Pomocné vědy historické

Slovo úvodem

Pomocné vědy historické (někdy též PVH) vznikly na konci 17. století jako pomocné vědy při studiu starověkých a středověkých dějin (dnes používané i na novější dějiny). Jsou důležité pro oblast lidské činnosti. Patří sem obory: paleografie (nauka o písmu), diplomatika (nauka o listinách), heraldika (nauka o štítech), genealogie (nauka o rodech), numismatika (nauka o mincích), sfragistika (nauka o pečetích), chronologie (časová určení) a další (více v dalších odstavcích). Pojem „pomocné“ je ale zavádějící. Jen těžko se dá totiž představit historická práce bez znalostí alespoň dvou stěžejních věd, a to paleografie a diplomatiky.

Výuka PVH je dnes rozšířena na všech významných univerzitách v ČR a ve světě. Přesto nejvýznamnější školou je francouzská Ecole de Chartes, která je zaměřena primárně na studium diplomatiky. U nás se výuka  poprvé objevila na Karlově Univerzitě v Praze v 19. století. Předním českých odborníkem byl ve druhé polovině 19. století Josef EmlerJosef Emler (10. 01. 1836 – 10. 02. 1899) Český historik a archivář. (1836 – 1899), na kterého navázal Gustav Friedrich Gustav Friedrich (04. 06. 1871 – 19. 11. 1943) Český archivář, historik, pedagog a editor (1871 – 1943). Zcela základním díle pro studium PVH je dílo Vademecum pomocných věd historických od autorů Ivana HlaváčkaIvan Hlaváček Prof. PhDr. CSc. (28. 05. 1931) Český historik a archivář., Jaroslava Kašpara a Rostislava Nového.

Jednotlivé vědy

Chronologie (chronos = čas)

Chronologii dělíme na matematickou (astronomickou) a na historickou. Historická chronologie sleduje, jak byl měřen čas v různých dobách u různých národů. Chronologické údaje minulosti pak převádí na dnešní dataci. Naše chronologie je chronologie latinského křesťanství.

Ve starověkém Orietnu se počítaly roky podle vlády panovníků, v antickém Řecku podle olympiád. První olympiáda byla v roce 776 před Kristem. Ve starověkém Římě se datovalo buď od údajného založení města (Ab urbe contida, 753 před Kristem) nebo podle vlády konsulů (později císařů). V roce 525 bylo zavedeno datování od narození Ježíše KristaJežíš Kristus (kolem roku 0 - 33?) Mesiáš a Spasitel, ústřední postava Nového Zákona, učil v židovských synagogách, uzdravoval nemocné a zemřel na kříži ve 33 letech. (vymyslel to mnich, ale narození Krista nebylo určeno přesně. Podle tohoto letopočtu by se měl Kristus totiž narodit asi 4 roky před Kristem = 4 roky před „naším letopočtem“). V Evropě se tento letopčet vžil v 8. – 9. století.

V roce 1582 byla provedena reforma, byl založen Gregoriánský kalendář (podle papeže Řehoře XIII.Řehoř XIII. (07. 01. 1502 – 10. 04. 1585) Papež v letech 1572 - 1585. V roce 1582 rozhodl o reformě juliánského kalendáře.). Do té doby platil Juliánský kalendář z roku 46 před Kristem, který se však za uplynulá staletí odchýlil od přírodního kalendáře o 10 dnů. A tak jednoho dne bylo 4. října (1582), a druhého dne 15. října. V Čechách byl tento letopočet přijat již v roce 1584 (za vlády Rudolfa II.Rudolf II. (18. 07. 1552 – 20. 01. 1612) Císař římský, král český a uherský. Za své sídlo si zvolil Prahu, známý svým vztahem k umění a alchymii.), postupně jej přijímala většina Evropských zemí se západokřesťanskou orientací. V 19. století jej přijalo i Japonsko, v roce 1918 (po VŘSR) SSSR, v roce 1924 pak Řecko.

Genealogie

Genealogie zkoumá rodové vztahy (genus = rod). U nás se tím zabývali už nejstarší kronikáři (KosmasKosmas (1045? - 21. 10. 1125) První známý český kronikář. Psal latinsky; autor Kroniky české (Chronica Boemorum).). V genealogii se používají četné genealogické značky – hvězdička před datem narození, kříž před datem úmrtí, čtverec značí osobu mužského pohlaví, kolečko ženského pohlaví. Přeškrtnutý čtverec či kolečko značí, že daná osoba je již po smrti. Pro účely moderní genealogie se používá výpočetní technika. Aktuálně nejrozšířenější službou je myheritage.cz, kde si uživatel může vkládat vlastní rodokmen a systém vyhledá případné shody s jinými již zadanými rodokmeny.

Pro vytvoření svého rodokmenu, resp. získat podrobnější informace a nacházet stále starší záznamy, je důležité ovládat další pomocné historické vědy. Například díky znalostem paleografie (nauka o písmech) není pro badatele přílišný problém číst dokumenty. Podobně je stále potřeba mít na paměti, že většina dokumentů může být psaná německy nebo latinsky.

Pro genealoga existuje několik naprosto stěžejních materiálů. Jsou to především matriky, zachované většinou od 16., především ale od 17. století. V současnosti je drtivá většina z nich plně digitalizována a publikována na internetových stránkách Státních oblastních archivů (např. SOA Litoměřice) nebo v rámci projektu ActaPublica. Pro detailnější informace a některé badatelské pomůcky byla zřízena stránka Genea.cz.

Heraldika

Vlastní název heraldika se odvozuje od slova Herold (ceremoniář na dvoře, znalec erbů, štítonoš). Heraldika popisuje erby (znaky) zvláštní heraldickou řečí a historizuje je.
Největší rozkvět heraldiky datujeme do středověku. Svůj vlastní znak mohl a může mít nejen rod nebo jednotlivec, ale i město, stát či společnost.
Nejstarší erby nacházíme z období první poloviny 12. století, v Čechách zhruba o století později.

Typy erbů (štítů): 1. trojhranný (gotický) 2. francouzský (nový) 3. oválný 4. routový 5. čtvercový 6. italský 7. švýcarský 8. anglický 9. kolčí 10. renesanční 11. gotický (španělský) (zdroj: wikipedia.org

Typy erbů (štítů): 1. trojhranný (gotický) 2. francouzský (nový) 3. oválný 4. routový 5. čtvercový 6. italský 7. švýcarský 8. anglický 9. kolčí 10. renesanční 11. gotický (španělský) (zdroj: wikipedia.org)

Vznik erbů se počítá do období křížových výprav do Svaté země, kdy se evropští rytíři potřebovali jednoduše od sebe odlišit. A proto jednoduchými tvary či barvami vyzdobili své štíty. Tyto štíty tvoří základ všech dalších erbů. Existuje několik základních typů erbů (štítů), jako je francouzský (např. malý český znak), španělský nebo italský.
Štít se dále zdobil přikryvadlem (fafrnochem), klenotem, točenicemi nebo mottem. Tyto všechny atributy se vztahovaly k danému rytíři či rodu, byly barevně sladěny. Informace o pravidlech tvoření erbů je možno vyhledat na odborných stránkách Heraldika.net.

Sfragistika

Sfragistika zkoumá pečetě (ty uzavírají písemnosti); ověřuje (zajišťuje) platnost a správnost písemností.

Numismatika

Numismatika je nauka o mincích a platidlech obecně.

Panovník (rex, regis) získával regály, a to horní (právo těžit) a mincovní (právo razit mince). Tato práva mohl předávat, ale to se dělo jen výjimečně. Mince je pregéřské dílo (pregéř = razič), skládá se ze dvou částí – avers (líc) a revers (rub).

V Čechách měna procházela mnoha změnami. První ražené mince na území českého státu byly denáry (10. století – 1300), které se začaly razit za Boleslava I.Boleslav I. Ukrutný (915 ? – 967 nebo 972) český kníže z rodu Přemyslovců, bratr (sv.) Václava., a brakteáty, které se razily jen z jedné strany. Na počátku 16. století se začaly v Jáchymově razit tolary (Joachimsthaler; dal je razit Štěpán ŠlikŠtěpán Šlik (1487 - 1526) Hrabě; dal razit stříbrné tolary v Jáchymově.). Za Habsburků se začala používat konvenční měna a zlatková měna (ze stříbra). Až v roce 1892 se začala používat korunová měna. V roce 1919 provedl ministr financí A. RašínAlois Rašín (18. 10. 1867 – 18. 02. 1923) Československý politik a ekonom odluku české měny od rakouské. V roce 1993 (po rozdělení Československa) byla zavedena Česká koruna. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 se stále diskutuje o přijetí jednotné evropské měny – Eura.

Mnoho informací týkající se numismatiky můžete nalézt na serveru numismatika.cz.

Kodikologie

Vlastní název kodikologie pochází od slova codex (středověká kniha). Věda se zabývá nejen studiem rukopisů neúřední povahy, zabývá se i jejich vlastnostmi. V určitém slova smyslu se dá mluvit o archeologii knihy. Jako vždy je věda propojena s dalšími disciplínami, jako je paleografie či v určité míře i diplomatika.

O neúřední materiál se jedná ve chvíli, kdy kniha není přímou součástí fondu, je uchovávána ve většinou sběratelských knihovnách a její obsah má literární nebo naučné cíle. Od středověku jsou centry shromažďování kodexů především kláštery, později univerzity. Mezi ty nejvýznamnější kláštery patřil především klášter Fulda v Hesensku, kde se nacházelo najednou přes 1000 knih. Takové středisko mělo i své skriptorium, kde se knihy množily opisováním. I výzkumem opisů (apopecii) se zabývá kodikologie – dochází například k porovnávání vydání a sledování původního díla (pecie). Knihy ale rozmnožovaly pro interní ale veřejné účely také univerzity. Mezi ty nejdůležitější patří mimo jiné univerzita v Bologni.

V českých zemích se s neúředními písemnostmi setkáváme již v hlubokém středověku. Snad prvním takovým dílem může být považován Wolfenbüttelský kodex Gumpoldovy legendy (kolem roku 1000). Opisy vznikaly v benediktýnských klášterech (Břevnov), cisterciáckých (Plasy) nebo také u premonstrátů (Strahov). Možná obecně nejznámějším dílem je Codex gigas, jinak také Ďáblova bible (původem z kláštera v Podlažicích).

Rukopisy dělíme podle několika kritérií:

  • rukopisy k účelům liturgickým – kalendária, nekrologia, opisy Písma…
  • rukopisy ke studijním účelům – různá skripta, opisy klasických knih…
  • rukopisy k nestudijním účelům – deníky, paměti
    Codex gigas nebo také Ďáblova bible (wikipedia.org)

Metrologie

Pomocná věda historická shromažďující informace o délkových, hmotnostních a odvozených mírách v minulosti. Spadají sem všechny jednotky, kromě času. Pro něj je vymezena chronologie se svými specifickými vlastnostmi. Úkolem vědy je shromáždit informace na takovou míru, aby bylo možno aplikovat historickou jednotku na současnou jednotku SI přesným převodovým systémem.

První jednotky dnes použitelné jsou známy z 2. tisíciletí př.n.l. ze Sumeru, kdy 1 stopa = 0,2645 m. Ve středověku nastávalo tříštění jednotek. Každé město nastavilo vlastní jednotky o různých hodnotách, kterým přizpůsobilo i trh. Tam byla i vystavena předloha (např. kolik právě zde měří 1 loket). Zásadní změna nastala s růstem nadregionálních, celozemských, trhů. Zvláštní význam měly tyto trhy v Anglii a Nizozemsku. V důsledku tyto trhy přinesly unifikaci jednotek. Skutečné sjednocení ale přišlo až v osvícenských letech. Jako první nařídila sjednocení revoluční Francie roku 1795, kde byl poprvé přijat 1 metr jako desetimiliontina části zemského kvadrantu redukovaném na hladinu moře. Odtud se metrický systém šířil dále do Evropy. Zajímavé je, že státy tento systém nepřijaly okamžitě. Například Velké Británii to trvalo až do roku 1976 a ještě dnes se používají staré míry (stopy atd.). V Rakousko-Uhersku byl metrický systém přijat 23.7.1871.

Paleografie

Původ názvu paleografie se odvozuje od slov paleos (starý) a grafein (psát).
Termín paleografie vzniká ve Francii v 18. století, dnes používáme latinskou paleografii (píšeme latinkou). Latinku dělíme na MAJUSKULU, minuskulu a kurzívu. Cílem paleografie je správně číst a místně a časově určit písmo. Základem je srovnávání velkého množství materiálu uloženého v archivech. Mezi nutné znalosti patří způsob psaní, znalost, čím se psalo (vytesávání, vyrývání, brk, kovové perko) a na co se psalo (přírodní materiál nebo na umělý materiál = papyrus, papír,…).

Příklady původních zápisů:

V našich archivech se nejčastěji setkáváme s latinkou zapisovanou kromě klasického (nového) způsobu také kurentem či švabachem.

Porovnání abecedy v kurentu a švabachu

Porovnání abecedy v kurentu a švabachu

Diplomatika

Diplomatika je nauka o písemnostech, listinách, dopisech, druzích psacích nástrojů a látek.
Termín pochází z latinského termínu „diploma“, ten zas vznikl z řeckého „diplóo“, zdvojuji, což vychází ze starověké formy diplomů vydávaných římským senátem císařským kurýrům nebo vysloužilým žoldnéřům – navzájem bylo spojováno dvě i více destiček obsahujících jeden souvislý text napsaný na vosku.

Diplomatika vznikala především jako věda pro určování padělků listin. První rozsáhlé dílo vzniklo ve druhé polovině 17. století – De re diplomatica libri VI. od benediktinského mnicha Jeana MabillonaJean Mabillon (23. 11. 1632 – 27. 12. 1707) Benediktinský mnich a historik, zakladatel paleografie a diplomatiky., který v šesti svazcích potvrdil pravost zakládacích listin baziliky Saint-Denis. V tomto díle porovnávací metodou dává vzniknout dalšímu studiu listin a písem.

Mezi diplomatický materiál patří veškeré písemnosti úřední povahy zaznamenané na papíře či papyru. Jelikož tyto písemnosti nejsou běžně přístupné, vzniká od 19. století mnoho edic s přepsanými písemnostmi. V digitální podobě si dnes může badatel najít tyto materiály na stránkách CMS – Centra medievistických studií.

Demografie

Demografie je nauka o obyvatelstvu (zkoumá se natalita, mortalita, přírůstek a úbytek obyvatel, migrace, apod.).

Epigrafika

Epigrafika je nauka o nápisech tesaných do kamene či rytých do kovu. Její funkcí je správně interpretovat a zařadit nápisy na kamenech či v kovech, aby je bylo možno použít jako spolehlivého historického pramene. Epigrafika zkoumá jak jejich vnější podobu, formu, či způsob a místo nápisu, tak i jeho obsah.Výhodou této vědy je, že velké procento pramenů je stále na svém místě. Nápisy můžeme dělit na několik způsobů:

  • podle umístění – budovy, kostely, jestli jsou samostatné nebo doprovází například plastiku
  • podle způsobu zhotovení – rytí, řezání, odlévání, malba, škrabání do omítky (sgrafito)
  • podle látky – kámen, dřevo, omítka
  • podle obsahu – literární (různá hesla, motta) nebo historický (v podobě chronogramu)

Nejčastěji je pro účely tesaných nápisů používáno písmo kvadrátní kapitály. Ve francké říši to bylo ale také kurzíva nebo polounciála.

Speciálním odvětvím epigrafiky je kampanologie, tedy nauka o nápisech na zvonech. Zde se dozvídáme totiž mnoho informací a pokud zvon nebyl zničen během nějaké války (roztaven na střelivo), jedná se o originál. Neobjevuje se zde pouze písmo (v podobě nějakého verše či části evangelia), nýbrž i často nějaký heraldický znak či jméno zadavatele, datum vytvoření atd. Podobně jako zvony se ale mohou za epigrafický pramen považovat i děla nebo další odlité předměty.

Faleristika

Faleristika je nauka o řádech a vyznamenáních.
Termín faleristika je odvozeno ze starořeckého slova phalera [falera], označující kovové ozdoby na přilbách válečníků a jejich koní, převzaté Římany ve tvaru phalerae [faleré] jako označení vojenských vyznamenání

Filigranologie

Filigranologie je nauka o papíře (studuje dějiny papíru, určuje stáří písemností dle papíru).

Statistika

Také statistiku lze chápat jako jednu z pomocných věd historických. Statistika sleduje a charakterizuje společenské jevy a změny ve společnosti kvantitativním způsobem.

Vexilologie

Původ názvu vexilologie odvozujeme od latinského vexillum (vlajka). Vexilologie tedy je nauka o vlajkách a praporech. V Čechách působí od roku 1972 Česká vexilologická společnost.
Stejne jako pro heraldiku, i pro vexilologii jsou historickým mezníkem křížové výpravy v letech 1096 – 1291. Od této doby se používaly vlajky a prapory v úzké souvislosti s erby.

© 1997 - 2021, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht