Antické Řecko – klasické období

Persie před řecko – perskými válkami

Zákla­dem per­ské říše byla méd­ská říše, v níž se vlády zmoc­nili Per­šané (Kýros II. Veliký). Ten při­po­jil Lýdii a dobyl říši novo­ba­by­lón­skou, čímž sjed­no­til celou Přední Asii.

V roce 525 před Kris­tem jeho nástupce Kam­bý­sés dobyl Egypt, čímž se per­ská říše stala nej­větší říší na světě. Další panov­ník, Dare­ios I., roz­dě­lil říši na pro­vin­cie (satra­pie), do jejichž čel posta­vil mís­to­dr­žící (satrapy). V každé pro­vin­cii síd­lil ještě vojen­ský veli­tel s posád­kou a nechy­běly ani kan­ce­láře, nad nimiž dohlí­želi špi­óni. Dare­ios pod­po­ro­val obchod (dal budo­vat dopravní cesty – např. krá­lov­skou cestu z hlav­ního města Sús do Sar­di­nie), dal vybu­do­vat kanál z Nilu do Rudého moře, zavedl poš­tovní styky a dal razit zlaté mince. Na západě Per­sie roz­kvé­talo řemeslo a obchod, zatímco na východě zemědělství.

Řecko – perské války

Kýros II. Veliký (+530 před Kristem) z dynastie Achaimenovců, zakladatel perské říše, jeden z největších dobyvatelů starověku

Kýros II. Veliký (+530 před Kris­tem) z dynastie Achai­me­novců, zakla­da­tel per­ské říše, jeden z nej­vět­ších doby­va­telů starověku

Dějiny kla­sic­kého období začí­nají povstá­ním malo­asij­ských Řeků proti per­ské moci, která expan­do­vala západ­ním smě­rem. Malo­asij­ská polis (Milé­tos, Efes­sos, Fókaia, Kolo­fón a další) a při­lehlé ost­rovy pat­řila v archaické době ke kul­turně nej­vy­spě­lej­ším čás­tem řec­kého světa. Zde se však Řekové také setkali s despo­tic­kou vlá­dou asij­ského kul­tur­ního okruhu, neslu­či­tel­nou s jejich svo­bo­do­my­sl­ným duchem. V polo­vině 6. sto­letí před Kris­tem ovládl per­ský vládce Kýros II. Veliký prak­ticky celý Přední východ a zalo­žil vele­říši, v níž pano­val pri­vi­le­go­vaný per­ský národ. Per­ská říše se během krát­kého období stala jedi­ným sou­se­dem řec­kých států na východní hra­nici. Kýros začle­nil řecká města do svého státu, a i když per­ská nad­vláda nebyla pří­liš tvrdá, tížila malo­asij­ské Ióny nato­lik, že se proti ní vzbou­řili. V čele tohoto povstání sta­nul Milé­tos (řecké město v Malé Asii), který požá­dal Řecko o pomoc. Pomohly však jen Athény a Eri­trea (pomoc nevy­datná). A tak Per­šané malo­asij­ské Řeky pora­zili a Milét byl v roce 494 před Kris­tem dobyt, vyple­něn a jeho oby­va­telé pro­dáni do otroc­tví. Toto povstání se stalo zámin­kou pro počá­tek řecko – per­ských válek. Šlo o to, kdo bude pánem Evropy.

V roce 492 před Kris­tem sta­nul Mar­do­nios v čele první per­ské výpravy proti Řecku. Mar­do­nios dobyl ost­rovy, pře­kro­čil Hélle­spon­tos a chtěl pro­nik­nout do Řecka. Byl však pora­žen na Athosu. Per­šané se s tím však nesmí­řili a při­pra­vo­vali další tažení jako trest těm, kteří pomohli Milétu. V Řecku se pomalu vytváří pro­ti­per­ská nálada. V roce 491 před Kris­tem Dare­ios I. vyslal do Řecka posly, aby Řekové uznali per­skou nad­vládu. Všichni tak uči­nili, až na Athény a na Spartu. Tyto tak uči­nit odmítli (Spar­ťané dokonce posly hodili do studny). A tak v roce 490 před Kris­tem Per­šané usku­teč­nili dru­hou výpravu proti Řecku, ten­to­kráte přes Egej­ské moře. Dobyli Eri­t­reu a při­pra­vo­vali se na dobytí Athén. Sparta slí­bila Athé­nám pomoc, ale jeli­kož měla zrovna období nábo­žen­ských svátků, tak toto nebylo usku­teč­ni­telné. Athén­ský voje­vůdce Mil­ti­a­dés Mladší však svojí tak­ti­kou Per­šany v bitvě u Marathónu pora­zil a zahnal je zpět do lodí (odpluli). Mrtví Řekové byli pohřbeni a jejich jména vyte­sána na spo­lečný hrob. Aby infor­mo­val Athény o vítěz­ství, uběhl marathón­ský běžec 42,65 km, infor­mo­val a zemřel. Bitva měla hlavně psy­cho­lo­gický význam (Řekové se ubrání i přesile).

V Athé­nách vznikly dvě poli­tické strany: před­sta­vi­telé – The­mis­to­k­lés × Aris­te­i­dés. V roce 483 před Kris­tem byly obje­veny stří­brné doly v Attice a hned se obje­vily dva názory, jak s nimi hos­po­da­řit. Thé­mis­to­k­lés nechtěl stří­bro roz­dat, ale vyu­žít ho k výstavbě váleč­ného loďstva a k budo­vání pří­stavu Pireos, zatímco Aris­te­i­dés navr­ho­val, aby se stří­bro vyu­žilo ke zbu­do­vání pozem­ního voj­ska (těž­ko­o­děnci). Ost­ra­kis­mem byl z Athén vyhoš­těn Aris­te­i­dés a začalo se budo­vat loďstvo (tzv. Tri­éry = válečné lodě, kde ves­laři seděli ve třech řadách. Ves­laři byli svo­bodní oby­va­telé – chudí (Thé­tové) – tím vzrostl jejich význam).

V roce 480 před Kris­tem Per­šané uspo­řá­dali třetí výpravu proti Řekům, kte­rou vedl Xer­xés. Per­ské pozemní voj­sko sklá­da­jící se ze 150 tisíc mužů smě­řo­valo na sever k Hélle­spontu. Tam posta­vili pon­to­nové mosty, díky kte­rým Hélle­spon­tos pře­šli. Dále postu­po­vali podél pobřeží. Do Řecka smě­řo­valy i per­ské lodě (s Féni­čany a malo­asij­skými Řeky (otroci) na palubách).

V Řecku vznikla pro­ti­per­ská koa­lice tři­ceti řec­kých polis, mezi nimiž byly ukon­čeny vnitřní spory. Aris­te­i­dés byl povo­lán zpět do Athén. Vrchní velení pře­vzala Sparta, Athény a Pélo­ponéský spo­lek. Per­šané obsa­dili Thesá­lii a pro­nikli do střed­ního Řecka. Řekové obsa­dili Ther­mo­pyl­skou sou­těsku, kte­roužto Per­šané museli pro­jít. Avšak řecký zrádce Efi­al­tés pře­vedl Per­šany jinudy, Řekům do zad. Leo­ni­das, veli­tel řec­kých vojsk v Thesá­lii, ode­slal vět­šinu řec­kého voj­ska na jih a zůstal zde s něko­lika sty řec­kých a spart­ských vojáků. Úče­lem bylo zdr­žet Per­šany v postupu dále. Všichni tamní vojáci po sta­teč­ném boji proti mno­ha­ti­sí­cové pře­sile padli. Po válce jim byl posta­ven pomník s nápi­sem „POUTNÍČE, ZVĚSTUJ LAKEDAIMONSKÝM, ŽE MY TUTO LEŽÍME MRTVÍ, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM.“

Bitva u Sala­miny (480 před Kristem)

Per­šané však nyní měli ote­vře­nou cestu do nitra Řecka. Vyple­nili Attiku a Athény (i sta­vební skvosty). Athéňané se naštěstí stihli eva­ku­o­vat na blízký ost­rov Sala­mis. V roce 480 před Kris­tem Athéňané pro­sa­dili vojen­skou bitvu u Sala­miny. Per­ské lodě sice měly pře­vahu, ale byly pří­liš velké, a tudíž obtížně mané­v­ro­va­telné. Řecké lodě byly menší (při­způ­so­bené čle­ni­tému pobřeží Řecka). V důsledku tohoto byli Per­šané opět pora­ženi a s vel­kými ztrátami se vrá­tili zpět do Malé Asie. V roce 479 před Kris­tem v zimě (nevál­čilo se) byli Per­šané pora­ženi i v pozem­ních bitvách u Pla­tajeu Mykalé. Řecko i Egej­ské moře bylo zba­veno per­ské nad­vlády. V roce 479 před Kris­tem také Athéňané uspo­řá­dali výpravu k Hélle­spontu. Zde však končí Héro­do­tův popis řec­kých válek, čímž nám schází podrob­nosti. Víme jen, že do roku 449 před Kris­tem boje pokra­čo­valy. V roce 449 byl uza­vřen Kal­liův mír, který zna­me­nal pro Řecko konec per­ského nebez­pečí, per­ské flo­tile byl zaká­zán vjezd do Egej­ského moře a byla uznána nezá­vis­lost řec­kých měst v Malé Asii.

Důvody vítězství

  • tech­nická převaha
  • morální pře­vaha
  • pro­jev vlastenectví
  • řecký boj o svou vlastní existenci
  • poda­řilo se vytvo­řit spo­je­nec­tví Sparty a Athén

Sparta

Vedení války bylo nepří­z­nivé pro vnitřní vývoj Sparty.

Athény za Perikla (zlatý věk Athén)

- od konce řecko – per­ské války do pelo­ponéské války

Peri­k­lés (vnuk Kleisthe­nův) byl vrch­ním veli­te­lem (stra­tég), byl zvo­len i do jiných funkcí. Pochá­zel z bohaté rodiny; před sně­mem i před občany měl vel­kou auto­ritu. Byl vyni­ka­jí­cím řeč­ní­kem. Cílem jeho poli­tiky bylo posí­lit moc Athén jako hlavy spolku v zahra­niční poli­tice a posí­lit demo­kra­tické zří­zení uvnitř Athén (zavedl diety za vyko­ná­vání úřadů, čímž je zpřístup­nil i chudým).

Sna­žil se sla­dit zájmy boha­tých a chudých tak, že bohatí platí pří­spěvky městu nebo státu (byla to pro ně čest) – např. stavba a udr­žo­vání lodi nebo diva­delní před­sta­vení. Obce orga­ni­zo­valy práci (výdě­lek pro nema­jetné) – stavby (opev­nění); práce ves­lařů na váleč­ných lodích; námořní pěchota. Soci­álně slabí občané byli finančně pod­po­ro­váni stá­tem. Vzhle­dem ke zni­čení Athén za řecko – per­ských válek byla pod­po­ro­vána sta­vební čin­nost. Byla posta­vena akro­po­lis („vyše­hrad“) a dlouhé zdi (opev­nění spo­ju­jící Athény s pří­sta­vem Pireus).

Athén­ská demo­kra­cie je dopo­sud vzo­rem spra­ved­li­vého stát­ního zří­zení. Byla to tzv. „přímá demo­kra­cie“, což zna­mená, že se všichni občané přímo účast­nili hla­so­vání apod., všichni občané byli plno­právní (ome­zení – demo­kra­cie se netý­kala otroků, nesvo­bod­ných oby­va­tel a při­stě­ho­valců – ti nemohli ani vlast­nit půdu. Trvale usa­zení při­stě­ho­valci v Athé­nách (meto­i­kové) se mohli stát plno­práv­nými občany za služby Athénám).

Kulturní vývoj Athén

Vývoj Athén určovala

  1. exis­tence námoř­ního spolku 
    • vznikl v roce 478 před Kris­tem (Délos), proto Dél­ský námořní spolek
    • čle­nové spolku si byli rovni, každý byl povi­nen při­spí­vat na budo­vání spol­ko­vého loďstva pří­spěv­kem nebo lodí (vět­ši­nou příspěvkem)
    • poda­řilo se pora­zit Per­šany, kteří byli donu­ceni uzavřít s Athé­nami mír (449 před Kristem)
  2. demo­kra­tické zřízení 
    • posi­lo­vání role dému (démos = lid)
    • roz­ho­du­jící vliv měl sněm (ekk­lésia), v něm byli všichni plno­právní muži Athén od 20ti let
    • sněm měl záko­no­dár­nou moc, roz­ho­do­val o důle­ži­tých otáz­kách (válka, mír, hos­po­dář­ské a nábo­žen­ské otázky), mohl udě­lo­vat občan­ství; volil stratégy
    • sněm se schá­zel asi čty­ři­cet­krát do roka, účast­nilo se jej asi 5 tisíc lidí
    • mezi zase­dá­ními sněmu řídila Athény „rada pěti set“
    • byly zave­deny porotní soudy roz­ho­du­jící o závaž­ných otázkách
    • byla přesně vyme­zena kom­pe­tence úředníků
    • ostatní úřed­níci byli losováni
    • byl zru­šen volební cen­zus (volební právo podle výše majetku)

Zahraniční politika

- v období míru mezi Athé­nami, Spar­tou a Per­sií postupně narůs­tají spory se Spar­tou (oba se sna­žili roz­ši­řo­vat svou moc v sever­ním pobřeží Egej­ského moře; obchodní kon­takty s Vel­kým Řec­kem; vnitřní spory v Řecku)
=> spory se pomalu začaly roz­růs­tat ve válku

Péloponéská válka

Pélo­ponéská válka začala spo­rem mezi Athé­nami a  Korin­tem a Mega­rou v letech 431 – 404 před Kris­tem. Jak Korint, tak Megara byly totiž členy Pélo­ponéského spolku, kde při­nu­tili Spartu, aby dala Athé­nám ulti­má­tum, které Athény odmítly. Tak tedy začala válka. Hlav­ními důvody byl však boj o hos­po­dář­skou a poli­tic­kou pře­vahu v Řecku a na nepo­sled­ním místě také rozpí­na­vost Athén.

1. fáze – Archidámova válka (431 – 421 před Kristem)

Spar­ťané pus­to­šili Attiku, oby­va­telé se ukryli za dlouhé zdi. Záso­bo­váni byli námořní ces­tou (z kolo­nií). Athén­ské loďstvo na oplátku pře­pa­dalo pobřeží Pélo­ponésu. Síly Athén a Sparty však nebyly vyrov­nané dlouho. V násle­du­jí­cím roce (430 před Kris­tem) postihla Athény epi­de­mie moru, kde zemřela asi tře­tina všech oby­va­tel Attiky. O rok poz­ději zemřel i Peri­k­lés. Válka však pokra­čo­vala až do roku 421 před Kris­tem, kdy byl uza­vřen Nikiův mír (athén­ský politik).

Poté Athény zavedly daně od oby­va­tel a zvý­šily poplatky čle­nům spolku. V letech 415 – 413 před Kris­tem pro­sa­dil voje­vůdce Alki­bi­a­dés výpravu na Sicí­lii (sna­žil se uká­zal Spar­ťa­nům sílu Athén). Celé to však byl totální neú­spěch, Alki­bi­a­dovo voj­sko bylo pora­ženo a sám Alki­bi­a­dés sou­zen. Ten však raději utekl do Sparty.

2. fáze – Dekelejská válka (413 – 404 před Kristem)

Spar­ťané obsa­dili attic­kou pohra­niční pev­nost a odtud pořá­dali nájezdy do Athén. Pod­mínky pro Athény se však zhor­šily. Na straně Sparty zasáhla také Per­sie, která naru­šila obchodní spo­jení s Čer­no­mo­řím (odtud byly Athény záso­bo­vány obi­lím). Od Athén odpa­dají spo­jenci, čímž dochází k finanční vyčer­pa­nosti Athén. Byly rov­něž zru­šeny stří­brné doly v Attice (utekli otroci). To vše vyús­tilo v athén­skou poli­tic­kou krizi (411 – 410 před Kris­tem) a k násled­nému svr­žení demo­kra­cie a k vládě oligarchie.

Po obno­vení demo­kra­cie bylo znovu budo­váno loďstvo (finanční pro­středky z chrá­mo­vých pokladů). Otro­kům slí­bili svo­bodu za službu na lodích. V roce 405 před Kris­tem bylo Athén­ské voj­sko pora­ženo u Aigo­spo­ta­moi („u kozích říček“) v Hélle­spontu. Spar­ťané oblehli Athény z moře a v násle­du­jí­cím roce vyhla­do­vělé Athény kapi­tu­lo­valy.

Důsledky Péloponéské války

  • pro Athény:
    • ztráta vel­mo­cen­ského postavení
    • museli strh­nout dlouhé zdi a vydat válečné lodě
    • museli roz­pus­tit Athén­ský spolek
    • zru­šení demo­kra­cie (vláda 30ti oli­gar­chů „vláda tři­ceti tyranů“)
  • pro Řecko:
    • cel­kové osla­bení Řecka a vzrůst jeho roztříštěnosti
    • Per­šané zís­kali nad­vládu nad Malou Asií a vmě­šo­vali se do řec­kých problémů
    • vznikly dočasné fede­race (nedlou­hého trvání)

Dle oblí­be­ného rčení „když se dva perou, třetí se směje“ – i ve válce Sparty proti Athé­nám se našel třetí, kdo by se smál, a to byla Make­do­nie. Ta se v 6. sto­letí před Kris­tem sjed­no­tila a vyu­ží­vala kul­tur­ních pod­nětů z Řecka (před­tím jen pas­te­vecké a země­děl­ské kmeny). Make­do­nie začala kon­flikt s Řec­kem díky snaze dostat se k Egej­skému moři.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht