Vlak svobody

Vlak svo­body na nádraží v Selbu

Celo­svě­tový ohlas vyvo­lal úspěšný pokus o pře­kro­čení tzv. železné opony mezi Čes­ko­slo­ven­skem a Bavor­skem (západ­ním Němec­kem) dne 11. září 1951. Vlak číslo 3717 z Chebu do Aše měl podle plánu zasta­vit v Aši, namísto toho však rychle pokra­čo­val až k pře­kro­čení hra­nice se Spol­ko­vou repub­li­kou Německo a skon­čil až v Selbu. Na Západ se tak vět­ši­nou neče­kaně dostalo cel­kem 110 občanů Československa.

Želez­niční spo­jení mezi Čes­ko­slo­ven­skem a Spol­ko­vou repub­li­kou Německo se tehdy vyu­ží­valo k pře­pravě uhlí a dřeva od nás na západ. Vlak číslo 3717 řízený stroj­ve­dou­cím Jaro­sla­vem Kon­va­lin­kou vyjel z Chebu ve 14.12. Již tehdy byli první orga­ni­zá­toři útě­kové akce ve vlaku. Souprava zasta­vila ještě na nádraží ve Fran­tiš­ko­vých Láz­ních, kde při­stou­pili další podíl­níci útěku. Na zastávce Hazlov, poslední zastávce před Aši, při­stou­pil MUDr. J. Švec, zubní lékař z Aše. Ten dal stroj­ve­dou­címu zna­mení, že výhybka v Aši je pře­sta­věna smě­rem do Německa. Stroj­ve­doucí uza­vřel potrubí k ovlá­dání vla­ko­vých brzd, aby mohl nasi­mu­lo­vat tech­nic­kou poru­chu a vyřa­dil z pro­vozu i záchran­nou brzdu. Akce se účast­nil také cheb­ský výpravčí K. Truksa, který měl za úkol pomoci stroj­ve­dou­címu s odstra­ně­ním nic netu­ší­cího topiče. Právě v Hazlově Truksa přestou­pil z vozu na lokomotivu.

Vlak zcela zba­vený funkč­ních brzd pro­jel sta­nicí Aš rych­lostí kolem 70 km/h, pře­ra­zil dře­vě­nou závoru a zasta­vil se až něko­lik set metrů za hra­nicí v západ­ním Německu u ves­nice Wil­denau. Tam už byl oče­ká­ván dvěma česky mlu­ví­cími muži spolu s ame­ric­kými vojáky a němec­kými finanč­ními stráž­níky. Vlakve­doucí, prů­vodčí i ve vlaku ces­tu­jící pří­sluš­níci Sboru národní bez­peč­nosti (SNB) se sice sna­žili při­stou­pit k ruč­ním brz­dám a vlak tak zasta­vit, v tomto pokusu jim však zabrá­nili ozbro­jení spolupachatelé.

Při­bližně hodinu po zasta­vení se poda­řilo vyko­mu­ni­ko­vat s před­nos­tou sta­nice Selb povo­lení k dojetí vlaku až na nádraží Selb-Plößberg, kde cesta vlaku skončila.

Spo­lečně s něko­lika desít­kami orga­ni­zá­torů a účast­níků útěku ale ve vlaku ces­to­vali i další ces­tu­jící, pře­de­vším stu­denti gym­ná­zia v Chebu a paci­enti z Fran­tiš­ko­vých Lázní, kteří o akci samo­zřejmě nic nevě­děli. Tito nic netu­šící emi­granti se následně za dva dny do komu­nis­tic­kého Čes­ko­slo­ven­ska vrá­tili a samo­zřejmě byli vyslý­cháni. Celá udá­lost byla na západě medi­a­li­zo­vána a hrdi­nové utí­ka­jící ze spárů komu­nis­tic­kého režimu před­sta­veni. Nepří­jem­nou dohru to ovšem mělo pro pří­buzné, kteří zůstali v Čes­ko­slo­ven­sku – ti skon­čili před soudy a následně ve vězení.

V návaz­nosti na tento úspěšný pokus byly koleje spo­ju­jící východní a západní blok vytrhány.