Zlatá bula sicilská

Frid­rich, z boží milosti řím­ský císař volený, vždy roz­mno­ži­tel říše, král sicil­ský, vévoda apul­ský a kníže kapujský.
Poně­vadž ozdoba a moc císař­ská před­chází náš stav, že nejen hod­nosti ostat­ních kní­žat, nýbrž i krá­lov­ská žezla udě­luje naše veleb­nost, poklá­dáme za slav­nou a veli­kou věc, že v tak veli­kém dob­ro­diní naší štěd­rosti i jiným vzrůstá roz­mno­žení krá­lov­ské důstoj­nosti a že tím naše vzne­še­nost netrpí nija­kou újmu.

Proto my při­hlí­že­jíce k přeslav­ným služ­bám odda­nosti, které veš­kerý lid český od dáv­ného času věrně i oddaně pro­ka­zo­val císař­ství řím­skému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými kní­žaty zvláště před ostat­ními nás zvo­lil císa­řem a při naší volbě usta­vičně a uži­tečně setr­val: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, pora­div se se všemi kní­žaty, svým pri­vi­le­giem usta­no­vil, i my jej krá­lem usta­no­vu­jeme a potvr­zu­jeme a tak posvátné a důstojné usta­no­vení schva­lu­jeme a krá­lov­ství České štědře a beze všeho vymá­hání peněz i obvyklé spra­ve­dl­nosti našeho dvora jemu a jeho nástup­cům navěky pro­půj­ču­jeme: chtě­jíce, aby kdo­ko­liv od nich bude zvo­len krá­lem, k nám nebo našim nástup­cům při­jel a nále­ži­tým způ­so­bem odznaky krá­lov­ské při­jal. Také povo­lu­jeme, aby on a jeho nástup­cové drželi všecky hra­nice, které zmí­ně­nému krá­lov­ství patří, ať by jak­ko­liv byly odci­zeny. Také jemu a jeho dědi­cům úplně povo­lu­jeme právo a moc uvá­děti v úřad bis­kupy jeho krá­lov­ství; avšak tak, aby se těšili té svo­bodě a bez­peč­nosti, kte­rou mívali od našich před­chůdců. Usta­no­vu­jeme pak z nad­bytku naší štěd­rosti, že řečený král nebo jeho dědi­cové nejsou povinni cho­diti na žádný náš sněm, leč který bychom svo­lali do Bam­berka nebo Norim­berka, kdy­bychom naří­dili konati sněm v Mer­se­burce, tam tak při­jíti jsou povinni. Kdyby kníže pol­ský, jsa pozván, při­šel, mají mu dáti prů­vod, jako někdy jejich před­chůd­cové, krá­lové čeští, činí­vali; avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k pří­chodu k zmí­ně­ným sněmům. S tou však výhra­dou, kdy­bychom my nebo naši nástupci byli v Římě koru­no­váni, pone­chá­váme na vůli řeče­nému králi Otaka­rovi nebo jeho nástup­cům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vypla­til tři sta hřiven.

K trvalé paměti a moci tohoto našeho usta­no­vení a potvr­zení poru­čili jsme toto pri­vi­le­gium napsati rukou Jin­dři­cha z Paříže, notáře a věr­ného našeho, a zla­tou bulou naší utvr­diti roku, měsíce a indikce níže psaných.

Této věce svěd­kové jsou tito: arci­bis­kup z Bari, bis­kup Tri­dent­ský, bis­kup Basi­lej­ský, bis­kup kost­nický, bis­kup chur­ský; opat z Rei­che­nau, opat sva­tého Havla, opat Wisem­bur­ský, Ber­told z Nei­fen, přední notář dvora krá­lov­ského; hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lant­krabě v Alsasku, hra­bata Lud­vík a Heř­man z Fro­burka, hrabě Wer­néř z Hohenburka, Arnold šlech­tic z Wartu, Rudolf foit z Reprecht­swei­leru, Rudolf z Ramen­sberka, Alberto z Tane­hausu, komor­ník, a mnoho jiných vel­možů a šlech­ticů a svo­bod­níků, jejichž svě­dec­tvím je toto pri­vi­le­gium potvrzeno.

Stalo se toho roku od vtě­lení Páně tisí­cího dvoustého dva­nác­tého, v měsíci září, v pat­nácté indikci, krá­lov­ství však pána našeho Frid­ri­cha nej­jas­něj­šího, zvo­le­ného císaře řím­ského a vždy roz­mno­ži­tele říše krále sicil­ského, roku patnáctého.

Dáno ve vzne­še­ném městě Basi­leji rukou Oldři­cha mís­to­pro­to­no­táře dva­cá­tého šes­tého září sťastně. Amen.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht