Učení o trojím lidu

Vrchol­ným stře­do­vě­kem rozu­míme období v roz­mezí 12. – 14. sto­letí. Jeho nástup zna­me­nal pro teh­dejší spo­leč­nost množ­ství změn. Mění se soci­ální roz­vrstvení oby­va­tel, výrobní a země­děl­ské tech­no­lo­gie, ale pře­de­vším dochází k zaklá­dání nových a růstu stá­va­jí­cích měst. Na počátku vrchol­ného stře­do­věku pře­vládá ještě kul­tura román­ská, ta je však postupně nahra­zena kul­tu­rou gotic­kou, která vznikla v polo­vině 12. sto­letí ve Francii […]

Duchovní život stře­do­vě­kého člo­věka byl pozna­me­nán pře­de­vším pře­cho­dem od pohan­ských zvyků (známé od živých kmenů) ke křes­ťan­ství. Křes­ťan­ství před­sta­vo­valo vytou­žený lék pro budouc­nost, vedlo lidi k životu podle desa­tera božích při­ká­zání (pou­ka­zo­valo na nové morální hod­noty člo­věka). Cír­kev hlá­sala učení o tro­jím lidu (1. páni mají vlád­nout a bojo­vat; 2. ducho­ven­stvo se má mod­lit; 3. pod­daní musejí poslouchat […]