Versailleský mírový systém

Sho­máž­dění v zrca­dlo­vém sále ve Ver­sailles před pode­psá­ním Ver­sailleské smlouvy

Ver­sailleská kon­fe­rence začala 18. ledna 1919. Dříve než začala se všechny státy při­pra­vo­valy na diplo­ma­tická jed­nání. Vítě­zové chtěli nej­větší výhody, pora­žení co nej­více zmír­nit následky porážky.

Fran­couz­ský pre­zi­dent Ray­mood Poin­caré před­nesl zaha­jo­vací pro­jev, v němž za viníky války ozna­čil cen­t­rální moc­nosti. Ver­sailleské kon­fe­rence se účast­nili pouze zástupci vítěz­ných států (nej­dů­le­ži­těj­ších pět států – vše­o­becné zájmy (USA, Fran­cie, Ang­lie, Itá­lie, Japon­sko); ostatní – ome­zené zájmy (mj. i Repub­lika Československá)).

Hlav­ním orgá­nem v kon­fe­renci byla nej­vyšší rada (rada deseti), v níž byli zastou­peni pre­mi­éři vlád (+ pre­zi­dent USA) a ministři zahra­ničí 5ti vítěz­ných států. Tento orgán se nako­nec zúžil jen na radu tří (Woodrow Wil­son, David Lloyd George, Geor­ges Cle­men­ceau). Roz­po­ru­pl­ným bodem byl postup vůči Německu. Nej­tvrdší postoj měla Fran­cie; mír­nější Ang­lie, která chtěla zacho­vat rov­no­váhu sil a obá­vala se radi­ka­li­zace poměrů v Německu; USA zastá­valy názor, že Německo má vystu­po­vat neje­nom jako pro­ti­váha Fran­cie, ale také (hlavně) Anglie.

Mimo mírová jed­nání zůstalo Rusko, které nebylo, ač pat­řilo k vítěz­ným stá­tům, při­zváno. Cílem vel­mocí bylo likvi­do­vat soci­a­lis­mus v Rusku a při­pra­vo­vat inter­venci do Ruska, zabrá­nit, aby se Ruské revo­luční myš­lenky šířily do Evropy.

V červnu 1919 byla ve Ver­sailles uza­vřena mírová smlouva s Němec­kem.

  • teri­to­ri­ální změny:
    • Německo ztra­tilo všechny kolo­nie ve pro­spěch pře­de­vším Britů a Fran­couzů (+ Alsasko-Lotrin­sko ve pro­spěch Francie)
    • ztráta území ve prospěch 
      • RČS: Hlu­čín­sko
      • Pol­ska: Poznaň­sko, Horní Slez­sko, východní a západní Prusko, Gdaňsk
      • Dán­ska: část Šlesvicka
      • Bel­gie: drobná území
    • Německu odňato i Sár­sko (pod sprá­vou SN) 
      • po pat­nácti letech se zde měl usku­teč­nit ple­bis­cit, zda při­po­jit k Německu či k Francii
      • uhlí ze Sár­ska bude po dobu 15 let smě­řo­vat do Francie
  • vojen­ské podmínky:
    • v Německu zru­šena vše­o­becná branná povin­nost a gene­rální štáb
    • roz­puš­těna armáda (max. 100 000 vojáků pro řešení vnitř­ních problémů)
    • ztráta loďstva a ponorek
    • zákaz moder­ni­zace zbraní a letec­kých zbraní
    • v Porýní vytvo­řeno demi­li­ta­ri­zo­vané pásmo (o šířce 50 km) na pra­vém břehu Rýna
    • levý břeh Rýna oku­po­ván doho­do­vými vojsky
  • hos­po­dář­ské podmínky:
    • repa­race (ve zlatě, zboží (uhlí, železná ruda), cenné papíry)
    • repa­race velmi vysoké, pro Německo neú­nosné (nespl­ni­telné)
    • něko­li­krát revidovány

Tato smlouva však neza­jis­tila sta­bi­litu (sta­no­vila pro Německo pří­liš tvrdé pod­mínky), vyvo­lá­vala potřebu revanše (odplaty). V někte­rých ohle­dech však nebyla dost tvrdá na to, aby zame­zila nové německé agresi v blízké budoucnosti.

Smlouva s Rakous­kem byla pode­psána v září 1919 v Saint-Ger­main. Potvr­dila roz­pad Rakouska – Uher­ska na nástup­nické státy; potvr­dila územní ztráty. Dávala Rakousku výrazná vojen­ská ome­zení a sta­no­vila repa­race. Obsa­ho­vala přísný zákaz spo­jení Rakouska s Německem.

Smlouva s Maďar­skem byla uza­vřena v červnu 1920 v Trianonu.
Sta­no­vila ztrátu 70% maďar­ského území a 60% obyvatel:

  • Slo­ven­sko, Pod­kar­pat­ská Rus  pře­chází do Repub­liky Československé
  • Sed­mi­hrad­sko, část Banátu pře­chází do Rumunska
  • Chor­vat­sko, část Banátu pře­chází do Krá­lov­ství Srbů, Chor­vatů a Slovinců
  • Bur­gen­land pře­chází do Rakouska

Smlouva s Turec­kem byla pode­psána také v roce 1920 v Sévres. Potvr­dila roz­pad Osman­ské říše a ztrátu 4/5 území. Čer­no­moř­ské úžiny vešly pod mezi­ná­rodní kon­t­rolu; bylo ome­zeno loďstvo a sta­no­veny reparace.

V roce 1919 byla uza­vřena smlouva s Bul­har­skem v Neu­illy. Pro Bul­har­sko zna­me­nala ztrátu území ve pro­spěch východ­ních sou­sedů (Rumun­ska, Řecka, Krá­lov­ství Srbů, Chor­vatů a Slo­vinců). Bul­har­sko také muselo ome­zit svojí armádu.

Ver­sailleský mírový sys­tém nevy­tvá­řel pevné základy pro mír. Byl zalo­žen na mocen­ské pře­vaze vítězů, vyvo­lá­val nespo­ko­je­nost nejen v pora­že­ných zemích, ale i v zemích vítěz­ných (např. Itá­lie). Ve Ver­sailles­kém míro­vém sys­tému bylo také usta­no­veno zalo­žení SN (VIZ výše). Byla též vytvo­řena Malá dohoda (1920–21; spo­je­necká smlouva mezi RČS, Rumun­skem a Jugo­slá­vií pod pat­ro­nací Fran­cie). Pol­sko stálo mimo kvůli spo­rům o území (Těšín­sko).

V letech 1921 – 1922 pro­bí­hala Washing­ton­ská mírová kon­fe­rence, která uspo­řá­dala poměry v Ticho­moří a na dál­ném východě (posí­lení vlivu USA v daných oblas­tech). Na kon­fe­renci měly hlavní roli USA, Evrop­ské moc­nosti (Fran­cie, Ang­lie, Itá­lie) a Japonsko.

Byly uza­vřeny tři trak­táty (smlouvy) moc­ností:

  1. nedo­tknu­tel­nost v držbě ost­rovů v Pacifiku
  2. sta­no­veny válečné lodě (veli­kost, tonáže), které tam moc­nosti směly udržovat
  3. prin­cip ote­vře­ných dveří v Číně pro všechny mocnosti
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht