Antické Řecko do roku 800 před Kristem
Kykladské ostrovy (Egeida) (3. tisíciletí před Kristem)
Na Kykladských ostrovech došlo již v předmykénském období k rozvoji kultury a obchodu. Významným obchodním a náboženským centrem byl především ostrov Délos, kde se podle antických mýtů narodili bohové Apollón a Artemis.
Obyvatelstvo Kykladských ostrovů se zabývalo výrobou nástrojů z kovů, bronzu; vyrábělo keramiku bez hrnčířského kruhu a sošky žen z mramoru (žena jako symbol plodnosti – podle toho i tělesné proporce).
Mínojská Kréta (2700 – 1450 před Kristem)
Na Krétě, největším z řeckých ostrovů, se stavěly paláce jako střediska vlády, hospodářská střediska, střediska řemesel => palácové hospodářství. V Knóssu byly symbolem býčí rohy; býk byl obětním zvířetem. Pozůstatky paláců byly odkryty na čtyřech hlavních místech – Knóssos, Zakros, Malia, Festos. Podle nálezů byly tyto paláce zničeny pravděpodobně v důsledku zemětřesení.
Na přelomu 16. a 15. století před Kristem prožívala svůj vrchol mínojská kultura; dokladem o tom nám jsou četné archeologické nálezy a nástěnné malby (fresky). Svůj název dostala minojská kultura podle mytického krále Mínoa, syna samotného Dia a Európy.
Další významné středisko kultury, ostrov Théra (nachází se přibližně 110 km severně od Kréty), zanikl výbuchem sopky přibližně v 15. století před Kristem. Obrovská záplavová vlna pak dokonala zkázu i na Krétě, čímž zanikla celá mínojská civilizace.
Mykénské období (1600 – 1200 před Kristem)
V tomto období do Řecka přicházejí řecké kmeny z Podunají.
Achájové (nejstarší řecké kmeny) osídlili nejjižnější Balkán, vytvořili zde vlastní kulturu a odtud osidlovali ostrovy v Egejském moři. Původně to byli pastevci a řemeslníci, vytvořili si palácové hospodářství – hospodářská, kulturní i správní střediska měst tvořily opevněné paláce (Mykény, Tírynthos, Théby). Zachovaly se stavební památky, říkalo se jim kyklopské stavby (bez malby, omítky, jen ohlazené kameny; vchod do paláce tvořila lví brána).
Ve 14. století prožívá mykénská kultura svůj vrcholný rozmach, což dokazují mnohé archeologické nálezy. V paláci v Tírynthu byla dokonce objevena první koupelna v Evropě. Ve 12. století do Řecka vpadají mořské národy a spolu s tím mykénská kultura zaniká. V 11. století na Peloponés vpadli poslední řecké kmeny (Dórové).
Homérské (temné) období (1200 – 800 před Kristem)
Příchod dalších řeckých kmenů, Dórů, způsobil hmotný i kulturní úpadek v celé oblasti – proto se toto období nazývá také temné. O postupném vzestupu po prvotním pádu mohou svědčit díla jednoho z nejslavnějších řeckých autorů – totiž Homérovy eposy Ilias a Odysseia.
Základním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství, řemeslo a obchod. Co se týká zemědělství, pěstovaly se olivy, vinná réva, aj. V řemesle se začalo používat těžené železo, vyvíjelo se hrnčířství, textil, koželužství, zpracování dřeva. Začala se rovněž vyrábět geometrická keramika. Tímto docházelo k majetkové diferenciaci.
V 8. století před Kristem vznikala města a státy už i v zemědělských oblastech. V 9. století před Kristem Řekové převzali fénickou abecedu, kterou si později přizpůsobili. V nejstarším období byly položeny základy městských států (polis). Vzhledem ke členitosti řecké pevniny tvořila polis přirozený územní celek. Města byla sídly rodové aristokracie, ze které se vytvořila privilegovaná vládnoucí vrstva občanů se všemi právy; ostatní obyvatelé polis byli rozděleni do kategorií s omezenými pravomocemi.
Vzestup řemeslné výroby a rozvoj obchodu souvisel s početním růstem neplnoprávného obyvatelstva a ke střetům s vládnoucí aristokracií.
V čele kmenů stál král – Basileus (řecký titul panovníka), rodová šlechta (aristokracie = doslova vláda nejlepších) – předáci rodů (jejich moc se opírá o pozemkové vlastnictví). V čele kmenů byli též členové rodové společnosti (svobodní), kteří měli právo zúčastňovat se sněmu (s menším vlivem).