Byzantská říše

V době, kdy byla zápa­do­řím­ská říše defi­ni­tivně dobyta (roku 476), její dří­vější východní části zbý­valo ještě téměř tisíc let nezá­vislé exis­tence (přesně 977 let). Pře­hled o význam­ných obdo­bích Byzant­ské říše je zná­zor­něn v násle­du­jící časové přímce. Jako na každé časové přímce uve­dené v tomto mate­ri­álu, i zde plyne čas zleva doprava; všechny leto­počty se počí­tají od naro­zení Krista.

05_byzanc

 

Výcho­do­řím­ská říše se podle svého hlav­ního města nazývá též říší Byzant­skou. Oním hlav­ním měs­tem byla Kon­stan­ti­no­pole, kte­rou nechal vybu­do­vat roku 330 císař Kon­stan­tin I. na místě bývalé osady Byzan­tion (Byzanc). Kon­stan­ti­no­poli se také říká Caři­hrad (Car­grad); Turci jí po svém obsa­zení roku 1453 pře­jme­no­vali na Istanbul.

Zpo­čátku se Byzant­ská říše roz­pro­stí­rala na území Malé Asie a na Bal­káně, občas též na území dnešní Itá­lie, a východní Afriky.

Výcho­do­řím­ská říše se ubrá­nila nájezdu Hunů, Slo­vanů, Ger­mánů i Per­šanů (slabší nájezdy). Pře­žila zápa­do­řím­skou říši pře­de­vším díky odlišné eko­no­mice (výroba nebyla tolik závislá na otrocké práci, pra­co­vali zde také svo­bodní obchod­níci a svo­bodní řeme­sl­níci – ti měli zájem o práci). Zacho­vala se zde sta­ro­věká města jako stře­diska řeme­sel a obchodu, vyrá­běly se šperky, mosazné zboží, drahé látky (luxusní zboží). Výcho­do­řím­ská říše byla též zpro­střed­ko­va­te­lem mezi Evro­pou a Orientem.

Stát dobře fun­go­val, fun­go­valo úřed­nic­tvo i armáda, daňový sys­tém, císař si podro­bil cír­kev. Panov­ník byl císař i „otec“ (hlava církve) => cae­sa­ro­pa­pis­mus. Císař jme­no­val svého zástupce pro věci křes­ťan­ské (patri­ar­chu).

Stře­diska vzdě­la­nosti, kul­tury a umění: Ale­xan­drie, Caři­hrad, Soluň.

Justinián I. (482 ?  – 14. listopadu 565), císař východořímský

Jus­ti­nián I. (482 ? – 14. lis­to­padu 565), císař východořímský

Jeden z nej­vý­znam­něj­ších panov­níků Byzant­ské říše, Jus­ti­nián, vlád­noucí v 6. sto­letí (527 – 565), vyni­kal svou tou­hou po obnově Impe­ria Romana. Jeho voje­vůdci Beli­sa­ri­ovi se poda­řilo dobýt seve­ro­af­ric­kou říši Van­dalů, z rukou Ostro­gótů zís­kal zpět Itá­lii, úto­čil na Vizi­góty v Hispá­nii a zís­kal území v Mezo­po­tá­mii. O tom, že císaři zále­želo stej­nou měrou i na vnitř­ních pomě­rech v říši, svědčí vydání záko­níku Codex Jus­ti­ni­a­nus (529, resp. 534). Zru­šil též poplatky úřa­dům (tzv. suffragia). Za jeho vlády byl posta­ven známý chrám Hagia Sofia (chrám Boží Moud­rosti) na místě, kde již dříve stá­val kos­tel. Za jeho jedi­neč­nost nesou zásluhu zejména archi­tekti Anthe­mios z Tralleis a Isi­dor z Milétu. Chrám byl vysvě­cen roku 537, pět let od začátku jeho stavby.

V 7. sto­letí útočí na Byzanc Ara­bové z jihu, Slo­vané a Bul­haři ze severu a Per­šané z východu. => Byzanci se nepo­da­řilo udr­žet dobytá území.

Za vlády Michala III. (842 – 867), v létě roku 862, při­šli do Kon­stan­ti­no­pole poslové kní­žete Ras­ti­slava se žádostí o vyslání misie na Vel­kou Moravu. Ras­ti­sla­vovi nešlo ani tolik o christi-ani­zaci oby­va­tel­stva, které v té době bylo již do značné míry křes­ťan­ské, jako spíš o vymaně-ní se ze závis­losti na výcho­dofran­ské říši. Císař sice neměl na tomto území mocen­ské zájmy, nicméně nechtěl nechat pří­le­ži­tost nevy­u­ži­tou a tak poslal dva osvěd­čené misi­o­náře a diplo-maty, bra­try Kon­stan­tina a Metho­dia (Meto­děje), syny vyso­kého úřed­níka v Soluni, kde pře­vlá­dalo slo­van­ské obyvatelstvo.

Mise nako­nec nedo­padla podle před­stav, Meto­děj se sice stal před­sta­vi­te­lem samo­statné arci­diecéze zří­zené na území Velké Moravy, niko­liv však pod byzant­skou, nýbrž pod řím­skou jurisdikcí. Pro Byzanc mise tedy dopadla neú­spěšně. Více o této misi můžete najít v kapi­tole Stará Morava a počátky čes­kého státu.

Od devá­tého sto­letí se u císařů Byzant­ské říše pro­je­vují snahy o sce­lení stá­va­jící říše a o expanzi. Pře­de­vším díky křes­ťan­ství si Byzanc zís­kala vliv v Bul­har­sku, Srb­sku (díky Micha­e­lovi III.) a dokonce i v Rusku, jehož carevna Olga se roku 957 nechala v Kon­stan­ti­no­poli pokřtít. Za vlády císaře Basi­lea II. „Bul­ha­ro­bijce“ (976 – 1025) došlo k při­po­jení něko­lika stře­do­moř­ských oblastí, Bul­har­ska i Makedonie.

Po roce 1070 však začí­nají útoky Turků, s čímž sou­visí také postupný úpa­dek Byzant­ské říše. Za zmínku v byzant­ských ději­nách stojí také vytvo­ření tzn. Latin­ského císař­ství, které vzniklo roku 1204 doby­tím Kon­stan­ti­no­pole voj­sky 4. kří­žové výpravy.  Roku 1371 Turci dobyli vět­šinu území říše, kte­rou v této době tvo­řil z pře­vážné části jen Caři­hrad a jeho okolí. Roku 1453 byl dobyt a vyple­něn Caři­hrad a tím Byzant­ská říše defi­ni­tivně padla.  Poslední byzant­ský císař, Kon­stan­tin XI. Dra­ga­ses, zemřel při obraně města. Caři­hrad Turci pře­jme­no­vali na Istanbul.

05_byzanc_mapa

Kultura Byzantské říše

  • mate­ma­tika, lite­ra­tura, písemnictví
  • za Jus­ti­ni­ána sepsán Cor­pus iuris civilis
    • právní sou­pis (záko­ník) zalo­žený na Řím­ském právě
    • slo­žen ze tří částí – Digesta (úryvky z řím­ských práv­nic­kých spisů), Insti­tuce (učeb­nice práva) a Codex (císař­ská nařízení)
  • archi­tek­tura
    • napo­do­bo­vala a dopl­ňo­vala antiku
    • typický chrám s kopulí (Př. chrám Hagia Sofia = chrám Boží moud­rosti v Istanbulu)
    • výzdoba: ikony, mozaiky

Byzant­ská kul­tura pro­ni­kala také do oblastí spja­tých s východ­ním křes­ťan­stvím (Řecko, Velká Morava, Kyjev­ská Rus, Malá Asie, Bul­har­sko, občas Ape­niny, aj.).

Byzant­ská říše byla po celou dobu raného stře­do­věku nej­bo­hatší a kul­turně i hos­po­dář­sky nej­vy­spě­lejší zemí v celé Evropě.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht