Vznik a vývoj Sovětského svazu
30. 12. 1922 vznikl Sovětský svaz jako federace několika republik povětšinou na území bývalého Ruského impéria (Ruská sovětská federativní socialistická republika RSFSR, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Běloruská sovětská socialistická republika a Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika). Ruské impérium se rozpadlo v návaznosti na říjnovou revoluci v listopadu roku 1917. Krátce poté následovala občanská válka, kterou vedli bolševici s nejednotnou a různě silnou opozicí a kterou bolševici v roce 1922 vyhráli. V čele první vlády Sovětského svazu stanul Vladimir Iljič Lenin (do 1924).
Hospodářství bylo v rozvratu. Roku 1920 byl přijat program na obnovu hospodářství, jejímž základním plánem byla elektrifikace Ruska. Tento plán vypracoval Gleb Křižanovský (goelro[1]) a plánoval budování elektráren a elektrorozvodných sítí na 15 let. Roku 1921 díky neúrodě při hladomoru zemřelo více jako 5 milionů lidí. Důsledkem občanské války bylo mj. také 7 milionů bezprizorních dětí. Byla ukončena politika válečného komunismu, kterážto byla zavedena za občanské války (veškeré hospodářství bylo podřízeno udržení revoluce) a nahrazena Novou ekonomickou politikou (NEP). Ta povolovala drobné a střední soukromé vlastnictví a pronikání cizího kapitálu, přinesla oživení ekonomiky a rozvoj volného obchodu a peněžních vztahů. Nastaly nové rozdíly v majetku (zbohatlíci = „nepmani“). V roce 1921 byl také přijat zákon, který dovoloval menším statkářům ponechat si půdu. Důvodem jeho přijetí byla snaha zabránit nárůstu katastrofálního hladomoru. Po smrti Lenina v roce 1924 došlo k mocenskému střetu mezi Lvem Trockým a Josifem Stalinem, který zvítězil a stal se nejmocnějším mužem v SSSR. Postupně začal odstraňovat své protivníky. Trockij byl zbaven všech funkcí a musel odejít z SSSR. Roku 1928 byly zavedeny pětiletky.
V zahraniční politice se Sovětský svaz snažil prolomit izolaci a navázat styky s pobaltskými zeměmi a uzavřít dohody se sousedy na jihu (Afghánistán, Írán, Turecko, Mongolsko). 18. 3. 1921 byla podepsána Řižská mírová smlouva, která ukončila válku s Polskem. Roku 1922 se konala konference v Janově, kam bylo pozváno i sovětské Rusko. V Rapallu se sešli dva účastníci Janovské konference (Rusko a Německo) a uzavřeli zde hospodářskou smlouvu; vzdali se vzájemných nároků – Rusko se vzdalo nároků na reparace a Německo se vzdalo nároků na znárodněný majetek jeho občanů v SSSR. Tímto byla prolomena Ruská izolace a byly navázány diplomatické styky mezi SSSR a Německem. Spolupráce těchto dvou zemí pokračovala i po skončení Janovské konference.
[1] Goelro = státní komise pro elektrifikaci Ruska (Государственная комиссия по электрификации России)