Úvod do novověku

Novo­věk při­nesl mnoho změn nejen v poli­tice, ale také v kul­tuře, ve způ­sobu života i život­ním stylu. Ke změ­nám život­ního stylu a způ­sobu myš­lení však nedo­šlo ve všech zemích a ve všech oblas­tech života naráz – pro­sa­zo­valy se postupně a roz­díl­nou rych­lostí během 400 let, za života pat­nácti lid­ských pokolení.

V kul­tuře tyto změny před­sta­vuje rene­sanční sloh,  který  vychází z antiky, znovu nalézá a oži­vuje  antické ide­ály. Člo­věk se začíná pozvolna oproš­ťo­vat od stře­do­vě­kých dogmat.  Poznává, že může mít přímý vztah s Bohem. Pokra­čuje v pozná­vání světa a sebe samého. Zde má kořeny huma­nis­mus, filo­zo­fický směr, jehož pod­sta­tou je uznání hod­noty kaž­dého lid­ského života. Lidé se vydá­vají na prů­zkumné cesty. Obje­vují, že je Země kulatá, a nalé­zají nový kon­ti­nent, Ameriku.

John Van­der­lyn: Kolum­bovo při­stání v Ame­rice – touto udá­lostí počíná novověk

Roz­víjí se doprava a obchod.  Moder­ni­zují se výrobní pro­cesy. Postupně vzni­kají manu­fak­tury, které se poz­ději sta­nou zákla­dem pro industri­a­li­zaci a vznik kapi­ta­lismu. Dochází k vel­kému roz­voji vědy,  nejen ast­ro­no­mie a všech huma­nit­ních oborů,  ale také k vel­kému vze­stupu pří­rod­ních věd (bota­nika, ana­to­mie, che­mie, fyzika apod.).Všechno dohro­mady způ­so­buje, že se neza­dr­ži­telně drolí stře­do­věký obraz světa a spo­lečně s tím se mění také evrop­ská společnost.

Jádro spo­leč­nosti tvo­řily tzv. raně­no­vo­věké (tra­diční) rodiny, kam kromě pří­buz­ných zahr­nu­jeme také ty, kdo pro rodinu pra­cují, např. čeleď, učně, tova­ryše. Podle dobo­vého mínění tak do rodiny pat­řili všichni, kdo vytvá­řeli spo­le­čen­ství stolu.  Hla­vou rodiny byl muž, pán, hos­po­dář,  dále do ní nále­želi  jeho žena a děti, pří­buzní, výměn­káři, čele­dí­nové, děvečky apod. Každý člen domác­nosti měl své místo a s ním spo­jená práva i povin­nosti. V období novo­vo­věku pře­tr­vá­valo  hod­no­cení lidí podle sta­vov­ské a gen­de­rové příslušnosti.

Kon­cem 18. sto­letí se začíná pro­sa­zo­vat  občan­ská spo­leč­nost.  Válka o nezá­vis­lost vedla ke vzniku USA a k vyhlá­šení  Dekla­race nezá­vis­losti (1776),  v době revo­luč­ních udá­lostí ve Fran­cii byla při­jata  Dekla­race práv člo­věka a občana (1789) , která se stala sou­častí nové ústavy (1791). Obě lis­tiny jsou důle­ži­tým pra­me­nem pro vyme­zení základ­ních práv člo­věka a pod­staty demo­kra­cie, kte­rou známe v Evropě dnes. Základní lid­ská práva – svo­boda, vlast­nic­tví, bez­peč­nost a právo na odpor proti útlaku – jsou ozna­čena jako při­ro­zená, nez­ci­zi­telná a posvátná, lidé se rodí a zůstá­vají svo­bod­nými a rov­nými ve svých prá­vech.  Výkonná moc je odvo­zena z prin­cipu svr­cho­va­nosti národa. Lid­ská svo­boda spo­čívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí dru­hému, ome­zit tyto svo­body může pouze zákon.

Novo­věk je možné roz­dě­lit na dvě etapy – raný a vrcholný. Počátky novo­věku bývají spo­jo­vány  s obje­ve­ním Ame­riky (1492) a počát­kem refor­mace církve (1517). Důle­ži­tým mez­ní­kem ve vývoji lid­stva je však také vyná­lez knih­tisku (kolem r.1450), někteří bada­telé vidí počá­tek nového věku právě v této události.

Jako mezní datum roz­dě­lu­jící raný a vrcholný novo­věk bývá uvá­děna polo­vina sedm­nác­tého století.

Pro období novo­věku je tedy cha­rak­te­rický nástup nových eko­no­mic­kých vztahů, refor­mace církve, rene­sance a  huma­nis­mus v umění, zámoř­ské objevy, vznik kolo­ni­ál­ních říší, nové vědecké objevy.