Magna charta libertatum
MAGNA CHARTA LIBERTATUM – VELKÁ LISTINA PRÁV A SVOBOD
15. června 1215
Toto je jeden ze tří překladů Magna Carty; byl původně napsán v latině, pravděpodobně arcibiskupem Stephenem Langtonem. Platil pouze několik měsíců, kdy byl králem porušen. Asi rok potom, ne vinou války, král zemřel a po něm nastoupil jeho devítiletý syn, Henry III. Listina (Carta) byla znovu vydána, s některými úpravami, v letech 1216, 1217 a 1225.
Preambule:
John, z boží milosti král Anglie, lord Irska, vévoda Normandie a Akvitánie, hrabě z Anjou, předává arcibiskupovi, biskupům, opatům, hrabatům, baronům, soudcům, lesníkům, šerifům, správcům, úředníkům a jejich služebníkům a poddaným osobám pozdrav. Vězte že, s úctou k bohu a spasení našich duší a ke všem naším předkům a dědicům, a pro slávu boží a rozvoj jeho svaté Církve, a pro nápravu naší říše, potvrzujeme a podepisujeme podle rad našich ctihodných otce, Stephana, arcibiskupa z Canterbury, primase celé Anglie a kardinála svaté římské Církve, Henryho, arcibiskupa z Dublinu, Williama z Londýna, Petra z Winchesteru, Jocelyn z Bathu a Glastonbury, Hugha z Lincolnu, Waltera z Worchesteru, Williama z Coventry, Benedicta z Rochesteru, biskupy; Mistra Pandulfa, diakona a člena domu našeho pána Papeže, bratra Aymerica (mistra Rytířů Templářů v Anglii), a proslaveného muže Williama Marshalla, hraběte z Pembroke, Williama, hraběte ze Salisbury, Williama, hraběte z Warenne, Williama, hraběte z Arundelu, Alana z Galloway (konstábla Skotska), Warena Fitz Gerolda, Petera Fitz Herberta, Huberta De Butgh (staršího úředníka z Poitou), Hugha z Neville, Mathewa Fitze Herberta, Thomase Basseta, Alana Basseta, Philipa d’Aubigny, Roberta z Roppesley, Johna Marshalla, Johna Fitz Hugha a jiné naše poddané.
1. V prvé řadě prohlašujeme před Bohem a touto naší listinou potvrzujeme za nás a naše dědice navěky, že Anglická Církev bude svobodná a bude mít svá plná práva a své neporušitelné svobody; a přejeme si, aby to tak bylo zachováno; z toho je zřejmé, že svoboda volby, která je pokládána za nejdůležitější a velmi podstatnou pro Anglickou Církev, my, s jistou a neomezenou vůlí, poskytujeme a touto listinou potvrzujeme, a dosáhli potvrzení téhož od našeho pána, papeže Innocenta III, dříve než vznikne spor mezi námi a našimi barony: a to budeme plnit, a naše vůle je plnit to v dobré víře našimi dědici navěky. Také potvrzujeme všem svobodným lidem našeho království, za nás a našem dědice navěky, všechny podepsané svobody, které budou získány a zachovávány pro ně a jejich dědice námi a našimi dědici navěky.
2. Pokud některý z našich hrabat nebo baronů nebo jiných sloužících nám jako velitel během vojenské služby zemře, a pokud v době jeho smrti jeho dědici budou plnoletí a budu povinni daní, získají své dědictví na základě staré daně, totiž, dědic nebo dědicové hraběte, za celé panství 100 Ł; dědic nebo dědici barona 100 Ł za celé panství; dědic nebo dědicové rytíře 100 s, nanejvýš, a kdokoliv je povinen méně ať dá méně, podle starobylé zvyklosti poplatků.
3. Pokud ovšem dědic kohokoliv uvedeného výše není plnoletý a je ve svěřenectví, nechť dostane své dědictví bez daně a bez poplatku když se stane plnoletým.
4. Poručník neplnoletého dědice a jeho statku ať si nebere ze statku dědice nic kromě rozumného výnosu, rozumných daní a rozumných služeb, a to vše bez ničení nebo poškození lidí nebo statků; pokud jsme odevzdali do svěřenectví statky některého takového nezletilce šerifovi nebo komukoliv jinému, kdo je nám zodpovědný za své konání, a který způsobil zkázu nebo zpustošení svěřeneckého majetku, odejmeme mu náhradu a statek bude za tento plat svěřen dvěma diskrétním mužům ctícím zákon, kteří budou odpovědni za své konání mně nebo tomu komu je přidělíme; a pokud jsme dali nebo prodali svěřenectví jakéhokoliv takového statku komukoliv a ten způsobil jeho zkázu nebo zpustošení, ztratí toto svěřenectví a to bude předáno dvěma diskrétním mužům ctícím zákon z tohoto léno a kteří nám budou zodpovědni výše uvedeným způsobem.
5. Poručník, kromě toho, dokud má svěřeny statky, nechť udržuje domy, parky, rybníky, stáje, mlýny a jiné věci patřící ke statkům, s výjimkou jeho výnosů; a vrátí dědicům, až se stanou plnoletými, všechny tyto statky, zásobené pluhy a povozy, jak to období hospodaření vyžaduje, a výnosy, které může hospodářství rozumně přinést.
6. Dědici se ožení bez pohrdání, a to tak, že ještě před svatbou dostane jeho nejbližší pokrevní příbuzný výpověď.
7. Vdova dostane po smrti svého manžela hned a bez potíží svůj manželský podíl a dědictví; aniž odevzdá cokoliv za svůj vdovský nebo manželský podíl nebo za dědictví které její manžel a ona drželi v den smrti jejího manžela; smí zůstat v domě svého manžela po čtyřicet dní po jeho smrti, během této doby jí bude postoupen vdovský podíl.
8. Žádná vdova nebude nucena ke sňatku, pokud dává přednost životu bez manžela; s podmínkou že se stále nesmí vdávat se bez našeho souhlasu, pokud podléhá nám, nebo bez souhlasu pána kterému podléhá, pokud podléhá jinému.
9. Ani my ani naši vykonavatelé nezabavíme žádný statek nebo důchod kvůli jakémukoliv dluhu, pokud movitosti dlužníka stačí k zaplacení dluhu; ani nebude provedena exekuce u ručitelů dlužníka pokud hlavní dlužník je schopen zaplatit dluh; a když hlavní dlužník nebude schopen ho zaplatit, nemaje nic čím by ho zaplatil, potom ručitelé budou odpovídat za dluh; ale ať získají statky a důchody dlužníka, pokud si to přejí, dokud nejsou odškodněni za dluhy, které zaplatili za něj, dokud hlavní dlužník nemůže provést důkaz, že je od nich osvobozen vzhledem k těmto ručitelům.
10. Pokud kdokoliv, kdo si půjčí od židů libovolnou sumu, velkou či malou, zemře dříve než je půjčka zaplacena, dluh nebude úročen dokud dědic nebude plnoletý, ať patří komukoliv; a pokud dluh přijde do našich rukou, nebudeme požadovat nic kromě základní sumy obsažené v dluhopise.
11. A pokud zemře kdokoliv zadlužený u židů, jeho vdova nechť získá svůj vdovský podíl bez placení tohoto dluhu; a pokud jakékoliv dítě zemřelého z_stane neplnoleté, jeho životní potřeby jim budou poskytovány z drženého majetku zemřelého; a ze zbytku bude placen dluh, nicméně kromě služeb feudálnímu pánu; podobně nechť je nakládáno s dluhy jiných kromě židů.
12. Žádný poplatek ani podpora nesmí být uvalena na naše královstvím jinak než Společnou Radou našeho království, kromě výkupného za naší osobu, pasování našeho nejstaršího syna na rytíře a při prvé svatbě naší nejstarší dcery; pro tyto účely nebude vybíráno více než rozumné prostředky. Podobným způsobem to bude provedeno pokud jde o prostředky od města Londýna.
13. A město Londýn bude mít všechny starodávné svobody a obvyklé výsady, jak na zemi tak na moři; dále nařizujeme a zaručujeme, že všechna ostatní města a přístavy budou mít všechny své svobody a obvyklé výsady.
14. A pokud svoláme Společnou Radu týkající se vybírání prostředků (s výjimkou tří výše uvedených případů) nebo poplatků, dáme pozvat arcibiskupy, biskupy, opaty, hrabata a nejvyšší barony, jednotlivě našimi dopisy; a kromě toho pozveme zpravidla prostřednictvím našich šerifů a vykonavatelů a jiných, kteří nám slouží jako vrchnost, na určitou dobu, a zejména po uplynutí nejméně čtyřiceti dnů, a na určitém místě; a ve pozvánkách budeme uvádět důvod takových žádostí. A když jsme poslali takové pozvánky, záležitost bude projednána v určený den, v souhlase s radou těch, kteří jsou přítomni, i když všichni obeslaní nepřijedou
15. Příště nebudeme komukoliv dávat povolení vybírat poplatky od svých vlastních svobodných nájemců, s výjimkou výkupného za jeho osobu, pasování jeho nejstaršího syna na rytíře a první svatby jeho nejstarší dcery; a pro všechny tyto účely musí být vybírány pouze rozumné prostředky.
16. Nikdo nebude za rytířský plat nucen k výkonu větší služby, ani k jinému pronájmu, než je povinen.
17. Obyčejné občanské spory se nebudou konat na našem dvoře, ale budou se konat na nějakém pevném místě.
18. Soudní vyšetřování nových konfiskací, hrdelních pří a dalších případů se nebudou konat jinde než u jejich vlastních soudů hrabství, a to odpovídajícím způsobem; My, nebo pokud budeme mimo království, náš hlavní soudní úředník, pošle dva soudní úředníky do každého hrabství čtyřikrát ročně, kteří budou sami se čtyřmi rytíři hrabství vybranými hrabstvím provádět zasedání soudu hrabství v den a na místě konání tohoto soudu.
19. Pokud kterékoliv ze zmíněných zasedání soudu se nemůže konat v den, kdy se koná soud hrabství, zůstanou tam ti rytíři a vlastníci pozemků, kteří byli přítomni u soudu hrabství v tento den, pokud mohou být potřební k zodpovědnému rozhodování, podle toho, je-li záležitostí více nebo méně.
20. Svobodný muž nebude trestán za drobná provinění, s výjimkou trestů na podkladě stupně provinění; a za vážná provinění bude trestán podle závažnosti provinění, přitom bude šetřen jeho „zájem“; a kupec stejným způsobem, přitom bude šetřeno jeho „zboží“; a zeman bude trestán stejným způsobem, přitom budou šetřeny jeho „povozy“ pokud upadl do našeho milosrdenství: a žádný z výše uvedených trestů nebude uložen bez přísahy čestného muže z okolí.
21. Hrabata a baroni nebudou trestáni jinak než svými na roveň postavenými, a to pouze v souhlase s mírou provinění.
22. Úředník nebude trestán nehledě k jím zastávanému postavení s výjimkou případů uvedených výše; dále nebude trestán v souhlase s rozsahem jeho církevního obročí.
23. Žádná vesnice ani osoba nebude nucena stavět mosty na březích řek, kromě těch, které k tomu byly zavázány za starých časů.
24. Žádný šerif, konstábl, ohledavač, ani žádný jiný z našich služebníků nebude ve sporu s naší korunou.
25. Pro všechna hrabství, soudní obvody, díly hrabství a újezdy (kromě našich vlastních panství) zůstane staré nájemné, bez jakéhokoliv dalšího poplatku.
26. Pokud kdokoliv, kdo od nás dostal světské léno, zemře, a naši šerifové či služebníci se vykáží naším písemným pověřením pro dluh kterým je nám zemřelý povinován, bude zákonné pro naše šerify nebo služebníky vzít a zabavit movitý majetek nalezený na lénu až do hodnoty dluhu, pod dohledem ctihodného muže, s podmínkou, že nic nebude odtud vzato, pokud nám nebude zřejmý dluh plně zaplacen; a zbytek bude ponechán vykonavatelům k naplnění vůle zemřelého; a pokud k nám nemá žádné povinnosti, všechen movitý majetek patří zemřelému s respektem k rozumným podílům jeho ženy a dětí.
27. Pokud kterýkoliv svobodný muž zemře bez poslední vůle, jeho movitý majetek bude rozdělen do rukou jeho nejbližších příbuzných a přátel, pod dozorem Církve, s respektem k dluhům, jimiž byl zemřelý komukoliv povinován.
28. Žádný konstábl ani jiný náš služebník nevezme obilí ani jiné potraviny od kohokoliv bez bezprostřední nabídky peněz, pokud k tomu nezíská odklad se souhlasem prodejce.
29. Žádný konstábl nepřinutí žádného rytíře dát peníze namísto hradní stráže, pokud je povinován vykonat ji osobně, nebo (pokud ji sám nemůže vykonat z kterékoliv rozumné příčiny) prostřednictvím jiného zodpovědného muže. Dále, pokud jsme ho dovedli nebo poslali do vojenské služby, bude uvolněn ze stráže úměrně době, po kterou byl ve službě pro nás.
30. Žádný náš šerif nebo služebník, nebo jiná osoba, nevezme koně nebo povoz kteréhokoliv svobodného muži na dopravní povinnost bez souhlasu řečeného muže.
31. Ani my ani naši služebníci nevezmeme pro naše hrady nebo jiné naše dílo dřevo, které není naše, proti vůli jeho majitele.
32. Nepodržíme více než rok a den statky těch, kteří byli odsouzeni za hrdelní zločin, a statek bude potom spravován pány léna.
33. Všechny celnice budou pro budoucnost odstraněny z Temže a Medwaye a z celé Anglie kromě mořského pobřeží.
34. Listina zvaná příkaz nebude vydána pro budoucnost nikomu, bez ohledu na držbu, jíž může svobodný muž přijít o svůj dvorec.
35. Nechť je jediná míra na víno v celém království; jediná míra na světlé pivo; a jediná míra na obilí zvaná „londýnská čtvrtka“; a jednotná šířka sukna (ať je to dyed, russet nebo „haberget“) zvaná dva lokte mezi obrubami; s váhami ať je to jako s mírami.
36. Nic v budoucnosti nebude dáváno nebo odebíráno jako příkaz k zbavení života nebo údů, to bude zaručeno a nikdy popřeno.
37. Pokud kdokoliv drží naší nájemní farmu, ať už jako selské léno nebo jako nájem, nebo jakýkoliv jiný statek, za rytířskou službu, nezískáme (z důvodů nájemní farmy, léna nebo nájmu) svěřenectví dědiců nebo takového jeho statku, který by byl lénem ostatních; ani svěřenectví takové farmy, léna nebo pronájmu, která nepodléhá rytířské službě. Nebudeme z důvodů jakékoliv malé služebnosti, kterou je k nám kdokoliv povinován službou poskytnutí nožů, šípů apod. uplatňovat svěřenectví na jeho dědice nebo na statku jiného pána které drží rytířskou službou.
38. Žádný služebník nebude v budoucnu, na základě nepodložené stížnosti, podrobovat kohokoliv tomuto „zákonu“ bez věrohodného svědectví podaného k tomuto účelu.
39. Žádný svobodný muž nebude zatčen nebo uvězněn nebo zbaven majetku nebo zbaven cti nebo vyhnán do vyhnanství nebo jakkoliv poškozen, ani ho nebudeme pronásledovat nebo proti němu někoho posílat, bez zákonného rozsudku jeho na roveň postavených nebo podle zákonů země.
40. Nikoho neprodáme, nikomu neodepřeme nebo nepozdržíme právo a spravedlnost.
41. Všichni obchodníci mají zaručen jistý a bezpečný odchod z Anglie a vstup do Anglie, s právem zdržovat se zde a pohybovat se na zemi i na vodě, k nákupu a prodeji podle starobylých a správných zvyků, zbaveni všech poplatků, s výjimkou (během války) takových obchodníků, kteří jsou ze zemí, které jsou s námi ve válce. Pokud se takoví nalézají v naší zemi na začátku války, budou zadrženi, bez škody na jejich těle nebo statku, dokud nezjistíme my nebo vrchní soudce, jak je zacházeno s obchodníky z naší země v zemi, s níž jsme ve válce; a pokud naši lidé jsou bezpečni tam, jiní budou bezpeční v naší zemi.
42. Budiž v budoucnu zákonem pro každého (samozřejmě vždy s výjimkou uvězněných nebo psanců v souhlase se zákonem království, a rodáků z kterékoliv země ve válce s námi, a obchodníků, se kterými bude zacházeno jak je uvedeno výše) opustit naše království a vrátit se, jistota a záchrana na zemi a ve vodě, kromě krátké doby během války, na základě obecné politiky – zachovat vždy věrnost k nám.
43. Pokud kdokoliv, kdo drží nějaký statek připadlý zpět státu (jako rod Walingfordů, Nottinghamů, Boulogneů, Lancesterů, nebo jiné statky které jsou v našich rukou a jsou baronství) zemře, jeho potomci nedají žádnou další daň a nebudou konat pro nás žádnou další službu, než jakou by konali, kdyby baronství bylo v baronových rukou; budeme na to pohlížet stejným způsobem, jako kdyby to baron vlastnil.
44. Každý kdo sídlí mimo lesy nemusí nadále přicházet před naše soudce lesů na základě předvolání, pokud není ve při nebo ručitel někoho, kdo je předvolán kvůli lesům.
45.< Budeme jmenovat soudce, konstábly, šerify nebo služebníky pouze pokud znají zákon království a chtějí je dobře dodržovat.
46. Všichni baroni kteří založili opatství, ke kterým dostali výsady od králů Anglie nebo které již dlouho vlastní, budou mít svěřenectví nad nimi, pokud nejsou obydlená, tak jak by měla být.
47. Všechny lesy které byly vysázeny lesy v naší době budou ihned odlesněny; podobný postup bude následovat pokud se týče říčních břehů, které byly námi uznány „obrannými“ v současnosti.
48. A špatné zvyklosti spojené s lesy a oborami, lesníky a hajnými, šerify a jejich úřady, říčními břehy a jejich dozorci, budou okamžitě prošetřeny v každém hrabství dvanácti rytíři s meči z téhož hrabství vybraných nejčestnějšími muži téhož hrabství, a budou do 40 dní od zmíněného prošetření zcela zrušeny, a nebudou nikdy obnoveny, za předpokladu, že to předem oznámíme my nebo náš soudce, pokud nebudeme v Anglii.
49. Okamžitě obnovíme všechny zástavy a listiny vydané nám Angličany, jako záruky míru a věrných služeb.
50. Zcela vyjmeme z jejich správních úseků vztahy ke Gerardu z Athee (takže v budoucnosti nebude v Anglii žádný správní úsek); zejména v případě Engelarda z Cigigne, Petera, Guye a Andrewa z Chanceaux, Guye z Cigigne, Geoffreyho z Martigny a jeho bratry, Philipa Marka a jeho bratry a jeho synovce Geoffreyho a celý jeho rod.
51. Jakmile bude obnoven mír, vypovíme z království všechny jinde narozené rytíře, lučištníky, právníky a námezdní vojáky kteří přišli s koňmi a zbraněmi ke škodě království.
52. Pokud jsme kdokoliv vyvlastnili nebo vyhnali bez zákonného rozsudku jeho na roveň postavených z jeho statků, hradů, výsad nebo jeho práv, okamžitě mu je obnovíme; a pokud vznikne spor o to, nechť je rozhodnut dvaceti pěti barony, jejichž názor je vytvářen s cílem zachování míru. Navíc, pro všechna tato vyvlastnění, podle nichž byl kdokoliv bez zákonného rozsudku svých pánů zkonfiskován nebo vyhnán mým otcem králem Henrym nebo mým bratrem králem Richardem a které držíme ve svých rukách (nebo které drží jiní, ke kterým jsme vázáni zárukou) odročíme až do obvyklého termínu křižáků; s výjimkou těch věcí o které vznikl spor nebo vyšetřování provedené na můj pokyn, dřív než zdvihneme kříž; ale jakmile se vrátíme z expedice, zaručíme okamžitě v této věci plnou spravedlnost.
53. Kromě toho odročíme stejným způsobem výkon spravedlnosti týkající se odlesnění nebo zadržení těch lesů, které Henry, náš otec, a Richard, náš bratr, zalesnil, a týkající se svěřenectví statků, které jsou lénem jiných (zejména takových svěřenectví, která jsme měli z důvodů léna, které měl od nás někdo v zástavě za rytířskou službu), a týkající se opatství založených na jiných lénech než našich, na které pán honoráře reklamuje své právo; a když jsme se vrátili, nebo když upustíme od expedice, okamžitě zaručíme plnou spravedlnost všem, kdo reklamuje takové věci.
54. Nikdo nebude zatčen nebo uvězněn za navádění ženy k zabití kohokoliv jiného než jejího muže.
55. Všechny poplatky, které jsme uložili nespravedlivě a proti zákonům země, a všechny pokuty uložené nespravedlivě a proti zákonům země, budou zcela odpuštěny, nebo to bude učiněno podle rozhodnutí dvaceti pěti baronů, jejichž názor je vytvářen s cílem zachování míru, nebo podle rozhodnutí jejich většiny, v souhlase s výše řečeným Stephanem, arcibiskupem z Cantenbury, pokud může být přítomen, a jiných které si může přát vzít s sebou k tomuto účelu, a pokud nebude moci být přítomen, záležitost přece začne bez něho, vždy za předpokladu, že pokud kterýkoliv jeden nebo více z výše uvedených dvaceti pěti baronů je účasten v podobném sporu, jsou odvoláni v tomto jednotlivém případě, nechť jsou nahrazeni v jejich funkcích jinými zvolenými zbytkem těch samých dvaceti pěti pouze pro tento účel a po složení přísahy.
56. Pokud jsme zbavili majetku nebo vyhnali Walesana ze statků nebo svobod, nebo jiných věcí, bez legálního rozsudku jejich na roveň postavených v Anglii nebo ve Walesu, nechť mu jsou ihned navráceny; a pokud o to vznikne spor, nechť je rozhodnut v pohraničí rozhodnutím jejich pánů; pro sídla v Anglii podle anglických zákonů, pro sídla ve Walesu podle Waleských zákonů, a pro sídla v pohraničí podle zákonů pohraničí. Walesan učiní totéž pro nás a naše věci.
57. Dále, pro všechna vyvlastnění, při kterém byl kterýkoliv Walesan, bez právoplatného rozsudku svých na roveň postavených, zbaven majetku nebo vyhnán ze svých statků králem Henrym, naším otcem, nebo králem Richardem, naším bratrem, a který držíme ve svých rukách (nebo které drží jiní, ke kterým jsme vázáni zárukou) odročíme až do obvyklého termínu křižáků; s výjimkou těch věcí o které vznikl spor nebo vyšetřování provedené na můj pokyn, dříve než zdvihneme kříž; ale jakmile se vrátíme z expedice, zaručíme okamžitě v této věci plnou spravedlnost v souhlase se zákony Walesu a ve vztahu k výše uvedeným regionům.
58. Okamžitě propustíme syna Llywelynů a všechny rukojmí z Walesu a vzdáme se všech výsad vydaných nám jako záruka míru.
59. Pro Alexandra, krále Skotů, učiníme vše pro návrat jeho sester a rukojmí a věcí týkajících se jeho výsad, jeho práv, stejným způsobem jako pro jiné barony Anglie, pokud tomu nemusí být jinak podle výsad, které máme od Williama, jeho otce, bývalého krále Skotů; a to vše bude podle rozsudků jeho na roveň postavených u našeho soudu.
60. Kromě toho, všechny tyto výše uvedené zvyklosti a svobody, jejichž dodržování jsme zaručili v našem království pokud se týkají našeho lidu, musí být dodržovány kýmkoliv v našem království, stejně duchovenstvem jako laiky, pokud se týkají jejich lidu.
61. Kromě toho, pro Boha a nápravu našeho království a pro lepší utišení sporů vzniklých mezi námi a našimi barony, zaručili jsme všechna tato oprávnění s přáním, aby je užívali vcelku a s pevnou vytrvalostí navždy, dáváme jim záruku potvrzené bezpečnosti, zejména že baroni si zvolí dvacet pět baronů z království, ať je to kdokoliv, kdo bude svázán s jejich mocí, aby zachovávali a dodržovali a dozírali na dodržování míru a svobod, které jsme jim zaručili a potvrdili touto naší Listinou, takže pokud my, naši soudci, naši služebníci nebo naši úředníci, udělali v něčem chyby vůči komukoliv nebo porušili některý z článků tohoto míru a bezpečnosti, a jejich přestoupení ať je oznámeno čtyřem baronům z výše uvedených dvaceti pěti, zmínění čtyři baroni oznámí nám (nebo našim soudcům, pokud jsme mimo království) a, když nám předloží křivdu, žádost o nápravu křivdy bude vyřízena bez prodlení. A pokud nenapravíme křivdu během čtyřiceti dnů, počítáno od okamžiku, kdy to bylo oznámeno nám (nebo našim soudcům, kdybychom byli mimo království), čtyři výše zmínění baroni na to upozorní zbytek z dvaceti pěti baronů, a těchto dvacet pět baronů bude, spolu s veřejností celého království, nutit a tlačit nás všemi možnými způsoby, zejména zabráním našich hradů, statků, majetku a jinými dostupnými prostředky, pokud není dosaženo nápravy kterou pokládají za vhodnou, ochrání před škodou všechny naše lidi, osoby naší královny a dětí; a když nápravy bylo dosaženo, obnoví své staré vztahy ke mně. A pokud si kdokoliv v zemi kdokoliv přeje, ať přísahá, že se podrobí příkazům řečených dvaceti pěti baronů k provedení všech výše uvedených věcí, a spolu s nimi, obtěžovat nás na nejvyšší míru; a my veřejně a svobodně zaručujeme nechat kohokoliv, kdo si to přeje, přísahat, a nikdy nikomu nezakážeme přísahat. Kromě toho všichni ti, na jejichž statcích nikdo se svým vlastním souhlasem není ochotný přísahat dvaceti pěti pomáhat jim při mém přinucování a donucování, přinutíme je svým příkazem přísahat s výše uvedeným důsledkem. A pokud některý z dvaceti pěti baronů zemře nebo odjede ze země, nebo bude zneschopněn z jakýchkoliv jiných důvodů, které mu zabrání ve výše zmíněných opatřeních, ti z řečených dvaceti pěti, kteří zbyli zvolí na jeho místo jiného podle jejich vlastního uvážení, a ten ať přísahá stejně jako ostatní. Dále, ve všech případech, jejich vykonání je svěřeno těmto dvaceti pěti baronům, pokud snad je těchto dvacet pět přítomno a nesouhlasí s něčím, nebo pokud někteří z nich, když byli vyzváni, nejsou ochotni či schopni být přítomni, potom to, co většina těch přítomných určí nebo nařídí, bude pokládáno za určené a stanovené, stejně jako kdyby se na tom podílelo všech dvacet pět; a pokud řečených dvacet pět bude přísahat, že budou věrně dodržovat všechno, co bylo řečeno výše, a působit, aby to bylo dodržováno vší svou mocí. A neprovedeme nikomu nic, přímo nebo nepřímo, co by jakoukoliv část těchto výsad či svobod odvolalo nebo zmenšilo a bylo-li cokoliv z toho provedeno, ať je to neplatné a nulitní, a nikdy to nepoužijeme osobně nebo něčím prostřednictvím.
62. A všechnu nevůli, nenávist a hořkost, která vznikla mezi námi a našim lidem, duchovními i laiky, od chvíle sváru, jsme zcela prominuli a odpustili komukoliv. Kromě toho, všechny prohřešky, které nastaly v důsledku řečeného sváru, od velikonoc šestnáctého roku mého panování až do obnovení míru, jsme úplně odpustili všem, jak duchovním tak laikům, a kompletně odpustili, pokud se to týkalo nás. A na tomto základě jsme nařídili, aby pro ně byly napsány listiny potvrzující výsady od lorda Stephana, arcibiskupa z Contenbury, lorda Henryho, arcibiskupa z Dublinu, a výše zmíněných biskupů, a pana Pandulfa, jehož se týká tato výše řečená bezpečnost a výsady.
63. Proto chceme přísně dodržovat, aby Anglická Církev byla svobodná, a aby lidé v našem království měli a podrželi všechny výše uvedené svobody, práva a výsady, dobře a v míru, svobodně a klidně, pro ně a jejich dědice, se vší úctou a na všech místech navěky, jak je uvedeno výše. Kromě toho byla učiněna přísaha týkající se jak nás tak našich baronů, že všechny výše zmíněné podmínky budou dodržovány v dobré víře a bez zlých úmyslů. Sestaveno pod mým dohledem – ti výše jmenovaní a mnozí jiní jsou svědky – na louce zvané Runnymede, mezi Windsorem a Stainesem, patnáctého dne měsíce června, sedmnáctého roku našeho panování.