Versailleský mírový systém

Shomáždění v zrcadlovém sále ve Versailles před podepsáním Versailleské smlouvy

Versailleská konference začala 18. ledna 1919. Dříve než začala se všechny státy připravovaly na diplomatická jednání. Vítězové chtěli největší výhody, poražení co nejvíce zmírnit následky porážky.

Francouzský prezident Raymood Poincaré přednesl zahajovací projev, v němž za viníky války označil centrální mocnosti. Versailleské konference se účastnili pouze zástupci vítězných států (nejdůležitějších pět států – všeobecné zájmy (USA, Francie, Anglie, Itálie, Japonsko); ostatní – omezené zájmy (mj. i Republika Československá)).

Hlavním orgánem v konferenci byla nejvyšší rada (rada deseti), v níž byli zastoupeni premiéři vlád (+ prezident USA) a ministři zahraničí 5ti vítězných států. Tento orgán se nakonec zúžil jen na radu tří (Woodrow Wilson, David Lloyd George, Georges Clemenceau). Rozporuplným bodem byl postup vůči Německu. Nejtvrdší postoj měla Francie; mírnější Anglie, která chtěla zachovat rovnováhu sil a obávala se radikalizace poměrů v Německu; USA zastávaly názor, že Německo má vystupovat nejenom jako protiváha Francie, ale také (hlavně) Anglie.

Mimo mírová jednání zůstalo Rusko, které nebylo, ač patřilo k vítězným státům, přizváno. Cílem velmocí bylo likvidovat socialismus v Rusku a připravovat intervenci do Ruska, zabránit, aby se Ruské revoluční myšlenky šířily do Evropy.

V červnu 1919 byla ve Versailles uzavřena mírová smlouva s Německem.

  • teritoriální změny:
    • Německo ztratilo všechny kolonie ve prospěch především Britů a Francouzů (+ Alsasko-Lotrinsko ve prospěch Francie)
    • ztráta území ve prospěch
      • RČS: Hlučínsko
      • Polska: Poznaňsko, Horní Slezsko, východní a západní Prusko, Gdaňsk
      • Dánska: část Šlesvicka
      • Belgie: drobná území
    • Německu odňato i Sársko (pod správou SN)
      • po patnácti letech se zde měl uskutečnit plebiscit, zda připojit k Německu či k Francii
      • uhlí ze Sárska bude po dobu 15 let směřovat do Francie
  • vojenské podmínky:
    • v Německu zrušena všeobecná branná povinnost a generální štáb
    • rozpuštěna armáda (max. 100 000 vojáků pro řešení vnitřních problémů)
    • ztráta loďstva a ponorek
    • zákaz modernizace zbraní a leteckých zbraní
    • v Porýní vytvořeno demilitarizované pásmo (o šířce 50 km) na pravém břehu Rýna
    • levý břeh Rýna okupován dohodovými vojsky
  • hospodářské podmínky:
    • reparace (ve zlatě, zboží (uhlí, železná ruda), cenné papíry)
    • reparace velmi vysoké, pro Německo neúnosné (nesplnitelné)
    • několikrát revidovány

Tato smlouva však nezajistila stabilitu (stanovila pro Německo příliš tvrdé podmínky), vyvolávala potřebu revanše (odplaty). V některých ohledech však nebyla dost tvrdá na to, aby zamezila nové německé agresi v blízké budoucnosti.

Smlouva s Rakouskem byla podepsána v září 1919 v Saint-Germain. Potvrdila rozpad Rakouska – Uherska na nástupnické státy; potvrdila územní ztráty. Dávala Rakousku výrazná vojenská omezení a stanovila reparace. Obsahovala přísný zákaz spojení Rakouska s Německem.

Smlouva s Maďarskem byla uzavřena v červnu 1920 v Trianonu.
Stanovila ztrátu 70% maďarského území a 60% obyvatel:

  • Slovensko, Podkarpatská Rus  přechází do Republiky Československé
  • Sedmihradsko, část Banátu přechází do Rumunska
  • Chorvatsko, část Banátu přechází do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
  • Burgenland přechází do Rakouska

Smlouva s Tureckem byla podepsána také v roce 1920 v Sévres. Potvrdila rozpad Osmanské říše a ztrátu 4/5 území. Černomořské úžiny vešly pod mezinárodní kontrolu; bylo omezeno loďstvo a stanoveny reparace.

V roce 1919 byla uzavřena smlouva s Bulharskem v Neuilly. Pro Bulharsko znamenala ztrátu území ve prospěch východních sousedů (Rumunska, Řecka, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). Bulharsko také muselo omezit svojí armádu.

Versailleský mírový systém nevytvářel pevné základy pro mír. Byl založen na mocenské převaze vítězů, vyvolával nespokojenost nejen v poražených zemích, ale i v zemích vítězných (např. Itálie). Ve Versailleském mírovém systému bylo také ustanoveno založení SN (VIZ výše). Byla též vytvořena Malá dohoda (1920–21; spojenecká smlouva mezi RČS, Rumunskem a Jugoslávií pod patronací Francie). Polsko stálo mimo kvůli sporům o území (Těšínsko).

V letech 1921 – 1922 probíhala Washingtonská mírová konference, která uspořádala poměry v Tichomoří a na dálném východě (posílení vlivu USA v daných oblastech). Na konferenci měly hlavní roli USA, Evropské mocnosti (Francie, Anglie, Itálie) a Japonsko.

Byly uzavřeny tři traktáty (smlouvy) mocností:

  1. nedotknutelnost v držbě ostrovů v Pacifiku
  2. stanoveny válečné lodě (velikost, tonáže), které tam mocnosti směly udržovat
  3. princip otevřených dveří v Číně pro všechny mocnosti
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht