Košický vládní program

• 

  Po zku­še­nosti se západ­ními spo­jenci z Mni­chova 1938 se pre­zi­dent Beneš během druhé svě­tové války roz­hodl zamě­řit poli­tiku Čes­ko­slo­ven­ska na východ

  pro­gra­mový doku­ment, který určo­val zásady budoucí poli­tiky s cílem pře­ko­nat hos­po­dář­ské roz­díly mezi Čes­kem a Slovenskem

• pode­psán již v březnu 1945 v Moskvě, v plat­nost vyšel na slav­nost­ním zase­dání čs. vlády a SNR 5. dubna 1945 v Koši­cích.
• opus­tit čecho­slo­va­kis­mus, Češi a Slo­váci = dva národy 
  • dovr­šeno až 1968 (vznik fede­race – ČSSR)

• obnova hos­po­dář­ství (pomoc orga­ni­zace vzniklé při OSN) 
  • UNRRA (hos­po­dář­ská pomoc zemím po válce)

• zahra­ničně poli­tická ori­en­tace po válce na SSSR
• před­stava, že ČSR bude „mos­tem“ mezi Výcho­dem a Západem
• kon­fis­kace majetku zrádců, Němců a Maďarů
• potres­tání váleč­ných zločinců 
  • čer­ven 1945 – pre­zi­dent­ské dekrety (K. H. Frank – nej­více souzen)
  • před soud se dostal i Hácha (ztráta rozumu)

Odsun Němců

Po šesti letech bru­tální nacis­tické oku­pace, teroru, poněm­čo­vání a po udá­los­tech jako bylo vyhla­zení Lidic a Ležáků, pano­vala v české spo­leč­nosti silná a pocho­pi­telná touha po odplatě. Sudet­ští Němci byli vět­ši­no­vou spo­leč­ností vní­máni jako „pátá kolona“, která v roce 1938 pomohla roz­bít demo­kra­tické Čes­ko­slo­ven­sko. Pová­leč­ným cílem čes­ko­slo­ven­ské poli­tické repre­zen­tace, v čele s pre­zi­den­tem Edvar­dem Bene­šem, tak bylo vytvo­řit národ­nostně homo­genní stát a zabrá­nit budou­cím men­ši­no­vým pro­blé­mům. Ihned po osvo­bo­zení v květnu 1945 tak začala první, neor­ga­ni­zo­vaná a často násilná fáze vysíd­lení, známá jako „divoký odsun“. Během léta 1945 byly sta­ti­síce Němců živelně a bez cen­t­rál­ního řízení vyhá­něny za hra­nice míst­ními orgány, revo­luč­ními gar­dami i jed­not­livci, což bylo bohu­žel pro­vá­zeno řadou excesů a násil­ností, jako byl napří­klad brněn­ský pochod smrti.

Mapka s vyzna­če­ním místa, kam zamí­řily zhruba 3 mili­ony oby­va­tel Česka, kteří uvá­děli němec­kou národnost

Právní rámec pro odsun vytvo­řily tzv. Bene­šovy dekrety, které zba­vily německé a maďar­ské oby­va­tel­stvo (s výjim­kou anti­fa­šistů) čes­ko­slo­ven­ského občan­ství a zkon­fis­ko­valy jejich maje­tek. Klí­čo­vým momen­tem se stala Postu­pim­ská kon­fe­rence v srpnu 1945, kde vítězné vel­moci (SSSR, USA a Velká Bri­tá­nie) doda­tečně schvá­lily „spo­řá­daný a humánní transfer“ němec­kého oby­va­tel­stva z Čes­ko­slo­ven­ska, Pol­ska a Maďar­ska. Tím začala druhá, orga­ni­zo­vaná fáze odsunu, která pro­bí­hala od ledna do října 1946 a byla již řízena čes­ko­slo­ven­skou armá­dou. Cel­kový počet vysíd­le­ných Němců, včetně těch z „divo­kého odsunu“, těch, kteří uprchli na konci války, a těch z orga­ni­zo­va­ného transferu, se dnes odha­duje na při­bližně 3 mili­ony osob. Při­lo­žená mapka detailně uka­zuje, do kte­rých oku­pač­ních zón a poz­děj­ších spol­ko­vých zemí Německa tito vysíd­lení Němci smě­řo­vali a kde se stali novou, vliv­nou sou­částí pová­lečné německé společnosti.

Dekrety presidenta republiky

Ačko­liv se často mluví jen o zná­rod­nění, dekrety pre­si­denta repub­liky, pro které se vžil název Bene­šovy dekrety, se ve sku­teč­nosti týkaly tří hlav­ních oblastí:

1. Zaprvé šlo o potres­tání váleč­ných zlo­činců, zrádců a kola­bo­rantů, což řešily tzv. retri­buční dekrety, na jejichž základě pak fun­go­valy mimo­řádné lidové soudy.
2. Zadruhé se jed­nalo o dekrety týka­jící se německé a maďar­ské men­šiny, které je zba­vo­valy čes­ko­slo­ven­ského občan­ství (s výjim­kou anti­fa­šistů) a kon­fis­ko­valy jejich maje­tek, čímž vytvo­řily právní pod­klad pro následný odsun.
3. A teprve zatřetí šlo o roz­sáhlé hos­po­dář­ské a soci­ální změny, jejichž vrcho­lem byly právě dekrety z října 1945 o zná­rod­nění klí­čo­vého prů­myslu, dolů, bank a pojiš­ťo­ven. Tento krok byl sou­částí Košic­kého vlád­ního pro­gramu a měl v té době pod­poru napříč poli­tic­kým spektrem.

Všechny tyto dekrety pak byly na pod­zim 1945 doda­tečně a jed­no­hlasně schvá­leny (rati­fi­ko­vány) Pro­za­tím­ním Národ­ním shro­máž­dě­ním, čímž se staly plno­hod­not­nou sou­částí čes­ko­slo­ven­ského práv­ního řádu

První poválečné volby

• v květnu 1946 se konaly první pová­lečné volby – poslední plu­ra­litní volby (České země) 
  • zví­tě­zila Komu­nis­tická strana (KS) – 40 % hlasů
  • Národní Soci­a­listé 23 %
  • Lidová strana 20 %
  • Soci­ální demo­kra­cie 15 %
  • na Slo­ven­sku – Demo­kra­tická strana 60 % hlasů

• před­seda vlády: Kle­ment Got­twald (před ním Zde­něk Fierlinger)
• komu­nisté zís­kali devět minis­ter­stev, soci­ální demo­kraté tři minis­ter­stva, ostatní strany po čtyřech minis­ter­ských křeslech
• dva nestra­níci (Jan Masa­ryk, Lud­vík Svoboda)
• pro­gram vlády: „dvou­letka“ (1948 měly být další volby)
• byla při­jata ústava