Výsledky války

Druhá svě­tová válka je nej­vět­ším a nej­straš­něj­ším váleč­ným kon­flik­tem, který lid­stvo dopo­sud pro­žilo. Svým roz­sa­hem, nasa­ze­ním a počtem obětí jed­no­značně pře­vy­šuje všechny před­chozí válečné kon­flikty. Ve válce bylo zapo­jeno téměř pade­sát států a přes sto mili­onů vojáků. Válka stála 50 až 60 mili­onů lid­ských životů – z nichž počet zabi­tých civi­listů mírně pře­vy­šuje počet zabi­tých vojáků.

Odha­do­vané ztráty na živo­tech jsou uve­deny v násle­du­jící tabulce:

Cel­kové škody jsou odha­do­vány na čtyři bili­ony ame­ric­kých dolarů – přímé válečné náklady byly sta­no­veny na 900 mili­ard ame­ric­kých dolarů. Válka se přímo či nepřímo dotkla valné vět­šiny lid­stva – odhady se blíží až osm­de­sáti pro­cen­tům veš­ke­rého lid­stva žijí­cího v té době na Zemi.

Ještě více než v první svě­tové válce sehrála důle­ži­tou roli věda a tech­nika. Vědecký výzkum měl vel­kou roli a nej­no­vější vědecké a tech­nické objevy byly ihned uplat­ňo­vány v praxi – napří­klad radar, rake­tová tech­nika, ato­mová bomba. Pro komu­ni­kaci se klí­čo­vou stala kryp­to­gra­fie – hle­dání co možná nej­bez­peč­něj­šího způ­sobu pře­nosu zpráv za pomoci šif­ro­va­cích tech­nik. Zde sla­vili úspěch Spo­jenci, kteří roz­luš­tili německý kódo­vací sys­tém za pou­žití pří­stroje Enigma; četli též válečné zprávy, které si mezi sebou pře­dá­vali Japonci.

Na koneč­ném vítěz­ství měla roli nejen aktu­ální vojen­ská pře­vaha, ale také hos­po­dář­ství a eko­no­mická síla vál­čí­cích stran. Pro Spo­jence nepří­liš dobrou situ­aci na počátku války, kdy Německo vyrá­bělo více zbraní, význam­ným způ­so­bem zvrá­til až plný nástup Spo­je­ných států ame­ric­kých, kdy Spo­jenci vyrá­běli troj­ná­so­bek váleč­ných potřeb než síly Osy.

Vítěz­ství Spo­jenců ve druhé svě­tové válce rov­něž do jisté míry zna­me­nalo vítěz­ství demo­kra­cie nad tota­lit­ním reži­mem prak­ti­ku­jí­cím ty nej­bru­tál­nější formy násilí včetně rasové dis­kri­mi­nace a geno­cidy. Ta byla zamě­řena pře­de­vším proti Židům – ozna­ču­jeme ji jako holo­caust. Počet obětí holo­caustu odha­du­jeme na sedm až deset mili­onů Židů, při­čemž mnoho dal­ších bylo věz­něno v kon­cen­t­rač­ních tábo­rech, kde byli vysta­vo­váni mučení, nej­růz­něj­ším sadis­tic­kým poku­sům, nuceni k tvrdé práci a rov­něž zabí­jeni – sys­te­ma­ticky i pro zábavu nacis­tic­kých vojáků. Cel­kem pro­šlo kon­cen­t­rač­ními tábory až 26 mili­onů vězňů.

Na koneč­ném vítěz­ství Spo­jenců měl kromě vojáků boju­jí­cích na fron­tách a poli­tiků jed­na­jí­cích za jed­na­cími stoly svůj podíl také odboj. Hnutí odporu orga­ni­zo­valo nej­růz­nější formy odboje od pasivní rezistence až k aktiv­ním for­mám odboje jako byly sabo­táže, stávky, zpra­vo­daj­ská čin­nost (pře­dá­vali hlá­šení Spo­jen­cům) a v pře­de­vším v poslední fázi války také vlastní ozbro­jený odboj, který se v někte­rých zemích pro­mě­nil až ve svr­žení tam­ního režimu a nasto­lení nové vlády. Odboj byl často orga­ni­zo­ván ze zahra­ničí, kde půso­bily exi­lové vlády oku­po­va­ných států. Vět­ši­nou spolu jed­not­livé odbo­jové orga­ni­zace spo­lu­pra­co­valy, ale byly také pří­pady, kdy tomu tak nebylo. Tro­chu oddě­le­nější byl komu­nis­tický odboj. Z odbo­jově aktiv­ních osob­ností, kteří se po válce stali aktiv­ními v poli­tice, jme­nujme ale­spoň Fran­couze Char­lese de Gaulla, Jugo­slávce Josi­pha B. Tita či Viet­namce Ho Či Mina.

Politické důsledky

Vítěz­ství demo­kra­cie dávalo západ­ním stá­tům naději, že se situ­ace zlepší i v Sovět­ském svazu. Tak se bohu­žel nestalo, nao­pak Sta­lin svoje represe po skon­čení války ještě vyost­řil. Navíc se vliv Sovět­ského svazu a komu­nis­tic­kého režimu ještě roz­ší­řil – jed­nalo se o území, které bylo osvo­bo­zeno Rudou armá­dou. Jedi­nou výjim­kou bylo Rakousko, Fin­sko a čás­tečně Jugoslávie.

Druhá svě­tová válka opět změ­nila poli­tic­kou mapu světa. Po jejím skon­čení se vytvo­řily dva mocen­ské bloky, v jejichž čele stály dvě super­vel­moci – Sovět­ský svaz na straně jedné a Spo­jené státy ame­rické na straně druhé. Obě super­vel­moci dis­po­no­vali ato­mo­vou bom­bou (USA 1945, SSSR 1949) a posléze také ještě niči­vější vodí­ko­vou bom­bou (USA 1952, SSSR 1953).

Západ	Východ
Klí­čová super­vel­moc: Spo­jené státy americké Režim: demo­kra­cie Další země: Spo­jené krá­lov­ství, Fran­cie, země Bene­luxu, Dán­sko, Nor­sko, Por­tu­gal­sko, Itá­lie, Island, Kanada, Západní Německo, Turecko, Aus­trá­lie, Řecko, Špa­něl­sko a další Ali­anční smlouva: NATO (*1949) NATO – North Atlan­tic Tre­aty Orga­ni­zation (Seve­ro­atlan­tická organizace)	Klí­čová super­vel­moc: Sovět­ský svaz Režim: komu­nis­mus, socialismus Další země: Pol­sko, Ukra­jina, Východní Německo, Čes­ko­slo­ven­sko, Maďar­sko, Rumun­sko, Bul­har­sko, Albá­nie, Mon­gol­sko, Čína,  Severní Viet­nam, Severní Korea a další Ali­anční smlouva: Var­šav­ská smlouva (*1950) Варша́вский догово́р (Var­šav­ská smlouva)

Vývoj postupně tedy smě­řo­val ke stu­dené válce – kon­fron­tace Východu a Západu ve všech oblas­tech života, nedů­věra, nepřá­tel­ství. Obě strany si však byly vědomy obrov­skou niči­vou silou svých nových zbraní a tak se sna­žily vyhnout se „ostré“ válce – balan­co­valy na okraji války, ale k pří­mému kon­fliktu nikdy nedo­šlo. Pojem železná opona pou­žil poprvé Win­ston Chur­chill roku 1946 v ame­ric­kém Fultonu.

Vytvoření OSN 

Na základě Charty Orga­ni­zace Spo­je­ných Národů pode­psané v dubnu 1945 v San Fran­cisku byla „mezi­ná­rodní orga­ni­zace na ochranu míru, garan­to­vání soci­ál­ního pokroku a lid­ských práv, jakož i zvy­šo­vání bla­hobytu jed­not­li­vých národů“ na svém prv­ním val­ném shro­máž­dění dne 24. řijna 1945 ofi­ci­álně rati­fi­ko­vána. Pět hlav­ních vítězů druhé svě­tové války (USA, Velká Bri­tá­nie, SSSR, Fran­cie a Čína) mělo stálé místo v Radě OSN spo­lečně s prá­vem veta. Dnes OSN sdru­žuje 191 států celého Světa.