Gotické umění v Českých zemích

Gotická archi­tek­tura se roz­dě­luje do tří fází :  raná gotika nebo-li pře­mys­lov­ská gotika se datuje do 13. až počátku 14. sto­letí. Vrcholná gotika je spo­jena s panov­nic­kou dynastií Lucem­burků (14. až počá­tek 15. sto­letí ) a pozdní gotika se ozna­čuje jako jagellon­ská (1471–1526). Do našich zemí pro­ni­kal gotický sloh pomocí řádu cis­ter­ci­áků. Na čes­kém území stojí i na evrop­ské poměry výji­mečná stavba, jedná se o kos­tel při bene­dik­tin­ském kláš­teru v Tře­bíči, jeli­kož kos­tel čistě kom­bi­nuje oba slohy – román­ský a gotický. Mezi první gotické stavby na našem území patří kláš­ter v Před­kláš­teří u Tiš­nov a kapi­tulní síň v Oseku. Ze svět­ských sta­veb se sta­věly hrady: Zví­kov, Buch­lov. Během vlády krále Pře­mysla Otakara II. bylo zalo­ženo mnoho měst (České Budě­jo­vice, Vysoké Mýto). V druhé polo­vině 13. sto­letí se v našich zemích obje­vuje vliv pozdní fran­couz­ské gotiky, např. kos­tel sv. Ště­pána v Kouřimi.

Nej­větší roz­mach české gotiky nastává za vlády Karla IV. a Vác­lava IV. V roce 1344 Karel IV. spo­lečně s Janem Lucem­bur­ským polo­žili základní kámen katedrály sv. Víta. Král Karel pozval archi­tekta Maty­áše z Arrasu, po jeho smrti v roce 1352 pře­vzal vedení stavby Petra Par­léře. Za vlády Vác­lava IV. se pro­sa­zuje tzv. krásný styl (Sta­ro­měst­ská a Novo­měst­ská rad­nice). Pokra­čo­valo se ve stavbě měst­ských opev­nění, kamen­ných domů a hradů (Karl­štejn, Kost, Kašperk). Během husit­ských válek umě­lecká čin­nost téměř usta­nula (výjimka je město Tábor). Až za vlády Vla­di­slava Jagellon­ského došlo k obno­vení sta­vi­tel­ské čin­nosti, Vla­di­slav zís­kal pro Prahu archi­tekta Bene­dikta Rieda (Vla­di­slav­ský sál) a Matouše Rejska (Prašná brána). Sta­vební boom pro­žilo i město Kutná Hora jižní a východní Čechy (Par­du­bice) nebo oblast Moravy (kos­tel sv. Mořice v Olomouci).

Zadní část katedrály sv. Víta od Matýáše z Arrasu.

Zadní část katedrály sv. Víta od Matýáše z Arrasu.

Z raně gotic­kých pamá­tek sochař­ství se mnoho nedo­cho­valo, ale bohatě zdo­bený por­tál Porta coeli z let 1240–1250 najdeme v kos­tele v Tiš­nově-Před­kláš­teří. Evrop­ským měřít­kům směle kon­ku­ruje sta­vební huť Petra Par­léře (výzdoba sva­to­vít­ské katedrály). Krásná sloh se pro­je­vil také v sochař­ství (Madona krumlov­ská) a stal se ter­čem husit­ských kazatelů.

Busta Petra Parléře.

Busta Petra Parléře.

Malíř­ství  v době vrcholné gotiky pat­řilo k evrop­ské špičce. Z malířů des­ko­vých obrazů jsou významní pře­de­vším tito tři : Mistr vyše­brod­ského oltáře (Madona vyše­hrad­ská), Mistr The­o­do­rik (kaple sv. Kříže na Karl­štejně) a Mistr tře­boň­ského oltáře (Kla­dení do hrobu). Stejně tak doba Karla IV. při­nesla mimo­řád­nou pří­le­ži­tost pro malíře nástěn­ných maleb
(Mistr Osvald, Miku­láš Wurm­ser). Z knižní malby stojí za zmínku Pasi­o­nál aba­tyše Kunhuty poří­zený Eliš­kou Rejč­kou ve 14. sto­letí, auto­rem někte­rých částí je Kolda z Koldic.

Mistr Theodorik.

Mistr The­o­do­rik.

Foto : zdroj wikipedie.cz

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht