Zemědělství ve středověku

Raně středověká společnost byla výhradně zemědělského charakteru. Jelikož ještě prakticky neexistovala města (až na pár výjimek), většina lidí žila na venkově, v soběstačných vesnicích či panstvích (tzv. autarkie). V zemědělství pracovalo až 90% obyvatel.

Úhor nazýváme část pole, které není daný rok obdělávané (leží ladem)

Úhor nazýváme část pole, které není daný rok obdělávané (leží ladem)

Z nejvíce pěstovaných plodin jmenujme pšenici, žito (i ostatní obiloviny). Z dobytka se choval nejčastěji skot. K obdělávání půdy se používalo rádlo (obracelo půdu, nedocházelo však k jejímu kypření) nebo pluh (orání kvalitnější a rychlejší). Úroda se sklízela srpem, obilí se poté muselo ručně vymlátit pomocí cepů, čímž se oddělilo zrno od klasů. Obilí se poté mlelo na mouku – používal se kamenný žernov (vynalezen někdy ve 3. – 2. století před Kristem; dva velké kameny položené na sobě, mezi které se nasypalo zrní a otáčením kamene docházelo k drcení obilí). Celý proces bylo nutné pro dosažení kvalitní mouky několikrát opakovat.

Rozlišujeme čtyři základní způsoby obdělávání půdy:

  1. Trojpolní systém předpokládá střídání jaře, ozimu a úhoru

    Trojpolní systém předpokládá střídání jaře, ozimu a úhoru

    přílohové (část půdy byla nechávána ležet ladem několik let)

  2. úhorové (tato doba byla zkrácena na 1 rok, půdě nechané ležet ladem se říkalo úhor)
  3. trojpolní (půda rozdělena na jař, ozim a úhor; celá vesnice musela postupovat jednotně)
  4. střídavý systém (až v pozdním středověku; používá se dodnes, systém založený na střídání plodin)
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht