Vznik a vývoj Sovětského svazu

Vladimir Iljič Lenin
(1870 – 1924)

30. 12. 1922 vznikl Sovětský svaz jako federace několika republik povětšinou na území bývalého Ruského impéria (Ruská sovětská federativní socialistická republika RSFSR, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Běloruská sovětská socialistická republika a Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika). Ruské impérium se rozpadlo v návaznosti na říjnovou revoluci v listopadu roku 1917. Krátce poté následovala občanská válka, kterou vedli bolševici s nejednotnou a různě silnou opozicí a kterou bolševici v roce 1922 vyhráli. V čele první vlády Sovětského svazu stanul Vladimir Iljič Lenin (do 1924).

Hospodářství bylo v rozvratu. Roku 1920 byl přijat program na obnovu hospodářství, jejímž základním plánem byla elektrifikace Ruska. Tento plán vypracoval Gleb Křižanovský (goelro[1]) a plánoval budování elektráren a elektrorozvodných sítí na 15 let. Roku 1921 díky neúrodě při hladomoru zemřelo více jako 5 milionů lidí. Důsledkem občanské války bylo mj. také 7 milionů bezprizorních dětí. Byla ukončena politika válečného komunismu, kterážto byla zavedena za občanské války (veškeré hospodářství bylo podřízeno udržení revoluce) a nahrazena Novou ekonomickou politikou (NEP). Ta povolovala drobné a střední soukromé vlastnictví a pronikání cizího kapitálu, přinesla oživení ekonomiky a rozvoj volného obchodu a peněžních vztahů. Nastaly nové rozdíly v majetku (zbohatlíci = „nepmani“). V roce 1921 byl také přijat zákon, který dovoloval menším statkářům ponechat si půdu. Důvodem jeho přijetí byla snaha zabránit nárůstu katastrofálního hladomoru. Po smrti Lenina v roce 1924 došlo k mocenskému střetu mezi Lvem Trockým a Josifem Stalinem, který zvítězil a stal se nejmocnějším mužem v SSSR. Postupně začal odstraňovat své protivníky. Trockij byl zbaven všech funkcí a musel odejít z SSSR.  Roku 1928 byly zavedeny pětiletky.

Kladivo a srp –
symboly komunismu

V zahraniční politice se Sovětský svaz snažil prolomit izolaci a navázat styky s pobaltskými zeměmi a uzavřít dohody se sousedy na jihu (Afghánistán, Írán, Turecko, Mongolsko). 18. 3. 1921 byla podepsána Řižská mírová smlouva, která ukončila válku s Polskem. Roku 1922 se konala konference v Janově, kam bylo pozváno i sovětské Rusko. V Rapallu se sešli dva účastníci Janovské konference (Rusko a Německo) a uzavřeli zde hospodářskou smlouvu; vzdali se vzájemných nároků – Rusko se vzdalo nároků na reparace a Německo se vzdalo nároků na znárodněný majetek jeho občanů v SSSR. Tímto byla prolomena Ruská izolace a byly navázány diplomatické styky mezi SSSR a Německem. Spolupráce těchto dvou zemí pokračovala i po skončení Janovské konference.