Byzantská říše

V době, kdy byla západořímská říše definitivně dobyta (roku 476), její dřívější východní části zbývalo ještě téměř tisíc let nezávislé existence (přesně 977 let). Přehled o významných obdobích Byzantské říše je znázorněn v následující časové přímce. Jako na každé časové přímce uvedené v tomto materiálu, i zde plyne čas zleva doprava; všechny letopočty se počítají od narození Krista.

05_byzanc

 

Východořímská říše se podle svého hlavního města nazývá též říší Byzantskou. Oním hlavním městem byla Konstantinopole, kterou nechal vybudovat roku 330 císař Konstantin I. na místě bývalé osady Byzantion (Byzanc). Konstantinopoli se také říká Cařihrad (Cargrad); Turci jí po svém obsazení roku 1453 přejmenovali na Istanbul.

Zpočátku se Byzantská říše rozprostírala na území Malé Asie a na Balkáně, občas též na území dnešní Itálie, a východní Afriky.

Východořímská říše se ubránila nájezdu Hunů, Slovanů, Germánů i Peršanů (slabší nájezdy). Přežila západořímskou říši především díky odlišné ekonomice (výroba nebyla tolik závislá na otrocké práci, pracovali zde také svobodní obchodníci a svobodní řemeslníci – ti měli zájem o práci). Zachovala se zde starověká města jako střediska řemesel a obchodu, vyráběly se šperky, mosazné zboží, drahé látky (luxusní zboží). Východořímská říše byla též zprostředkovatelem mezi Evropou a Orientem.

Stát dobře fungoval, fungovalo úřednictvo i armáda, daňový systém, císař si podrobil církev. Panovník byl císař i „otec“ (hlava církve) => caesaropapismus. Císař jmenoval svého zástupce pro věci křesťanské (patriarchu).

Střediska vzdělanosti, kultury a umění: Alexandrie, Cařihrad, Soluň.

Justinián I. (482 ?  – 14. listopadu 565), císař východořímský

Justinián I. (482 ? – 14. listopadu 565), císař východořímský

Jeden z nejvýznamnějších panovníků Byzantské říše, Justinián, vládnoucí v 6. století (527 – 565), vynikal svou touhou po obnově Imperia Romana. Jeho vojevůdci Belisariovi se podařilo dobýt severoafrickou říši Vandalů, z rukou Ostrogótů získal zpět Itálii, útočil na Vizigóty v Hispánii a získal území v Mezopotámii. O tom, že císaři záleželo stejnou měrou i na vnitřních poměrech v říši, svědčí vydání zákoníku Codex Justinianus (529, resp. 534). Zrušil též poplatky úřadům (tzv. suffragia). Za jeho vlády byl postaven známý chrám Hagia Sofia (chrám Boží Moudrosti) na místě, kde již dříve stával kostel. Za jeho jedinečnost nesou zásluhu zejména architekti Anthemios z Tralleis a Isidor z Milétu. Chrám byl vysvěcen roku 537, pět let od začátku jeho stavby.

V 7. století útočí na Byzanc Arabové z jihu, Slované a Bulhaři ze severu a Peršané z východu. => Byzanci se nepodařilo udržet dobytá území.

Za vlády Michala III. (842 – 867), v létě roku 862, přišli do Konstantinopole poslové knížete Rastislava se žádostí o vyslání misie na Velkou Moravu. Rastislavovi nešlo ani tolik o christi-anizaci obyvatelstva, které v té době bylo již do značné míry křesťanské, jako spíš o vymaně-ní se ze závislosti na východofranské říši. Císař sice neměl na tomto území mocenské zájmy, nicméně nechtěl nechat příležitost nevyužitou a tak poslal dva osvědčené misionáře a diplo-maty, bratry Konstantina a Methodia (Metoděje), syny vysokého úředníka v Soluni, kde převládalo slovanské obyvatelstvo.

Mise nakonec nedopadla podle představ, Metoděj se sice stal představitelem samostatné arcidiecéze zřízené na území Velké Moravy, nikoliv však pod byzantskou, nýbrž pod římskou jurisdikcí. Pro Byzanc mise tedy dopadla neúspěšně. Více o této misi můžete najít v kapitole Stará Morava a počátky českého státu.

Od devátého století se u císařů Byzantské říše projevují snahy o scelení stávající říše a o expanzi. Především díky křesťanství si Byzanc získala vliv v Bulharsku, Srbsku (díky Michaelovi III.) a dokonce i v Rusku, jehož carevna Olga se roku 957 nechala v Konstantinopoli pokřtít. Za vlády císaře Basilea II. „Bulharobijce“ (976 – 1025) došlo k připojení několika středomořských oblastí, Bulharska i Makedonie.

Po roce 1070 však začínají útoky Turků, s čímž souvisí také postupný úpadek Byzantské říše. Za zmínku v byzantských dějinách stojí také vytvoření tzn. Latinského císařství, které vzniklo roku 1204 dobytím Konstantinopole vojsky 4. křížové výpravy.  Roku 1371 Turci dobyli většinu území říše, kterou v této době tvořil z převážné části jen Cařihrad a jeho okolí. Roku 1453 byl dobyt a vypleněn Cařihrad a tím Byzantská říše definitivně padla.  Poslední byzantský císař, Konstantin XI. Dragases, zemřel při obraně města. Cařihrad Turci přejmenovali na Istanbul.

05_byzanc_mapa

Kultura Byzantské říše

  • matematika, literatura, písemnictví
  • za Justiniána sepsán Corpus iuris civilis
    • právní soupis (zákoník) založený na Římském právě
    • složen ze tří částí – Digesta (úryvky z římských právnických spisů), Instituce (učebnice práva) a Codex (císařská nařízení)
  • architektura
    • napodobovala a doplňovala antiku
    • typický chrám s kopulí (Př. chrám Hagia Sofia = chrám Boží moudrosti v Istanbulu)
    • výzdoba: ikony, mozaiky

Byzantská kultura pronikala také do oblastí spjatých s východním křesťanstvím (Řecko, Velká Morava, Kyjevská Rus, Malá Asie, Bulharsko, občas Apeniny, aj.).

Byzantská říše byla po celou dobu raného středověku nejbohatší a kulturně i hospodářsky nejvyspělejší zemí v celé Evropě.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht