Výsledky války

Druhá světová válka je největším a nejstrašnějším válečným konfliktem, který lidstvo doposud prožilo. Svým rozsahem, nasazením a počtem obětí jednoznačně převyšuje všechny předchozí válečné konflikty. Ve válce bylo zapojeno téměř padesát států a přes sto milionů vojáků. Válka stála 50 až 60 milionů lidských životů – z nichž počet zabitých civilistů mírně převyšuje počet zabitých vojáků.

Odhadované ztráty na životech jsou uvedeny v následující tabulce:

Sovětský svaz 23 milionů
Čína 10 milionů
Německo 7 milionů
Polsko 5 milionů
Spojené království 460 tisíc
Spojené státy americké 410 tisíc
Československo 350 tisíc

 

Celkové škody jsou odhadovány na čtyři biliony amerických dolarů – přímé válečné náklady byly stanoveny na 900 miliard amerických dolarů. Válka se přímo či nepřímo dotkla valné většiny lidstva – odhady se blíží až osmdesáti procentům veškerého lidstva žijícího v té době na Zemi.

Ještě více než v první světové válce sehrála důležitou roli věda a technika. Vědecký výzkum měl velkou roli a nejnovější vědecké a technické objevy byly ihned uplatňovány v praxi – například radar, raketová technika, atomová bomba. Pro komunikaci se klíčovou stala kryptografie – hledání co možná nejbezpečnějšího způsobu přenosu zpráv za pomoci šifrovacích technik. Zde slavili úspěch Spojenci, kteří rozluštili německý kódovací systém za použití přístroje Enigma; četli též válečné zprávy, které si mezi sebou předávali Japonci.

Na konečném vítězství měla roli nejen aktuální vojenská převaha, ale také hospodářství a ekonomická síla válčících stran. Pro Spojence nepříliš dobrou situaci na počátku války, kdy Německo vyrábělo více zbraní, významným způsobem zvrátil až plný nástup Spojených států amerických, kdy Spojenci vyráběli trojnásobek válečných potřeb než síly Osy.

Vítězství Spojenců ve druhé světové válce rovněž do jisté míry znamenalo vítězství demokracie nad totalitním režimem praktikujícím ty nejbrutálnější formy násilí včetně rasové diskriminace a genocidy. Ta byla zaměřena především proti Židům – označujeme ji jako holocaust. Počet obětí holocaustu odhadujeme na sedm až deset milionů Židů, přičemž mnoho dalších bylo vězněno v koncentračních táborech, kde byli vystavováni mučení, nejrůznějším sadistickým pokusům, nuceni k tvrdé práci a rovněž zabíjeni – systematicky i pro zábavu nacistických vojáků. Celkem prošlo koncentračními tábory až 26 milionů vězňů.

Na konečném vítězství Spojenců měl kromě vojáků bojujících na frontách a politiků jednajících za jednacími stoly svůj podíl také odboj. Hnutí odporu organizovalo nejrůznější formy odboje od pasivní rezistence až k aktivním formám odboje jako byly sabotáže, stávky, zpravodajská činnost (předávali hlášení Spojencům) a v především v poslední fázi války také vlastní ozbrojený odboj, který se v některých zemích proměnil až ve svržení tamního režimu a nastolení nové vlády. Odboj byl často organizován ze zahraničí, kde působily exilové vlády okupovaných států. Většinou spolu jednotlivé odbojové organizace spolupracovaly, ale byly také případy, kdy tomu tak nebylo. Trochu oddělenější byl komunistický odboj. Z odbojově aktivních osobností, kteří se po válce stali aktivními v politice, jmenujme alespoň Francouze Charlese de Gaulla, Jugoslávce Josipha B. Tita či Vietnamce Ho Či Mina.

Politické důsledky

Vítězství demokracie dávalo západním státům naději, že se situace zlepší i v Sovětském svazu. Tak se bohužel nestalo, naopak Stalin svoje represe po skončení války ještě vyostřil. Navíc se vliv Sovětského svazu a komunistického režimu ještě rozšířil – jednalo se o území, které bylo osvobozeno Rudou armádou. Jedinou výjimkou bylo Rakousko, Finsko a částečně Jugoslávie.

Druhá světová válka opět změnila politickou mapu světa. Po jejím skončení se vytvořily dva mocenské bloky, v jejichž čele stály dvě supervelmoci – Sovětský svaz na straně jedné a Spojené státy americké na straně druhé. Obě supervelmoci disponovali atomovou bombou (USA 1945, SSSR 1949) a posléze také ještě ničivější vodíkovou bombou (USA 1952, SSSR 1953).

Západ Východ
Klíčová supervelmoc: Spojené státy americké

Režim: demokracie

Další země: Spojené království, Francie, země Beneluxu, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Itálie, Island, Kanada, Západní Německo, Turecko, Austrálie, Řecko, Španělsko a další

Alianční smlouva: NATO (*1949)

NATO - North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická organizace)

NATO – North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická organizace)

Klíčová supervelmoc: Sovětský svaz

Režim: komunismus, socialismus

Další země: Polsko, Ukrajina, Východní Německo, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Mongolsko, Čína,  Severní Vietnam, Severní Korea a další

Alianční smlouva: Varšavská smlouva (*1950)

Варша́вский догово́р (Varšavská smlouva)

Варша́вский догово́р (Varšavská smlouva)

Vývoj postupně tedy směřoval ke studené válce – konfrontace Východu a Západu ve všech oblastech života, nedůvěra, nepřátelství. Obě strany si však byly vědomy obrovskou ničivou silou svých nových zbraní a tak se snažily vyhnout se „ostré“ válce – balancovaly na okraji války, ale k přímému konfliktu nikdy nedošlo. Pojem železná opona použil poprvé Winston Churchill roku 1946 v americkém Fultonu.

Vytvoření OSN 

Na základě Charty Organizace Spojených Národů podepsané v dubnu 1945 v San Francisku byla „mezinárodní organizace na ochranu míru, garantování sociálního pokroku a lidských práv, jakož i zvyšování blahobytu jednotlivých národů“ na svém prvním valném shromáždění dne 24. řijna 1945 oficiálně ratifikována. Pět hlavních vítězů druhé světové války (USA, Velká Británie, SSSR, Francie a Čína) mělo stálé místo v Radě OSN společně s právem veta. Dnes OSN sdružuje 191 států celého Světa.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht