Černý pátek
Černý pátek, nebo také černý čtvrtek. Tak bývá v dějinách nazýván propad akcií na newyorské burze, ke kterému došlo 24. 10. 1929. Tento den byl čtvrtek, proto se v některých materiálech lze dočíst o černém čtvrtku. Plně se však propad akcií na burze projevil až následující den. Tedy v pátek. Tolik tedy k vysvětlení těchto dvou pojmů označujících jednu a tutéž událost. Ať si každý vybere,které označení se mu líbí více.
Ale začněme pěkně od „začátku“ … Ve druhé polovině dvacátých let dvacátého století docházelo k celosvětovému hospodářskému růstu. Lidé postupně nabyli přesvědčení, že již nikdy nemůže nastat hospodářská krize a že vše se teď bude ubírat tím nejlepším možným směrem a to k rozvoji a růstu všech zemí. Američané se vzhlíželi v myšlence na trvalý růst hospodářství a prosperitu. Tento optimismus napomáhal v Americe ke snahám o realizaci nápadů na rychlé zbohatnutí, ať byly sebevíc podivné a ztřeštěné.
Zároveň se však objevovali některé varovné signály, že ne vše je tak ideální jak se zdá. Mezi ně patří i to, že se v roce 1926 na Floridě zhroutil konjunkturální obchod s nemovitostmi. Tento propad vstřebal pokračující vývoj na burze. Mellonem zavedené snížení daní pak uvolnilo další peníze a obchod na burze mohl dál nerušeně vzkvétat. Bylo možné dělat i spekulativní nákupy akcií. To spočívalo ve složení částky ve výši deseti procent ceny a zbytek si každý mohl vypůjčit od makléře. Ten si akcie podržel jako záruku pro případ poklesu ceny akcií.
Hazardéři na trhu ignorovali i to, že v roce 1927 bytová výstavba a odbyt automobilů dohnaly poptávku. Podnikatelům tak narostly zásoby a snížilo se i tempo spotřeby. V polovině roku 1929 se zvýšila nezaměstnanost, poklesla výroba a došlo ke zhoršení i dalších ukazatelů hospodářské činnosti.
I přes to obchod na burze nadále vzkvétal. Byl hnán mimo jiné přehnanou důvěrou a chamtivostí. Konzervativním makléřům, kteří ostatní nabádali k opatrnosti, nikdo nenaslouchal. V té době byl již znepokojen i prezident USA a snažil se omezit spekulaci, jenže bez úspěchu.
4. září se ceny akcií otřásly a den poté klesly. Jejich pokles postupoval až do října. Dokonce i nyní se našlo pár optimistů, kteří tvrdili, že burza to vše přežije.
Dav shromažďujících se lidí na Wall Street v průběhu černého čtvrtka 1929
22. října 1929 řekl prezident Národní městské banky, že neví o ničem podstatném, co by s akciovým trhem bylo v nepořádku. Den nato se ceny akcií zhroutily. Další den pak začaly snahy o prodej veškerých akcií. To trvalo do doby, než přišla zpráva, že přední bankéři se snaží ceny stabilizovat. Ceny se pak skutečně stabilizovaly, avšak jen pozbytek týdne. Po víkendu začalo vše nanovo. Nejhorší bylo úterý 29. 10., kdy ceny poklesly zhruba o 13 procent. Prudký pokles pokračoval, protože makléři začali prodávat držené akcie. Během října klesla hodnota akcií na burze zhruba o třicet sedm procent.
Během dalších let pokles cen postupně pokračoval, i když s nižší intenzitou než v říjnu roku 1929. 1. 3. 1933 byla hodnota akcií ve výši dvaceti procent jejího maxima z předchozích úspěšných let.
Následkem toho klesla poptávka po zboží, mzdy klesly a stagnovaly, popřípadě se úplně přestaly vyplácet. Kupující čekali na pokles cen zboží. Došlo také k útlumu podnikání. Rostla nezaměstnanost a příjmy klesly o polovinu jejich předchozí výše. Také docházelo k zavírání továren, vylidnění některých měst, zániku bank a prodávání zadlužených farem. Farmář totiž nedostávali za vypěstované plodiny dostatečné množství peněz.
Tento krach na burze odhalil nezdravý základ amerického podnikání. Avšak odrazil se i v okolním světě, kde hospodářská krize usnadnila přístup k moci pro totalitní režimy.
Tento článek vznikl v rámci letního semestru 2006 e‑learningového kurzu e‑semestr dějepis.com a jeho autorkou je Petra Frumarová.
