Slavní vládci David a Šalomoun

Jistě každý slyšel příběh velkého obra Goliáše a Davida, který nad ním zvítězil ne díky síle, ale svou chytrostí a důvtipem. Možná jste jej slyšeli i ve zhudebněné podobě, která je sepjatá s Janem Werichem. A určitě jste už také o někom řekli, že se tváří „šalamounsky“. Vším tím jsou nám dodnes připomínány historické osoby, které chodily po této zemi před více než třemi tisíci lety. Zkusme se o nich dozvědět něco víc.

Ve starověké syropalestinské oblasti se ve 13. století před Kristem usídlily hebrejské kmeny. Bojovaly proti Filištínům a sjednotily se v duchu své víry v jediného Boha (Jahve). Starý zákon popisuje tuto dobu v První a Druhé knize Samuelově. Hebrejskému (izraelskému) státu vládl Saul, avšak kvůli své neposlušnosti Bohu byl z trůnu sesazen. David, nejmladší syn Jišaje[1], byl nejprve ve službách krále jako nadaný hráč na lyru. Již legendární je jeho souboj s Pelištejcem Goliášem, nad nímž vyhrál s použitím praku. Králem byl ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let.  Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník, básník a hudebník. Právě autorství oslavných veršů Hospodinu nazývaných žalmy[2] je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako Edom, Moab, Amon a Aram. Ani David však nebyl dokonalý a o jeho prohřešcích se blíže zmiňuje Starý zákon:

„Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: ´Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?´ David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu.“[3]

Tato žena podle pověsti otěhotněla a David dal jejího manžela zavraždit. Jako potrestání od Boha za toto cizoložství její dítě po porodu zemřelo. Zplodila s ním však další dítě, kterým byl Šalomoun, následník trůnu a pozdější vládce Izraelců. David započal v Jeruzalémě s budováním obrovské monumentální stavby, chrámu zasvěcenému Hospodinu. Za tyto jeho hříchy mu ale nebylo dopřáno jej vidět v plné slávě a dříve, než stihl být dokončen, David umírá. Král David má dodnes u židů a křesťanů významné místo. Židé dokonce někdy uvádějí ve svých dějinách vládu Davida jako zlatý věk. Ve spojitosti s křesťanskou vírou se můžeme setkat s označením Ježíše Krista jako „syna Davidova“, což znamená, že Ježíš je potomek Davidova rodu[4].

A co se dělo s Hebrejci za vlády Davidova syna Šalomouna? Šalomoun vládl asi v letech 970 – 931 př. Kr. a postupoval v otcových stopách. Upevňoval politické vztahy, rozvíjel obchodování a dostavěl slavný Chrám. Celkově za jeho vlády došlo k velkému hospodářskému i územnímu rozmachu. Uvádí se, že doba jeho čtyřicetileté vlády byla jednou z mála v dějinách Hebrejců, kdy se neválčilo. Jeho život je popisován ve starozákonní 1. Knize královské. Šalomoun byl proslulý svou moudrostí a spravedlivostí, která se nesla daleko za hranice jeho říše. Podle legendy ji přijela obdivovat i královna ze Sáby (viz níže). Úsloví „šalamounské vyřešení situace“ pochází z následujícího příběhu:

K Šalomounovi přišly dvě ženy, které se hádaly o jedno dítě, obě je považovaly za sobě vlastní. Žádná nechtěla ustoupit a tak Šalomoun rozkázal dítě rozseknout mečem, aby si každá vzala jednu polovinu. Jedna z nich souhlasila, druhá odmítla a přiřkla raději dítě své sokyni – tak Šalomoun chytře rozpoznal tu skutečnou milující matku.

Oproti těmto biblickým příběhům, které ukazují Šalomouna jako moudrého a zbožného vládce, existují i jiné historické prameny, které popisují jeho tvrdý boj o moc, výstavbu velkolepého Chrámu za cenu nucených prací poddaných a přejímání cizích kultur. Doba jeho panování byla sice dobou vzestupu, ale společnost se již začala vnitřně rozkládat. Po jeho smrti je království rozdělilo na dvě části – Severoizraelské a Judské království. Šalomoun byl stejně jako David skvělým literátem a jsou mu přisuzovány tři biblické knihy – kniha Přísloví, kniha Kazatel a soubor lyrických básní označovaných jako Píseň písní.

Za potomky Šalomouna[5] se považuje tradiční etiopský královský rod. Svůj původ odvozují od nemanželských potomků Šalomouna a královny ze Sáby. V dnešní Etiopii se chopili moci ve 13. stol. po Kristu. Šalomounovci zde vládli s několika přestávkami až do roku 1974, kdy byl král Haile Selassie I. sesazen. Tento panovník pocházel údajně z 225. generace potomků Šalomouna a královny ze Sáby. Šalomounovská dynastie patří spolu s japonským císařským rodem k nejstarším na světě.

Význam těchto dvou stěžejních postav v dějinách židovského národa shledávám jako velmi hluboký. Svým literárním dílem přispěli ke Knize knih a jejich život je současně i námětem jiných knih Starého zákona. V minulosti až do dnešních dnů se stali náměty mnoha uměleckých děl. Ať už jsou záznamy z jejich života fikcí či skutečností, na jejich jednoznačný historický přínos to podle mne nemá vliv.

Autorem tohoto textu je Tereza Frgalová, studentka letního semestru kurzu e-semestr dějepis.com v roce 2010. Zveřejněno se svolením autora.

Žil pravděpodobně v letech 1010 – 970 před Kristem

Knihy žalmů jsou součástí textů Starého zákona

Citováno z 2. Samuelovy knihy Starého zákona (2 Sam 10, 2 – 4)

Doloženo Matoušovým evangeliem v Novém zákoně (Mt 1, 1 – 17)

Šalomounovská dynastie

Příloha – Žalm 23

Jeden z nejznámějších žalmů, jeho autorství je přisuzováno Davidovi, jeho nejproslulejší zhudebnění Antonínem Dvořákem. Uvedený text je převzatý z ekumenického překladu bible (www.biblenet.cz).

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách,
vodí mě na klidná místa u vod,
naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého,
vždyť se mnou jsi ty.
Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
Prostíráš pro mě stůl před zraky protivníků,
hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.
Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

© 1997 - 2019, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht