Americká občanská válka (Sever proti Jihu)

V „Novém světě“ dochází ke vzniku nové vel­moci. V roce 1783 uza­vřely Spo­jené státy ame­rické mír s Vel­kou Bri­tá­nií a skon­čily tím válku za nezá­vis­lost. Západní hra­nicí teh­dej­šího státu byla řeka Mis­sis­sippi. Roku 1803 byla od Fran­cie odkou­pena Loui­si­ana (mno­hem větší než dnešní stej­no­jmenný spol­kový stát USA), roku 1819 od Špa­něl­ska Flo­rida. V polo­vině 19. sto­letí byly při­po­jeny smlou­vou s Vel­kou Bri­tá­nií seve­ro­zá­padní oblasti u Paci­fiku. Úspěš­nou vál­kou s Mexi­kem zís­kaly Spo­jené státy ame­rické Texas a Kali­for­nii (zde pro­běhla v roce 1848 zlatá horečka). Roku 1867 USA odkou­pily od Ruska za sedm mili­onů dolarů Aljašku. Tím byl pro­za­tímní územní roz­mach USA ukončen.

Abraham Lincoln (1809 - 1865)

Abra­ham Lin­coln (1809 – 1865)

Pio­nýři pod­ni­kali cesty na západ, kde se stře­tá­vali s Indi­ány. Roku 1871 Kon­gres USA pře­stal pova­žo­vat Indi­ány za národ (občan­ská práva znovu dostali až roku 1924). Tím začala geno­cida (vyvraž­ďo­vání) Indi­ánů a zahá­nění do rezer­vací. V druhé polo­vině 19. sto­letí pro­ží­valy USA hos­po­dář­ský roz­mach (SV Atlan­tické pobřeží – prů­mysl). Na západě vzkvé­talo země­děl­ství (ranče, farmy). Na jihu bylo země­děl­ství však zalo­ženo na otrocké práci (plan­táže).

Rozpory

  1. Sever chce cla s Vel­kou Bri­tá­nií, Jih ne (Bri­tá­nie byla pro jih USA, který byl závislý na vývozu, důle­žitý obchodní partner)
  2. Území nově při­po­jené k USA: jak tuto půdu vyu­žít? (Jih: plan­táže, otroc­tví; Sever: kapi­ta­lis­tické podnikání)
  3. Šlo o podobu celého sou­státí: názvy obou stran jasně vypo­ví­dají o jejich názo­rech na podobu USA – Kon­fe­de­race poža­do­vala vol­nější spo­lek států s vel­kými právy pro každý z nich, Unie chtěla sil­nou cen­t­rální vládu

V pozadí je mocen­ský boj Severu a Jihu o pře­vahu v unii. Eko­no­mické i poli­tické roz­pory zob­ra­zeny v otázce o otro­kář­ství. (Sever to pova­žuje za zao­stalé). Na dvou stra­nách proti sobě stáli repub­li­káni (Sever, prů­mys­lová bur­žo­a­zie) a demo­kraté (Jih, plan­táž­níci). Také abo­li­ci­o­nisté se sna­žili odstra­nit otroc­tví, pomá­hali otro­kům v útěku na Sever – orga­ni­zo­vali tzv. „dráhy na svo­bodu“. Exem­plárně popra­ven byl např. John Brown, který při­pra­vo­val povstání ve Vir­gi­nii. Severní prů­my­sl­níci se sna­žili odstra­nit nee­fek­tivní otroc­tví mimo jiné proto, aby jim s nastar­to­va­nou mecha­ni­zací Jihu vzniklo nové odby­tiště pro jejich výrobky.

Roku 1860 se konaly pre­zi­dent­ské volby, v nichž zví­tě­zil repub­li­kán Abra­ham Lin­coln. Lin­coln byl spíše kom­pro­misní poli­tik a neplá­no­val otroc­tví zru­šit, nechtěl ale povo­lit jeho další šíření. Na Jihu pro­pukla vlna nevole. Nej­prve Jižní Karo­lína, poz­ději postupně dal­ších deset států (cel­kem tedy jede­náct) se odtrhlo od Unie a zalo­žilo tzv. „Kon­fe­de­ro­vané státy ame­rické“ (4. února 1861). Jejich pre­zi­den­tem byl zvo­len Jef­fer­son Davis.

Takto tedy vypukla občan­ská válka v USA mezi Seve­rem a Jihem. Válku jako tako­vou zahá­jili Jižané úto­kem na Fort Sumter (gene­rál P. G. T. Beau­re­gard) – ze Severu se tudy pašo­valy zbraně. Sever si dal za cíl obno­vení Unie. Měl v mno­hém pře­vahu – poda­řilo se mu postupně zís­kat pod­poru lidu, lidé do armády vstu­po­vali pro „dobrý“ úmysl (far­máři, země­dělci). Na Jihu ovšem vládla podobná nálada a lidé pod­po­ro­vali armádu od začátku.

První větší bitvou byl střet u Bull Runu 21. čer­vence 1861, který sice dopadl neroz­hodně, ale armáda Seve­řanů byla zachrá­něna jen díky podob­nému stupni roz­vratu i na straně pro­tiv­níků. Před­po­klad o rych­lém vítěz­ství Severu byl doslova rozšla­pán. V bitvě se na straně Kon­fe­de­race vyzna­me­nal gene­rál Tho­mas Jonathan Jackson (zís­kal pře­zdívku Sto­newall, kamenná zeď).

9. března 1862 došlo k prv­nímu střetu pan­cé­řo­vých lodí v námořní his­to­rii v bitvě u Hampton Roads, kon­fe­de­rač­ního pří­stavu, jehož blo­kádu se 8. března poku­sila pro­lo­mit CSS Vic­to­ria s dopro­vo­dem, pře­sta­věná na pan­cé­řové pla­vi­dlo z poto­pené uni­o­nis­tické lodě USS Merri­mack. Druhý den ovšem při­plula uni­o­nis­tická loď USS Moni­tor. Bitva prak­ticky dopadla neroz­hodně, ale Vic­to­ria byla donu­cena ustou­pit a pro­lo­mení blo­kády selhalo.

V dubnu roku 1862 došlo k poměrně krvavé bitvě u Shi­lohu, kde proti sobě stáli Ulys­ses S. Grant (Unie) a Albert S. John­ston (Kon­fe­de­race). Ztráty obou stran dosáhly dohro­mady zhruba 25 000 mužů. Gene­rála Granta zachrá­nily před porážku až druhý den posily. Gene­rál John­ston padl.

Unie zazna­me­nala v první polo­vině roku 1862 nepří­jemné porážky – po neroz­hodné bitvě u Seven Pines (sedmi boro­vic) byla zasta­vena postu­pu­jící armáda gene­rála McC­lellana, kte­rou následně v tzv. Sed­mi­denní bitvě vyhnal gene­rál Robert Edward Lee na sever. Lee měl kolem sebe slavné gene­rály – byl zde Sto­newall Jackson, James Lon­gstreet a další. McC­lella­nova armáda byla zatla­čena, ale Lee utr­pěl velké ztráty bez toho, aby armádu Seve­řanů zni­čil. V druhé bitvě u Bull Runu pora­zil Lee armádu, které velel John Pope. Invaze Jižanů byla zasta­vena až v bitvě u Anti­en­tamu (Shar­psburgu) 17. září, kde Lee pro­hrál a s armá­dou unikl zpět na jih. McC­lellan jej ale nedo­ká­zal zni­čit a byl nahra­zen novým veli­te­lem. Gen. Ambrose Burn­side byla ale pora­žen u Fre­de­ricksburgu (13. pro­since 1862).

Roku 1863 Lin­coln ruší otroc­tví (na severu: obrov­ská síla čer­ných vojáků – asi 500 000). Lin­coln vydává zákon o pří­dělu půdy na západě. 

Nový uni­o­nis­tický veli­tel, gene­rál Joseph Hoo­ker, byl v květnu 1863 i přes početní pře­vahu drtivě pora­žen u Chan­cellor­svillu, Lee ale utr­pěl opět velké ztráty. Navíc byl zabit gen. Sto­newall Jackson (vlast­ními vojáky, omy­lem). Až gen. George Meade doká­zal pora­zit kon­fe­de­rační armádu při její druhé invazi Severu v bitvě u Get­tysburgu (1. – 3. června 1863). Byla to nej­kr­va­vější bitva celé války. Meade ovšem upadl v nemi­lost, pro­tože byl neschopný zabrá­nit jižan­skému ústupu.

V západní části bojiště pro­bí­haly střety mimo jiné za úče­lem ovlád­nutí vel­kých řek. Jed­no­značně domi­nantní figu­rou bitev­ních polí tohoto regi­onu byl gen. Ulys­ses S. Grant, pod jeho vele­ním se pro­sla­vil mimo jiné i gen. Wil­liam Tecum­seh Sher­mann. Grant Zví­tě­zil v něko­lika stě­žej­ních bitvách – u Shi­lohu (viz výše), Vicksburgu (květen/červen 1863, upev­něna kon­t­rola nad Mis­sis­sippi) a v třetí bitvě u Chat­ta­no­ogy (pro­si­nec 1863). Po nich násle­do­valo další rok tažení přímo do srdce Kon­fe­de­race, do Virginie.

Na začátku roku 1864 byl Grant jme­no­ván vrch­ním veli­te­lem uni­o­nis­tic­kých armád. Další postup se vyzna­čo­val znač­nou devastací civil­ního a eko­no­mic­kého sek­toru. Unie si od likvi­dace kon­fe­de­rační eko­no­miky sli­bo­vala zlo­mení jejích armád a jis­tější pod­mínky pro mírová jed­nání. Gene­rál Sher­man a další pus­to­šili roz­sáhlá území Kon­fe­de­race (tak­tika spá­lené země). Gen. Jubal A. Early, který byl vyslán na sever k Washing­tonu s malou kon­fe­de­rační armá­dou byl po něko­lika bitvách pora­žen gen. She­ri­da­nem. Gene­rál Lee byl se svou armá­dou prak­ticky oble­žen ve Vir­gi­nii kolem Richmondu (hlavní město) a Peter­sburgu, klí­čo­vých míst pro Kon­fe­de­raci. Byla uči­něna řada pokusů jeho armádu obe­jít, ale ty vyús­tily v obrov­ské ztráty pro Unii. Dobý­vání Peter­sburgu, klí­čo­vého záso­bo­va­cího místa, trvalo 9 měsíců. Na začátku dubna 1865 byl dobyt Peter­sburg i Richmond (obě města se vzdaly) a gene­rál Lee byl pora­žen u Five Forks.

9. dubna 1865 se Lee vzdal v Appo­ma­toxu a jak se zpráva o tom šířila, násle­do­vali jej všechny armády Kon­fe­de­race. Jef­fer­son Davis byl zajat 10. května. Lin­coln byl zastře­len ve Ford The­athre ve Washing­tonu. (5 dní po vítěz­ství). Novým pre­zi­den­tem byl zvo­len Andrew Johnson.

Charakter a výsledek války

  • bur­žo­azně – demo­kra­tická revoluce
  • ve válce vyu­žity tech­nické ino­vace, niči­vější zbraně (př. obr­něné lodě, opa­ko­vací pušky, děla s vrta­nými dráž­ko­va­nýi hlav­němi), válka byla jako jedna z úplně prv­ních foto­gra­ficky dokumentována
  • zdo­ko­na­lení lékař­ských slu­žeb, vojen­ské logis­tiky, roz­mach zbrojní výroby a výzkumu inovací
  • nevy­ře­šena rasová segre­gace, ta trvala až do 60. let 20. století
  • obrov­ské ztráty na obou stra­nách, zako­ře­něn dua­lis­mus Sever x Jih, duševní trauma Jižanů z pro­hry, roz­bité rodiny (proti sobě stáli často sou­ro­zenci, otcové a synové atd.)
  • vzniká velká početná vrstva farmářů
  • obno­vena jed­nota země

Léta 1865 – 1877 byla obdo­bím rekon­strukce (vyrov­ná­vají se roz­díly mezi seve­rem a jihem), vítě­zové oku­po­vali jih. Jižní státy si silně uško­dily boj­ko­tem vývozu bavlny do Bri­tá­nie, čímž ji chtěly při­nu­tit k pod­poře Jihu ve válce. Bri­tové si našli jiné zdroje a Jižané ztra­tili klí­čo­vou vývozní oblast. Evrop­ské vel­moci neměly cel­kově pří­liš chuť se do války zapo­jo­vat (Sever hro­zil vál­kou komu­ko­liv, kdo uzná exis­tenci Kon­fe­de­race), Bri­tové i Fran­couzi uva­žo­vali o roli zpro­střed­ko­va­telů v kon­fliktu, pří­padně pašo­vali zbraně a další mate­riál, Rusové poslali eskadru lodí k San Fran­ciscu, kde půso­bila pouze jako stra­šák proti Konfederaci.

Po roce 1877 dochází k rych­lému roz­voji USA, do konce sto­letí se z ní stává nej­prů­mys­lo­vější země (vel­moc) na světě. V 70. letech 19. sto­letí v Ten­ne­see vzniká Ku Klux Klan (tajný tero­ris­tický spo­lek proti černochům).

Doporučená literatura

  • Brož, I.: Hvězdy proti hvězdám. Epo­cha, Praha 2009.
  • Hutečka, J.: Země krví zbro­cená. Nakla­da­tel­ství Lidové noviny, Praha 2008.
  • Opa­trný, J.: Válka Severu proti Jihu. Mladá fronta, Praha 1986.
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht