Antické Řecko v letech 800 až 500 před Kristem

Archaické období (800 – 500 před Kristem)

V archaickém období byl dokončen rozpad rodové společnosti, v 8. století před Kristem zaniká království a vládne aristokracie. Počátkem tohoto období vznikl typ státu zvaný polis. Byl to městský stát, na jehož správě se podíleli plnoprávní občané. Ti pocházeli z řad svobodných občanů, mezi které patřili řemeslníci, obchodníci a zemědělci. Kromě svobodného obyvatelstva žili v polis také nesvobodní otroci (buď pro dluhy = dlužní otroctví; nebo ze zajatců). V roce 776 před Kristem jsou poprvé pořádány olympijské hry, tenkrát ještě jako jednodenní festival atletiky a zápasnictví. (Rozšířeny a prodlouženy byly přibližně o 300 let později.)
V 7. století před Kristem dochází k rozvoji hospodářství v polis, naturální směna se mění v peněžní a začínají se užívat mince.

Velká řecká kolonizace

= zakládání nových osad
Důvody pro toto byly různé:

  1. hospodářské (nedostatek zemědělské půdy; přelidněnost)
  2. hledání odbytišť (trh)
  3. ekonomické důvody (nedostatek nerostných zásob)
  4. idea „jít za lepším“
  5. náboženské a politické rozpory v obcích

Řekové zakládali kolonie v Malé Asii, v Černomoří, Jižní Itálii a Sicílii (=> „Magna Graecia“, neboli „Velké Řecko“), dále jih Francie, Egypt a Kypr.

V průběhu 8. až 6. století před Kristem došlo k prvním projevům krize přelidněných řeckých poleis (= velká kolonizace). Ta byla usnadněna úpadkem fénické moci. Během 2. století řecká města založila řadu nových osad (na jihu Itálie, Francie, v deltě Nilu, ve východním Středomoří a v Černomoří).

Kolonizace měla význam pro kulturu, znamenala rozvoj dálkového obchodu, usnadnění kontaktu s Předním východem, avšak nevyřešila sociální problémy řeckých měst. Rolníci se dále zadlužovali a byli zotročováni. To způsobilo silné sociální napětí. Svobodní rolníci, řemeslníci a obchodníci, ti všichni stáli proti bohaté aristokracii. Proti moci aristokracie v soudnictví proto sepsali zákony. Aristokracie, jakkoliv byla bohatá a mocná, tak nezabránila vrstvám rolníků, řemeslníků a obchodníků v požadování určitého podílu na politické moci. Sociální rozdíly byly nejhlubší hlavně ve městech zúčastněných v kolonizaci. Boj o politickou moc vyvrcholil ve druhé polovině 7. století před Kristem. V sociálních střetech se do čela měst stavěli tzv. „samovládci“ (tyranové), kteří se opírali o lid a o svou ozbrojenou moc.

Raná řecká tyranida

– je považována za jeden z důsledků kolonizace

– zbavila aristokracii moci

– umožnila nastolit nové formy vlády (demokracie)

Jak již bylo řečeno, zvláště v poleis, které se na kolonizaci podílely nejvíce, se objevilo sociální napětí pramenící z neexistence kodifikovaného (zapsaného) práva. To se doposud předávalo pouze ústně mezi jednotlivými členy aristokracie, kteří drželi též kontrolu nad soudy. Rychlým řešením, které odstranilo toto dominantní postavení aristokracie, bylo jmenování samovládce (řecky tyrannos). Ten poté zpravidla reorganizoval strukturu sněmu – nahradil staré organizační jednotky (fýly), které se určovaly podle rodů, fýlami územními. Poté, co splnil svůj účel, byl samovládce zpravidla zbaven moci – někdy více, většinou však méně dobrovolně.

Mezi řeckými státy byly spory a konflikty. Projevovala se zde ale i solidarita (např. podpora povstání maloasijských řeckých měst proti perské nadvládě). Řecká města měla společný kult bohů, jejich obyvatelé navštěvovali poutní místa, věštírny a místa sportovních her (věštírna v Delfách, olympijské sportovní hry). Nejvýznamnějšími řeckými městskými státy byly Athény a Sparta.

Z dalších řeckých polis jmenujme alespoň Mykény, Korint, Megara či Théby. Na maloasijském pobřeží to pak byla Fókaia, Efesos či Milétos.

Sparta

Sparta ležela na jihu poloostrova Peloponnesos, v kraji zvaném Lakónie. Původně byla osídlena Acháji, později (kolem 12. století před Kristem) sem však přišli Dórové, kmeny stejného původu jako byli Achájové, a původní obyvatelstvo vojenskou silou porazili. Dórové žili v rodové společnosti. Jak už bylo řečeno, Dórové si podrobili původní zemědělské obyvatelstvo a z něj utvořili heilóty (otroky). Dórové sice tvořili jen asi jednu desetinu celkového obyvatelstva, ale přesto vládli. Půda s heilóty patřila státu (kolektivní vlastnictví); Sparťané dostávali příděly půdy i s heilóty (ti pracovali, polovinu úrody odváděli pánovi). Proto měli heilóti nepřátelský postoj vůči vládnoucí třídě Sparťanů.

Sparťané se nezabývali prací (pracovali heilóti), žili vojenským způsobem života (i tak vychovávali své potomky), od 20 do 60ti let cvičili muže ve vojenských táborech a čas od času uskutečňovali trestné výpravy proti heilótům. Základ vojska tvořili těžkooděnci, hoplité. Chlapci byli vedeni ke stručnému a jasnému vyjadřování (lakonické vyjadřování). Perioikové byli svobodní, ale neplnoprávní obyvatelé Sparty. Zabývali se řemeslem a obchodem.

Lykurgos, spartský zákonodárce, 9. století před Kristem

Spartskou legislativu tvořila Spartská ústava, která byla neměnná. V čele státu stáli dva králové (významní v době válek) a pět eforů (úředníci a dohlížitelé) volených na jeden rok. Dalšími výkonnými orgány ve Spartě byla rada starších (gerúsia) a lidové shromáždění (apellá), které volilo radu i efory. Spartské zřízení bylo tedy oligarchické (vládli nejbohatší = aristokracie).

Podle tradice dal Spartě zákony včetně ústavy kolem roku 800 před Kristem Lykúrgos, jeden ze spartských princů a následovně poručník a regent krále Charilaa. Je to však pravděpodobně pouze legenda, stejně tak je Lykurgovi připisováno zavedení železných mincí – ty se ale začaly používat až o několik století později.

Athény

Athény ležely v kraji zvaném Attika, na jihovýchodě řeckého cípu Balkánského poloostrova. V 7. století před Kristem tam došlo k rozvoji řemesla, zemědělství i obchodu; v důsledku rozvoje pak k rozkladu rodového zřízení a přechodu k demokracii.

Politické zřízení v Athénách prošlo složitým vývojem. Původně vládla aristokracie (v čele stál král, vládli archonti (úředníci) a areopag (rada starších)). Ti sídlili na Akropoli (viz foto). Již vydávání nejrůznějších zákonů vedlo k demokracii. V roce 621 před Kristem Archont Drakón jako první vydal zákony, které nahrazovaly zvykové právo, a byly velice přísné (odtud drakonické = kruté).

Akropolis v Athénách

V průběhu 6. a 7. století před Kristem zde existovalo také jisté napětí mezi velkostatkáři a bezzemky. Roku 594 před Kristem se tyto problémy pokoušel vyřešil Solón. Ten chtěl zrušit dluhy a dlužní otroctví; vykoupit otroky ze státní pokladny a rozdělit svobodné obyvatelstvo podle majetku do čtyř skupin. Výše majetku by pak rozhodovala o přístupu k úřadům i o zařazení ve vojsku. To by ovšem narušilo moc aristokracie, a navíc to neřešilo problém bezzemků. V letech 546 – 527 před Kristem se problém bezzemků pokusil řešit tyran Peisistratos. Ten přidělil půdu zabavenou aristokracii bezzemkům; půjčoval peníze od státu rolníkům; podporoval řemeslo a obchod (Athény udržovaly kontakty s Černomořím). Peisistratos chtěl ovládnout Héllespontos a podporoval výstavbu Athén. Po jeho smrti vládli jeho dva synové, kteří však zneužívali své moci. První z nich, Hipparchos, byl při pokusu svrhnout tyranidu roku 514 před Kristem zavražděn. Druhý z Peisistratových synů, Hippias, pak přitvrdil svou vládu, ale roku 510 před Kristem byl z Athén vyhnán. Tím byla obnovena demokracie.

V roce 509 před Kristem  archont Kleisthenés vydal ústavu, která dokončila likvidaci rodových vztahů; obyvatele Attiky rozdělil do deseti územních fýl (původně kmeny). Státním zřízením se stala demokracie (doslova vláda lidu). Hlavní roli hrálo lidové shromáždění – rada búlé (500 členů) – ta byla stále v činnosti, měla 50 členů s pravomocí na 1/10 roku (9 archontů). Úřady byly chápány jako čest v zaměstnání, vybíralo se volbou nebo losováním, tzv. ostrakismem (řecky ostrakos = střep), čili střepinkovým soudem. Ten byl používán proti nebezpečí samovlády, jedenkráte do roka na lidovém shromáždění psali občané na hliněný střep jméno občana, který nejvíce ohrožuje stát. Ten, jehož jméno stálo na většině střepů, byl vypovězen z Athén na deset let.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht