Ústava USA

My, lid Spo­je­ných států, abychom vytvo­řili doko­na­lejší jed­notu, nasto­lili spra­ve­dl­nost, upev­nili domácí klid a zabez­pe­čili obranu země, pod­po­ro­vali růst vše­o­bec­ného bla­hobytu a zabez­pe­čili dob­ro­diní svo­body sobě i svému potom­stvu, dáváme si tuto Ústavu Spo­je­ných států amerických.

ČLÁNEK I.

Oddíl 1. Veš­kerá záko­no­dárná moc uve­dená v ústavě náleží Kon­gresu Spo­je­ných států, který se skládá ze Senátu a Sně­movny reprezentantů.

Oddíl 2. Sně­movna repre­zen­tantů je slo­žena ze členů vole­ných vždy na dva roky lidem jed­not­li­vých států; volební právo v kaž­dém státě mají ti, kdož volí do početně sil­nější komory záko­no­dár­ného sboru pří­sluš­ného státu.

Čle­nem Sně­movny repre­zen­tantů může být jen osoba, která dosáhla věku dva­ceti pěti let, je sedm let obča­nem Spo­je­ných států a oby­va­te­lem státu, ve kte­rém bude volena.

Místa ve Sně­movně repre­zen­tantů a přímé daně se roz­dělí mezi jed­not­livé člen­ské státy Unie podle počtu jejich oby­va­tel, který se určí tak, že k cel­ko­vému počtu všech svo­bod­ných osob, včetně těch, které jsou v časově ome­ze­ném slu­žeb­ním poměru, a kromě Indi­ánů, kteří neplatí daně, se při­počtou tři pětiny všech ostat­ních osob. Sku­tečné sčí­tání oby­va­tel­stva bude pro­ve­deno během tří let od první schůze Kon­gresu Spo­je­ných států a dále bude pro­vá­děno kaž­dých deset let způ­so­bem, který sta­noví zákon. Na tři­cet tisíc oby­va­tel nebude více než jeden člen Sně­movny, ale každý stát má nejméně jed­noho člena Sně­movny; dokud nebude pro­ve­deno sčí­tání oby­va­tel­stva, stát New Hampshire bude mít tři, Massa­chusetts osm, Rhode Island a osada Pro­vi­dence jed­noho, Con­necticut pět, New York šest, Vir­gí­nie deset, Severní Karo­lína pět, jižní Karo­lína pět a Geor­gie tri členy Sněmovny.

Jestliže se uvolní místa v zastou­pení kte­ré­ho­koli státu, výkonný orgán tohoto státu vydá pří­kaz o pro­ve­dení voleb k obsa­zení těchto vol­ných míst.

Sně­movna repre­zen­tantů zvolí svého před­sedu a ostatní orgány; pouze Sně­movně náleží právo podat návrh na zba­vení úřadu.

Oddíl 3. Senát Spo­je­ných států se skládá ze dvou sená­torů za každý stát, kteří jsou voleni na šest let záko­no­dár­ným orgá­nem pří­sluš­ného státu; každý sená­tor má jeden hlas. Na první schůzi po svém zvo­lení se sená­toři roz­dělí do tří sku­pin, pokud možno stejně počet­ných. Křesla sená­torů první sku­piny se uprázdní po dvou letech, druhé sku­piny po čtyřech a třetí sku­piny po šesti letech; tímto způ­so­bem je jedna tře­tina sená­torů volena vždy za dva roky. Jestliže se v důsledku rezig­nace nebo jiných pří­čin uprázdní křesla v období mezi zase­dá­ními záko­no­dár­ného orgánu státu, výkonná moc pří­sluš­ného státu může uči­nit pro­za­tímní jme­no­vání, platné do násle­du­jí­cího zase­dání záko­no­dár­ného orgánu, kte­rým se uprázd­něné křeslo obsadí.

Sená­to­rem může být pouze osoba, která dosáhla věku tři­ceti let, je devět let obča­nem Spo­je­ných států a oby­va­te­lem státu, v němž bude volena.

Vice­pre­zi­dent Spo­je­ných států je před­se­dou Senátu, nemá však hla­so­vací právo s výjim­kou pří­padu, kdy dojde k rov­ností hlasů.

Senát volí další své orgány a také pro­za­tím­ního před­sedu Senátu pro pří­pad nepří­tom­nosti vice­pre­zi­denta nebo pro pří­pad, kdy tento vyko­nává úřad pre­zi­denta Spo­je­ných států.

Pouze Senát má pra­vo­moc roz­ho­do­vat o všech návr­zích na zba­vení úřadu. Zasedá-li Senát za tímto úče­lem, sená­toři musí slo­žit pří­sahu nebo slav­nostní slib. Je-li sou­zen pre­zi­dent Spo­je­ných států, jed­nání řídí před­seda Nej­vyš­šího soudu; nikdo nemůže být odsou­zen bez sou­hlasu dvou tře­tin pří­tom­ných senátorů.

Roz­su­dek v pří­pa­dech návrhu na zba­vení úřadu nepře­sáhne odvo­lání z úřadu a zba­vení mož­nosti zau­jí­mat a vyko­ná­vat jakou­koli čest­nou či pla­ce­nou funkci ve služ­bách Spo­je­ných států; odsou­zený však pod­léhá žalobě, trest­nímu řízení, roz­sudku a trestu podle práva.

Oddíl 4. Dobu, místo a celý postup voleb do Senátu a Sně­movny repre­zen­tantů sta­noví záko­no­dár­ství jed­not­li­vých států; Kon­gres může však taková usta­no­vení kdy­koli změ­nit záko­nem s výjim­kou určení míst, kde mají být voleni senátoři.

Kon­gres se bude schá­zet nejméně jed­nou ročně, jeho zase­dání započne vždy prvé pon­dělí v pro­sinci, nesta­noví-li se záko­nem jiný den.

Oddíl 5. Každá komora ověří volbu svých členů jak z hle­diska vlastní volby a jejích výsledků, tak i z hle­diska jejich voli­tel­nosti; vět­šina členů bude tvo­řit nezbytné kvo­rum; dostaví-li se nižší počet, bude však moci odlo­žit schůzi na jiný den a je zmoc­něna, aby vyža­do­vala účast členů těmi pro­středky, které sta­noví každá komora.

Každá komora si může sta­no­vit jed­nací řád, trestat své členy za cho­vání odpo­ru­jící Tomuto řádu a dvou­tře­ti­no­vou vět­ši­nou svého člena vyloučit.

Každá komora poři­zuje záznamy o jed­nání a čas od času je pub­li­kuje s vylou­če­ním těch částí, které podle jejího mínění musí zůstat zacho­vány v taj­nosti; na přání jedné dětiny pří­tom­ných poslanců jsou hlasy pro a proti členů obou komor uvá­děny v těchto zázna­mech, ať se jedná o jakou­koli otázku.

V době zase­dání Kon­gresu žádná z komor nemůže bez sou­hlasu druhé komory odlo­žit své jed­nání déle než o tři dny, nemůže rov­něž zase­dat v jiném místě, než ve kte­rém zase­dají obě komory.

Oddíl 6. Sená­toři i čle­nové Sně­movny repre­zen­tantů obdrží za své služby náhrady sta­no­vené záko­nem a vyplá­cené z pokladny Spo­je­ných států. Kromě pří­padu vele­zrady, těž­kého trest­ného činu a poru­šení veřej­ného pořádku poží­vají ve všech pří­pa­dech posla­necké imu­nity v době jejich pří­tom­nosti na zase­dání pří­slušné komory, jakož i v době jejich pří­jezdu a návratu ze zase­dání; v žád­ném jiném místě nemo­hou být podro­beni výsle­chu týka­jí­cího se jejich pro­jevu nebo dis­kuse v jedné z komor.

Žádný sená­tor ani člen Sně­movny repre­zen­tantů nesmí být během období, pro které zvo­len, jme­no­ván do jaké­koli úřední funkce ve služ­bách Spo­je­ných států, byla-li tato funkce zave­dena nebo plat za její vyko­ná­vání zvý­šen během tohoto období. Žádná oba, která vyko­nává jaký­koli úřad ve služ­bách Spo­je­ných států, nemůže být čle­nem žádné z komor, pokud pokra­čuje ve výkonu svého úřadu.

Oddíl 7. Všechny návrhy zákonů na zvý­šení stát­ních pří­jmů vychá­zejí ze Sně­movny repre­zen­tantů; Senát může ovšem navrh­nout doplňky, podobně jako při jiných návr­zích zákonů.

Každý návrh zákona, který byl schvá­len Sně­mov­nou repre­zen­tantů a Sená­tem, musí být před­lo­žen, dříve než se stane záko­nem, pre­zi­dentu Spo­je­ných států; pre­zi­dent jej pak buď pode­píše, nebo vrátí s námit­kami té komoře, ze které tento návrh vyšel. Tato komora pak zahrne pre­zi­den­tovy námitky do zápisu o pro­jed­ná­vání návrhu zákona uváží je. Usnese-li se však tato komora po tomto uvá­žení dvou­tře­ti­no­vou vět­ši­nou na při­jetí zákonné před­lohy, je tato před­loha spolu s pre­zi­den­to­vými námit­kami opět postou­pena komoře druhé. Je-li návrh zákona při­jat i v této komoře po uvá­žení pre­zi­den­to­vých námi­tek dvou­tře­ti­no­vou vět­ši­nou, stává se záko­nem. Ve všech tako­vých pří­pa­dech musí však čle­nově obou komor hla­so­vat podle jmen a jména hla­su­jí­cích pro proti musí být pojata do zápisu v každé komoře. Není-li návrh zákona vrá­cen pre­zi­den­tem do deseti dnů (neděle nepo­čí­taje) ode dne, kdy mu byl před­lo­žen, stává se záko­nem i bez jeho pod­pisu. Nemůže se stát záko­nem ovšem v tom pří­padě, jestliže Kon­gres zne­možní jeho vrá­cení odro­če­ním zasedání.

Každé naří­zení, usne­sení nebo roz­hod­nutí, které vyža­duje sou­hlas Senátu a Sně­movny repre­zen­tantů (s výjim­kou otá­zek odro­čení zase­dání), je před­lo­ženo pre­zi­dentu Spo­je­ných států; dříve než se stane účin­ným, musí být schvá­leno; v pří­padě, že pre­zi­den­tem schvá­leno není, musí být znovu odhla­so­váno dvou­tře­ti­no­vými vět­ši­nami Senátu a Sně­movny repre­zen­tantů v sou­ladu s pra­vi­dly a ome­ze­ními vzta­hu­jí­cími se na návrhy zákonů.

Oddíl 8. V pra­vo­moci Kon­gresu je uklá­dat a vybí­rat daně, cla, dávky a poplatky, pla­tit dluhy, pečo­vat o obranu země a vše­o­becný bla­hobyt ve Spo­je­ných stá­tech; všechna cla, dávky a poplatky musí být na celém území Spo­je­ných států stejné; vypůj­čo­vat si peníze na účet Spo­je­ných států; řídit obchod s cizími národy, mezi jed­not­li­vými státy fede­race a také s indi­án­skými kmeny; sta­no­vit jed­notná pra­vi­dla o natu­ra­li­zaci a jed­notné kon­kurzní právo na celém území Spo­je­ných států; razit peníze, upra­vo­vat jejich hod­notu, domácí i zahra­niční kurz a jed­notně sta­no­vit míry a váhy; určo­vat tresty za padě­lání měny i stát­ních dlu­ho­pisů Spo­je­ných států, zři­zo­vat poš­tovní úřady a poš­tovní cesty; pod­po­ro­vat vědecký pokrok a uži­tečné zna­losti a umění tím, že zajistí spi­so­va­te­lům a vyná­lez­cům na urči­tou dobu výhradní právo k jejich dílům a vyná­le­zům; zři­zo­vat soudy pod­ří­zené Nej­vyš­šímu soudu; defi­no­vat a trestat pirát­ství a zlo­činy spáchané na širém moři a jiná pro­vi­nění proti mezi­ná­rod­nímu práv; vyhla­šo­vat válku, udí­let povo­lení k zají­mání lodí a odvet­ným opat­ře­ním na moři, sta­no­vit před­pisy o kořisti a zajetí na zemi i na vodě; povo­lá­vat a vydr­žo­vat voj­ska; peníze k tomu účelu nesmějí být určeny na dobu delší dvou let; zři­zo­vat a udr­žo­vat loďstvo; vydá­vat před­pisy pří řízení a orga­ni­zaci ozbro­je­ných sil pozem­ních i námoř­ních; pečo­vat o svo­lá­vání domobrany, která by chrá­nila zákony Unie, potla­čo­vala povstání a odrá­žela nepřá­tel­ské vpády; pečo­vat o orga­ni­zaci, výzbroj a kázeň domobrany a vrchní velení těch sil domobrany, které jsou ve služ­bách celé Unie; jed­not­li­vým stá­tům se pone­chává právo jme­no­vání důstoj­níků a pra­vo­moc vést výcvik domobrany podle před­pisů o kázni, sta­no­ve­ných Kon­gre­sem; vyko­ná­vat výlučné záko­no­dár­ství nad obvo­dem, nepře­sa­hu­jí­cím deset čtve­reč­ních mil, étery‘ se po odstou­pení pří­sluš­ného území jed­not­li­vými státy a jeho pře­vze­tím ze strany Kon­gresu stane síd­lem vlády Spo­je­ných států; vyko­ná­vat stej­nou pra­vo­moc nad všemi místy, která by byla zakou­pena Spo­je­nými státy se sou­hla­sem záko­no­dár­ného orgánu pří­sluš­ného státu za úče­lem budo­vání pev­ností, skla­dišť, arze­nálů, lodě­nic nebo jiných potřeb­ných zaří­zení; vydá­vat všechny zákony nutné k usku­teč­ňo­vání shora uve­de­ných pra­vo­mocí a všech ostat­ních pra­vo­mocí, pro­půj­če­ných touto ústa­vou vládě Spo­je­ných států, jejím depart­men­tům nebo úředníkům.

Oddíl 9. Až do roku 1808 nebude Kon­gres opráv­něn zaká­zat při­stě­ho­va­lec­tví nebo dovoz osob, který jaký­koli z nyní exis­tu­jí­cích států uzná za nutné při­pus­tit; na podobný dovoz však muže být uva­leno clo nebo daň nepře­sa­hu­jící deset dolarů na kaž­dou osobu.

Výsady, pro­půj­čené lis­ti­nou habeas cor­pus, smějí být zru­šeny, jen kdyby to vyža­do­vala veřejná bez­peč­nost v pří­padě povstání nebo nepřá­tel­ského vpádu.

Nesmí být vydán žádný trestní zákon se zpět­nou působ­ností nebo zákon, jehož obsa­hem by byl soudní rozsudek.

Nesmí být zave­dena žádná daň z hlavy nebo jiná přímá daň, leda by byla zave­dena v poměru k sou­pisu nebo sčí­tání oby­va­tel­stva v sou­ladu s výše uve­de­nými pokyny.

Na výrobky, vyve­zené z kte­ré­ho­koli státu, nesmí být uva­lena žádná daň ani clo.

Pro­střed­nic­tvím obchod­ních nebo finanč­ních před­pisů nesmí být pří­stavy jed­noho státu zvý­hod­ňo­vány před pří­stavy státu jiného; lodi při­jíž­dě­jící nebo odjíž­dě­jící z někte­rého státu nejsou povinny vplout do pří­stavu jiného státu, vyklá­dat tam svůj náklad nebo pla­tit clo.

Peníze mohou být vydány ze státní pokladny pouze na základě povo­lení sta­no­ve­ného záko­nem; čas od času jsou pub­li­ko­vány řádné výkazy a účty pří­jmů a výdajů stát­ních peněz.

Spo­jené státy nesmějí pro­půj­čo­vat žádné šlech­tické tituly a žádná osoba, zastá­va­jící pla­ce­nou čí čest­nou funkci ve služ­bách Spo­je­ných států, nesmí bez sou­hlasu Kon­gresu při­jmout jaký­koli dar, odměnu, úřad nebo titul od kte­ré­ho­koli prince, krále či vlády cizího státu.

Oddíl 10. Žádný stát nesmí uzavřít jakou­koli mezi­státní smlouvu, nesmí vstou­pit do ali­ance či kon­fe­de­race; udě­lo­vat povo­lení k zají­mání lodí; razit peníze; vydá­vat ban­kovky; pla­tit dluhy ničím jiným než zla­tem nebo stří­brem; při­jmout zákon, jehož obsa­hem by byl soudní roz­su­dek, zákon se zpět­nou plat­ností nebo zákon poru­šu­jící závazky smluv a udě­lo­vat jaké­koli šlech­tické tituly.

Žádný stát nesmí bez sou­hlasu Kon­gresu uva­lit jaká­koli cla na dová­žené a vyvá­žené zboží s výjim­kou pří­padů, kdy by to bylo krajně nutné z hle­diska rea­li­zace zákonů státu o inspekci; čistý důchod ze všech na dovoz či vývoz výrobků stá­tem uva­le­ných cel a daní bude postou­pen k uží­vání pokladně Spo­je­ných států; všechny zákony tohoto druhu pak pod­lé­hají revizi a kon­t­role Kongresu.

Žádný stát nesmí bez sou­hlasu Kon­gresu uva­lit jaké­koli clo z tonáže, zři­zo­vat voj­sko či válečné loďstvo v době míru, uza­ví­rat smlouvy nebo vstu­po­vat do války, leda že by byl již napa­den nebo se nachá­zel v nebez­pečné situ­aci, která nepři­pouští zdržení.

ČLÁNEK II.

Oddíl 1. Výkonná moc pří­sluší pre­zi­dentu Spo­je­ných států ame­ric­kých. Jeho funkční období trvá čtyři roky. Pre­zi­dent je volen spolu se svým vice­pre­zi­den­tem, vole­ným na tutéž dobu, násle­du­jí­cím způsobem:

Každý jed­not­livý stát určí – způ­so­bem sta­no­ve­ným jeho vlast­ním záko­no­dár­stvím – počet voli­telů, rov­na­jící se cel­ko­vému počtu sená­torů a členů Sně­movny repre­zen­tantů, které tento stát vysílá do Kon­gresu; voli­te­lem nesmí být však sená­tor, člen Sně­movny repre­zen­tantů ani osoba, která zastává nějaký čestný nebo pla­cený úřad ve správě Spo­je­ných států.

Voli­telé se shro­máždí ve svých stá­tech a pomocí hla­so­va­cích lístků volí dvě osoby, z nichž ale­spoň jedna není oby­va­te­lem stej­ného státu jako oni. Poté sestaví seznam všech osob, pro které byly ode­vzdány hlasy, a zjistí počet hlasů pro kaž­dou z nich; dále voli­telé tento seznam ověří, pode­píší a zape­če­těný zašlou do sídla vlády Spo­je­ných států, adre­so­vaný před­se­dovi Senátu. Před­seda Senátu v pří­tom­nosti Senátu a Sně­movny repre­zen­tantů ote­vře všechny seznamy a hlasy jsou pak sčí­tány. Osoba, která obdr­žela nej­větší počet hlasů, se stane pre­zi­den­tem, pře­výší-li tento počet polo­vinu všech voli­telů; jestliže tako­vou vět­šinu zís­kají dvě nebo více osob a zís­kají-li tyto osoby rovný počet hlasů, pak Sně­movna repre­zen­tantů oka­mžitě ode­vzdá­ním hla­so­va­cích lístků zvolí jednu z nich pre­zi­den­tem; nezíská-li nikdo vět­šinu, Sně­movna repre­zen­tantů zvolí pre­zi­denta stej­ným způ­so­bem z pěti osob, které zís­kaly nej­vyšší počet hlasů. Hlasy se však budou při volbě pre­zi­denta ode­bí­rat podle států, při­čemž čle­nové Sně­movny repre­zen­tantů z kaž­dého státu budou mít jeden hlas; dvě tře­tiny států, zastou­pe­ných každý jed­ním či něko­lika členy Sně­movny, vytvoří kvo­rum; pro volbu je nezbytná vět­šina všech států. V kaž­dém pří­padě osoba, která po volbě pre­zi­denta získá nej­vyšší počet hlasů voli­telů, stane se vice­pre­zi­den­tem. Ukáže-li se, že dvě nebo více osob zís­kaly rovný počet hlasů, Senát pomocí hla­so­va­cích lístků zvolí z nich viceprezidenta.

Kon­gres může určit dobu volby voli­telů i den, ve který voli­telé budou hla­so­vat; tento den musí být stejný na celém území Spo­je­ných států.

Voli­tel­nou na úřad pre­zi­denta může být jen osoba, která zís­kala občan­ství Spo­je­ných států zro­ze­ním či měla toto občan­ství v době při­jetí ústavy, dosáhla věku tři­ceti pěti let a bydlí ale­spoň čtr­náct let ve Spo­je­ných státech.

Bude-li pre­zi­dent zba­ven svého úřadu, zemře-li, odstoupí anebo se stane neschop­ným k výkonu svých práv a povin­ností, pře­chází jeho úřad na vice­pre­zi­denta; Kon­gres má uči­nit zákonná opat­ření pro tento pří­pad, kdyby jak pre­zi­dent, tak vice­pre­zi­dent nemohli pro výše uve­dené okol­nosti nadále zastá­vat úřad pre­zi­denta, opat­ření, které by určilo, který státní funk­ci­o­nář v tomto pří­padě vyko­nává pre­zi­dent­ský úřad do té doby, než pomi­nou pře­kážky pro obvyklý výkon pre­zi­dent­ského úřadu nebo než bude zvo­len nový prezident.

Pre­zi­dent dostává ve sta­no­ve­nou dobu za výkon své funkce náhradu, která se nezvýší ani nesníží během jeho funkč­ního období; během tohoto období pre­zi­dent nesmí obdr­žet jakou­koli jinou peněžní náhradu od Spo­je­ných států ani od kte­ré­ho­koli státu Unie.

Před pře­vze­tím funkce musí pre­zi­dent slo­žit násle­du­jící pří­sahu nebo slav­nostní slib: „Slav­nostně pří­sa­hám (nebo sli­buji), že budu čestně vyko­ná­vat funkci pre­zi­denta Spo­je­ných států a podle svých sil budu zacho­vá­vat, stře­žit a brá­nit Ústavu Spo­je­ných států.“

Oddíl 2. Pre­zi­dent je vrch­ním veli­te­lem voj­ska i loďstva Spo­je­ných států a rov­něž domobrany v jed­not­li­vých stá­tech, pokud tyto vyko­ná­vají službu pro celou Unii; pre­zi­dent může vyža­do­vat písemná vyjá­d­ření od vedou­cích úřed­níků všech sekcí fede­rální správy o všech otáz­kách týka­jí­cích se jejich úřadu; má právo milosti a amne­stie v pří­pa­dech pro­vi­nění proti Spo­je­ným stá­tům s výjim­kou velezrady.

Pre­zi­dent má právo, na dopo­ru­čení a se sou­hla­sem Senátu, uza­ví­rat mezi­ná­rodní smlouvy – sou­hlas musí vyslo­vit dvě tře­tiny pří­tom­ných sená­torů; na radu a se sou­hla­sem Senátu jme­nuje též vyslance, jiné zástupce státu a kon­zuly, soudce Nej­vyš­šího soudu a všechny ostatní úřed­níky Spo­je­ných států, jejichž jme­no­vání není upra­veno jinak a jejichž úřad je zří­zen záko­nem. Kon­gres může však záko­nem vyhra­dit právo jme­no­vání tako­vých niž­ších úřed­níků podle vhod­nosti nejen pre­zi­den­tovi, ale také soudům nebo vedou­cím sekcí.

V době, kdy Senát neza­sedá, může pre­zi­dent sám pou­ží­vat svého jme­no­va­cího práva s tou výhra­dou, že jeho opat­ření pozbý­vají plat­nosti, nebu­dou-li na příš­tím zase­dání Senátu schválena.

Oddíl 3. Pre­zi­dent podává vždy po určité době Kon­gresu zprávy o stavu Unie a dopo­ru­čuje mu k uvá­žení taková opat­ření, která pova­žuje za nutná a uži­tečná; za mimo­řád­ných okol­ností svo­lává obě komory nebo jednu z nich; v pří­padě neshody obou komor o tom, na jak dlou­hou dobu se mají samy odro­čit, odro­čuje je sám pre­zi­dent podle svého uvá­žení; pre­zi­dent při­jímá vyslance a ostatní zástupce cizích států; pečuje o to, aby zákony byly svě­do­mitě plněny; jme­nuje všechny úřed­níky Spo­je­ných států.

Oddíl 4. Pre­zi­dent, vice­pre­zi­dent a všichni úřed­níci Spo­je­ných států musí být zproš­tění funkcí, budou-li obža­lo­váni a usvěd­čeni z vele­zrady, úplat­kář­ství nebo z jiných těž­kých zlo­činů a trest­ných činů.

ČLÁNEK III.

Oddíl 1. Moc soud­cov­ská pří­sluší ve Spo­je­ných stá­tech Nej­vyš­šímu soudu a tako­vým niž­ším soudům, které zři­zuje Kon­gres. Soud­cové Nej­vyš­šího soudu i niž­ších soudů jsou usta­vo­váni trvale; za svou službu dostá­vají náhradu, která nesmí být během trváni jejich služby snížena.

Oddíl 2. Moc soud­cov­ská vzta­huje se na všechny pří­pady práva a spra­ve­dl­nosti, spa­da­jící pod usta­no­vení této ústavy, zákonů Spo­je­ných států a mezi­ná­rod­ních smluv, ať už exis­tu­jí­cích, nebo těch, které budou uza­vřeny jmé­nem Spo­je­ných států; vzta­huje se dále na všechny zále­ži­tosti vyslanců, jiných zástupců Unie a kon­zulů – na otázky admi­ra­litní a námořní jurisdikce; na spory, v nichž jsou jed­nou stra­nou Spo­jené státy; na spory dvou nebo více států; na spory mezi občany růz­ných států Unie; na spory mezi občany téhož státu, kteří si činí nároky na pozemky ležící v růz­ných stá­tech Unie; na spory mezi stá­tem nebo jeho členy a cizími státy nebo jejích občany a poddanými.

Nej­vyšší soud je první sto­licí ve všech pří­pa­dech týka­jí­cích se vyslanců, kon­zulů nebo jiných zástupců Unie a také tehdy, vystu­puje-li stát jako jedna ze stran. Ve všech ostat­ních zmí­ně­ných pří­pa­dech je Nej­vyšší soud instancí odvo­lací, a to jak právně, tak fak­ticky- s těmi výjim­kami a podle tako­vých pra­vi­del, které sta­noví Kongres.

Pro všechny pře­stupky, s výjim­kou vele­zrady, jsou pří­slušné porotní soudy; soudní řízeni pro­bíhá v tom státě, kde k pře­stupku došlo; nedo­šlo-li však k pře­stupku na území někte­rého státu, řízení pro­bíhá v místě nebo mís­tech, které určí záko­nem Kongres.

Oddíl 3. Jako vele­zrada může být kva­li­fi­ko­váno pouze vyvo­lání války proti Spo­je­ným stá­tům nebo spol­čení se s jejich nepří­te­lem, posky­to­vání mu pomoci a pod­pory. Nikdo nebude obvi­něn z vele­zrady, pokud tento akt nebude potvr­zen dvěma svědky nebo nedo­jde-li k při­znání dotyčné osoby při veřej­ném zase­dání soudu.

Kon­gres má právo sta­no­vit trest za vele­zradu; zba­vení občan­ských práv nebo kon­fis­kace majetku mohou být však pro­ve­deny pouze za života obžalovaného.

ČLÁNEK IV.

Oddíl 1. Veřejné akty, doku­menty a soudní roz­sudky kte­ré­ho­koli státu se v ostat­ních stá­tech těší plné důvěře a uznání. Kon­gres může pro­střed­nic­tvím obecně plat­ných zákonů pře­de­psat způ­sob, kte­rým bude pře­zkou­mána původ­nost a právní síla podob­ných aktů, doku­mentů a rozsudků.

Oddíl 2. Občané kte­ré­ho­koli státu se těší všem výsa­dám a svo­bo­dám jako občané ostat­ních států.

Osoba obža­lo­vaná v kte­rém­koli státě pro vele­zradu, trestný čin nebo jiný pře­stu­pek, která uprchla a je nale­zena v jiném státě, bude na žádost výkonné moci státu, ze kte­rého prchla, vydána státu, jehož jurisdikci pod­léhá tento přestupek.

Žádná osoba, vyko­ná­va­jící službu nebo pra­cu­jící v jed­nom státě a podle jeho zákonů a uprch­nuvší do jiného státu, nemůže být na základě zákona nebo naří­zení tohoto státu osvo­bo­zena od své služby nebo práce, ale musí být vydána na žádost strany, která má na tuto službu či práci právo.

Oddíl 3. O při­jetí nových států do této Unie roz­ho­duje Kon­gres, avšak žádný stát nesmí být vytvo­řen na území státu jiného. Žádný stát nemůže také vznik­nout slou­če­ním dvou nebo více států nebo částí něko­lika států, aniž by s tím vyslo­vily sou­hlas záko­no­dárné sbory těchto států a Kon­gres Unie.

Kon­gres má právo dis­po­no­vat úze­mím i jiným majet­kem nále­že­jí­cím Spo­je­ným stá­tům a vydá­vat v sou­vis­losti s tím všechna potřebná pra­vi­dla a opat­ření; nic v této ústavě nesmí být na újmu jakým­koli náro­kům Spo­je­ných států nebo kte­ré­ho­koli jed­not­li­vého státu.

Oddíl 4. Spo­jené státy zaru­čují kaž­dému státu v této Unii státní formu repub­liky a chrání jej proti nepřá­tel­skému vpádu. Na požá­dání záko­no­dár­ných orgánů nebo také exe­ku­tivy (nemo­hou-li být svo­lány záko­no­dárné orgány) jej chrání i proti vnitřní agresi.

ČLÁNEK V.

Dodatky k ústavě mohou navrh­nout bud‘ dvě tře­tiny členů Kon­gresu, uznají-li to za nutné, nebo sjezd zástupců jed­not­li­vých států, požá­dají-li o jeho svo­lání Kon­gre­sem dvě tře­tiny záko­no­dár­ných orgánů jed­not­li­vých států. Tyto dodatky mohou se stát plat­nou sou­částí této ústavy jen tehdy, jsou-li schvá­leny třemi čtvr­ti­nami záko­no­dár­ných orgánů jed­not­li­vých států, nebo kon­venty ve třech čtvr­ti­nách jed­not­li­vých států – podle toho, jaký způ­sob rati­fi­kace navrhne vět­šina členů Kon­gresu Unie. Při­tom žádný doda­tek, vydaný do roku 1808, nesmí se týkat prvého a čtvr­tého odstavce devá­tého oddílu prvého článku ústavy; žádný stát dále nemá být ústav­ním doplň­kem bez svého sou­hlasu zba­ven práva na rovné zastou­pení v Senátě.

ČLÁNEK VI.

Všechny dluhy a závazky uči­něné do při­jetí této ústavy budou pro Spo­jené státy stejně platné za této ústavy jako za konfederace.

Tato ústava, zákony Spo­je­ných států vydané na jejím základě, jakož i všechny smlouvy, které jsou nebo budou uza­vřeny jmé­nem Spo­je­ných států, jsou vrchol­ným prá­vem země; soudci všech států jsou jimi vázáni, i kdyby se v ústavě či záko­nech jiného státu vyskytla pro­ti­kladná ustanovení.

Sená­toři a čle­nové Sně­movny repre­zen­tantů, čle­nové záko­no­dár­ných sborů jed­not­li­vých států, jakož i všichni nosi­telé výkonné i soudní moci jak Spo­je­ných států, tak jed­not­li­vých států jsou pří­sa­hou nebo slav­nost­ním sli­bem vázáni dodr­žo­vat tuto ústavu, žádné nábo­žen­ské vyznání se však nesmí vyža­do­vat jako pod­mínka k zau­jetí funkce či plnění jaké­koli spo­le­čen­ské povin­nosti ve Spo­je­ných státech.

ČLÁNEK VII.

Rati­fi­kace kon­venty devíti států bude posta­čo­vat k plat­nosti této ústavy ve stá­tech, které ji tímto způ­so­bem schválí.

Při­jato jed­no­my­sl­ným sou­hla­sem států 17. září 1787 a dva­nácti nezá­vis­lými státy Spo­je­ných států ame­ric­kých. Na důkaz svě­dec­tví při­po­ju­jeme svá jména.

George Washing­ton,
pre­zi­dent a zástupce Virgínie
New Hampshire – John Lan­g­don, Nicho­las Gllman

Massa­chusetts – Natha­niel Gor­ham, Rufus King
Con­necticut – W Sam. John­son, Roger Sherman
New York- Ale­xan­der Hamilton
Newler­sey – Wil. Livings­ton, David A. Brear­ley, W Pater­son, tona. Dayton
Pen­syl­vá­nie – B. Fran­klin, Tho­mas Mif­flin, Rob. Morris, Geo. Cly­mer, Tho. Fitz­Si­mons, Jared Inger­soll, James Wil­son, Gouv. Morris
Dela­ware – Geo. Read, Gun­ning Bed­ford ml., John Dic­kin­son, Richard Bas­sett, Jaco. Broom
Mary­land – James McHe­nry, Daniel of Saint Tho­mas’I­e­ni­fer, Dan. Carroll
Vir­gí­nie – John Blair, Iames Madison ml.
Severní Karo­lína – W. Blount, Rich. Dobbs Spai­ght, Hu. Willíamson
Jižní Karo­lína – I. Rut­ledge, Char­les Cote­sworth Pinckney, Char­les Pinckney, Pierce Butler
Geor­gie – Wil­liam Few, Abr. Baldwin

DODATKY ÚSTAVY
(v ori­gi­nále jsou pří­stupné zde)

Články při­čle­něné a dodatky Ústavy Spo­je­ných států ame­ric­kých byly navr­ženy Kon­gre­sem a rati­fi­ko­vány záko­no­dár­nými sbory jed­not­li­vých států ve shodě s pátým člán­kem původní ústavy.

DODATEK I.

Kon­gres nesmí vydá­vat zákony zavá­dě­jící nějaké nábo­žen­ství nebo zákony, které by zaka­zo­valy svo­bodné vyzná­vání něja­kého nábo­žen­ství; právě tak nesmí vydá­vat zákony ome­zu­jící svo­bodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se shro­maž­ďo­vat a právo podá­vat stát­ním orgá­nům žádosti o nápravu křivd.

DODATEK II.

Dobře orga­ni­zo­vaná domobrana je nezbytná v zájmu bez­peč­nosti svo­bod­ného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.

DODATEK III.

Žádný voják nesmí být v době míru uby­to­ván v žád­ném domě bez sou­hlasu jeho vlast­níka; to platí i v době války, ledaže by se tak stalo způ­so­bem pře­de­psa­ným zákonem.

DODATEK IV.

Právo národa na ochranu svo­body osobní a domovní, písem­ností a majetku nesmí být poru­šo­váno neo­práv­ně­nými pro­hlíd­kami a kon­fis­ka­cemi; nesmí být vydán rov­něž žádný pří­kaz, který by se neo­pí­ral o zdů­vod­něná zjiš­tění, dolo­žená pří­sa­hou nebo jiným způ­so­bem potvr­zená, a který by neob­sa­ho­val přesné určení místa, které má být pro­hle­dáno, přesný popis osob, které mají být vzaty do vazby, a věcí, jež mají být zabaveny.

DODATEK V.

Na kaž­dého občana, který se má zod­po­ví­dat z hrdel­ního zlo­činu nebo jiného těž­kého zlo­činu, musí být podána řádná žaloba ze strany velké poroty – výjim­kou tu mohou být pří­pady občanů slou­ží­cích v činné službě v pozem­ních nebo námoř­ních ozbro­je­ných silách nebo v domobraně, a to v době války nebo váž­ného ohro­žení veřejné bez­peč­nosti; nikdo nesmí být dva­krát tres­tán ohro­že­ním života nebo zdraví pro týž pokle­sek; nikdo nesmí být nucen svěd­čit sám proti sobě; nikdo nesmí být zba­ven života, svo­body nebo majetku bez řád­ného soud­ního pro­cesu; sou­kromý maje­tek může být vyvlast­něn pouze za náhradu.

DODATEK VI.

V kaž­dém trest­ním pro­cesu má obža­lo­vaný právo na rychlé a veřejné pře­lí­čení před nestran­nou poro­tou státu a obvodu, na jejichž území měl být trestný čin spáchán a které jsou podle zákona pří­slušné. Obža­lo­vaný má právo být infor­mo­ván o pří­čině a povaze obža­loby a kon­fron­to­ván se svědky obža­loby. Má též právo dát obe­slat pro­střed­nic­tvím stát­ních orgánů svědky ve svůj pro­spěch a mít na svou obranu obhájce.

DODATEK VII.

V soud­ních přích podle obec­ného práva, pře­sa­huje-li výše pohle­dávky dva­cet dolarů, je zajiš­těno právo žádat roz­hod­nutí porot­ního soudu a žádná sku­teč­nost, již pře­zkou­maná porot­ním sou­dem, nemůže pod­lé­hat dal­šímu pře­zkou­mání jakým­koli sou­dem Spo­je­ných států, pokud tak nesta­noví obecné právo.

DODATEK VIII.

Nesmějí být vyža­do­vány nad­měrné kauce, uklá­dány nad­měrné pokuty nebo kruté a mimo­řádné tresty.

DODATEK IX.

Výpo­čet urči­tých práv ústa­vou nesmí být vyklá­dán jako popí­rání nebo zleh­čo­vání ostat­ních práv nále­že­jí­cích lidu.

DODATEK X.

Práva, která ústava výslovně nepři­znává Unii ani je nevy­lu­čuje z pra­vo­moci států, nále­žejí jed­not­li­vým stá­tům nebo lidu. (Prv­ních deset dodatků nabylo plat­nosti 15. pro­since 1791.)

DODATEK XI.

Soudní moc Spo­je­ných států nesmí být vyklá­dána v tom smyslu, že se vzta­huje na jaký­koli soudní pro­ces, roz­ho­do­vaný podle obec­ného práva nebo spra­ve­dl­nosti, zapo­čatý nebo vedený občany jed­noho státu proti jinému státu nebo občany nebo pod­da­nými cizího státu. (8. ledna 1798)

DODATEK XII.

Voli­telé se sejdou v rámci svých států a hla­sují hla­so­va­cími lístky o pre­zi­den­tovi a vice­pre­zi­den­tovi, z nichž ale­spoň jeden není oby­va­te­lem státu, jehož jsou sami pří­sluš­níky; označí na lístku osobu, pro niž hla­sují, jako pre­zi­denta, a na jiném lístku osobu pro niž hla­sují, jako vice­pre­zi­denta; sestaví zvláštní lis­tiny všech osob, které zís­kaly hlasy pro místo vice­pre­zi­denta s udá­ním počtu hlasů, které kan­di­dáti obdr­želi; tyto lis­tiny pode­píší a ověří a opat­řené pečetí je pře­dají do sídla vlády Spo­je­ných států k rukám před­sedy Senátu; před­seda Senátu za pří­tom­nosti Senátu a Sně­movny repre­zen­tantů ote­vře všechny ově­řené lis­tiny a pak jsou sečteny hlasy; osoba, jež obdr­žela jako kan­di­dát na pre­zi­denta nej­větší počet hlasů, se stane pre­zi­den­tem, jestliže je tento počet větší než polo­vina cel­ko­vého počtu voli­telů; nezíská-li nikdo vět­šinu, zvolí pre­zi­denta hned hla­so­va­cími lístky Sně­movna repre­zen­tantů ze tří kan­di­dátů, kteří zís­kali nej­větší počet hlasů. Při této volbě pre­zi­denta se ode­vzdá­vají hlasy podle států, a to tak, že před­sta­vi­telé kaž­dého státu mají cel­kem jeden hlas; pro toto hla­so­vání je nezbytná pří­tom­nost jed­noho nebo více zástupců ze dvou tře­tin států, při­čemž pro zvo­lení je třeba sou­hlas nad­po­lo­viční vět­šiny všech států. Jestliže Sně­movna repre­zen­tantů, pře­jde-li na ni právo volby, nezvolí pre­zi­denta do nej­bliž­šího 4. března, pak vice­pre­zi­dent zastává úřad pre­zi­denta, jak tomu má být v pří­padě úmrtí pre­zi­denta nebo v pří­padě jiných ústa­vou sta­no­ve­ných pří­čin jeho nezpů­so­bi­losti vyko­ná­vat svou funkci.

Kan­di­dát na vice­pre­zi­denta, který obdrží nej­větší počet hlasů, je zvo­len vice­pre­zi­den­tem, jestliže je tento počet větší než polo­vina cel­ko­vého počtu voli­telů; nezíská-li žádná osoba tako­vou vět­šinu, zvolí Senát vice­pre­zi­denta ze dvou osob, které dostaly nej­větší počet hlasů; pro toto hla­so­vání se vyža­duje pří­tom­nost dvou tře­tin cel­ko­vého počtu sená­torů a ke zvo­lení sou­hlas nad­po­lo­viční vět­šiny jejich cel­ko­vého počtu. Kdo není ve smyslu ústavy voli­telný na úřad pre­zi­denta, nemůže být zvo­len vice­pre­zi­den­tem Spo­je­ných států. (25. září 1804)

DODATEK XIII.

Oddíl 1. Ve Spo­je­ných stá­tech a na veš­ke­rém území, pod­lé­ha­jí­cím jejich jurisdikci, je zaká­záno otroc­tví i nevol­nic­tví, pokud nejde o výkon trestu za spáchaný a řádně doká­zaný zločin.

Oddíl 2. Kon­gres pod­poří usta­no­vení tohoto článku pří­sluš­ným záko­no­dár­stvím. (18. pro­since 1865)

DODATEK XIV.

Oddíl 1. Všechny osoby naro­zené nebo natu­ra­li­zo­vané ve Spo­je­ných stá­tech a pod­ří­zené jejich jurisdikci jsou občany Spo­je­ných států a státu, jehož jsou oby­va­teli. Žádný stát nemá právo vydat nebo pro­vá­dět zákon, který by ome­zo­val svo­body nebo výsady občanů Spo­je­ných států; žádný stát nemá právo zba­vit jakou­koli osobu života, osobní svo­body nebo majetku bez řád­ného soud­ního pro­cesu; nemá také právo zba­vit jakou­koli osobu, pod­lé­ha­jící jeho pra­vo­moci, stejné ochrany zákona.

Oddíl 2. Čle­nové Sně­movny repre­zen­tantů musí být roz­dě­leni mezi jed­not­livé státy podle počtu jejich oby­va­tel­stva; při­tom třeba počí­tat všechny oby­va­tele kaž­dého státu s výjim­kou Indi­ánů, nepla­tí­cích daně. Avšak kdyby bylo přece v někte­rém státě ode­přeno nebo jakým­koli způ­so­bem ome­zeno právo volit někte­rým muž­ským oby­va­te­lům nad jed­n­a­dva­cet let, obča­nům Spo­je­ných států (nebylo-li jim ovšem odňato pro účast na vzpouře nebo jiný zlo­čin) – a to ať jde o volby voli­telů pre­zi­denta a jeho zástupce, volby do Sně­movny repre­zen­tantů nebo volby úřed­níků a soudců v jed­not­li­vých stá­tech -, musí být zmen­šeno zastou­pení tako­vého státu ve Sně­movně repre­zen­tantů v té míře, o jakou byl v tomto státě sní­žen počet opráv­ně­ných voličů.

Oddíl 3. Nikdo se nemůže stát sená­to­rem nebo zástup­cem v Kon­gresu, voli­te­lem pre­zi­denta a vice­pre­zi­denta, zastá­vat jakou­koli občan­skou nebo vojen­skou funkci ve službě Spo­je­ných států nebo kte­ré­ho­koli státu, jestliže jako člen Kon­gresu nebo funk­ci­o­nář Spo­je­ných států, jako člen záko­no­dár­ného sboru kte­ré­ho­koli státu nebo jako výkonný nebo soudní funk­ci­o­nář kte­ré­ho­koli státu slo­žil pří­sahu, že bude dodr­žo­vat ústavu Spo­je­ných států, a potom se zúčast­nil povstání nebo vzpoury proti této ústavě a pomá­hal nebo posky­to­val pod­poru jejím nepřá­te­lům. Kon­gres však může dvěma tře­ti­nami hlasů v každé komoře zru­šit takové ome­zení práv.

Oddíl 4. Závaz­nost stát­ního dluhu Spo­je­ných států, uči­ně­ného v sou­ladu se záko­nem včetně dluhů v důsledku uhra­zení důchodů a odměn za služby vyko­nané při potla­čení povstání nebo vzpoury, je nepo­pi­ra­telná. Ale ani Spo­jené státy, ani žádný jed­not­livý stát nevezme na sebe záva­zek k zapla­cení dluhů, uči­ně­ných k pod­poře povstání nebo vzpoury proti Spo­je­ným stá­tům, nebo nebude pla­tit poža­do­va­nou náhradu za ztrátu nebo osvo­bo­zení otroka; všechny takové dluhy, závazky a finanční nároky budou se pova­žo­vat za nezá­konné a neplatné.

Oddíl 5. Kon­gres má právo pro­vést tento člá­nek při­je­tím odpo­ví­da­jí­cích norem. (28. čer­vence 1868)

DODATEK XV.

Oddíl 1. Spo­jené státy ani jaký­koli jed­not­livý stát nesmějí popřít ani ome­zit volební právo žád­ného občana Spo­je­ných států z důvodů raso­vých, barvy pleti nebo býva­lého otroctví.

Oddíl 2. Kon­gres je zmoc­něn pro­vést usta­no­vení tohoto článku v pří­sluš­ném záko­no­dár­ství. (30. března 1870)

DODATEK XVI.

Kon­gres má právo sta­no­vit a vybí­rat daně z pří­jmů z jaké­ho­koli zdroje, aniž by je roz­dě­lo­val mezi jed­not­livé státy a bez ohledu na jaké­koli sčí­tání oby­va­tel­stva. (25. února 1913)

DODATEK XVII.

Členy Senátu Spo­je­ných států jsou vždy dva sená­toři za každý jed­not­livý stát; jsou voleni oby­va­tel­stvem pří­sluš­ného státu, a to na šest let. Každý sená­tor má jeden hlas. Voli­telé v kaž­dém státě musí spl­ňo­vat poža­davky kla­dené na voliče nej­po­čet­nější komory záko­no­dár­ného sboru pří­sluš­ného státu.

Uvolní-li se místa v zastou­pení někte­rého státu v Senátě, výkonná moc tohoto státu vydá pří­kaz k pro­ve­dení voleb pro obsa­zení tako­vých vol­ných míst; před­po­kládá se, že záko­no­dárný sbor jed­not­li­vého státu může pově­řit výkonný orgán státu, aby pro­vedl dočasné jme­no­vání do Senátu až do doby, kdy lid vol­bami obsadí volná místa způ­so­bem urče­ným záko­no­dár­ným sborem.

Tento člá­nek nesmí být vyklá­dán tak, jako by se týkal volby a funkč­ního období kte­ré­ho­koli sená­tora, zvo­le­ného do té doby, než tento člá­nek vejde v plat­nost jako sou­část ústavy. (31. května 1913)

DODATEK XVIII.

Oddíl 1. Rok po rati­fi­kaci tohoto článku se zaka­zuje výroba, pro­dej nebo doprava omam­ných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich pou­žití na území Spo­je­ných států a všech úze­mích pod­lé­ha­jí­cích jejich jurisdikci.

Oddíl 2. Kon­gres i jed­not­livé státy mají jed­notné právo pro­vést usta­no­vení tohoto článku v pří­sluš­ném zákonodárství.

Oddíl 3. Tento člá­nek bude neplatný, nebude-li rati­fi­ko­ván jako dopl­něk k ústavě záko­no­dár­nými sbory jed­not­li­vých států, jak to před­po­kládá ústava, během sedmi let od oka­mžiku, kdy jej Kon­gres před­lo­žil stá­tům ke schvá­lení. (29. ledna 1919)

DODATEK XIX.

Spo­jené státy ani jaký­koli jed­not­livý stát nesmějí popřít ani ome­zit volební právo občanů Spo­je­ných států z důvodů pohlaví. Kon­gres pro­vede usta­no­vení tohoto článku v pří­sluš­ném záko­no­dár­ství. (26. srpna 1920)

DODATEK XX.

Oddíl 1. Funkční období pre­zi­denta a vice­pre­zi­denta skončí v poledne 20. ledna a funkční období sená­torů a členů Sně­movny repre­zen­tantů skončí v poledne 3. ledna toho roku, ve kte­rém by tato funkční období skon­čila, kdyby tento člá­nek nebyl rati­fi­ko­ván; funkční období jejich nástupců započne tímto okamžikem.

Oddíl 2. Kon­gres se bude schá­zet při­nejmen­ším jed­nou za rok; jeho zase­dání započne v poledne 3. ledna, nesta­noví-li Kon­gres záko­nem jiný den.

Oddíl 3. Jestliže zvo­lený pre­zi­dent zemře před začát­kem svého funkč­ního období, zvo­lený vice­pre­zi­dent se stane pre­zi­den­tem. Jestliže pre­zi­dent nebude zvo­len před začát­kem funkč­ního období nebo jestliže zvo­lený pre­zi­dent nepře­vezme funkci, pak zvo­lený vice­pre­zi­dent bude vyko­ná­vat úřad pre­zi­denta, dokud pre­zi­dent nepře­vezme funkci; Kon­gres může záko­nem roz­hod­nout, jak se bude postu­po­vat v pří­padě, kdy ani zvo­lený pre­zi­dent, ani zvo­lený vice­pre­zi­dent nepře­vezme funkci, a kdo pře­vezme funkci pre­zi­denta nebo jakým způ­so­bem bude zvo­len ten, kdo má pře­vzít jeho funkci, a tato osoba bude vyko­ná­vat funkci do doby, kdy pre­zi­dent nebo vice­pre­zi­dent nastoupí do své funkce.

Oddíl 4. Kon­gres může záko­nem řešit ten pří­pad, kdy zemře jedna z osob, z nichž Sně­movna repre­zen­tantů může zvo­lit pre­zi­denta, pře­jde-li na ni toto právo, a pří­pad, kdy zemře jedna z osob, z nichž může Senát zvo­lit vice­pre­zi­denta, pře­jde-li na Senát toto právo.

Oddíl 5. Oddíly 1 a 2 vejdou v plat­nost 15. října násle­du­jí­cího po rati­fi­kaci tohoto článku. Oddíl 6. Tento člá­nek nevstoupí v plat­nost, nebude-li rati­fi­ko­ván jako doda­tek k ústavě shro­máž­dě­ními zástupců jed­not­li­vých států v sou­ladu s usta­no­ve­ními ústavy během sedmi let od oka­mžiku, kdy jej Kon­gres před­loží stá­tům k rati­fi­kaci. (6. února 1933)

DODATEK XXI.

Oddíl 1. XVIII. doda­tek k Ústavě Spo­je­ných států se tímto ruší.

Oddíl 2. Pře­voz nebo dovoz alko­ho­lic­kých nápojů do kte­ré­ho­koli státu nebo na kte­ré­koli území Spo­je­ných států s úče­lem jejich spo­třeby se tímto zaka­zuje, odpo­ruje-li záko­nům těchto států.

Oddíl 3. Tento člá­nek se nestane účin­ným, nebude-li rati­fi­ko­ván jako doda­tek k ústavě legisla­tu­rami jed­not­li­vých států v sou­ladu s ústa­vou do sedmi let ode dne, kdy jej Kon­gres před­loží stá­tům k rati­fi­kaci. (5. pro­since 1933)

DODATEK XXII.

Oddíl 1. Nikdo nemůže být zvo­len pre­zi­den­tem více než dva­krát a žádná osoba, která o byla pre­zi­den­tem nebo vyko­ná­vala jeho funkce déle než dva roky z údobí, na nějž byla pre­zi­den­tem zvo­lena jiná osoba, nemůže být zvo­lena pre­zi­den­tem více než jed­nou. Toto usta­no­vení se nevzta­huje na osobu vyko­ná­va­jící funkce pre­zi­denta od doby, kdy toto usta­no­vení bylo navr­ženo Kon­gre­sem, a nemůže zabrá­nit osobě, která zau­jímá nebo vyko­nává funkci pre­zi­denta v oka­mžiku, kdy vstoupí v plat­nost toto usta­no­vení, zacho­vat si tuto funkci i po zby­tek doby, během níž ji měla vykonávat.

Oddíl 2. Tento člá­nek nevstoupí v plat­nost, nebude-li rati­fi­ko­ván jako doda­tek k ústavě záko­no­dár­nými sbory tří čtvr­tin států během sedmi let ode dne, kdy bude Kon­gre­sem pře­dán stá­tům. (27. února 1951)

DODATEK XXIII.

Oddíl 1. Okrsek, který je síd­lem vlády Spo­je­ných států, určuje způ­so­bem, který sta­noví Kon­gres, voli­tele pre­zi­denta a vice­pre­zi­denta v počtu, který se rovná úhrnu sená­torů a poslanců, na který by měl nárok, kdyby byl stá­tem. Nesmí však pře­vý­šit počet voli­telů státu s nejmen­ším počtem oby­va­tel. Tito voli­telé se při­po­jují k těm, kteří jsou určeni státy a jsou pro účel volby pre­zi­denta a vice­pre­zi­denta poklá­dáni za voli­tele určené stá­tem; schá­zejí se v okrsku k úko­nům podle Dva­cá­tého dodatku.

Oddíl2. Kon­gres je zmoc­něn uči­nit záko­no­dárná opat­ření k pro­ve­dení tohoto dodatku. (29. března 1961)

DODATEK XXIV.

Oddíl 1. Volební právo občanů Spo­je­ných států nesmí být popí­ráno nebo zkra­co­váno Spo­je­nými státy nebo kte­rým­koli stá­tem z důvodu neza­pla­cení jaké­koli volební daně nebo jiné daně.

Oddíl2. Kon­gres je opráv­něn uči­nit záko­no­dárná opat­ření k pro­ve­dení tohoto dodatku. (23. ledna 1964)

DODATEK XXV.

Oddíl 1. V pří­padě zba­vení pre­zi­denta úřadu nebo v pří­padě jeho smrti nebo rezig­nace stane se pre­zi­den­tem viceprezident.

Oddíl 2. Kdy­koli nastane uvol­nění úřadu vice­pre­zi­denta, jme­nuje pre­zi­dent vice­pre­zi­denta, který se ujme úřadu, ihned po schvá­lení vět­ši­nou hlasů obou komor Kongresu.

Oddíl 3. Kdy­koli pre­zi­dent postoupí pro­za­tím­nímu před­se­dovi Senátu a před­se­dovi Sně­movny repre­zen­tantů písemné pro­hlá­šení, že není způ­so­bilý vyko­ná­vat pra­vo­moci a povin­nosti svého úřadu, a dokud jim nepředá písemné pro­hlá­šení o opaku, vyko­nává takové pra­vo­moci a povin­nosti vice­pre­zi­dent jako úřa­du­jící prezident.

Oddíl 4. Kdy­koli vice­pre­zi­dent a bud‘ vět­šina vedou­cích sekcí exe­ku­tivy, nebo jiného tako­vého útvaru, který může Kon­gres záko­nem zří­dit, postoupí pro­za­tím­nímu před­se­dovi Senátu a před­se­dovi Sně­movny repre­zen­tantů písemné pro­hlá­šení, že pre­zi­dent není způ­so­bilý vyko­ná­vat pra­vo­moci a povin­nosti svého úřadu, ujme se pra­vo­mocí a povin­ností úřadu vice­pre­zi­dent jako úřa­du­jící prezident.

Posléze když pre­zi­dent předá dočas­nému před­se­dovi Senátu a před­se­dovi Sně­movny repre­zen­tantů písemné pro­hlá­šení, že nezpů­so­bi­lost pomi­nula, ujme se pre­zi­dent opět pra­vo­mocí a povin­nosti svého úřadu, pokud vice­pre­zi­dent a vět­šina bud‘ vedou­cích sekcí exe­ku­tivy, nebo jiného tako­vého útvaru, který může Kon­gres záko­nem zří­dit, nepředá do čtyř dnů pro­za­tím­nímu před­se­dovi Senátu a před­se­dovi Sně­movny repre­zen­tantů písemné pro­hlá­šení, že pre­zi­dent není způ­so­bilý vyko­ná­vat pra­vo­moci a povin­nosti svého úřadu. V tomto pří­padě roz­hodne spor­nou otázku Kon­gres v zase­dání, které se – jestliže Kon­gres neza­sedá – za tímto úče­lem sejde do čty­ři­ceti osmi hodin. Pokud Kon­gres během jed­n­a­dva­ceti dnů po při­jetí uve­de­ného písem­ného pro­hlá­šení nebo – jestliže Kon­gres neza­sedá – během jed­n­a­dva­ceti dnů po jeho svo­lání roz­hodne dvou­tře­ti­no­vou vět­ši­nou v obou komo­rách, že pre­zi­dent je nezpů­so­bilý vyko­ná­vat pra­vo­moci a povin­nosti svého úřadu, pokra­čuje vice­pre­zi­dent v jejich vyko­ná­vání jako úřa­du­jící pre­zi­dent. Nestane-li se tak, ujme se opět pre­zi­dent pra­vo­mocí a povin­ností svého úřadu. (10. února 1967)

DODATEK XXVI.

Oddíl 1. Spo­jené státy ani kte­rý­koli jed­not­livý stát nesmějí ome­zit volební právo občanů Spo­je­ných států star­ších osm­nácti let z důvodů věku.

Oddíl 2. Kon­gres je zmoc­něn pro­vést usta­no­vení tohoto článku v pří­sluš­ném záko­no­dár­ství. (30. června 1971)

DODATEK XXVII.

Žádný zákon, měnící náhradu za služby sená­torů a poslanců, nevstoupí v plat­nost, pokud volba poslanců nebude pro­ve­dena. (1992)

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht