Zemědělství ve středověku

Raně stře­do­věká spo­leč­nost byla výhradně země­děl­ského cha­rak­teru. Jeli­kož ještě prak­ticky nee­xis­to­vala města (až na pár výji­mek), vět­šina lidí žila na ven­kově, v soběstač­ných ves­ni­cích či pan­stvích (tzv. autar­kie). V země­děl­ství pra­co­valo až 90% obyvatel.

Úhor nazýváme část pole, které není daný rok obdělávané (leží ladem)

Úhor nazý­váme část pole, které není daný rok obdě­lá­vané (leží ladem)

Z nej­více pěs­to­va­ných plo­din jme­nujme pše­nici, žito (i ostatní obi­lo­viny). Z dobytka se cho­val nej­čas­těji skot. K obdě­lá­vání půdy se pou­ží­valo rádlo (obra­celo půdu, nedo­chá­zelo však k jejímu kyp­ření) nebo pluh (orání kva­lit­nější a rych­lejší). Úroda se sklí­zela srpem, obilí se poté muselo ručně vymlá­tit pomocí cepů, čímž se oddě­lilo zrno od klasů. Obilí se poté mlelo na mouku – pou­ží­val se kamenný žer­nov (vyna­le­zen někdy ve 3. – 2. sto­letí před Kris­tem; dva velké kameny polo­žené na sobě, mezi které se nasy­palo zrní a otá­če­ním kamene dochá­zelo k drcení obilí). Celý pro­ces bylo nutné pro dosa­žení kva­litní mouky něko­li­krát opakovat.

Roz­li­šu­jeme čtyři základní způ­soby obdě­lá­vání půdy:

  1. Trojpolní systém předpokládá střídání jaře, ozimu a úhoru

    Troj­polní sys­tém před­po­kládá stří­dání jaře, ozimu a úhoru

    pří­lo­hové (část půdy byla nechá­vána ležet ladem něko­lik let)

  2. úho­rové (tato doba byla zkrá­cena na 1 rok, půdě nechané ležet ladem se říkalo úhor)
  3. troj­polní (půda roz­dě­lena na jař, ozim a úhor; celá ves­nice musela postu­po­vat jednotně)
  4. stří­davý sys­tém (až v pozd­ním stře­do­věku; pou­žívá se dodnes, sys­tém zalo­žený na stří­dání plodin)
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht