Zánik „první republiky“
Autor, revidující: Václav Němec, David Barek
- krize a její důsledky způsobila růst nacionalismu
- volby v únoru 1935 představovaly boj o charakter republiky (demokracie, integrita státu – ano × ne)
- integritu státu chtěla porušit Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), Sudetendeutsche Partei (SdP)
- znamenaly porážku fašistických sil a zachování demokracie
- v pohraničí však SdP získala 66% hlasů (nejvíce ve volbách)
- procedurální pravidla však naštěstí zajistila většinu agrárníkům (i předsedu vlády)
- na Slovensku došlo k posílení HSĽS
- vznikla nová strana „Národní sjednocení“
- spojení národní demokracie (K. Kramář) a českých fašistů (J. Stříbrný, R. Gajda)
- heslo: „NIC NEŽ NÁROD!“
- vzorem jim byla Itálie
- v prosinci 1935 odstoupil T.G. Masaryk a konaly se proto prezidentské volby
- TGM za sebe veřejně doporučil Edvarda Beneše
- tři kandidáti:
- Edvard Beneš (Národní Socialisté, Soc–dem, po zákulisních jednáních byli pro i lidovci)
- Bohumil Němec (fašistické síly – SdP, agrárníci, HSĽS)
- Klement Gottwald (komunistická strana; stažen a komunisté podporovali Beneše)
=> vítězem se stal E. Beneš (v oblibě ho měl i Vatikán)
- pokus sjednotit německé protifašistické síly v ČSR se nezdařil; němečtí agrárníci a křesťansko – sociální strana se připojili k SdP
- v letech 1937–1938 požadavky SdP vůči československé vládě rostou
- SdP „trójským koněm“ Německa
- „pátá kolona“ (původ ve Španělské občanské válce – k Madridu se blížily čtyři kolony gen. Moly uvnitř Madridu – spojenci – nazýváni „pátá kolona“)
- = nástroj německé politiky k dosažení německé Mitteleuropy
- cíl politiky: „Heim ins Reich“ (domů do Říše – myšleno připojit Sudety k Říši)
- 24. 4. 1938 SdP („Henleinovci“) přijala karlovarský program
- 8 bodů:
- autonomie (snaha vytvořit uzavřená Německá území s vlastní samosprávou)
- volná propagace nacismu (=> změna zahraniční politiky)
- ČSR obviňována z pomoci šíření bolševismu
- = záminka ke střetu s československou vládou, nešlo o splnění programu ani o řešení národnostní otázky
- snaha ukázat, že s ČSR se nelze dohodnout => řešit mezinárodní cestou
- 7. 5. 1938 Anglo-Francouzská výzva československé vládě, aby přijala Henleinovy požadavky
- jinak západ nedává žádné záruky pomoci
- československá vláda vypracovala národnostní statut (značné ústupky, rozšíření práv menšin)
- v květnu 1938 vypukla tzv. květnová krize (stupňování požadavků, SdP přerušila jednání s vládou)
- Hitler stupňoval své útoky proti ČSR („Nebudu trpět, aby deset milionů Němců trpělo!“)
- 7 mil. v Rakousku, 3 mil. v ČSR
- zpravodajská služba zjistila přesuny německých vojsk u československých hranic (léčka)
- Němci chtěli vědět, jak bude ČSR, západ reagovat
- Hitler stupňoval své útoky proti ČSR („Nebudu trpět, aby deset milionů Němců trpělo!“)
- 20. – 21. 5. 1938 Československá vláda vyhlásila částečnou mobilizaci
- mobilizace jednoho ročníku záložníků na čtyřtýdenní cvičení
- ČSR tím ukázala svou odhodlanost bránit se
- => výzva Hitlerovi (nepodaří se mu druhý anšlus), spojencům
- 30. 5. 1938 Hitler vydává pokyn k vypracování plánu útoku proti ČSR (Fall Grün)
- Hitlerovým rozhodnutím bylo vypořádat se s ČSR
- na konci května se konaly obecní volby (volby starostů)
- v pohraničí volilo SdP 90% Němců
- nebezpečí představovala též HSĽS (30. 5. oslavy XX. výročí Pittsburghské dohody)
- => protičeskoslovenská demonstrace
- nejsilnější politickou stranou byli agrárníci
- dvě frakce – pravá – pro dohodu s Hitlerem (Beran, Preiss)
- cílem ostatních československých stran bylo bránit se (strany od Národního sjednocení až po komunisty)
- Edvard Beneš
- osud ČSR závisí na postoji západu (důvěřuje ve spojenectví s Francií)
- vylučuje izolovanou válku s Německem (sami bychom se neubránili)
- odmítá bojovat proti Německu jen se SSSR (kdyby to bylo reálné)
- léto 1938 – „druhý plán“ – přepracovaný národnostní statut (SdP odmítla)
- léto 1938 – sbližování Velké Británie (Halifax) a Německa (Ribbentrop)
- cíl: dohodnout se s Něm., zabránit válce, vyhnout se svým spojeneckým závazkům
- léto 1938 – československá vláda na nátlak západu přjala mezinárodní zásah
- = porušení národní suverenity, ale jsme ochotní
- srpen – do ČSR přijíždí britský diplomat – lord Runciman (má nezávisle vyřešit vztahy v ČSR) – stýká se však jen s představiteli SdP, s Henleinem, německou šlechtou a průmyslníky
- => závěr: soužití Čechů a Němců není možné
- 29. srpna přijat třetí plán
- 5. září přijat čtvrtý plán, který byl již skoro roven karlovarskému programu SdP
- ČSR se obětuje zájmům světového míru
- to se však nehodí ani SdP, ani Německu (jde jim o připojení třetiny území k Německu)
- 12. září se HSĽS pokusila o puč
- československá vláda rázně zasahuje
- vyhlašuje stanné právo v pohraničí
- 16. září vydán zatykač na Henleina, Franka (představitel SdP)
- československá vláda rázně zasahuje
- 12. září se v Norimberku konal také sjezd NSDAP
- Hitler svými projevy útočí proti ČSR (– ochrání své soukmenovce)
- ČSR označil za snůšku komunismu a husitství
- sudetoněmecká otázka přenesena do mezinárodní politiky (v Evropě vypukla válečná psychóza)
- zprostředkovatelem mezi ČSR a Německem byla Británie („zachraňovala mír“)
- 15. 9. se Chamberlain schází s Hitlerem v Berchtesgardenu
- Hitler požaduje odstoupit pohraničí s více než 50% Němců
- 16. 9. Beneš vyzývá Francii, aby dodržela své smlouvy
- 19. 9. československá vláda dostává Anglo–Francouzské ultimatum, aby přijala Hitlerovy požadavky z Berchtesgardenu (jinak bude ČSR označena za agresora = žádná pomoc ve válce)
- 19. – 20. 9. Beneš sondoval u sovětského ministra zahraničí
- zjistil, že SSSR pomůže
- pouze bude–li ČSR označena za oběť = Německo označeno za agresora
- problémy: SSSR a ČSR neměly žádné společné hranice (přes Polsko nebo Rumunsko) – ani jeden stát by to nedovolil
- dále finanční problémy, Stalinovými čistkami odstraněna celá armádní elita
- 20.9. vláda nejprve odmítla, po nátlaku Beneše však druhý den v 6 hodin ráno ultimatum přijala
- => způsobilo demonstraci v Čechách (250 000 lidí před Parlamentem – Rudolfinum)
- => Hodžova vláda odstoupila
- Beneš jmenoval úřednickou vládu generála Jana Syrového (1888–1970)
- velká očekávání, zklamala
- 22. 9. 1938 schůzka mezi Chamberlainem a Hitlerem v Godesbergu
- požadavky z Berchtesgardenu splněny
- Hitler předkládá memorandum o odstoupení pohraničí (doplněno mapou)
- do 1. října 1938
- 23. 9. 1938 Československá úřednická vláda vyhlašuje mobilizaci (obsazeny pohraniční pevnosti, odhodlání bránit se)
- Hitler zuří, Godesberg ztroskotal (Godesberg = „jak se dohodnout Anglie a Německo na účet ČSR“)
- Hitler hrozí útokem
- Francie a Velká Británie cítí ohrožení appeasementu, vedou intenzívní jednání, narůstá tlak na ČSR; západ hledá jinou cestu
dorozumění s Hitlerem
- 29. 9. 1938 mezinárodní konference v Mnichově
- zorganizoval ji Mussolini; sešli se zde Hitler, Chamberlain (+ min. zahr. Halifax), Mussolini (+ min. zahr. Ciano), Daladier (+ Léger)
- průběh neorganizovaný, nebyl žádný jednací řád (Hitler něco předloží, ostatní odsouhlasí)
- tři zasedání (odpoledne, půlnoc 29. – 30.9.)
- skončila podepsáním Mnichovské dohody o odstoupení československého pohraničí Německu
- po podpisu oznámeno československým zástupcům (za dveřmi – Mastný, Masařík)
- 30. 9. 1938
- ministr zahraničí ČSR Kamil Krofta oznámil, že ČSR přijímá Mnichovskou dohodu
- zároveň řekl, že tím ČSR ztrácí výzbroj za 2 miliardy korun, dává Německu zbraně, které budou použity proti západu
- ve Francii panovaly různé nálady (projev Francouzské zbabělosti × záchrana míru)
Mnichov 1938
= zničení státní suverenity
- porušení zásad mezinárodního práva
- Francie nesplnila své závazky z let 1924 a 1935
- ukázala neúčinnost Malé dohody
- nabízená pomoc SSSR měla spornou hodnotu
- byl důsledkem politiky appeasementu
- povzbuzení pro Hitlera (další ústupky)
=> ztráta důvěry v západ (proto se po válce Beneš orientoval stejnou měrou i na východ)
- „kudla do zad“ – morální krize; „o nás bez nás“ (zrada západu)
Mnichovský komplex
- neschopnost zabránit Mnichovu bylo pro Beneše celoživotním traumatem
- kritizován obyvateli, pravicí i levicí