Mezopotámie

Mezopotámie se rozprostírala mezi řekami Eufrat (dnes Furád) a Tigris (dnes Tidžlid), na severu měla hornatý povrch, z hor na ní útočily horské kmeny, průsmyky procházely obchodní cesty. Jih Mezopotámie tvořil Perský záliv, odkud bylo snadné obchodní spojení s Indií. Na západě byly stepi, kde přecházeli semitští kočovníci. Na severu Mezopotámie bylo mírné podnebí a dostatek srážek, zatímco na jihu bylo sucho a na jaře záplavy, které zvedly hranici řek až o osm metrů. První státy zde vznikly právě kvůli potřebě regulovat říční tok. V šestém tisíciletí před Kristem  bylo na severu Mezopotámie založeno zemědělství, v pátém tisíciletí před Kristem zde vznikla malá sídliště, která se postupně vyvíjela v města. Bohatství měst a výhodné přírodní podmínky lákaly kočovné kmeny, proto zde často docházelo k politickým změnám.

Sumer

Epos o Gilgamešovi - tabulka s jeho částí v akkadštině

Epos o Gilgamešovi – tabulka s jeho částí v akkadštině

Na přelomu 4. a 3. tisíciletí před Kristem přišli do oblasti Mezopotámie Sumerové (asi ze střední Asie, toto tvrzení vzniklo na základě podobných mytologických prvků, které raní Sumerové sdíleli s asijskými kočovnými kmeny). Neznáme jejich jazyk, nevíme jistě odkud přišli, ani kam patřili. Vyznávali polyteistické náboženství (např. bůh moudrosti a pán země Enki, bůh Slunce a spravedlnosti Šamaš, aj.) Založili městské státy  jako například Eridu, Uruk, Ur, Lagaš, Kiš, Umma, aj. Města byla opevněna, uprostřed stál zikkurat (stupňovitá terasovitá pyramida), v němž sídlili duchovní a panovník (tzv. lugal). Panovník byl absolutistickým vládcem. Poněvadž Sumer byl po celou dobu své existence (déle než tisíc let) rozdroben do mnoha městských států a státečků, vyskytlo se mezi těmito nepřeberné množství bojů a válečných konfliktů. Neunikla tomu ani města Umma a Lagaš, jež mezi sebou vedla více než stoletou válku o úrodnou zemi při zavlažovacím kanálu. O této válce se zmiňujeme především proto, že je to první historicky doložená válka. Po roce 2750 (2500) vznikl Epos o Gilgamešovi (Gilgameš byl vládcem Uruku), který dokládá boje mezi jednotlivými městy.

Sumerská kultura přinesla světu více, než si mnoho z nás uvědomuje. Je možné, že některé z následujících prvenství jim přisuzujeme tak trochu neprávem, protože si nejsme zcela jisti, zda byli Sumerové skutečně první, nebo jen ti, kdo danou znalost předali ostatním tak, aby vešla ve známost a mohla být k užitku. Následuje jen stručný přehled znalostí a vynálezů, které připisujeme právě Sumerům:

  • š zemědělství – vytvoření soustavy odvodňovacích i zavlažovacích kanálů, vynález motyky, pluhu, apod.
  • š sociální politika – vytvoření systému dělby produkce mezi všechny (tj. i neproduktivní) obyvatele; diferenciace společnosti (král či správce, kněží, lid)
  • š metrologie – vytvoření soustavy měr a vah, i když tyto ještě nebyly zcela unifikované (z váhových jednotek používali manu, tj. ca. 500 g, přičemž 1 mana = 60 šekelů)
  • š písmo – psali rákosovými pery na hliněné destičky, které vypalovali – jednalo se převážně o hospodářské zápisy, ale také náboženské texty a hrdinské legendy
  • š vojenství – sumerská města byla chráněna hradbami (např. Uruk, kde byly hradby dlouhé téměř 10 km a vysoké až 12 metrů), k útoku používali sumerští vojáci nejčastěji bojové sekyry, dýky, kopí, luky a šípy, nosili měděné helmy, plstěné pláště a kožené suknice, používali již dokonce válečné vozy
  • š řemesla a obchod – Sumerové obchodovali s mnoha okolními i vzdálenějšími oblastmi, dováželi lazurit z dnešního Afghánistánu, obsidián z Anatólie, cedrovým dřevem z Libanonu, apod.; k obchodu používali lodě i vozy (vynalezli kolo), objevili i hrnčířský kruh
  • š urbanizace – Sumerská města byla na svou dobu neobyčejně velká, odhadujeme, že ve 28. století před Kristem na rozloze 89 ha ve městě Ur bydlelo až 35 000 obyvatel, později v Uruku dokonce až 80 000 obyvatel (!)

Akkadská říše

Kolem roku 2340 byla ukončena nadvláda Sumerů a jeden z úředníků semitského původu se prohlásil za krále. Sargon I. (zvaný Akkadský) založil Akkadskou říši ve střední Mezopotámii s hlavním městem Akkadem. Sargon I. byl nazýván „vládcem čtyř světových stran“, podnikal válečná tažení, která směřovala až k pobřeží Černého a Středozemního moře. Sargon dobyl velká území, která však neuměl spravovat a ve kterých neměl velkého vlivu. Proto mu dobývání přineslo jen kořist a ochranu karavanních cest. Učinil dokonce i pokus o centralizovaný stát, ale na to byl příliš slabý panovník.

V letech 2200 – 2100 před Kristem vpadli do Mezopotámie Gutejci (horské kmeny) a celé jedno století ovládali rozsáhlé oblasti v jižní Mezopotámii. Nikdy nevytvořili centralizovanou říši a jediné informace, které o nich máme, jsou seznamy králů z dobových zdrojů. Vládci Uruku se je však kolem roku 2100 před Kristem podařilo vyhnat. Tehdy nastal poslední rozkvět Sumeru. Nejvýznamnějším vládcem této doby byl Gudea z Lagaše.

Babylonie a Asýrie

Ve 21. století před Kristem sumerská nadvláda zaniká, a v následujícím století v Mezo-potámii vznikají dvě velké říše. Je to Starobabylonská říše na jihu Mezopotámie, s hlavním městem Babylónem, a Staroasyrská říše na severu Mezopotámie s hlavním městem Ašúrem.

Starobabylonská říše

Chammurabiho zákoník je jedním z prvních psaných zákoníků na světě

Chammurabiho zákoník je jedním z prvních psaných zákoníků na světě

Starobabylónská říše byla prvním centralizovaným státem s centrální mocí panovníka, který se opíral o úřednictvo, byrokratický aparát a o zákonodárství. Největší rozmach měla Starobabylonská říše za vlády Chammurabiho (18. století před Kristem). Ten vydal tzv. Chammurabiho zákoník, který byl jedním z prvních psaných zákoníků na světě (za nejstarší zákoník je považován zákoník uruckého krále Urnammua). Chammurabiho zákoník je vyryt na dioritové stéle, nahoře byl reliéf Chammurabiho a boha Šamaše (bůh spravedlnosti). Chammurabiho zákoník obsahoval 282 článků, tzn. 282 případů, za co udělovat trest. Obsahoval konkrétní, často kruté, tresty za konkrétní činy; byl psán v zásadě „oko za oko, zub za zub.“ Obyvatelstvo se podle něj dělilo do tří skupin (awílové – nejbohatší; muškéni – nesvobodní; otroci), podle příslušnosti k jednotlivým skupinám mají obyvatelé určitá práva a také povinnosti. Byl nalezen na počátku 20. století v Súsách (oblast dnešního Iránu). Babylónština vytlačila ostatní jazyky; nejvyšším babylónským bohem byl Marduk. Kolem roku 1531 (1594) před Kristem bylo babylónské panství zhrouceno pod vlivem Chetitů.

Babylonští zemědělci, na rozdíl od svých severních sousedů Asyřanů, byli souženi periodicky se opakujícími nedostatky vody. Musely se tak využít každoroční záplavy řek Eufratu a Tigridu. Voda, která se rozlila vždy v dubnu až květnu, a naopak nedostávalo se jí nejvíce v září a říjnu, byla zadržována v soustavě kanálů a nádrží. Zemědělci osévali svá pole vždy v listopadu a prosinci, aby v době záplav bylo již vzrostlé. Z plodin pěstovaných v Babylónii jmenujme alespoň ječmen, sezam, v Asýrii se pěstovaly též olivy a vinná réva.

Staroasyrská říše

Staroasyrská říše navazuje na tradice Akkadů, prožívala velký hospodářský rozkvět spojený s rozvojem obchodu s Malou Asií (především se zlatem, stříbrem a mědí). Vyvážely se látky a vlna (dokládají to Kapadocké tabulky, které objevil prof. Bedřich Hrozný). Staroasyrská říše soupeřila se Starobaby-lónskou říší, Asýrii ovládl Chammurabi, čímž došlo k úpadku Asýrie. Později byla Asýrie ovládnuta Churrity, kteří sídlili v severní Mezopotámii, odkud podnikali útoky do Jižní Arménie, Malé Asie, aj.). Z těchto dobytých území vytvořili v 17. – 16. století před Kristem stát, který se nazýval Mitanni a stal se rovnocenným partnerem Chetitů i Egypťanů v boji o nadvládu na předním východě. Za vlády chetitského krále Šuppiluliunuše I.  (14. století) již měli Chetité navrch, a tak se churritský král Shattiwaza provdal za jednu z Šuppiluliunušo-vých dcer. Pravděpodobně ve 13. století již Mitanni platilo pravidelný tribut Asyrské říši. I přes četné potyčky a rebelie se z churritského státu nakonec stala asyrská provincie.

Středoasyrská a Novoasyrská říše

Středoasyrská říše (12. – 11. století před Kristem) vytvořila předpoklady pro nejmocnější stát, a to Novoasyrskou říši (10. století – 609 před Kristem). Existuje mnoho pramenů; byly zapisovány kroniky, smlouvy, soupisy půdy, apod. Vznikla zde profesionální armáda, jejímž základem byla pěchota. Ta byla vyzbrojena kopími, luky a praky; pro přesun armády se používaly válečné vozy. Tato armáda však byla spojena s brutalitou a násilím. V roce 722 (722) Sargon II. deportoval Židy po dobytí Palestiny do Asýrie (Asyrské zajetí Židů – viz Bible); v Arménii zničili říši Urartu. V sedmém století před Kristem dobyli Babylón (hlavní město Ninive = symbol bohatství. Ninive bylo budováno podle plánu, byly zde vytvořeny paláce, chrámy a zahrady; pevné hradby s patnácti branami; do města vedl vodovod a v jeho okolí byly vinice a sady; o velikosti města svědčí poznámka, že projít město z jednoho konce na druhý trvalo tři dny, jelikož se Ninive pyšnilo sto kilometrovým obvodem hradeb). Asyřané ovládli i Egypt, čímž jejich říše dosáhla velkého územního rozsahu, avšak existovaly zde vnitřní boje o trůn, výjimkou nebyla ani povstání v provinciích a dobytých územích. Postupně Asyřané ztratili Egypt i Babylónii. V tomto období však začínaly podnikat útoky nové kmeny, a to Chaldejci, Medové a Babylóňané, kteří způsobili konec Novoasyrské říše.

Novobabylónská říše

Novobabylónská říše se udržela jen necelých 100 let (v 6. století před Kristem); vládl zde Nabukadnesar II.; ten dobyl Jeruzalém (následovalo Babylónské zajetí Židů a odvedení 70 000 zajatců), ovládl Sýrii a Palestinu. Babylón se stal nedobytným místem (3 řady hradeb a vodní příkopy). Paláce používaly glazurované cihly; chrám boha Marduka byl umístěn na 70 m vysokém zikkuratu („Babylónská věž“ – čtvercový základ 90 x 90 m). Žilo zde něco přes milion obyvatel. Byly stavěny též visuté terasovité zahrady (královny Semiramis – jeden ze sedmi starověkých divů světa), školy, knihovny, archivy, zdravotnická zařízení, a další.) Po smrti Nabukadnesara II. však dochází k úpadku říše, ze severu přicházejí Peršané v čele s králem Kýrem (Kýros žil 590? – 530), v roce 539 se Babylón vzdal Peršanům bez boje.

Aktuálně na stránkách

18.4.2015

Přidán článek o táborech pro Němce a řádném odsunu 1945-6

30.3.2015

Přidán článek o divokých odsunech Němců z Československa.

17.3.2015

Přidán nový historický dokument Zákon sudnyj ljudem.

» všechny aktuality

Citát

Z historie se učíme, že se z historie neučíme.
Georg W. F. Hegel

» všechny citáty

Anketa

Jak se Vám líbí nové stránky?

Zobrazit výsledky

Loading ... Loading ...

Podpora

Podpořit tento server můžete několika způsoby - přispět vlastním rozšiřujícím článkem, testovými otázkami či upozorněním na chybu v textech.

Facebook