Stoletá válka (1337 – 1453)

Obsah kapi­toly

Důvody

1) Fran­cie usi­lo­vala o defi­ni­tivní sjed­no­cení země (snaha zís­kat i zbý­va­jící ang­lická území)
2) spor o Flan­dry

Flan­dry – léno fran­couz­ského krále – byly boha­tou, eko­no­micky vyspě­lou oblastí, byla zde sou­stře­děna výroba vlny dová­žené z Anglie.
Obchod s vlnou neměli v rukou řeme­sl­níci zpra­co­vá­va­jící vlnu, ale kupecká gilda, což způ­so­bo­valo soci­ální napětí. Obě strany byly pod­po­ro­vány z nej­vyš­ších míst – gilda měla pod­poru fran­couz­ského krále, řeme­sl­níci ang­lic­kého krále (proto chtěli být pod ang­lic­kou nadvládou).

Záminka

Zámin­kou k válce byl spor o nárok na fran­couz­ský trůn po vymření rodu Kape­tovců (1328 zemřel Karel IV. Krásný bez muž­ských potomků). Ang­lický král Edu­ard III. byl však pří­buzný rodu Kape­tovců po přes­lici. Proto si činil nárok na fran­couz­ský trůn, čemuž však brá­nila volba Filipa VI. z ved­lejší větve Kape­tovců (Valois).

Průběh

1. etapa (1337 – 1360)

V první etapě měla zře­tel­nou pře­vahu Anglie.

Bitva u Kresčaku (1346) podle kroniky Jeana Froissarda

Bitva u Kresčaku (1346) podle kro­niky Jeana Froissarda

V prv­ních letech války ple­nila ang­lická voj­ska vedená svým krá­lem řadu seve­rofran­couz­ských měst (Caen, Calais ad.). Roku 1337 byly poto­peny fran­couz­ské lodě u Flan­der­ského pobřeží. Odpla­tou měla být bitva u Kresčaku (1346), kde měli Fran­couzi početní pře­vahu. Z důvodu špatně orga­ni­zace rytíř­ské jízdy (každý rytíř raději bojo­val sám za sebe) nedo­vedli Fran­couzi čelit útoku ang­lické armády, zvláště pěchoty (tu tvo­řili lučišt­níci, žold­néři – šlech­tici, svo­bodní sed­láci aj.), a proto tuto bitvu Ang­li­čané vyhráli. V bitvě u Kresčaku padl i český král Jan Lucem­bur­ský (bojo­val za Fran­cii). Fran­couz­ský král nebyl zajat ani usmr­cen, pro­tože uprchl (zemřel zde jen jeho kůň).

Roku 1347 Ang­lie zís­kala pří­stav Calais, vojen­sky i obchodně významný pří­stav (Ang­lii pat­řil až do polo­viny 16. sto­letí), zde začí­nala nej­kratší cesta do Ang­lie (Calais – Dover). Ve Fran­cii nastala špatná situ­ace zhor­šená „čer­nou smrtí“ (morem). Následovaly fran­couz­ské porážky, v nichž byl zajat fran­couz­ský král Jan II. Dobrý. Ang­lie za něj poža­duje obrov­ské výkupné, a to 3 000 000 zla­tých, což Fran­cie nemůže zaplatit.

V roce 1358 vypuklo ve Fran­cii povstání měš­ťan­stva, které chce mít podíl na moci. Vedl jej kupec Eti­enne Mar­cel, který se zmoc­nil vlády v Paříži a nechal povraž­dit krá­lov­ské úřed­níky. Sym­bo­lem povstání byly čer­ve­no­modré čepice. Ve stej­ném roce vypuklo též povstání na ven­kově, posměšně nazý­vané „jacque­rie“ (od slova zna­me­na­jí­cího ven­kov­ský kuba; ven­kov­ští kubové = hlu­páci). Pod­daní zde vystu­pují proti šlechtě, odmí­tají pla­tit výkupné za svoji vrch­nost a odmí­tají pla­tit daně. Pořá­dají útoky proti šlechtě. Do toho všeho zde ještě řádí tlupy žold­néřů (ang­lic­kých i fran­couz­ských). Obě povstání byla potla­čena a Eti­enne Mar­cel zavražděn.

Roku 1360 byla uza­vřena mírová smlouva v Brétigny, kte­rou skon­čila první etapa sto­leté války. Ang­lii zůstalo město Calais, Gaskoň­sko, Ang­lie zís­kala Akvi­tá­nii. Ang­lický král se však musel zříci nároku na fran­couz­skou korunu. Fran­cii při­padly Flan­dry a měla Ang­lii splá­cet výkupné za krále. To však pla­ceno nebylo, což způ­so­bilo obno­vení války.

II. etapa (1360 – 1415)

Ve druhé etapě měla pře­vahu Fran­cie. V prv­ních letech této fáze války reor­ga­ni­zo­val nový král Karel V. armádu podle ang­lic­kého vzoru (lučišt­níci, pěchota; kázeň, pra­vi­delné pla­cení žoldu; děla při oblé­hání hradů a měst, proti ležení pro­tiv­níka). Po zave­dení refo­rem obno­vila na konci 60. let 14. sto­letí válečné ope­race. Fran­couzi se však vyhý­bali roz­ho­du­jící bitvě, vedli drob­nou válku. Roku 1372 bylo pora­ženo ang­lické loďstvo u pří­stavu La Rochelle (bez loďstva Ang­lie nemohla úspěšně vést válku (záso­bo­vání)). Fran­couzi během něko­lika let postupně zís­kali zpět ztra­cená území, Ang­lii zůstal pouze úzký pás země u lamanšského pob­řezí s něko­lika pří­stav (dočasné pří­měří bylo uza­vřeno v roce 1374). 

Obě země obrá­tily na něko­lik desí­tek let pozor­nost k vlastní neu­spo­ko­jivé vnitřní situ­aci. I v Ang­lii pro­běhlo během tohoto období povstání sed­láků (v letech 1380 – 1381). Důvo­dem bylo zne­vol­ňo­vání, zvy­šo­vání daní a zave­dení nových daní (daň z hlavy). Povstání bylo ovliv­něno myš­len­kami Johna Wyc­li­ffa (Jana Vik­lefa). Vůd­cem byl John Ballo (kaza­tel) a W. Tyler (šlech­tic). Zpo­čátku bylo úspěšné, sed­lá­kům byly vydány lis­tiny svo­bod, poté (když důvě­řivě ode­šli z Lon­dýna) byl Tyler popra­ven a povstání potlačeno.

Také ve Fran­cii vypuklo po smrti krále Karla V. něko­lik povstání  (v Paříži, ve Flan­drech aj.), která byla r. 1384 potla­čena. Nový král Karel VI. však nebyl pří­liš sil­ným panov­ní­kem. Brzy se u něj začala obje­vo­vat duševní cho­roba, a proto se vlády cho­pili jeho strý­cové. To se pro­je­vilo v čet­ných nepo­ko­jích, které vyvr­cho­lily po roce  1407 občan­skou válkou.

III. etapa (1415 – 1453)

Johanka z Arku jedoucí na koni (ilustrace z manuskriptu roku 1505)

Johanka z Arku v brnění jedoucí na koni (ilu­strace z manuskriptu roku 1505)

Po čty­ři­ceti letech byly v roce 1415 opět obno­veny boje. Ang­lický král Jin­dřich V. vyu­žil dlou­ho­tr­va­jí­cích vnitř­ních nepo­kojů a cel­ko­vého osla­bení Fran­cie. Ang­li­čané se vylo­dili ve Fran­cii a roku 1415 vyhráli za pomocí Bur­gun­ďanů bitvu u Azin­courtu. Postupně ovládli celý sever Fran­cie., na krátko dobyli i Paříž a ang­lický král se jme­no­val regen­tem. Po jeho nena­dálé smrti v roce 1422 dosedl na fran­couz­ský trůn Jin­dřich VI., nárok na trůn měl však také syn Karla VI., Fran­cie tak měla dva krále. Situ­ace pro Fran­cii se zdála být velmi špatná, ale vtom se obje­vila Jeanne d’ Arc (Johanka z Arku), sed­lácká dívka, která říkala, že je bohem vyvo­lená vyhnat Ang­li­čany. Pře­svěd­čila krále, aby jí svě­řil vedení voj­ska, pod­ní­tila ve vojá­cích vlas­te­nec­tví a Ang­li­čany pora­zila roku 1429 u Orle­ánsu (proto byla pře­zdí­vaná Panna Orleánská).

Roku 1430 obsa­dila Remeš (místo koru­no­vace fran­couz­ských králů) a při­vedla Karla VII. ke koru­no­vaci. Stej­ného roku však padla do zajetí Bur­gun­ďanů (ti byli proti Paříži), kteří ji vydali Ang­li­ča­nům. Jeanne d´Arc byla odsou­zena za kacíř­ství a na náměstí v Rou­enu upá­lena (1431). Její popel byl vho­zen do Seiny.

Roku 1435 se Bur­gund­sko při­dalo na stranu fran­couz­ského krále, čímž způ­so­bilo Ang­lii další potíže. V násle­du­jí­cích bitvách Fran­couzi vítě­zili. K defi­ni­tivní porážce Ang­li­čanů došlo v roce 1453  u Cas­tillonu, čímž sto­letá válka skon­čila. Ang­lii zůstalo na fran­couz­ském území jen město Calais a ztra­tila tak vliv na vývoj Francie.

Situace po stoleté válce

Francie

Ve Fran­cii bylo dokon­čeno sjed­no­cení, vznikla cen­t­ra­li­zo­vaná monar­chie. Král vládl za pomoci rady a úřed­nic­tva, ome­zen byl však vliv stavů, které byly pro­ti­vá­hou krá­lov­ské moci. Opo­rou panov­níka byla též města a armáda. 

Dochází k roz­voji hos­po­dář­ství (zave­dena daň z hlavy, roz­voj tex­tilní výroby, roz­voj obchodu).

Anglie

Znaky rodů války růží (bílá = Yorkové, červená = Lancasteři)

Znaky rodů války růží
(bílá = Yor­kové, čer­vená = Lancasteři)

V důsledku porážky ve sto­leté válce pro­bí­haly v Ang­lii v letech 1455 – 1485 boje o trůn. Jed­nalo se o spor dvou táborů šlech­ticů, šlech­tici v jižní Ang­lii pod­po­ro­vali Yorky a šlech­tici na severu země zase Lan­cas­tery. Této válce se říkalo také válka růží – Yor­kové měli v rodo­vém znaku bílou růži, Lan­cas­teři čer­ve­nou. Proti lan­cas­ter­skému králi Jin­dři­chovi VI. se posta­vil Edu­ard, vévoda z Yorku, jakožto pří­mější dědic Edu­arda III. Jak kolem Yorků, tak kolem Lan­cas­terů, se sesku­pili bojovní šlech­ti­cové prahnoucí po bohat­ství. Jak­ko­liv by se mohla zdát válka jako boj všech tam­ních oby­va­tel, bylo tomu zcela jinak. Bojo­valo pouze něko­lik desí­tek šlech­ticů, jejich přá­tel a žold­néřů zvyk­lých na boj z fran­couz­ských tažení. Ostatní oby­va­tel­stvo žilo nor­mál­ním živo­tem. Zpo­čátku měli pře­vahu Lan­casteři, v poz­děj­ších letech války (1461 – 1483) pak Yor­kové (Edu­ard IV.). Válka však skon­čila fak­tic­kým vyvraž­dě­ním obou rodů (hlavně díky popra­vo­vání zajatců). Po smrti Edu­arda IV. zbyli z rodu Lan­cas­terů jen dva nezle­tilí synové, které zavraž­dil jejich strýc Richard. Ten poté nastou­pil na trůn jako Richard III. Byl však v roce 1485 pora­žen Jin­dři­chem­Tu­do­rem u Bosworthu a ujal se vlády jako Jin­dřich VII. Nový král pochá­zel z rodu Lan­cas­terů (Wales). Na ang­lický trůn se dostala nová dynastie Tudo­rovců, za jejíž vlády došlo ke sta­bi­li­zaci spo­leč­nosti po dlou­ho­le­tých vál­kách a mocen­skému vze­stupu Ang­lie. Z Ang­lie se stal cen­t­ra­li­zo­vaný stát.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht