Kultura raného středověku
V průběhu 6. – 12. století v Evropě působil vliv tří kultur:
- islámská kultura
- Pyrenejský poloostrov s centry v Cordóbě a Seville; vých. středomoří
- byzantská a slovanská kultura
- Cařihrad (dnešní Istanbul) a oblast jihovýchodní, východní a střední Evropy
románská kulturaOblast dnešní Francie a Německa, část střední Evropy
Románská kultura
Název románská kultura má svůj původ ve slově Roma, tj. Řím. Románská kultura tak navazuje a napodobuje kulturu starověkého Říma, vznikla v Itálii na počátku 11. století a rozšířila se do Evropy nezasažené jinými kulturami. Románský sloh navazoval na předrománské umění představovaného karolínskou a otonskou renesancí; karolínská renesance se odehrávala na dvoře Karla Velikého (falc v Cáchách, plán kláštera v St. Gallen) a otonská renesance měla centrum v Německu v 10. století a byla více zaměřena na Byzanc (kostel sv. Cyriaka v Gernrode). Samotný románský sloh se datuje do 11. až 12. století, v Českých zemích se rozvíjel až do poloviny 13. století.
Při klášterech a biskupstvích vznikaly školy určené pro šlechtice, budoucí duchovní, církev se stala nositelem vzdělanosti. Univerzálním jazykem vzdělanců byla latina. Při klášterech působila tzv. skriptoria (dílny, kde se opisovaly knihy – nejprve s náboženským tématem, později i antická díla).
Knižní iluminace.
Písemné památky
- legendy – vypráví o životě, zázracích a smrti světců; často měly legendy edukační charakter
- panonské (o životě Konstantina a Metoděje)
- o sv. Václavovi a sv. Ludmile
- anály (letopisy, z latinského annus = rok) – chronologické zápisy rok po roce
- kroniky (12. století) – popisuje historické události v širších souvislostech
- Kosmova kronika česká
- Kronika Franků (Řehoř z Tours)
- Kronika Anglů (Beda Ctihodný)
- Kronika Nestorova aneb pověst dávných časů
- eposy – popisují hrdinské činy historických osobností
- Alexandreida (o Alexandru Makedonském „Velikém“)
Malířství
V malířství vznikaly iluminace, miniatury, psaly se ozdobné iniciály a tvořily se fresky (nástěnné malby – malovalo se do čerstvé omítky (it. fresco = čerstvý)). Nástěnné malby byly určeny pro prostý lid, který neuměl číst a znovu sloužil jako edukační prostředek (malba ve francouzské kostele St. Savin-sur-Gartempe). V Itálii byl silný vliv byzantského umění a uplatnila se desková malba (Pisa, Lucca).
Zobrazení Krista v mandorle bylo velmi populární.
Románská architektura
V době vzepětí křesťanské ideje (po roce 1000) vznikla stavební horečka související s rozmachem klášterního života. Ze střediska nové kultury (clune = jihofrancouzský klášter) vyšlo, že „svět ze sebe setřásá hadry, aby se oděl bílým hávem kostelů“.
Románská architektura je příznačným uměleckým výrazem doby. Uplatnila půlkruhovou valenou či křížovou klenbu a kopuli (tyto prvky umožnily stabilitu smělých stavebních konstrukcí). Půdorys chrámů bývá ve tvaru kříže, s oltářem, pod nímž je krypta. Střídaly se různé zdobené sloupy či pilíře, okna byla malá, nahoře zakončená půlkruhem.
Sdružené románské okno
Světové památky románského slohu
- šikmá věž a dóm v Pise
- chrám ve Florencii
- chrámy v Pávii, Modeně, Miláně
- chrám sv. Marka v Benátkách
- chrámy v jižní Francii
- chrámy v Německém Porýní (Kolín, Worms, Mohuč, Špír, Trevír)
- rotunda opatství ve Fontenay
České památky románského slohu
- chrám ve Staré Boleslavi
- kostel v Doksanech, Milevsku
- rotunda sv. Jiří na Řípu
- rotunda sv. Martina na Vyšehradě
- bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
- rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (nástěnné malby zachycující rodokmen Přemyslovců
Rotunda sv. Jiří na Řípě (rotunda je kaple s kruhovitým půdorysem)
Tvrze či románské hrady měly pevné zdi a masivní věž (zde byl byt rodiny hradního pána a jeho nejbližších sluhů); byly opevněny i k ochraně poddaných v době válek. Z veřejných staveb známe např. mosty (Avignon), radnice však jen výjimečně.
Sochařství
V Itálii se nikdy neopustilo od antických vzorů, příklady románských soch najdeme v katedrále v Pise (Pisano), ve Francii pak v oblastech Burgundska a Languedocu.
