Magna charta libertatum

magna

MAGNA CHARTA LIBERTATUM – VELKÁ LISTINA PRÁV A SVOBOD

15. června 1215

Toto je jeden ze tří pře­kladů Magna Carty; byl původně napsán v latině, prav­dě­po­dobně arci­bis­ku­pem Ste­phe­nem Lan­g­to­nem. Pla­til pouze něko­lik měsíců, kdy byl krá­lem poru­šen. Asi rok potom, ne vinou války, král zemřel a po něm nastou­pil jeho deví­ti­letý syn, Henry III. Lis­tina (Carta) byla znovu vydána, s někte­rými úpra­vami, v letech 1216, 1217 a 1225.

Pre­am­bule:

John, z boží milosti král Ang­lie, lord Irska, vévoda Nor­man­die a Akvi­tá­nie, hrabě z Anjou, pře­dává arci­bis­ku­povi, bis­ku­pům, opa­tům, hra­ba­tům, baro­nům, soud­cům, les­ní­kům, šeri­fům, správ­cům, úřed­ní­kům a jejich slu­žeb­ní­kům a pod­da­ným oso­bám pozdrav. Vězte že, s úctou k bohu a spa­sení našich duší a ke všem naším před­kům a dědi­cům, a pro slávu boží a roz­voj jeho svaté Církve, a pro nápravu naší říše, potvr­zu­jeme a pode­pi­su­jeme podle rad našich cti­hod­ných otce, Ste­phana, arci­bis­kupa z Can­ter­bury, pri­mase celé Ang­lie a kar­di­nála svaté řím­ské Církve, Henryho, arci­bis­kupa z Dub­linu, Wil­li­ama z Lon­dýna, Petra z Win­ches­teru, Joce­lyn z Bathu a Glas­tonbury, Hugha z Lin­colnu, Wal­tera z Wor­ches­teru, Wil­li­ama z Coven­try, Bene­dicta z Roches­teru, bis­kupy; Mis­tra Pan­dulfa, dia­kona a člena domu našeho pána Papeže, bra­tra Ayme­rica (mis­tra Rytířů Tem­plářů v Ang­lii), a pro­sla­ve­ného muže Wil­li­ama Mar­shalla, hra­běte z Pem­broke, Wil­li­ama, hra­běte ze Salisbury, Wil­li­ama, hra­běte z Warenne, Wil­li­ama, hra­běte z Arun­delu, Alana z Galloway (kon­stábla Skot­ska), Warena Fitz Gerolda, Petera Fitz Her­berta, Huberta De Butgh (star­šího úřed­níka z Poi­tou), Hugha z Neville, Mathewa Fitze Her­berta, Tho­mase Bas­seta, Alana Bas­seta, Phi­lipa d’Au­bigny, Roberta z Rop­pesley, Johna Mar­shalla, Johna Fitz Hugha a jiné naše poddané.

1. V prvé řadě pro­hla­šu­jeme před Bohem a touto naší lis­ti­nou potvr­zu­jeme za nás a naše dědice navěky, že Ang­lická Cír­kev bude svo­bodná a bude mít svá plná práva a své nepo­ru­ši­telné svo­body; a pře­jeme si, aby to tak bylo zacho­váno; z toho je zřejmé, že svo­boda volby, která je poklá­dána za nej­dů­le­ži­tější a velmi pod­stat­nou pro Ang­lic­kou Cír­kev, my, s jis­tou a neo­me­ze­nou vůlí, posky­tu­jeme a touto lis­ti­nou potvr­zu­jeme, a dosáhli potvr­zení téhož od našeho pána, papeže Inno­centa III, dříve než vznikne spor mezi námi a našimi barony: a to budeme plnit, a naše vůle je plnit to v dobré víře našimi dědici navěky. Také potvr­zu­jeme všem svo­bod­ným lidem našeho krá­lov­ství, za nás a našem dědice navěky, všechny pode­psané svo­body, které budou zís­kány a zacho­vá­vány pro ně a jejich dědice námi a našimi dědici navěky.

2. Pokud některý z našich hra­bat nebo baronů nebo jiných slou­ží­cích nám jako veli­tel během vojen­ské služby zemře, a pokud v době jeho smrti jeho dědici budou plno­letí a budu povinni daní, zís­kají své dědic­tví na základě staré daně, totiž, dědic nebo dědi­cové hra­běte, za celé pan­ství 100 Ł; dědic nebo dědici barona 100 Ł za celé pan­ství; dědic nebo dědi­cové rytíře 100 s, nanej­výš, a kdo­ko­liv je povi­nen méně ať dá méně, podle sta­ro­bylé zvyk­losti poplatků.

3. Pokud ovšem dědic koho­ko­liv uve­de­ného výše není plno­letý a je ve svě­ře­nec­tví, nechť dostane své dědic­tví bez daně a bez poplatku když se stane plnoletým.

4. Poruč­ník nepl­no­le­tého dědice a jeho statku ať si nebere ze statku dědice nic kromě rozum­ného výnosu, rozum­ných daní a rozum­ných slu­žeb, a to vše bez ničení nebo poško­zení lidí nebo statků; pokud jsme ode­vzdali do svě­ře­nec­tví statky někte­rého tako­vého nezle­tilce šeri­fovi nebo komu­ko­liv jinému, kdo je nám zod­po­vědný za své konání, a který způ­so­bil zkázu nebo zpus­to­šení svě­ře­nec­kého majetku, ode­jmeme mu náhradu a sta­tek bude za tento plat svě­řen dvěma dis­krét­ním mužům ctí­cím zákon, kteří budou odpo­vědni za své konání mně nebo tomu komu je při­dě­líme; a pokud jsme dali nebo pro­dali svě­ře­nec­tví jaké­ho­ko­liv tako­vého statku komu­ko­liv a ten způ­so­bil jeho zkázu nebo zpus­to­šení, ztratí toto svě­ře­nec­tví a to bude pře­dáno dvěma dis­krét­ním mužům ctí­cím zákon z tohoto léno a kteří nám budou zod­po­vědni výše uve­de­ným způsobem.

5. Poruč­ník, kromě toho, dokud má svě­řeny statky, nechť udr­žuje domy, parky, ryb­níky, stáje, mlýny a jiné věci pat­řící ke stat­kům, s výjim­kou jeho výnosů; a vrátí dědi­cům, až se sta­nou plno­le­tými, všechny tyto statky, záso­bené pluhy a povozy, jak to období hos­po­da­ření vyža­duje, a výnosy, které může hos­po­dář­ství rozumně přinést.

6. Dědici se ožení bez pohr­dání, a to tak, že ještě před svat­bou dostane jeho nej­bližší pokrevní pří­buzný výpověď.

7. Vdova dostane po smrti svého man­žela hned a bez potíží svůj man­žel­ský podíl a dědic­tví; aniž ode­vzdá coko­liv za svůj vdov­ský nebo man­žel­ský podíl nebo za dědic­tví které její man­žel a ona drželi v den smrti jejího man­žela; smí zůstat v domě svého man­žela po čty­ři­cet dní po jeho smrti, během této doby jí bude postou­pen vdov­ský podíl.

8. Žádná vdova nebude nucena ke sňatku, pokud dává před­nost životu bez man­žela; s pod­mín­kou že se stále nesmí vdá­vat se bez našeho sou­hlasu, pokud pod­léhá nám, nebo bez sou­hlasu pána kte­rému pod­léhá, pokud pod­léhá jinému.

9. Ani my ani naši vyko­na­va­telé neza­ba­víme žádný sta­tek nebo důchod kvůli jaké­mu­ko­liv dluhu, pokud movi­tosti dluž­níka stačí k zapla­cení dluhu; ani nebude pro­ve­dena exe­kuce u ruči­telů dluž­níka pokud hlavní dluž­ník je scho­pen zapla­tit dluh; a když hlavní dluž­ník nebude scho­pen ho zapla­tit, nemaje nic čím by ho zapla­til, potom ruči­telé budou odpo­ví­dat za dluh; ale ať zís­kají statky a důchody dluž­níka, pokud si to přejí, dokud nejsou odškod­něni za dluhy, které zapla­tili za něj, dokud hlavní dluž­ník nemůže pro­vést důkaz, že je od nich osvo­bo­zen vzhle­dem k těmto ručitelům.

10. Pokud kdo­ko­liv, kdo si půjčí od židů libo­vol­nou sumu, vel­kou či malou, zemře dříve než je půjčka zapla­cena, dluh nebude úro­čen dokud dědic nebude plno­letý, ať patří komu­ko­liv; a pokud dluh při­jde do našich rukou, nebu­deme poža­do­vat nic kromě základní sumy obsa­žené v dluhopise.

11. A pokud zemře kdo­ko­liv zadlu­žený u židů, jeho vdova nechť získá svůj vdov­ský podíl bez pla­cení tohoto dluhu; a pokud jaké­ko­liv dítě zemře­lého z_stane nepl­no­leté, jeho životní potřeby jim budou posky­to­vány z drže­ného majetku zemře­lého; a ze zbytku bude pla­cen dluh, nicméně kromě slu­žeb feu­dál­nímu pánu; podobně nechť je naklá­dáno s dluhy jiných kromě židů.

12. Žádný popla­tek ani pod­pora nesmí být uva­lena na naše krá­lov­stvím jinak než Spo­leč­nou Radou našeho krá­lov­ství, kromě výkup­ného za naší osobu, paso­vání našeho nej­star­šího syna na rytíře a při prvé svatbě naší nej­starší dcery; pro tyto účely nebude vybí­ráno více než rozumné pro­středky. Podob­ným způ­so­bem to bude pro­ve­deno pokud jde o pro­středky od města Londýna.

13. A město Lon­dýn bude mít všechny sta­ro­dávné svo­body a obvyklé výsady, jak na zemi tak na moři; dále naři­zu­jeme a zaru­ču­jeme, že všechna ostatní města a pří­stavy budou mít všechny své svo­body a obvyklé výsady.

14. A pokud svo­láme Spo­leč­nou Radu týka­jící se vybí­rání pro­středků (s výjim­kou tří výše uve­de­ných pří­padů) nebo poplatků, dáme pozvat arci­bis­kupy, bis­kupy, opaty, hra­bata a nej­vyšší barony, jed­not­livě našimi dopisy; a kromě toho pozveme zpra­vi­dla pro­střed­nic­tvím našich šerifů a vyko­na­va­telů a jiných, kteří nám slouží jako vrch­nost, na urči­tou dobu, a zejména po uply­nutí nejméně čty­ři­ceti dnů, a na urči­tém místě; a ve pozván­kách budeme uvá­dět důvod tako­vých žádostí. A když jsme poslali takové pozvánky, zále­ži­tost bude pro­jed­nána v určený den, v sou­hlase s radou těch, kteří jsou pří­tomni, i když všichni obe­slaní nepřijedou

15. Příště nebu­deme komu­ko­liv dávat povo­lení vybí­rat poplatky od svých vlast­ních svo­bod­ných nájemců, s výjim­kou výkup­ného za jeho osobu, paso­vání jeho nej­star­šího syna na rytíře a první svatby jeho nej­starší dcery; a pro všechny tyto účely musí být vybí­rány pouze rozumné prostředky.

16. Nikdo nebude za rytíř­ský plat nucen k výkonu větší služby, ani k jinému pro­nájmu, než je povinen.

17. Oby­čejné občan­ské spory se nebu­dou konat na našem dvoře, ale budou se konat na něja­kém pev­ném místě.

18. Soudní vyšet­řo­vání nových kon­fis­kací, hrdel­ních pří a dal­ších pří­padů se nebu­dou konat jinde než u jejich vlast­ních soudů hrab­ství, a to odpo­ví­da­jí­cím způ­so­bem; My, nebo pokud budeme mimo krá­lov­ství, náš hlavní soudní úřed­ník, pošle dva soudní úřed­níky do kaž­dého hrab­ství čty­ři­krát ročně, kteří budou sami se čtyřmi rytíři hrab­ství vybra­nými hrab­stvím pro­vá­dět zase­dání soudu hrab­ství v den a na místě konání tohoto soudu.

19. Pokud kte­ré­ko­liv ze zmí­ně­ných zase­dání soudu se nemůže konat v den, kdy se koná soud hrab­ství, zůsta­nou tam ti rytíři a vlast­níci pozemků, kteří byli pří­tomni u soudu hrab­ství v tento den, pokud mohou být potřební k zod­po­věd­nému roz­ho­do­vání, podle toho, je-li zále­ži­tostí více nebo méně.

20. Svo­bodný muž nebude tres­tán za drobná pro­vi­nění, s výjim­kou trestů na pod­kladě stupně pro­vi­nění; a za vážná pro­vi­nění bude tres­tán podle závaž­nosti pro­vi­nění, při­tom bude šet­řen jeho „zájem“; a kupec stej­ným způ­so­bem, při­tom bude šet­řeno jeho „zboží“; a zeman bude tres­tán stej­ným způ­so­bem, při­tom budou šet­řeny jeho „povozy“ pokud upadl do našeho milo­sr­den­ství: a žádný z výše uve­de­ných trestů nebude ulo­žen bez pří­sahy čest­ného muže z okolí.

21. Hra­bata a baroni nebu­dou tres­táni jinak než svými na roveň posta­ve­nými, a to pouze v sou­hlase s mírou provinění.

22. Úřed­ník nebude tres­tán nehledě k jím zastá­va­nému posta­vení s výjim­kou pří­padů uve­de­ných výše; dále nebude tres­tán v sou­hlase s roz­sa­hem jeho cír­kev­ního obročí.

23. Žádná ves­nice ani osoba nebude nucena sta­vět mosty na bře­zích řek, kromě těch, které k tomu byly zavá­zány za sta­rých časů.

24. Žádný šerif, kon­stábl, ohle­da­vač, ani žádný jiný z našich slu­žeb­níků nebude ve sporu s naší korunou.

25. Pro všechna hrab­ství, soudní obvody, díly hrab­ství a újezdy (kromě našich vlast­ních pan­ství) zůstane staré nájemné, bez jaké­ho­ko­liv dal­šího poplatku.

26. Pokud kdo­ko­liv, kdo od nás dostal svět­ské léno, zemře, a naši šeri­fové či slu­žeb­níci se vykáží naším písem­ným pově­ře­ním pro dluh kte­rým je nám zemřelý povi­no­ván, bude zákonné pro naše šerify nebo slu­žeb­níky vzít a zaba­vit movitý maje­tek nale­zený na lénu až do hod­noty dluhu, pod dohle­dem cti­hod­ného muže, s pod­mín­kou, že nic nebude odtud vzato, pokud nám nebude zřejmý dluh plně zapla­cen; a zby­tek bude pone­chán vyko­na­va­te­lům k napl­nění vůle zemře­lého; a pokud k nám nemá žádné povin­nosti, vše­chen movitý maje­tek patří zemře­lému s respek­tem k rozum­ným podí­lům jeho ženy a dětí.

27. Pokud kte­rý­ko­liv svo­bodný muž zemře bez poslední vůle, jeho movitý maje­tek bude roz­dě­len do rukou jeho nej­bliž­ších pří­buz­ných a přá­tel, pod dozo­rem Církve, s respek­tem k dlu­hům, jimiž byl zemřelý komu­ko­liv povinován.

28. Žádný kon­stábl ani jiný náš slu­žeb­ník nevezme obilí ani jiné potra­viny od koho­ko­liv bez bez­pro­střední nabídky peněz, pokud k tomu nezíská odklad se sou­hla­sem prodejce.

29. Žádný kon­stábl nepři­nutí žád­ného rytíře dát peníze namísto hradní stráže, pokud je povi­no­ván vyko­nat ji osobně, nebo (pokud ji sám nemůže vyko­nat z kte­ré­ko­liv rozumné pří­činy) pro­střed­nic­tvím jiného zod­po­věd­ného muže. Dále, pokud jsme ho dovedli nebo poslali do vojen­ské služby, bude uvol­něn ze stráže úměrně době, po kte­rou byl ve službě pro nás.

30. Žádný náš šerif nebo slu­žeb­ník, nebo jiná osoba, nevezme koně nebo povoz kte­ré­ho­ko­liv svo­bod­ného muži na dopravní povin­nost bez sou­hlasu řeče­ného muže.

31. Ani my ani naši slu­žeb­níci nevez­meme pro naše hrady nebo jiné naše dílo dřevo, které není naše, proti vůli jeho majitele.

32. Nepo­dr­žíme více než rok a den statky těch, kteří byli odsou­zeni za hrdelní zlo­čin, a sta­tek bude potom spra­vo­ván pány léna.

33. Všechny cel­nice budou pro budouc­nost odstra­něny z Temže a Medwaye a z celé Ang­lie kromě moř­ského pobřeží.

34. Lis­tina zvaná pří­kaz nebude vydána pro budouc­nost nikomu, bez ohledu na držbu, jíž může svo­bodný muž při­jít o svůj dvorec.

35. Nechť je jediná míra na víno v celém krá­lov­ství; jediná míra na světlé pivo; a jediná míra na obilí zvaná „lon­dýn­ská čtvrtka“; a jed­notná šířka sukna (ať je to dyed, rus­set nebo „haber­get“) zvaná dva lokte mezi obru­bami; s váhami ať je to jako s mírami.

36. Nic v budouc­nosti nebude dáváno nebo ode­bí­ráno jako pří­kaz k zba­vení života nebo údů, to bude zaru­čeno a nikdy popřeno.

37. Pokud kdo­ko­liv drží naší nájemní farmu, ať už jako sel­ské léno nebo jako nájem, nebo jaký­ko­liv jiný sta­tek, za rytíř­skou službu, nezís­káme (z důvodů nájemní farmy, léna nebo nájmu) svě­ře­nec­tví dědiců nebo tako­vého jeho statku, který by byl lénem ostat­ních; ani svě­ře­nec­tví takové farmy, léna nebo pro­nájmu, která nepod­léhá rytíř­ské službě. Nebu­deme z důvodů jaké­ko­liv malé slu­žeb­nosti, kte­rou je k nám kdo­ko­liv povi­no­ván služ­bou poskyt­nutí nožů, šípů apod. uplat­ňo­vat svě­ře­nec­tví na jeho dědice nebo na statku jiného pána které drží rytíř­skou službou.

38. Žádný slu­žeb­ník nebude v budoucnu, na základě nepod­lo­žené stíž­nosti, podro­bo­vat koho­ko­liv tomuto „zákonu“ bez věro­hod­ného svě­dec­tví poda­ného k tomuto účelu.

39. Žádný svo­bodný muž nebude zatčen nebo uvěz­něn nebo zba­ven majetku nebo zba­ven cti nebo vyhnán do vyhnan­ství nebo jak­ko­liv poško­zen, ani ho nebu­deme pro­ná­sle­do­vat nebo proti němu někoho posí­lat, bez zákon­ného roz­sudku jeho na roveň posta­ve­ných nebo podle zákonů země.

40. Nikoho nepro­dáme, nikomu neo­de­přeme nebo nepozdr­žíme právo a spravedlnost.

41. Všichni obchod­níci mají zaru­čen jistý a bez­pečný odchod z Ang­lie a vstup do Ang­lie, s prá­vem zdr­žo­vat se zde a pohy­bo­vat se na zemi i na vodě, k nákupu a pro­deji podle sta­ro­by­lých a správ­ných zvyků, zba­veni všech poplatků, s výjim­kou (během války) tako­vých obchod­níků, kteří jsou ze zemí, které jsou s námi ve válce. Pokud se takoví nalé­zají v naší zemi na začátku války, budou zadr­ženi, bez škody na jejich těle nebo statku, dokud nezjis­tíme my nebo vrchní soudce, jak je zachá­zeno s obchod­níky z naší země v zemi, s níž jsme ve válce; a pokud naši lidé jsou bez­pečni tam, jiní budou bez­peční v naší zemi.

42. Budiž v budoucnu záko­nem pro kaž­dého (samo­zřejmě vždy s výjim­kou uvěz­ně­ných nebo psanců v sou­hlase se záko­nem krá­lov­ství, a rodáků z kte­ré­ko­liv země ve válce s námi, a obchod­níků, se kte­rými bude zachá­zeno jak je uve­deno výše) opus­tit naše krá­lov­ství a vrá­tit se, jis­tota a záchrana na zemi a ve vodě, kromě krátké doby během války, na základě obecné poli­tiky – zacho­vat vždy věr­nost k nám.

43. Pokud kdo­ko­liv, kdo drží nějaký sta­tek při­padlý zpět státu (jako rod Walin­g­fordů, Not­tinghamů, Bou­lo­gneů, Lan­ces­terů, nebo jiné statky které jsou v našich rukou a jsou baron­ství) zemře, jeho potomci nedají žád­nou další daň a nebu­dou konat pro nás žád­nou další službu, než jakou by konali, kdyby baron­ství bylo v baro­no­vých rukou; budeme na to pohlí­žet stej­ným způ­so­bem, jako kdyby to baron vlastnil.

44. Každý kdo sídlí mimo lesy nemusí nadále při­chá­zet před naše soudce lesů na základě před­vo­lání, pokud není ve při nebo ruči­tel někoho, kdo je před­vo­lán kvůli lesům.

45.< Budeme jme­no­vat soudce, kon­stábly, šerify nebo slu­žeb­níky pouze pokud znají zákon krá­lov­ství a chtějí je dobře dodržovat.

46. Všichni baroni kteří zalo­žili opat­ství, ke kte­rým dostali výsady od králů Ang­lie nebo které již dlouho vlastní, budou mít svě­ře­nec­tví nad nimi, pokud nejsou obyd­lená, tak jak by měla být.

47. Všechny lesy které byly vysá­zeny lesy v naší době budou ihned odles­něny; podobný postup bude násle­do­vat pokud se týče říč­ních břehů, které byly námi uznány „obran­nými“ v současnosti.

48. A špatné zvyk­losti spo­jené s lesy a obo­rami, les­níky a haj­nými, šerify a jejich úřady, říč­ními břehy a jejich dozorci, budou oka­mžitě pro­šet­řeny v kaž­dém hrab­ství dva­nácti rytíři s meči z téhož hrab­ství vybra­ných nej­čest­něj­šími muži téhož hrab­ství, a budou do 40 dní od zmí­ně­ného pro­šet­ření zcela zru­šeny, a nebu­dou nikdy obno­veny, za před­po­kladu, že to pře­dem ozná­míme my nebo náš soudce, pokud nebu­deme v Anglii.

49. Oka­mžitě obno­víme všechny zástavy a lis­tiny vydané nám Ang­li­čany, jako záruky míru a věr­ných služeb.

50. Zcela vyjmeme z jejich správ­ních úseků vztahy ke Gerardu z Athee (takže v budouc­nosti nebude v Ang­lii žádný správní úsek); zejména v pří­padě Enge­larda z Cigigne, Petera, Guye a Andrewa z Chan­ce­aux, Guye z Cigigne, Geo­ffreyho z Mar­tigny a jeho bra­try, Phi­lipa Marka a jeho bra­try a jeho synovce Geo­ffreyho a celý jeho rod.

51. Jakmile bude obno­ven mír, vypo­víme z krá­lov­ství všechny jinde naro­zené rytíře, lučišt­níky, práv­níky a námezdní vojáky kteří při­šli s koňmi a zbra­němi ke škodě království.

52. Pokud jsme kdo­ko­liv vyvlast­nili nebo vyhnali bez zákon­ného roz­sudku jeho na roveň posta­ve­ných z jeho statků, hradů, výsad nebo jeho práv, oka­mžitě mu je obno­víme; a pokud vznikne spor o to, nechť je roz­hod­nut dva­ceti pěti barony, jejichž názor je vytvá­řen s cílem zacho­vání míru. Navíc, pro všechna tato vyvlast­nění, podle nichž byl kdo­ko­liv bez zákon­ného roz­sudku svých pánů zkon­fis­ko­ván nebo vyhnán mým otcem krá­lem Henrym nebo mým bra­t­rem krá­lem Richar­dem a které držíme ve svých rukách (nebo které drží jiní, ke kte­rým jsme vázáni záru­kou) odro­číme až do obvyk­lého ter­mínu kři­žáků; s výjim­kou těch věcí o které vznikl spor nebo vyšet­řo­vání pro­ve­dené na můj pokyn, dřív než zdvih­neme kříž; ale jakmile se vrá­tíme z expe­dice, zaru­číme oka­mžitě v této věci plnou spravedlnost.

53. Kromě toho odro­číme stej­ným způ­so­bem výkon spra­ve­dl­nosti týka­jící se odles­nění nebo zadr­žení těch lesů, které Henry, náš otec, a Richard, náš bratr, zales­nil, a týka­jící se svě­ře­nec­tví statků, které jsou lénem jiných (zejména tako­vých svě­ře­nec­tví, která jsme měli z důvodů léna, které měl od nás někdo v zástavě za rytíř­skou službu), a týka­jící se opat­ství zalo­že­ných na jiných lénech než našich, na které pán hono­ráře rekla­muje své právo; a když jsme se vrá­tili, nebo když upus­tíme od expe­dice, oka­mžitě zaru­číme plnou spra­ve­dl­nost všem, kdo rekla­muje takové věci.

54. Nikdo nebude zatčen nebo uvěz­něn za navá­dění ženy k zabití koho­ko­liv jiného než jejího muže.

55. Všechny poplatky, které jsme ulo­žili nespra­ved­livě a proti záko­nům země, a všechny pokuty ulo­žené nespra­ved­livě a proti záko­nům země, budou zcela odpuš­těny, nebo to bude uči­něno podle roz­hod­nutí dva­ceti pěti baronů, jejichž názor je vytvá­řen s cílem zacho­vání míru, nebo podle roz­hod­nutí jejich vět­šiny, v sou­hlase s výše řeče­ným Ste­pha­nem, arci­bis­ku­pem z Can­tenbury, pokud může být pří­to­men, a jiných které si může přát vzít s sebou k tomuto účelu, a pokud nebude moci být pří­to­men, zále­ži­tost přece začne bez něho, vždy za před­po­kladu, že pokud kte­rý­ko­liv jeden nebo více z výše uve­de­ných dva­ceti pěti baronů je účas­ten v podob­ném sporu, jsou odvo­láni v tomto jed­not­li­vém pří­padě, nechť jsou nahra­zeni v jejich funk­cích jinými zvo­le­nými zbyt­kem těch samých dva­ceti pěti pouze pro tento účel a po slo­žení přísahy.

56. Pokud jsme zba­vili majetku nebo vyhnali Wale­sana ze statků nebo svo­bod, nebo jiných věcí, bez legál­ního roz­sudku jejich na roveň posta­ve­ných v Ang­lii nebo ve Walesu, nechť mu jsou ihned navrá­ceny; a pokud o to vznikne spor, nechť je roz­hod­nut v pohra­ničí roz­hod­nu­tím jejich pánů; pro sídla v Ang­lii podle ang­lic­kých zákonů, pro sídla ve Walesu podle Waleských zákonů, a pro sídla v pohra­ničí podle zákonů pohra­ničí. Wale­san učiní totéž pro nás a naše věci.

57. Dále, pro všechna vyvlast­nění, při kte­rém byl kte­rý­ko­liv Wale­san, bez prá­vo­plat­ného roz­sudku svých na roveň posta­ve­ných, zba­ven majetku nebo vyhnán ze svých statků krá­lem Henrym, naším otcem, nebo krá­lem Richar­dem, naším bra­t­rem, a který držíme ve svých rukách (nebo které drží jiní, ke kte­rým jsme vázáni záru­kou) odro­číme až do obvyk­lého ter­mínu kři­žáků; s výjim­kou těch věcí o které vznikl spor nebo vyšet­řo­vání pro­ve­dené na můj pokyn, dříve než zdvih­neme kříž; ale jakmile se vrá­tíme z expe­dice, zaru­číme oka­mžitě v této věci plnou spra­ve­dl­nost v sou­hlase se zákony Walesu a ve vztahu k výše uve­de­ným regionům.

58. Oka­mžitě pro­pus­tíme syna Lly­welynů a všechny rukojmí z Walesu a vzdáme se všech výsad vyda­ných nám jako záruka míru.

59. Pro Ale­xan­dra, krále Skotů, uči­níme vše pro návrat jeho sester a rukojmí a věcí týka­jí­cích se jeho výsad, jeho práv, stej­ným způ­so­bem jako pro jiné barony Ang­lie, pokud tomu nemusí být jinak podle výsad, které máme od Wil­li­ama, jeho otce, býva­lého krále Skotů; a to vše bude podle roz­sudků jeho na roveň posta­ve­ných u našeho soudu.

60. Kromě toho, všechny tyto výše uve­dené zvyk­losti a svo­body, jejichž dodr­žo­vání jsme zaru­čili v našem krá­lov­ství pokud se týkají našeho lidu, musí být dodr­žo­vány kým­ko­liv v našem krá­lov­ství, stejně ducho­ven­stvem jako laiky, pokud se týkají jejich lidu.

61. Kromě toho, pro Boha a nápravu našeho krá­lov­ství a pro lepší uti­šení sporů vznik­lých mezi námi a našimi barony, zaru­čili jsme všechna tato opráv­nění s přá­ním, aby je uží­vali vcelku a s pev­nou vytr­va­lostí navždy, dáváme jim záruku potvr­zené bez­peč­nosti, zejména že baroni si zvolí dva­cet pět baronů z krá­lov­ství, ať je to kdo­ko­liv, kdo bude svá­zán s jejich mocí, aby zacho­vá­vali a dodr­žo­vali a dozí­rali na dodr­žo­vání míru a svo­bod, které jsme jim zaru­čili a potvr­dili touto naší Lis­ti­nou, takže pokud my, naši soudci, naši slu­žeb­níci nebo naši úřed­níci, udě­lali v něčem chyby vůči komu­ko­liv nebo poru­šili některý z článků tohoto míru a bez­peč­nosti, a jejich přestou­pení ať je ozná­meno čtyřem baro­nům z výše uve­de­ných dva­ceti pěti, zmí­nění čtyři baroni oznámí nám (nebo našim soud­cům, pokud jsme mimo krá­lov­ství) a, když nám před­loží křivdu, žádost o nápravu křivdy bude vyří­zena bez pro­dlení. A pokud nena­pra­víme křivdu během čty­ři­ceti dnů, počí­táno od oka­mžiku, kdy to bylo ozná­meno nám (nebo našim soud­cům, kdy­bychom byli mimo krá­lov­ství), čtyři výše zmí­nění baroni na to upo­zorní zby­tek z dva­ceti pěti baronů, a těchto dva­cet pět baronů bude, spolu s veřej­ností celého krá­lov­ství, nutit a tla­čit nás všemi mož­nými způ­soby, zejména zabrá­ním našich hradů, statků, majetku a jinými dostup­nými pro­středky, pokud není dosa­ženo nápravy kte­rou poklá­dají za vhod­nou, ochrání před ško­dou všechny naše lidi, osoby naší krá­lovny a dětí; a když nápravy bylo dosa­ženo, obnoví své staré vztahy ke mně. A pokud si kdo­ko­liv v zemi kdo­ko­liv přeje, ať pří­sahá, že se podrobí pří­ka­zům řeče­ných dva­ceti pěti baronů k pro­ve­dení všech výše uve­de­ných věcí, a spolu s nimi, obtě­žo­vat nás na nej­vyšší míru; a my veřejně a svo­bodně zaru­ču­jeme nechat koho­ko­liv, kdo si to přeje, pří­sa­hat, a nikdy nikomu neza­ká­žeme pří­sa­hat. Kromě toho všichni ti, na jejichž stat­cích nikdo se svým vlast­ním sou­hla­sem není ochotný pří­sa­hat dva­ceti pěti pomá­hat jim při mém při­nu­co­vání a donu­co­vání, při­nu­tíme je svým pří­ka­zem pří­sa­hat s výše uve­de­ným důsled­kem. A pokud některý z dva­ceti pěti baronů zemře nebo odjede ze země, nebo bude zne­schop­něn z jakých­ko­liv jiných důvodů, které mu zabrání ve výše zmí­ně­ných opat­ře­ních, ti z řeče­ných dva­ceti pěti, kteří zbyli zvolí na jeho místo jiného podle jejich vlast­ního uvá­žení, a ten ať pří­sahá stejně jako ostatní. Dále, ve všech pří­pa­dech, jejich vyko­nání je svě­řeno těmto dva­ceti pěti baro­nům, pokud snad je těchto dva­cet pět pří­tomno a nesou­hlasí s něčím, nebo pokud někteří z nich, když byli vyzváni, nejsou ochotni či schopni být pří­tomni, potom to, co vět­šina těch pří­tom­ných určí nebo nařídí, bude poklá­dáno za určené a sta­no­vené, stejně jako kdyby se na tom podí­lelo všech dva­cet pět; a pokud řeče­ných dva­cet pět bude pří­sa­hat, že budou věrně dodr­žo­vat všechno, co bylo řečeno výše, a půso­bit, aby to bylo dodr­žo­váno vší svou mocí. A nepro­ve­deme nikomu nic, přímo nebo nepřímo, co by jakou­ko­liv část těchto výsad či svo­bod odvo­lalo nebo zmen­šilo a bylo-li coko­liv z toho pro­ve­deno, ať je to neplatné a nulitní, a nikdy to nepo­u­ži­jeme osobně nebo něčím prostřednictvím.

62. A všechnu nevůli, nená­vist a hoř­kost, která vznikla mezi námi a našim lidem, duchov­ními i laiky, od chvíle sváru, jsme zcela pro­mi­nuli a odpus­tili komu­ko­liv. Kromě toho, všechny pro­hřešky, které nastaly v důsledku řeče­ného sváru, od veli­ko­noc šest­nác­tého roku mého pano­vání až do obno­vení míru, jsme úplně odpus­tili všem, jak duchov­ním tak lai­kům, a kom­pletně odpus­tili, pokud se to týkalo nás. A na tomto základě jsme naří­dili, aby pro ně byly napsány lis­tiny potvr­zu­jící výsady od lorda Ste­phana, arci­bis­kupa z Con­tenbury, lorda Henryho, arci­bis­kupa z Dub­linu, a výše zmí­ně­ných bis­kupů, a pana Pan­dulfa, jehož se týká tato výše řečená bez­peč­nost a výsady.

63. Proto chceme přísně dodr­žo­vat, aby Ang­lická Cír­kev byla svo­bodná, a aby lidé v našem krá­lov­ství měli a podr­želi všechny výše uve­dené svo­body, práva a výsady, dobře a v míru, svo­bodně a klidně, pro ně a jejich dědice, se vší úctou a na všech mís­tech navěky, jak je uve­deno výše. Kromě toho byla uči­něna pří­saha týka­jící se jak nás tak našich baronů, že všechny výše zmí­něné pod­mínky budou dodr­žo­vány v dobré víře a bez zlých úmyslů. Sesta­veno pod mým dohle­dem – ti výše jme­no­vaní a mnozí jiní jsou svědky – na louce zvané Run­ny­mede, mezi Wind­so­rem a Sta­i­ne­sem, pat­nác­tého dne měsíce června, sedm­nác­tého roku našeho panování.

 

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht