme tedy stejný oka­mžik jakým je konec sta­ro­věku, čili pád říše Zápa­do­řím­ské (476 po Kristu). Datace konce stře­do­věku však již tolik jistá není – nej­ob­vyk­lej­ším datem je obje­vení Ame­riky Kryš­to­fem Kolum­bem (1492); v růz­ných his­to­ric­kých pub­li­ka­cích se však můžeme setkat také napří­klad s rokem 1517, kdy bylo zve­řej­něno 95 tezí Mar­ti­nem Luthe­rem (známý refor­má­tor církve), s rokem 1453, kdy došlo k dobytí Kon­stan­ti­no­pole Turky, s rokem 1618, tedy počát­kem války tři­ce­ti­leté nebo počát­kem ang­lické bur­žo­azní revo­luce (1640).

Periodizace středověku

Stře­do­věk dělíme na násle­du­jící období:

  1. Raný stře­do­věk (476 – 11. století)
  2. Vrcholný stře­do­věk (12. – 14. století)
  3. Pozdní stře­do­věk a pře­chod k novo­věku (15. – 16. století)

raném stře­do­věku (který je před­mě­tem této kapi­toly) dochází k vytvá­ření nových civi­li­zač­ních cen­ter, důle­žitá cen­tra se pomalu stě­hují ze Stře­do­moří do nitra Evropy. Dochází též k šíření křes­ťan­ství, roz­víjí se román­ská kul­tura. Raný stře­do­věk by se dal roz­dě­lit do dvou období, před­stát­ního, kdy ještě nevzni­kají státy jako takové a období raně státní, ve kte­rém vzni­kají raně feu­dální státy, které jsou ovliv­něny Antikou.

Mnich, rytíř a dělník reprezentují tři stavy (učení o trojím lidu)

Mnich, rytíř a děl­ník repre­zen­tují tři stavy (učení o tro­jím lidu)

Ve vrchol­ném stře­do­věku je šířeno učení o tro­jím lidu (ducho­ven­stvo, šlechta, prostý lid). Postupně dochází k zaklá­dání měst jakožto cen­ter řeme­sel a obchodu a tím také k růstu významu měš­ťanů. Ve 14. sto­letí je tento růst poza­sta­ven pře­de­vším vli­vem moro­vých epi­de­mií (zná­mých také jako černá smrt) a také nepří­z­ni­vých kli­ma­tic­kých pod­mí­nek. V kul­tuře postupně pře­jímá pomy­slné žezlo kul­tura gotická.

V období pozd­ního stře­do­věku a pře­chodu k novo­věku čekalo Evropu  mnoho změn a nových udá­lostí. Z východu se čím dál tím více tla­čili osman­ští Turci, což postupně vedlo mj. k pádu Byzant­ské říše. Jejich pří­tom­nost s sebou při­nesla nut­nost hle­dání cest na dálný východ neob­vyk­lými tra­sami, což vedlo k obje­vení a postupné kolo­ni­zaci nových území na nových kon­ti­nen­tech (objevné zámoř­ské cesty, např. Kryš­tof Kolum­bus, 1492). V kul­tuře postupně nahra­zuje gotiku renesance.

Středověká společnost

Stře­do­věká spo­leč­nost se vytvá­řela ve třech hlav­ních kul­tur­ních centrech:

  1. latin­ská (západní) kultura
    • román­ské, ger­mán­ské a zápa­doslo­van­ské národy
    • jazy­kem byla latina (z ní se vyvi­nuly jazyky dnes pou­ží­vané na tomto území)
  2. byzant­sko-slo­van­ská kultura
    • východní, jiho­vý­chodní národy, malo­asij­ské národy
    • jazy­kem byla sta­ro­slo­věn­ština nebo řečtina
    • cen­t­rem byla po dlou­hou dobu Byzanc
  3. islám­ská (arab­ská) kultura
    • přední Asie, Arab­ský polo­ostrov, severní Afrika, část Pyre­nej­ského poloostrova
    • jazy­kem byla arabština
    • pochází z Arab­ského poloostrova
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht