Ekonomika v novověku

V sou­vis­losti s rych­lým růs­tem oby­va­tel­stva (r. 1500 – 69 mili­onů lidí; r. 1600 – 89 mili­onů lidí) byly vyu­ží­vány  nové pozemky pro země­děl­ství, zvý­šil se pří­liv oby­va­tel do měst a vzrostl roz­sah a hod­nota obchodu a výroby. V západní Evropě (v Nizo­zemí, Ang­lii a ve Fran­cii) vzni­kala nová cen­tra výroby a obchodu. V letech 1600 – 1620 skon­čila dlouhá vlna eko­no­mic­kého vze­stupu a mezi­ná­rodní obchod poklesl, v letech 1660 – 1680 též klesly ceny a tím i zisky z obchodu. Tři­ce­ti­letá válka pro­hlou­bila roz­díly mezi zeměmi Evropy, západní Evropa smě­řo­vala rych­leji k novým spo­le­čen­ským a eko­no­mic­kým řádům. V prů­běhu eko­no­mické expanze pro­bí­ha­jící od 15. sto­letí  nabý­vají maje­tek střední vrstvy –  nižší  šlechta, měš­ťané (kupci, řeme­sl­níci, obchodníci).

Významný ban­kéř Jakob Fug­ger s man­žel­kou Sybillou

Např. Fug­ge­rové z Augsburku se původně zabý­vali tex­tilní výro­bou, ale svého jmění dosáhli až díky těžbě a obcho­do­vání s dra­hými kovy. Pod­po­ro­vali habsbur­ský císař­ský dvůr a papeže. Nej­zná­měj­ším čle­nem tohoto rodu byl Jakob Fug­ger, zvaný Bohatý, který se stal císař­ským ban­ké­řem díky tomu, že pod­po­ro­val císaře Max­mi­li­ána I. ;  mohl tak přímo ovliv­ňo­vat poli­tiku. Na konci 16. sto­letí Fug­ge­rové při­šli o část jmění v době stát­ního ban­krotu ve Špa­něl­sku. Vzdali se pak svého posta­vení u dvora.

Stro­ga­no­vové byli zase jed­ním z nej­bo­hat­ších rus­kých kupec­kých a prů­my­sl­nic­kých rodů. Pro­sluli jako kolo­ni­zá­toři Uralu a Sibiře. Začali obcho­dem se solí, vlast­nili továrny na výrobu železa, zabý­vali se obcho­dem s  kože­ši­nami,  rybo­lo­vem, těž­bou dra­hých kovů,  pěs­to­vá­ním a pro­de­jem obilí.  Rod zís­kal v 19. sto­letí významné posta­vení  ve státní správě car­ského Ruska.

Tho­mas Gre­sham (1519 – 1579) byl ang­lický finanč­ník, obchod­ník a diplo­mat (do r. 1569 půso­bil jako vel­vy­sla­nec v Bru­selu). Zís­kal značné jmění, ale poté, co mu zemřel jediný syn, roz­hodl se věno­vat část majetku k zalo­žení burzy (1565) pro lon­dýn­ské obchod­níky. Tato burza byla slav­nostně ote­vřena v roce 1571 krá­lov­nou Alž­bě­tou a dostala titul „Krá­lov­ská burza“.  Gre­sham také vysta­věl v Lon­dýně veřej­nou a bez­plat­nou školu, kde se vyu­čo­vala fyzika, ast­ro­no­mie, geo­me­t­rie, právo, réto­rika a hudba, tato škola se udr­žela až do roku 1767.

Také námezdně pra­cu­jící Evro­pany, ať již žili ve měs­tech či na ven­kově, ovliv­nily změny v eko­no­mice.  Mzdy rostly poma­leji než ceny zboží, poklesla rov­něž  životní úro­veň. Zhor­šily se eko­no­mické pod­mínky vět­šiny rol­níků, zejména těch, kteří měli půdu pro­na­ja­tou od stat­kářů. Nedo­ká­zali vypro­du­ko­vat o mnoho  více, než sami spotřebovali.

V Ang­lii  dochá­zelo k tzv. „ohra­zo­vání“.  Zna­mená to zabí­rání a ohra­zo­vání pozemků, které původně pat­řily rol­ní­kům nebo občině.  Bylo dopro­vá­zeno násil­ným vyhá­ně­ním rol­níků a niče­ním jejich used­lostí. Hlav­ním důvo­dem bylo zís­kat dosta­tek pas­t­vin pro chov ovcí, neboť se zvy­šo­vala poptávka po ang­lic­kém  vlně­ném zboží. Ohra­zená půda zís­kala jedi­ného vlast­níka, bylo možno s ní dále obcho­do­vat. Sou­časně bylo na sjed­no­ce­ných polích zave­deno stří­davé hos­po­da­ření (stří­dání obilí a krm­ných plo­din) namísto dří­věj­šího úho­ro­vého. Na počátku 17. sto­letí bylo v Ang­lii 10 – 20% půdy „ohra­zeno“, rol­níci tak při­šli o své pozemky, o zdroj obživy. Někteří se stali země­děl­skými děl­níky na vel­kostat­cích, nebo pra­co­vali pro pro­spe­ru­jící sed­láky, další z nich tkali látky pro měst­ské pod­ni­ka­tele (fak­tory) a z mnoha se stali pomocní děl­níci,  tuláci, žeb­ráci nebo  zloději.

Ve Špa­něl­sku zvy­šo­vali vel­kostat­káři své nároky na rol­níky, ti byli navíc sužo­váni vel­kými daněmi pro  potřeby státu, a utis­ko­váni zvlášt­ními měst­skými pri­vi­le­gii a vel­kými gil­dami (tj. sdru­že­ními obchod­níků nebo řemeslníků).

Během nábo­žen­ských válek došlo k úpadku země­děl­ství, rol­níci trpěli. Eko­no­mický roz­mach byl dopro­vá­zen zchud­nu­tím části oby­va­tel. Teh­dejší tech­no­lo­gie nedo­ká­zaly držet krok s růs­tem popu­lace (hlavně v země­děl­ství), rodiny umí­raly hla­dem a nemo­cemi. Drobní rol­níci nedo­ká­zali kon­ku­ro­vat vel­kostat­kům, jejichž výnosy byly vyšší a výroba lev­nější. Ze zadlu­že­ných rol­níků se stá­vali bez­zemci, volná pra­covní síla,byli nuceni nabí­zet svoji práci za mzdu. V Nizo­zemí začali rol­níci uplat­ňo­vat novou metodu pěs­to­vání plo­din; vysa­zo­vali jetel a tuřín, tyto plo­diny zúrod­ňo­valy půdu a dodá­valy jí živiny, slou­žily také jako krmivo pro doby­tek. Začalo se s pěs­to­vá­ním bram­bor, které se staly  v mnoha kra­jích záchra­nou před hladomorem.

V prů­mys­lové výrobě došlo k tech­no­lo­gic­kému zlep­šení v tex­tilní výrobě, v hor­nic­tví a ve výrobě železa, také byla zdo­ko­na­lena výroba lodí a zbraní. Kovy se zpra­co­vá­valy ve vyso­kých pecích, nedo­sta­tek dře­vě­ného uhlí k tavení litiny vedl k těžbě uhlí v hlu­bin­ných dolech. Došlo též ke změ­nám v orga­ni­zaci výroby. Cechovní zří­zení se stává ome­zu­jící silou, neboť brání vzniku kon­ku­rence, výroba je pomalá a drahá. Vzni­kají roz­ptý­lené manu­fak­tury, které nepod­lé­hají cechov­ním ome­ze­ním. V těchto manu­fak­tu­rách (ruko­díl­nách) byly pou­ží­vány jed­no­du­ché nástroje, pře­va­žo­vala ruční práce. Děl­níci pra­co­vali v něko­lika díl­nách, umís­tě­ných vět­ši­nou ve vlast­ních domech. Fak­tor roz­dal suro­vinu (např. len), vybral hotové zboží (např. plátno) a zapla­til. Nevý­ho­dou tohoto sys­tému byla mnohdy menší kva­lita výrobku – za odve­de­nou práci nenesl odpo­věd­nost jeden řeme­sl­ník, jak tomu bylo dříve. Poz­ději byly zaklá­dány sou­stře­děné manu­fak­tury, velké dílny, ve kte­rých byla sou­stře­děna výroba – jde o před­stu­peň továren.

Vzni­kaly první akci­ové spo­leč­nosti (sku­pina obchod­níků vlo­žila kapi­tál, dostala mono­pol na obchod s urči­tou oblastí). Pří­kla­dem je brit­ská Výcho­do­in­dická spo­leč­nost (East India Tra­ding Com­pany), která byla zalo­žena v Lon­dýně v roce 1600 (exis­to­vala do r.1874). Zabý­vala se obcho­dem s bavl­nou, hed­vá­bím, bar­vi­vem, led­kem, čajem, ale také s opiem. V roce 1602 byla zalo­žena Nizo­zem­ská výcho­do­in­dická spo­leč­nost (Vere­e­ni­gte Oost-Indische Com­pag­nie).