Náboženství Keltů
Jistě všichni znáte kreslené postavy Asterixe a Obelixe. I já jsem těmto hrdinům v dětství podlehla a s napětím sledovala jejich příběhy při bojích s Římany. Ne všichni dnes ale ví, že vše vychází z reálného historického kontextu a že se zde seznamujeme s nejvýznamnější kulturou doby železné – s Kelty.
Během 1. tisíciletí př. n. l se na evropském kontinentu začaly usazovat kmeny velkých válečníků, kteří velmi dobře zpracovávali železo. Více než politický systém je pojila jednotná kultura. „První páni Evropy“ měli kromě silné válečnické tradice společné i polyteistické náboženství.
Nedostatek původních písemných pramenů nám znemožňuje získat ucelený a jasný přehled o duchovní stránce Keltů. Někde to bývá odůvodněno rituálním zákazem psaní o těchto duchovních záležitostech, jiné publikace hovoří o celkové negramotnosti Keltů i v dobách jejich největší slávy. Proto se největším zdrojem staly (kromě archeologických nálezů) zprávy zprostředkované Římany, tzv. interpretatio romana a také irské epické báje a písemnosti. Nejvíce zpráv nám podává slavný Gaius Iulius Caesar ve svých spisech Zápisky o válce galské a De bello Gallico. Musíme však přihlédnout k subjektivnímu postoji, jaký měl Caesar k těmto kmenům, se kterými neustále bojoval. Keltští bohové jsou tady vylíčeni jako ekvivalenty bohů římských.
Dříve než uvedu některé konkrétní bohy a jejich význam, považuji za důležité zmínit stěžejní myšlenky tohoto náboženského směru a těmi jsou: víra v nesmrtelnost duše, kult mrtvých a kult hlavy. Nesmrtelnost duše má zde ale odlišný charakter, než bychom si představili v souvislosti s křesťanstvím. Keltové věřili v reinkarnaci – převtělování duší. Caesar tuto myšlenku (ostatně jako téměř celé jejich náboženství) považoval na psychologický nástroj, díky kterému byli tito bojovníci velmi odvážní a nebáli se smrti. Kult mrtvých existuje v úzké souvislosti s předchozí myšlenkou, mrtví odcházejí z lidského světa pouze dočasně a to do keltského podsvětí. Zemřelí byli pohřbíváni s velkou slávou, do hrobů se umisťovaly předměty, které měl dotyčný rád, u vysoce společensky postavených osob se v hrobech nacházely například i vozy. Zvláštností může být kult hlavy, který má svůj základ již v době kamenné. Hlava je chápána jako sídlo duše, poskytuje životní sílu a ta jí zůstává dokonce i v případě, že je oddělena od těla. Hlava byla často umělecky zobrazována a v bojích byla získaná hlava soupeře jasným a ceněným triumfem.
Díky antickému básníku Lucanusi dnes víme o třech nejvyšších bozích – o tzv. keltské božské triádě. Patří zde Taranis, Teutates a Esus. První z nich byl pánem nebes, vesmíru (jeho atributem je kolo), druhý jmenovaný je spojován s beraními rohy a byl bohem kmene a války a poslední Esus bděl nad bohatstvím a podsvětím. Esus bývá často zaměňován s Cernunnem, vládcem života, zvířectva a plodnosti. Za zmínku stojí i postava boha Luga, který bývá zobrazován jako havran a byl mu zasvěcen prostřední den léta. Je bohem světla a spojení s havranem, i když zdánlivě nelogické, má své opodstatnění. Havrani totiž odlétali každou noc, aby doprovodili slunce na jeho noční pouti. Bohové byli pochopitelně častými náměty různorodého uměleckého zpracování. Například hojnými výjevy z keltské mytologie byly božské postavy, které vkládaly nebo vytahovaly lidské bytosti z kotlů. Keltské náboženství by se mohlo zčásti označit za přírodní, významnou úlohu zde hráli lesní duchové, stromy a zejména duby a jmelí byly považovány za posvátné. Dějištěm nejrůznějších rituálů byl les.
Z předchozích řádků je tedy jasné, že posvátná místa nemohou být podobná s křesťanskými kostely, jelikož posvátná byla celá příroda ve své podstatě. Vedle stromů tu hrály roli i prameny jakožto symboly životní síly a uzdravení. Důkazem je nám množství archeologických nálezů objevených u pramene řeky Seiny. Dalšími kultovními místy byly tzv. Viereckschanzen – hliněné čtyřúhelníkové valy s pravidelným půdorysem. Byly odhaleny v Německu, ale i na našem území (Markvartice). Je též možné, že další posvátná místa byly součástí oppida.
Z nejdůležitějších svátků, jejichž prvky jsou patrné i v dnešním světě jmenuji Samhaim. Tento keltský počátek nového roku slavíme v americké podobě vždy 31. října. Světla zářící z dýní mají svůj původ ve spojení světa živých a mrtvých. Zapalovalo se co nejvíce ohňů, aby podle nich mohly duše snáze najít své někdejší bydliště a navštívit tak svou rodinu.
Keltové ve své hierarchické společnosti neopomenuli ani kněžskou vrstvu obyvatelstva, jejíž význam dalece přesahoval sféru náboženství. Podle Římana Strabóna se dělili do tří tříd – druidové, vates a bardové. Bardové přednášeli pověsti, hymny a modlitby, úkolem skupiny vates bylo věštectví a jasnovidectví a nejvyšší úcty se těšili druidové. Byli velmi vzdělaní a měli velký vliv na společenský a politický život celého kmene. Mívali rozhodující slovo též v záležitostech obchodu a hospodaření. Byli osvobozeni od vojenské povinnosti. Vedli obřady, přinášeli bohům oběti a vykládali náboženské otázky. Stávali se také rádci vládců. V jejich čele stál hlavní druid. Druidové byla celokeltská instituce a uvádí se, že se pravidelně scházeli. Tyto sněmy byly pravděpodobně místy řešení otázek jednoty keltského náboženství, které bylo vzhledem k rozmanitosti bohů a myšlenek velmi důležité.
Náboženská tradice stejně jako celý odkaz kultury Keltů je významnou součástí doby železné. Tyto kmeny jsou dokladem velkého válečnického odhodlání, odvážného dobývání mnoha území a statečného boje s obrovským Římským impériem. V případě hledání hlubších souvislostí můžeme zjistit, že mnoho z dneška, ať už hledáme kdekoli, má svůj kořen v keltské tradici. Za „nejvíce keltskou“ část světa považuji Irsko, které je pro mne neuvěřitelně kouzelným prostředím a jehož návštěvu doporučuji.
Autorem tohoto textu je Tereza Frgalová, studentka letního semestru kurzu e‑semestr dějepis.com v roce 2010. Zveřejněno se svolením autora.
Příloha 1 – Tradiční keltské žehnání
Přeji ti hluboký mír na běžící vlně
Přeji ti hluboký mír na vanoucím větru
Přeji ti hluboký mír na tiché zemi
Přeji ti hluboký mír zářivých hvězd
Přeji ti hluboký mír v laskavé noci
Měsíc a hvězdy ať na tebe vrhají svou léčivou zář
Přeji ti hluboký mír
Zdroje informací
- kolektiv autorů: Dějiny. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2009. ISBN 978–80-242‑2488‑6
- internetové stránky: www.civilizace.mysteria.cz
www.meknihy.webgarden.cz/druidove (příloha)
- učební materiál Pravěk z e‑semestr dějepis.com