Vznik španělského království a ukončení reconquisty
El Cid Campeador (Rodrígo Díaz de Vívar) v počátku reconquisty dobyl Valencii a stal se španělským hrdinou
(socha: Ángel Gil Cuevas)
Již od počátku 8. století přicházeli do Španělska Arabové. Ti na Pyreneském poloostrově, který postupně skoro celý ovládli, založili chálifát, který měl centrum v africké Cordobě. Chálifát se v 11. století rozpadl na několik částí. To umožnilo původním obyvatelům Španělska křesťanského vyznání zahájit rozsáhlou akci ke znovu dobýt zpět na Arabech ztracené území = reconquista. Dobývání území postupovalo od severu (z království Katilie, Aragonie) k jihu (ke Granadě).
První úspěchy reconquisty se dostavily za vlády krále Alfonsa VI. (aragonské království) ke konci 11. století. Na bojích se značnou měrou podíleli rytíři nebo také rytířské řády. Na konci 11. století pomáhal svému králi udatný rytíř Cid , který se stal pro svou věrnost národním hrdinou a objevuje se později i v literárních dílech španělských spisovatelů.
K dovršení reconquisty došlo až ve druhé polovině 15. století. V roce 1469 došlo ke sňatku Isabelly Kastilské, následnice kastilského trůnu s Ferdinandem Aragonským. O deset let později došlo ke spojení obou království a vzniklo Španělské království. Sjednocení umožnilo spojit své síly v dalším boji proti Maurům (Arabům). Jejich posledním útočištěm zůstala Granada na jihu Pyrenejského polostrova. Granada byla 1492 dobyta a poslední „nevěřící“ byli ze španělského území vyhnáni. Tím byl ukončen proces reconquisty. Objevením Ameriky v témže roce začali Španělé dovážet velké množství zlata a stříbra z Kolumbem objevených oblastí. Nově sjednocené Španělsko se stalo velmi brzy bohaté, ale také mocné. Postupně ovládlo kolonie ve Střední a Jižní Americe.
Ferdinand Aragonský měl s Isabellou Kastilskou celkem pět dětí. Jedním z nich byla Juana zvaná Šílená, jejíž povahové rysy vyjádřené tímto přídomkem ovlivňovaly celý jejich rod ještě po mnoha generací (pozn.: i „náš“ císař Rudolf II. Habsburský, který si za své sídlo zvolil Prahu, byl zvláště v pokročilejším věku Juaniným povahovým rysům velmi blízký). Juana si za manžela zvolila Filipa Sličného z roku Habsburků. Společně měli mj. Karla V. (od roku 1516 jako španělského krále titulovaného Carlos I.). Ten byl v letech 1519–1556 také římským císařem. Jejich dalším synem byl Ferdinand I., počínaje rokem 1521 arcivévoda rakouský, od roku 1526 král český a uherský a od 1556 také císař římský.
Sňatkem Filipa Sličného s Juanou Šílenou došlo ke spojení rakouského rodu Habsburků se Španělskem a vznikla tak mocnost, nad kterou „slunce nikdy nezapadá“. Byl to kolos, jemuž však neodpovídal hospodářský rozvoj. To nakonec způsobilo, že centrum Evropy se dostalo jinam, do Nizozemí, do Anglie, odkud vycházela cesta k novověku.
