Toleranční patent

Její císař­sko-krá­lov­ská apoš­tolská milost, naše nej­mi­los­ti­vější dědico-zem­ské kníže a pán, pře­svěd­čený z jed­nej strany z škod­li­vosti všeho při­nu­cení svě­domí a z dru­hej strany toho pováž­li­vého užitku, jenž pro nábo­žen­ství a pro země z oprav­di­vém křes­ťan­ské tole­rance povstává, dlé nej­vyš­šího pod dátum 13. a recep­tum 26. dne měsíce října roku ply­nu­jí­cího pro­šlého reškryptu se nej­mi­los­ti­věji pohnuta vyna­lezla, pří­buz­ným augustan­ského a hel­vet­ského nábo­žen­ství, jako i také nevjed­no­ce­nými křec­kýmu národu pry­vátní s jejím nábo­žen­stvím se srov­ná­va­jící pro­vo­zo­vání všudy podo­vo­liti, bez ohledu zdaliž takové kdy oby­čejno a uve­deno neb neu­ve­deno bylo.

Jedině kato­lic­kému nábo­žen­ství má před­nost veřej­ného nábož­ného pro­vo­zo­vání pozůstati, obo­jímu pro­tes­tan­skému nábo­žen­ství ale tak, jako již uve­de­nému nevzjed­no­ce­nému křec­kému ve všech mís­tech, kdyby se to vedle počtu lidu dole zna­me­na­ného a dle fakul­ta­tův: oby­va­te­lův dělati dalo a neka­to­ličtí by již v držení veřej­ného nábož­ného pro­vo­zo­vání posta­veni nebyli, pry­vátní exer­cycyum pro­vo­zo­vati dovo­leno býti. Obzvláště ale dovo­luje nado­pá­čená její císař­sko-krá­lov­ská apoš­tolská milost předně: Neka­to­lic­kým poda­ným, kdežto se 100 fami­li­ích vyna­chází, krásně žey oni v místě domu k mod­lení neb duchov­ního otce svého pří­bbytku neměli, nýrž někteří z nich i na něko­lik hodin vzdá­leni byli, vlastní dům k mod­lení pomimo škole vysta­věti, dáleji vzdá­lení ale mohou do nej­bliž­šího, však ale v císař­sko­krá­lov­ských zemích se vyna­chá­ze­jí­cího domu mod­lení tak často, jak se jim líbí, se ode­vzdati, i také jich dědi­čo­zemští duchovní pří­buz­ní­kové víry navští­viti a jim i nepod nej­os­třej­ším odpo­ví­dá­ním zaměstkná­vati, by jeden od jed­noho neb dru­hého nemoc­ného požá­daný kato­lický duchovní povo­lán nebyl.

Za pří­či­nou domu mod­lení jest řete­dlné nej­vyšší poru­čení, kterak kde by to jináče juž nebylo, on žád­ných zvo­nův, věží a žád­ného veřej­ného vstou­pení z ulice, jenž by se kos­telu vyrov­ná­vati mohlo, míti nemá, ostatně ale jak a z jakých mate­ri­a­li­ích by neka­to­ličtí takové domy vysta­věti chtěli, svo­bodu místi, ne méněji také všechno poslu­ho­vání jich sakra­men­tův a vyko­ná­vání služby boží jak v tom místě samém, tak také v jich doná­šení k nemoc­ným k tomu nále­že­jí­cích fili­a­líích a veřejný pohře­bové s vypro­vá­ze­ním svých duchov­ních na vše­chen spů­sob dovo­lení býti mají.

Za druhé, neka­to­lic­kým oby­va­te­lům zame­zeno není, své vlastní škol­mis­trové, jenž od obcech se vycho­vá­vati mají, usta­no­viti, na kte­rýž ale škol­dy­rekcí tejto zemi, co se způ­sobu učení a pořádku dotejká, dohlíd­nouti míti má. A tak rovně

za třetí, neka­to­lic­kým oby­va­te­lům jed­noho místa, jestliže oni své pas­tory doty­rují a vycho­vá­vají, by sobě takové vyvo­liti mohli se povo­luje; chtíce ale to vrch­nosti místa na sebe uvrh­nouti, má na vše­chen způ­sob tuďto právo pre­zen­tační pat­řiti, pozůsta­vu­jíce však sobě jejim císař­sko-krá­lov­ská milost schvá­lení toho tak a na takový způ­sob: že kde by se pro­tes­tan­ské kon­zystoře vyna­chá­zely, taková schva­lo­vání skrze ně, a kde žád­ných není, takové buďto skrze ty v těšín­ském kraji neb v Uhřích již se vyna­chá­zejí pro­tes­tan­ské kon­zystoře udě­lena býti mají, poka­váde okol­nosto­jíč­nosti obsa­ho­vati nebu­dou, v zemích vlastní pro­tes­tan­ské kon­zystoře ustanoviti.

Za čtvrté: práva štole zůsta­nou tak, jak Slez­sku, oby­čej­nýmu fará­řovi pozůstavena.

Za páté, ráčila Její milost císař­ská k roz­su­zo­vání věcech nábo­žen­ství neka­to­lic­kých se tej­ka­jí­cích na tuto poli­tyc­kou císař­sko­krá­lov­skou instatnci země s upří­to­mění jed­noho neb dru­hého z jejich pas­to­rův a teo­lo­gův takto nej­mi­los­ti­věji vznésti, aby od ní roz­mlou­vání nad jejíma sáz­kami nábo­žen­ství se konalo a roz­sou­dilo, proti tomu ale další outok k poli­tyc­kej císař­sko-krá­lov­skej dvor­skej instanci zame­zen nebyl.

Za šesté, má vysta­vo­vání oných při sdá­vání až posa­váde v oby­čeji býva­lých rever­sův na straně neka­to­lic­kých o vycho­va­nost jejich splo­ze­ných dítek v řím­sko-kato­lic­kém nábo­žen­ství od nynička zou­plna zchá­zeti, poně­vadž u kato­lic­kého otce všechny dítky jak muž­ského tak i žen­ského pohlaví v kato­lic­kém nábo­žen­ství uta­vřeno býti, u pro­tes­tant­ského otce a kato­lic­kej matky naproti tomu oni pohlaví násle­do­vati mají.

Za sedmé, mohou neka­to­ličtí k zakou­pení domův a stat­kův, k právu měš­tě­nín­skému a mis­trov­skému, k aka­dem­ským důstoj­nos­tem a k služ­bám civil­ním budoucně pro­střed­kem dišpen­zací se při­pus­titi a nemají k žád­nému jinému závazku, leda k onýmu, který s zalo­že­nostmi jejiho nábo­žen­ství se vyrov­nává, ani také k pří­tom­nosti v pre­ces­sích neb konání slu­žeb božích nábo­žen­ství panu­jí­cího, jestliže by sami nechtěli, se přidržovati.

Za osmé, má i také, bez ohledu na roz­díl nábo­žen­ství při všech vole­nos­tech a služb zadá­vání, tak jako to při císař­sko-krá­lov­ském vojan­stvu kaž­do­denně bez nejmen­šího poza­sta­vení a s mno­hým oužit­kem se děje, jedině na nále­ži­tost a schop­nost kom­pe­ten­tův, pak jejich křes­ťan­ský, mravné a ctnosté živo­bytí skrovně se pozorovati.

Za deváté: dyšpen­zace k used­los­tem, jako i také k právu měš­tě­nín­skému a mis­trov­skému v městách poda­ných skrze kraj­ský ouža­dové, o krá­lov­ských a věných městách ale, tam, kde zemští komor­ní­kové jsou, skrze ty, a kdež by tako­vých nebylo, skrze toto císař­sko-krá­lov­ské kuber­nium bez potíž­nosti udě­liti se mají. Zdaližby ale

za desáté: při pohle­dá­vání tako­vých dyšpen­za­cích se nějaká poza­sta­vení vyskytly, z pří­činy kte­rýchžto by se zdálo, že by dyšpensací se ode­příti měla, má kaž­do­kráte, s před­lo­že­ním pří­čin pohnu­tosti na tuto císař­sko-krá­lov­ské zem­ské kuber­nium a odkud ku dvoru pro podo­sáh­nutí nej­vyš­šího roze­znání, se ozná­mení konati; když by se ale o právo inko­látní stavu vyš­šího jed­nalo, má dyšpen­zací na pře­de­šlé vyzdvi­žení správy od instancí země, císař­sko-krá­lov­ský český a rakouský kan­ce­lář uděliti.

Pro­čež pán kraj­ský toto nej­vyšší usta­no­vení toliko bez pro­dlení v svém kraji veš­ke­rem vrch­nos­tem, magis­trá­tům, měst­ským radám a oby­va­te­lův poroz­dá­vá­ním mno­hej­ších tiš­tě­ných cyr­ku­lá­řův jak náleží pub­li­ko­vati a aby tomu ani v nejmen­ším se naproti nejed­nalo, se vší bed­li­vostí na to pilně pozo­ro­vati, ano­brž také zde zaklá­da­jí­cím zem­ským tis­ka­řům dovo­liti má, takové ve vět­ším počtu než sice oby­čej byl, tiš­těný cir­ku­láře jed­nomu kaž­dému na žádost ode­vzdati, aby na takový způ­sob jehož roz­ší­ření i také do jiných zem se způsobilo.

Dán v Brně 27. dne měsíce října roku 1781.

Kryš­tof hrabě z Blumegau.
Franz Domi­nik Hilzeberg.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht