Majestát Rudolfa II.

My, Rudolf Druhý, z boží milosti volený řím­ský císař, po všecky časy roz­mno­ži­tel Říše, a uher­ský, český, dal­mat­ský, char­vát­ský etc. král, arcikníže rakouský, mar­krabě morav­ské, lucem­bur­ské a slez­ské kníže a lužický mar­krabě etc., k věčné paměti známo činíme tímto lis­tem všem:

Jakož jsou toho všickni tři sta­vové krá­lov­ství našeho Čes­kého, tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí při­jí­mací, věrní Naši milí, na sněmu, kte­rýž léta Páně lisí­cího šes­tis­tého osmáho, již pomi­nu­lého, v pon­dělí po neděli Exaudi na hradě praž­ském držán a téhož léta v pátek po památce sva­tého Jana Křti­tele zavřen byl, při Nás, jakožto králi čes­kém, toho se vší poní­že­ností a pod­da­ností snažně vyhle­dá­vali, aby při té obecní kon­fesí české, kte­rouž někteří aug­špur­skou jme­nují, na sněmě obec­ném léta tisí­cího pětis­tého sedm­de­sá­tého pátého sepsané a Jeho milosti císař­ské císaři Max­mi­li­á­novi slavné a svaté paměti, pánu otci Našemu nej­mi­lej­šímu, podané (kte­ráž tak, jakž jsme toho jis­tou zprávu vzíti i také z psaní, vlastní rukou Jeho císař­ské milosti pana otce našeho nej­mi­lej­šího psa­ných vyro­zu­měti ráčili, ano i některé hodné paměti při des­kách zem­ských toho se vyna­šly, i hned teh­dáž od Jeho milosti povo­lena byla), i při tom mezi sebou v před­mluvě též kon­fesí obsa­že­ném porov­nání, ano také i při jiných svých, v témž sněmu zejména dolo­že­ných a nábo­žen­stvím jich se dotý­ka­jí­cích žádos­tech zůsta­veni byli, a též nábo­žen­ství své křes­ťan­ské pod obojí volně a svo­bodě, bez pře­kážky kaž­dého člo­věka, pro­vo­zo­vati mohli, to vše aby od Nás jim sta­vům dosta­tečně potvr­zeno bylo, jakž týž arti­kul a žádost jich, do dotče­ného sněmu a týž sněm v desky zem­ské od kva­ternu sněmův obec­ných zele­ného léta tisí­cího šes­tis­tého osmého v pon­dělí po neděli Exaudi pod lite­rou K. 8. slovo od slova vlo­žený a vepsaný, to v sobě šíře obsa­huje a zavírá: My pak nemoha na onen čas pro jiné veliké potřeby, pro kte­réž teh­dáž ten sněm roze­psán byl, kte­ráž žád­ného odkladu trpěti nemohly, toho potvr­diti, odkladu do budou­cího sněmu ke čtvrtku před sva­tým Mar­ti­nem teh­dáž nej­prv příš­tím ter­mi­no­va­ného, k dal­šímu těch všech věcí zaví­rání jsme milos­tivě žádati a mezi tím, dokudž by koliv se to tak na sněmu obec­ním nevy­ko­nalo, je stavy pod obojí, aby své nábo­žen­ství volně pro­vo­zo­vati mohli a do vyří­zení a na místě posta­vení téhož arti­kule k žád­ným arti­ku­lům, což by tak v pro­po­sici od Nás sta­vům před­ná­šeno bylo, při­stu­po­vati, je uva­žo­vati, ani o nic jed­nati povinni nebyli, opat­řiti ráčili jakž taž milos­tivá žádost a opat­ření naše olnější svědčí. Podle kte­ré­hožto pře­de­šlého zůs­tání sně­mov­ního když sněm k témuž dni, totiž ke čtvrtku před sva­tým Mar­ti­nem, polo­žený z jis­tých pří­čin od nás odlo­žen a potom jináý sněm ke dni outer­nímu po sva­tém Pavlu na víru křes­ťan­skou obrá­cení man­dá­tem naším roze­psán a na hrad praž­ský polo­žen byl, a dotčení sta­vové pod obojí, poda­vše Nám znovu dotčené kon­fesí a sne­šení své spo­lečné, nepře­stá­vali toho při Nás, jakožto králi a pánu svém, neto­liko skrze své snažné pod­dané a poní­žené prosby, ale i skrze zna­me­nité a vzácné přímluvy vyhle­dá­vati, abychom k žádosti týchž sta­vův pod obojí věr­ných milých pod­da­ných Našich, milos­tivě povo­liti ráčili.

Majíce My to vše s nej­vyš­šími ouře­dl­níky a soudci zem­skými a radami Našimi krá­lov­ství čes­kého v Našem císař­ském a krá­lov­ském bed­li­vém uvá­žení, nepo­mi­nuli jsme na poní­že­nou a pod­da­nou prosbu týchž pánův, rytí­řův, Pra­žan a jiných vysla­ných z měst ze všech tří stavů krá­lov­ství tohoto Našeho čes­kého, pod obojí tělo a krev Pána Ježíše Krista při­jí­ma­jí­cích a k též kon­fesí se při­zná­va­jí­cích, věr­ných pod­da­ných svých milých, všem třem sta­vům po neděli, jenž slove Rogati­onu„ jinak Kří­žová, léta tohoto tisí­cího šes­tis­tého devá­tého man­dáty svými krá­lov­skými roze­psati, na hrad praž­ský polo­žiti a v týchž man­dá­tích vůbec vyšlých mezi jinými toho zjevně dolo­žiti, že při tomto sněmu ten arti­kul o nábo­žen­ství k zavření, na místě a konci posta­vení, do pro­po­sicí sně­movní polo­žiti, a kterak by všickni i jeden každý obzvláštně, jak strana pod jed­nou tak i pod obojí, a kte­říž se k též kon­fesi, nám pře­de­šle od nich podané, při­zná­vají, nábo­žen­ství své beze všech pře­ká­žek a outis­kův ode všech lidí buď duchov­ních anebo svět­ských vyko­ná­vati mohli, je v tom nále­žitě opat­řiti chtíti ráčíme, jakž tíž man­dý­tové Naší, jichž jest datum na hradě praž­ském v sobotu na neděli Jubi­late léta tohoto tisí­cího šes­tis­tého devá­tého v tom arti­kuli to v sobě obsa­hují a zavírají.

K kte­ré­muž obec­nému, tak od nás roze­psa­nému sněmu, když jsou se všickni tři sta­vové poslušně a pod­daně najíti dali, a My podle Naší milos­tivé zámluvy, v témž man­dátu Našem dolo­žené, jsme v pro­po­sici Naší sně­movní předně ten arti­kul o nábo­žen­ství polo­žiti ráčili, tu jsou často dotčení všickni tři sta­vové sjed­no­cení pod obojí žádost svou pře­de­šlou v spisu, Nám od nich poda­ném, obno­vili a za dosta­tečné opat­ření i jim toho des­kami zem­skými potvr­zení pod­daně prosili.

V Praze dne 9. čer­vence L. P. 1609.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht