Tříkrálová deklarace

Ve čtvr­tém roce hrozné války svě­tové, jež si vyžá­dala nesmír­ných obětí na živo­tech a stat­cích národů, dějí se první pokusy o mír. My Čeští poslanci rady říš­ské, jež byla roz­sudky nepří­sluš­ných vojen­ských soudů zba­vena rady svých členů slo­van­ských, a záro­veň my čeští poslanci roz­puš­tě­ného a dosud neob­no­ve­ného sněmu krá­lov­ství čes­kého jakož i po celou dobu války nesvo­lá­va­ného sněmu mar­krab­ství morav­ského a neob­no­ve­ného sněmu vévod­ství slez­ského, jako zvo­lení zástup­cové národa Čes­kého, zdů­raz­ňu­jíce veš­kerá pro­hlá­šení čes­kého posel­stva na radě říš­ské, jsme povinni určitě a jasně za lid český a za poro­be­nou a poli­ticky uml­če­nou větev slo­ven­skou v Uhrách vyzna­čiti svoje sta­no­visko k nové úpravě poměrů mezi­ná­rod­ních. Když čeští poslanci obro­ze­ného národa našeho pro­mlu­vili za války fran­couz­sko-německé o mezi­ná­rod­ních otáz­kách evrop­ských, pro­hlá­sili v memo­randu svém dne 8. pro­since 1870 slavnostně:

„Všichni náro­dové, ať velcí, ať malí, mají rov­naké právo sebe­ur­čení a rov­nost jejich má stejně setřena býti. Jen z uznání rov­no­práv­nosti a ze vzá­jemné váž­nosti svo­bod­ného sebe­ur­čení všech národů může vykvésti pravá jejich svo­boda a bra­tr­ství, vše­o­becný mír a pravá lidskost.“

My poslan­cové národa čes­kého, věrni jsouce i dnes těmto zása­dám svých před­chůdců, s radostí jame pozdra­vili, že dnes všechny ony státy, které jsou zalo­ženy na zása­dách demo­kra­cie, vál­čící i neut­rální, poklá­dají stejně s námi toto svo­bodné sebe­ur­čení národů za záruku trva­lého míru všeobecného.

Nové Rusko při pokusu o mír vše­o­becný vlo­žilo do stě­žej­ních pod­mí­nek míro­vých zásadu sebe­ur­čení národů tak, aby náro­dové svo­bod­nou vol­bou roz­ho­do­vali o svém životě a usnesli se, chtějí-li vybu­do­vati stát samo­statný, či tvo­řiti státní celek ve spolku s národy jinými. Naproti tomu pro­hlá­sil zástupce Rakousko-Uher­ska jmé­nem štyř­spolku, že otázka sebe­ur­čení oněch národů, které dosud nemají své státní samo­stat­nosti má býti řešena v kaž­dém státe ces­tou ústavní. Vzhle­dem k tornu jsme za Český národ povinni pro­hlá­siti, že toto sta­no­visko zástupce Rakousko-Uher­ska není sta­no­vis­kem naším. My jsme se nao­pak ve všech svých pro­je­vech a návr­zích, tomuto řešení vzpí­rali, ježto po nesčet­ných trp­kých zku­še­nos­tech našich nezna­mená ono nic jiného nežli úplné zamít­nutí zásady sebe­ur­čení národů. Trpce žalu­jeme, že národ náš byl zba­ven své samo­stat­nosti stá­to­právní i svého práva sebe­ur­čení umě­lými řády voleb­ními, vydán nadto pan­ství německé men­šiny a německé cen­t­ra­lis­tické byro­kra­cie. Slo­ven­ská větev naše stala se pak obětí bru­tál­nosti maďar­ské a neslý­cha­ného násil­níc­tví ve státe, jenž přece všechny zdán­livě kon­sti­tuční formy zůstává nej­tem­něj­ším kou­tem Evropy a v němž náro­dové nema­ďar­ští, tvo­řící vět­šinu, jsou panu­jící men­ši­nou týráni a hubeni, od kolébky odná­rod­ňo­váni, zůstá­va­jíce takřka beze všeho zastou­pení na sněmu i úřa­dech, bez veřej­ných škol a bez vol­nosti ve ško­lách soukromných.

Ústava, na niž se odvo­lává zástupce Rakousko-Uher­ska, zne­tvo­řila i spra­ve­dl­nost vše­o­bec­ného práva hla­so­va­cího, roz­mno­ži­vši v rakouské radě říš­ské způ­so­bem umě­lým počet man­dátů německé men­šiny a celá její bez­cen­nost pro svo­bodu národů obje­vila se až křiklavě jasně v kru­tém vojen­ském abso­lu­tismu po dobu války. Každý pou­kaz na tuto ústavu zna­mená proto ve sku­teč­nosti jenom odmít­nutí práva sebe­ur­čení, vydání v plen všech národů v Uhrách, kde jest ústava jen nástro­jem nej­bez­o­hled­něj­šího pan­ství oli­gar­chie něko­lika rodů maďar­ských, jak to bylo znovu potvr­zeno novou před­lo­hou o volebně reformě. Národ náš touží se všemi demo­kra­ci­emi světa po míru vše­o­bec­ném a trva­lém. Jest si však plně vědom pravdy, že trva­lým může státi se jenom mír takový, který odstraní staré křivky, bru­tální moc pře­vahy zbraní jakož i nad­práví států a národů nad národy dru­hými – mír takový, který zabez­pečí samo­statný roz­voj náro­dům vel­kým i malým a osvo­bodí zejména ony národy, kteří ste­nají dosud pod cizí nad­vlá­dou. Proto také toto právo na svo­bodný život národní a sebe­ur­čení národů ať malých či vel­kých a jaké­ko­liv pří­sluš­nosti státní, musí býti zákla­dem příštího práva mezi­ná­rod­ního, záru­kou míru a přá­tel­ského sou­žití národů i vel­kým stat­kem ide­ál­ním, který si lid­stvo vydo­bude z hrůz svě­tové války.

My, poslan­cové národa čes­kého, pro­hla­šu­jeme, že mír, který by národu našemu nepři­nesl spra­ve­dl­nost a svo­body, nemohl by pro něj býti mírem, nýbrž jen počát­kem nového mohut­ného a důsled­ného zápasu za státní samo­stat­nost, v němž by národ náš napjal veš­keré své síly hmotné i mravní až do kraj­nosti a v tomto bez­o­hled­ném boji neu­stal by až do šťast­ného konce.

Národ náš se hlásí o tuto svou samo­stat­nost, opí­raje se o své his­to­rické právo státní a jsa vše­cek pro­dchnut vře­lou tou­hou, aby ve svo­bodné sou­těži s jinými národy svo­bod­nými a v svém státě svr­cho­va­ném, plno­práv­ném, demo­kra­tic­kém, soci­álně spra­ved­li­vém i na rov­nosti všeho občan­stva vybu­do­va­ném a v hra­ni­cích his­to­ric­kých zemí a sídel svých a své větve slo­van­ské při­spěti mohl k novému vel­kému roz­voji lid­stva, zalo­že­nému na vol­nosti a bra­tr­ství při­zná­vaje v tomto státě národ­ním men­ši­nám plná, rovná práva národní.

Vedeni jsou těmito zása­dami pro­tes­tu­jeme slav­nostně proti odmí­tání práva sebe­ur­čení národů při jed­nání míro­vém a žádáme, aby ve smyslu práva toho zabez­pe­čena byla všem náro­dům, tedy i našemu, účast a plná vol­nost obhá­jiti svých práv na míro­vém kongresu.

Dáno 6. dne měsíce ledna, léta Páně 1918

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht