Osvícenství

John Locke (29. 8. 1632 – 28. 10. 1704)

Osví­cen­ství je filo­zo­fické, kul­turní, ale také poli­tické a hos­po­dář­ské hnutí osm­nác­tého sto­letí. Vychází z pře­svěd­čení, že člo­věk by se měl řídit spíše vlast­ním rozu­mem nežli vírou (upřed­nost­ňuje víru v lid­ský rozum). Nevidí smysl lid­ského života pouze v posmrtné spáse, jak tomu bylo dříve, ale také v důstoj­ném životě na Zemi.

Osví­cen­ství vzniklo v Ang­lii, Fran­cii a Nizo­zemí a po celé Evropě se postupně roz­ší­řilo pře­vážně ve druhé polo­vině 18. sto­letí. Význam­nými před­sta­vi­teli této doby jsou filo­zo­fové jako napří­klad Ang­li­čan John Locke, který vyslo­vil myš­lenku, že veš­kerá moc nepo­chází od Boha, ale z lidu. Sta­no­vil také při­ro­zená práva člo­věka, mezi něž řadil svo­bodu nábo­žen­ského vyznání či svo­bodu vytvá­ření sou­kro­mého vlast­nic­tví. Z fran­couz­ských před­sta­vi­telů Osví­cen­ství jme­nujme ale­spoň Vol­taire, filo­zofa a ency­klo­pe­distu Denise Dide­rota či fran­couz­ského (naro­zen v Ženevě) mys­li­tele a také ency­klo­pe­distu Jeana Jacka Rousseaua.

Osví­cen­ské myš­lenky by zůstaly jen v kni­hách, nebýt nových cen­ter spo­le­čen­ského života, kde se o nich váš­nivě deba­to­valo. Klí­čo­vou roli hrály paříž­ské salony, které vedly vzdě­lané a vlivné ženy z řad aris­to­kra­cie, jako byla Madame Geo­ff­rin. V jejich domech se schá­zeli filo­zo­fové, umělci, vědci i šlech­tici, aby v rela­tivně svo­bodné atmo­sféře dis­ku­to­vali o poli­tice, vědě a umění. Vedle těchto elit­ních salonů se novým cen­t­rem staly kavárny, které byly dostup­nější pro širší vrstvy měš­ťan­stva. Zde se četly noviny a zaká­zané pam­flety, uza­ví­raly obchody a rodily se poli­tické názory. Právě v těchto salo­nech a kavár­nách se zro­dil nový feno­mén – veřejné mínění, síla nezá­vislá na krá­lov­ském dvoře a církvi, která se měla brzy stát roz­ho­du­jí­cím hrá­čem v nad­chá­ze­jící revoluci.

Carl von Linné (1707 – 1778) zalo­žil bota­nic­kou a zoo­lo­gic­kou sys­te­ma­tic­kou nomenklaturu

Osví­cen­ství je spjato s pokro­kem v oblasti pří­rod­ních běd. Při zkou­mání se bada­telé a vědci opí­rali o zku­še­nost (empi­rii). Fran­couz­ský che­mik Anto­ine Lavo­i­sier utří­dil che­mické prvky, Švéd Carl Linné polo­žil základy sou­čas­ného způ­sobu dělení rost­linné říše, první gal­va­nický člá­nek sestro­jil Ital Luigi Gal­vani, první elek­tric­kou bate­rii Ital Alessan­dro Volta, zdo­ko­na­lený parní stroj sestro­jil Skot James Watt a první léta­jící stroj (papí­rový hor­ko­vzdušný balón) před­vedli v Paříži bratři Montgolfiérové.

Osví­cen­ský důraz na rozum a při­ro­zený řád se pro­mítl i do pohledu na hos­po­dář­ství. Dosa­vadní eko­no­mická poli­tika, mer­kan­ti­lis­mus, spo­lé­hala na silné státní zásahy, cla a regu­lace. Proti tomu se posta­vili fran­couz­ští mys­li­telé zvaní fyzi­o­kraté, kteří tvr­dili, že zdro­jem veš­ke­rého bohat­ství je půda a země­děl­ství, a že stát by měl nechat eko­no­miku volně ply­nout. Na jejich myš­lenky navá­zal skot­ský filo­zof Adam Smith, který je pova­žo­ván za otce moderní eko­no­mie. Ve svém díle Bohat­ství národů (1776) před­sta­vil teo­rii „nevi­di­telné ruky trhu“ a pro­sa­zo­val prin­cip lais­sez-faire („nechte být“), tedy mini­mální zásahy státu do eko­no­miky. Tyto myš­lenky se staly zákla­dem eko­no­mic­kého libe­ra­lismu a kapitalismu.