Vznik Československa

Již od konce 19. sto­letí pařily České země k nej­mo­der­něj­ším náro­dům Rakousko – Uher­ska. V prů­běhu 1. svě­tové války dochá­zelo ke snaze o jejich ger­ma­ni­zaci a o likvi­daci čes­kých stát­ních práv. Monar­chie se vzdala ochranné role pro své jed­not­livé národy, díky čemuž T. G. Masa­ryk ode­šel do emi­grace, kde zalo­žil pro­tira­kouský odboj s názvem Český komi­tét zahra­niční. Záro­veň v Čes­kých zemích fun­go­vala orga­ni­zace Maf­fie, jejíž spo­jení se zahra­ni­čím zajiš­ťo­vala další významná postava – Edvard Beneš, a to až do 1. 9. 1915, kdy byl nucen tak­též emigrovat.

Tomáš Garrigue Masaryk odešel roku 1914 do zahraničí, aby přesvědčoval představitele západních států o vytvoření samostatného československého státu

Tomáš Garri­gue Masa­ryk ode­šel roku 1914 do zahra­ničí, aby pře­svěd­čo­val před­sta­vi­tele západ­ních států o vytvo­ření samo­stat­ného čes­ko­slo­ven­ského státu

21. 11. 1916 zemřel Fran­ti­šek Josef I.  a po nástupu Karla I. se uvol­nily poměry v monar­chii. Český komi­tét zahra­niční v Paříži mění na Národní radu čes­ko­slo­ven­skou. Násle­du­jící rok 1917 při­nesl důle­žité udá­losti, jež pod­po­řily české úsilí o samo­stat­nost. V únoru 1917 padl car­ský režim v Rusku, což zasáhlo Karla I., který oka­mžitě usi­lo­val o reformy ve své říši. Zru­šil trest smrti pro Kra­máře a Rašína, ukon­čil německo – české snahy o vyrov­nání. 30. 5. 1917 bylo obno­veno zase­dání par­la­mentu a tím poskyt­nuta náro­dům Před­li­tav­ska mož­nost vyslo­vit vlastní poža­davky na budoucí for­mo­vání zemí. Čeští poslanci pro­sa­zo­vali usta­vení čes­ko­slo­ven­ského státu, načež Maďaři rea­go­vali uza­vře­ním Slovenska.

V Rusku, do kte­rého odces­to­val Masa­ryk, mezi­tím dochá­zelo k význam­ným čes­ko­slo­ven­ským úspě­chům. Měla zde být zalo­žena hlavní vojen­ská základna odboje a 2. 7. 1917 se české legie vyzna­me­naly v bitvě u Zbo­rova, díky čemuž je ruský minis­ter­ský před­seda Keren­skij začal pod­po­ro­vat. Situ­ace se vyost­řila po 7. 11. 1917, kdy došlo k nasto­lení bol­še­vické vlády. Tato vláda pro­sa­zo­vala právo národů o odtr­žení od dosa­vad­ních států. Čes­ko­slo­ven­ští poslanci se 6. 1. 1918 usnesli na Tříkrá­lové dekla­raci, ve které vyřkli nárok na samo­stat­nost bez ohledu na osudy Rakouska.

Ministr zahra­ničí R‑U Otto Czer­nin na to zare­a­go­val ostrou kri­ti­kou Masa­ry­kovy zahra­niční i domácí české poli­tiky. Odpo­vědí mu bylo ote­vřené pro­tira­kouské hnutí, do jehož čela se 13. 7. 1918 posta­vil nově vzniklý Národní výbor čes­ko­slo­ven­ský slo­žený z téměř všech čes­kých poli­tic­kých stran.

Již v květnu roku 1918 se vzni­kem samo­stat­ného státu sou­hla­sila Slo­ven­ská národní strana a 30. 5. vznikla tzv. Pitt­sbur­ská dohoda, která stvr­zo­vala poža­davky obou zemí. O měsíc poz­ději, 29. 6. uznal fran­couz­ský ministr zahra­ničí Čes­ko­slo­ven­skou národní radu za první základ příští vlády, s tím v srpnu sou­hla­sila také brit­ská vláda a 2. 9. také USA.

18. 10. 1918 vydal T. G. Masa­ryk Washing­ton­skou dekla­raci, ve které načrtl zásady nového čes­ko­slo­ven­ského státu – ten měl být repub­li­kou zaru­ču­jící svým obča­nům svo­body, dát ženám plná práva, chrá­nit men­šiny, apod.

Situace po vyhlášení Československé republiky

Dne 28. 10. 1918 došlo v Praze k vyhlá­šení čes­ko­slo­ven­ské samo­stat­nosti. Řízení veřej­ných zále­ži­tostí se ujal Národní výbor, jehož členy byli Fran­ti­šek Sou­kup, Vavro Škro­bár, Anto­nín Švehla a Alois Rašín. Na Moravě pro­běhlo vyhlá­šení Čes­ko­slo­ven­ské repub­liky o den později.

Již 30. 10. se v Tur­či­an­ském Sv. Mar­tině sešla Slo­ven­ská národní rada a v tzv. Mar­tin­ské dekla­raci při­jala pro­hlá­šení o při­po­jení Slo­ven­ska do nově vzni­ka­jí­cího státu.

Čes­ko­slo­ven­sko vzniklo jako demo­kra­tický stát a tudíž muselo řešit národní otázku. Kromě Čechů a Slo­váků zde žilo velké množ­ství Němců, Maďarů, Poláků a Ukra­jinců. Před­po­klá­dalo se, že sou­částí státu se sta­nou i německé oblasti z Čes­kých zemí. 29. 10. však vyhlá­sili někteří sude­to­ně­mečtí poslanci vytvo­ření samo­statné pro­vin­cie Deut­schböhmen a o den poz­ději byla vytvo­řena na severu Moravy a Slez­ska spol­ková země Sude­ten­land a další dvě německé pohra­niční území. Němci se sna­žili o pře­vrat a o odpo­jení svých měst a 4. 3. 1919 jejich snaha tra­gicky vyvr­cho­lila ve smrt 54 lidí.

Při­po­jení Slo­ven­ska do Čes­ko­slo­ven­ské repub­liky bylo kom­pli­ko­vané, obzvláště díky zao­stá­vání slo­ven­ského prů­myslu. Bylo nutné spo­jit roz­dílné eko­no­mické i kul­turní úrovně, a tak množ­ství české inte­li­gence při­chází na Slo­ven­sko. V Bra­ti­slavě je roku 1919 zalo­žena první slo­ven­ská uni­ver­zita, je vybu­do­vána síť škol­ství a obno­vena Matice slovenská.

Dal­šími kroky čes­ko­slo­ven­ské vlády bylo vydání pro­za­tímní ústavy dne 13. 11., která roz­ši­řo­vala Národní výbor na Národní shro­máž­dění, jehož čle­nové byli jme­no­váni, nikoli voleni. Hned 14. 11. se konala první schůze, na níž byl T. G. Masa­ryk zvo­len pre­zi­den­tem a na níž byla také jme­no­vána vláda s před­se­dou Kar­lem Kramářem.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version