Změny ve společnosti po první světové válce
Po první světové válce došlo k řadě zásadních změn ve společnosti na celém světě, ale zejména ve Spojených státech amerických. USA se vynořily jako nejsilnější průmyslová i finanční velmoc. Americké továrny byly po válce nezasažené a plné výrobních kapacit, což vedlo k ekonomickému rozmachu. Vlastnily polovinu světových zásob zlata a evropské země jim dlužily 10 miliard dolarů, což upevnilo jejich ekonomickou dominanci.
Nicméně, v roce 1920 došlo v USA k významnému politickému obratu. Republikánská strana, která prosazovala izolacionistickou a protekcionistickou politiku, zvítězila ve volbách a prezidentem se stal Warren Gamaliel Harding. Po jeho předčasné smrti v roce 1923 se prezidentem stal jeho víceprezident Calvin Coolidge. Izolacionismus znamenal odklon od mezinárodních závazků a zájem o domácí politiku. Tento přístup se odrazil i v rozhodnutí USA nevstoupit do Společnosti národů, což byla ironická skutečnost, vzhledem k tomu, že její vznik iniciovaly právě Spojené státy.
Politické zájmy USA se po válce soustředily mimo Evropu, což bylo zjevné i v jejich zahraniční politice. Ačkoli se od poloviny dvacátých let zájem o Evropu částečně obnovil, především prostřednictvím diplomatických zásahů, izolacionismus zůstal dominantní doktrínou.
Ku klux klan používal hesla jako America for whites (Amerika pro bílé) nebo America first (Amerika první)
Na počátku 20. let v USA vzrostla nezaměstnanost. Projevovaly se názory proti přistěhovalectví a zároveň snahy na jejich záchranu. V jižních státech znovu nabyla na síle tajná organizace Ku–Klux–Klan, která byla nepřátelsky naladěná k přistěhovalcům a Afroameričanům. Tato organizace získala po první světové válce na Jihu USA mnoho příznivců a docházelo k lynčování černošského obyvatelstva. Jako reakce na rostoucí rasovou nenávist vznikl Výbor pro mezirasové vztahy, který se jí snažil čelit.
Ve dvacátých letech 20. století také došlo k významným kulturním a sociálním změnám. Spojené státy zažily období známé jako „Jazz Age“ nebo „Roaring Twenties“, které bylo charakterizováno kulturním rozkvětem a změnami v životním stylu. Města jako New York a Chicago se stala centry jazzové hudby, která se stala symbolem nové éry svobody a rebelství proti starým společenským normám.
Ve stejné době také došlo k rozvoji hnutí za ženská práva. V roce 1920 bylo ženám v USA uděleno volební právo prostřednictvím 19. dodatku ústavy. Tento historický krok byl výsledkem dlouhého boje sufražetek a znamenal významný posun směrem k rovnosti pohlaví.
Roku 1922 byla na Washingtonské konferenci Čína uznána jako samostatný stát, což mělo zásadní význam pro její postavení na mezinárodní scéně. Tato konference se konala pod vedením Spojených států a vedla k podpisu několika významných smluv, které měly omezit námořní zbrojení a zajistit stabilitu v oblasti Tichého oceánu. Uzavření těchto dohod bylo klíčovým krokem k obnovení suverenity Číny po letech zahraničního vměšování a kolonialismu. V roce 1927 došlo v Číně k státnímu převratu, který vedl k upevnění moci Kuomintangu pod vedením Čankajška, což mělo dlouhodobý vliv na politický vývoj země.
Nástupnickým státem Osmanské říše bylo Turecko. To po první světové válce ztratilo rozsáhlá území. Smlouva ze Sèvres z roku 1920 rozdělovala území Osmanské říše mezi vítězné mocnosti, což vedlo k výraznému zmenšení Turecka. Mustafa Kemal Atatürk, významný vojenský a politický vůdce, zahájil boj za nezávislost a modernizaci země. Po vítězství v turecké válce za nezávislost byla smlouva ze Sèvres nahrazena smlouvou z Lausanne v roce 1923, která uznala hranice nového Turecka. Atatürk následně zahájil řadu reforem zaměřených na sekularizaci a modernizaci turecké společnosti, což mělo zásadní vliv na formování moderního Turecka.
