Kultura raného středověku

Autor, revidující: Václav Němec, Veronika Konečná

V průběhu 6. – 12. století v Evropě působil vliv tří kultur:

islámská kultura
- Pyrenejský poloostrov s centry v Cordóbě a Seville; vých. středomoří

byzantská a slovanská kultura
- Cařihrad (dnešní Istanbul) a oblast jihovýchodní, východní a střední Evropy

románská kultura
- Oblast dnešní Francie a Německa, část střední Evropy

Románská kultura

Název románská kultura má svůj původ ve slově Roma, tj. Řím. Románská kultura tak navazuje a napodobuje kulturu starověkého Říma, vznikla v Itálii na počátku 11. století a rozšířila se do Evropy nezasažené jinými kulturami. Románský sloh navazoval na předrománské umění představovaného karolínskou a otonskou renesancí; karolínská renesance se odehrávala na dvoře Karla Velikého (falc v Cáchách, plán kláštera v St. Gallen) a otonská renesance měla centrum v Německu v 10. století a byla více zaměřena na Byzanc (kostel sv. Cyriaka v Gernrode). Samotný románský sloh se datuje do 11. až 12. století, v Českých zemích se rozvíjel až do poloviny 13. století.

Při klášterech a biskupstvích vznikaly školy určené pro šlechtice, budoucí duchovní, církev se stala nositelem vzdělanosti. Univerzálním jazykem vzdělanců byla latina. Při klášterech působila tzv. skriptoria (dílny, kde se opisovaly knihy – nejprve s náboženským tématem, později i antická díla).

Knižní iluminace.

Písemné památky

legendy – vypráví o životě, zázracích a smrti světců; často měly legendy edukační charakter
- panonské (o životě Konstantina a Metoděje)
- o sv. Václavovi a sv. Ludmile
anály (letopisy, z latinského annus = rok) – chronologické zápisy rok po roce
kroniky (12. století) – popisuje historické události v širších souvislostech
- Kosmova kronika česká
- Kronika Franků (Řehoř z Tours)
- Kronika Anglů (Beda Ctihodný)
- Kronika Nestorova aneb pověst dávných časů
eposy – popisují hrdinské činy historických osobností
- Alexandreida (o Alexandru Makedonském „Velikém“)

Malířství

V malířství vznikaly iluminace, miniatury, psaly se ozdobné iniciály a tvořily se fresky (nástěnné malby – malovalo se do čerstvé omítky (it. fresco = čerstvý)). Nástěnné malby byly určeny pro prostý lid, který neuměl číst a znovu sloužil jako edukační prostředek (malba ve francouzské kostele St. Savin-sur-Gartempe). V Itálii byl silný vliv byzantského umění a uplatnila se desková malba (Pisa, Lucca).

Zobrazení Krista v mandorle bylo velmi populární.

Románská architektura

V době vzepětí křesťanské ideje (po roce 1000) vznikla stavební horečka související s rozmachem klášterního života. Ze střediska nové kultury (clune = jihofrancouzský klášter) vyšlo, že „svět ze sebe setřásá hadry, aby se oděl bílým hávem kostelů“.

Románská architektura je příznačným uměleckým výrazem doby. Uplatnila půlkruhovou valenou či křížovou klenbu a kopuli (tyto prvky umožnily stabilitu smělých stavebních konstrukcí). Půdorys chrámů bývá ve tvaru kříže, s oltářem, pod nímž je krypta. Střídaly se různé zdobené sloupy či pilíře, okna byla malá, nahoře zakončená půlkruhem.

Sdružené románské okno

Světové památky románského slohu

šikmá věž a dóm v Pise
chrám ve Florencii
chrámy v Pávii, Modeně, Miláně
chrám sv. Marka v Benátkách
chrámy v jižní Francii
chrámy v Německém Porýní (Kolín, Worms, Mohuč, Špír, Trevír)
rotunda opatství ve Fontenay

České památky románského slohu

chrám ve Staré Boleslavi
kostel v Doksanech, Milevsku
rotunda sv. Jiří na Řípu
rotunda sv. Martina na Vyšehradě
bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (nástěnné malby zachycující rodokmen Přemyslovců

Rotunda sv. Jiří na Řípě (rotunda je kaple s kruhovitým půdorysem)

Tvrze či románské hrady měly pevné zdi a masivní věž (zde byl byt rodiny hradního pána a jeho nejbližších sluhů); byly opevněny i k ochraně poddaných v době válek. Z veřejných staveb známe např. mosty (Avignon), radnice však jen výjimečně.

Sochařství

V Itálii se nikdy neopustilo od antických vzorů, příklady románských soch najdeme v katedrále v Pise (Pisano), ve Francii pak v oblastech Burgundska a Languedocu.