Zemědělství ve vrcholném středověku

Také v dalších obdobích středověku převažuje zemědělský charakter středověké společnosti. Většina (přes 90%) evropského obyvatelstva pracovala v zemědělství. Na začátku vrcholného středověku dochází ke zlepšení technologie zemědělských prací, mění se skladba pěstovaných plodin, nové prvky se týkají také chovu hospodářských zvířat. Důležitým faktorem, který měl vliv na zvýšení výnosu zemědělské produkce, pak bylo oteplení, k němuž došlo v průběhu 12. a 13. století. To vyvolalo agrární revoluci.

Zlepšení technologií zemědělských prací

Zemědělci využívali k obdělávání půdy několik osevních systémů, z nichž začal převažovat tzv. trojpolní systém (někdy též trojhonný systém), kdy se pole rozdělilo na jař, ozim a úhor (byl tak omezen rozsah neplodného úhoru). Základní výhodou tohoto systému při němž docházelo k pravidelnému cyklickému střídání osevu a úhoru, bylo větší využití polností pro osev, než bylo možné u ostatních osevních systémů.

1. pole 2. pole 3. pole
1. rok ozim jař úhor
2. rok jař úhor ozim
3. rok úhor ozim jař

Dochází k pěstování nových plodin, i tak je ovšem výnosnost stále nízká (sklizeň je rovna přibližně trojnásobku výsevu).

Podobné větrné mlýny se ve středověku rozšiřovaly (foto z Estonska)

Podobné větrné mlýny se ve středověku rozšiřovaly (foto z Estonska)

Používají se dokonalejší typy zemědělského nářadí (pluh), zdokonaluje se zapřahání tažných zvířat (koňský chomout, kravské jařmo). Rozšiřují se též vodní a větrné mlýny, což vede ke zkvalitnění zpracování obilí.

Populační růst s sebou přináší vznik nových, větších osad na dosud neobdělané půdě a tedy zvětšování plochy obdělávané půdy. Tento proces nazýváme kolonizace. Zemědělci přicházejí z nížin i do výše položených oblastí (tzv. vnitřní kolonizace); z přelidněných zemí přicházejí lidé do méně osídlených oblastí (např. osídlení českých zemí německými osadníky či osídlení jižního Skotska zemědělci z Anglie) (tzv. kolonizace vnější). Práva a povinnosti kolonistů byla smluvně stanovena – novinkou je tzv. zákupové (emfyteutické) právo, kdy poddaný má za poplatek půdu v trvalém držení (dědí se), po určitou dobu je osvobozen od placení nájmu a od roboty (staročesky ulehčení = lhůta – odtud názvy mnoha vsí v Čechách).

Rozvoj zemědělství způsobil růst podílu vesničanů na tržním hospodářství – mohli směňovat své zboží i v průměrných letech.

Vnější kolonizace umožnila průnik tzv. německého živlu především do pohraničních oblastí (Loketsko, Trutnovsko, Kladsko – skoro úplně poněmčené oblasti), čímž se z českého státu stal stát částečně dvojjazyčný. Němci však s sebou přinesli i hospodářské a kulturní povznesení; ze styků a zápasů s Němci rostlo české uvědomění.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht