Totalitní systémy meziválečného období

S pojmem tota­litní režim bychom měli být obe­zřetní. V české pub­li­cis­tice a žur­na­lis­tice se stalo praxí ozna­čo­vat všechny nede­mo­kra­tické režimy, kte­rých bylo  ve druhé polo­vině dva­cá­tého sto­letí více než polo­vina, jako tota­litní. Tota­li­ta­ris­mus je nede­mo­kra­tická forma stát­ního zří­zení, kde se vlád­noucí elita poli­tic­kých vůdců snaží ovliv­nit celý život spo­leč­nosti jejich ide­o­lo­gií a názory. Zasa­hují ale i do sfér života, které jsou čistě sou­kromé jako napří­klad uza­ví­rání sňatků, výběr povo­lání, ces­to­vání, nábo­žen­ské vyznání a další. Nástup nede­mo­kra­tic­kých režimů byl reakcí na nespo­ko­je­nost s výsledky první svě­tové války – např. Německo (vysoké repa­race zne­mož­ňu­jící hos­po­dář­ský roz­mach) nebo Itá­lie (nedo­sáhla poža­do­va­ných územ­ních zisků – Dal­má­cie, Istrie). Nástup tota­lit­ních a auto­ri­ta­tiv­ních sys­témů ve tři­cá­tých letech 20. sto­letí byl reakcí na pro­bí­ha­jící hos­po­dář­skou krizi a s ní spo­jené soci­ální problémy.

  • vysoká neza­měst­na­nost (zbí­da­čo­vání),
  • pau­per­i­zace střed­ních vrs­tev (vzpoura měšťanstva),
  • strach vlád­nou­cích vrs­tev (i středu) z komunismu.

Tota­litní režim

  • Adolf Hitler (1889 - 1945), vůdce německé Třetí říše

    Adolf Hit­ler (1889 – 1945), vůdce německé Třetí říše

    zavádí nad občany totální kon­t­rolu; jedi­nec nic nezna­mená, jen jako pří­sluš­ník celku (národ, strana)

  • cílem je pro­sa­dit urči­tou ide­o­lo­gii a způ­so­bit to, aby jí občané při­jali (ide­o­lo­gie = výklad světa)
  • spo­jen s potla­če­ním opo­zice a uží­vá­ním teroru (psy­chic­kého i fyzic­kého) k zastra­šení pro­tiv­níků nebo pro­sa­zení extrém­ních sta­no­vi­cek (proti plu­ra­litě stran a poli­tic­kých názorů, proti zastu­pi­tel­ské demo­kra­cii, proti svo­bod­ným volbám)
  • jediná poli­tická strana vládní a vlád­noucí (stát je degra­do­ván na nástroj k pro­sa­zení poli­tiky vlád­noucí strany)
  • infor­mační mono­pol (má v rukou sdě­lo­vací prostředky)
  • ofi­ci­ální pro­pa­ganda – utváří světonázor
  • pře­vaha poli­cej­ního státu nad právním
  • řízené hos­po­dář­ství (pod­ří­zeno zájmům státu)
  • potla­čení lid­ských práv
  • omlou­vání zlo­činů prin­cipy „vyš­ších cílů“ nebo prin­cipy „nové morálky“
  • v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stme­luje spo­leč­nost, je nad­třídní, repre­zen­tuje auto­ritu shora (lidé ho uznávají)
  • Německo = Führer; Itá­lie = Ducce; Špa­něl­sko = Caudillo
Fašis­mus- od fasci de com­bat­ti­mento [faši] – boj, voj. oddíly- svazky (ve starém Římě: svazky prutů = odznak moci) Jako první fašis­tická orga­ni­zace bývá uvá­děna Fasci ita­li­ani di com­bat­ti­mento (Svazky ital­ských spo­lu­bo­jov­níků), jeli­kož je tato orga­ni­zace spo­jena s posta­vou Benita Mus­so­li­niho, ale náznaky radi­ka­lismu, naci­o­na­lismu a rasismu můžeme spat­řit napří­klad už ve fran­couz­ské orga­ni­zaci Action fra­nçaise (1898), která se zfor­mo­vala během Drey­fu­sovy aféry.
  1. Mus­so­li­niho diktatura
  2. poz­ději ozna­čo­vány podobné režimy a ide­o­lo­gie se spe­ci­fic­kými rysy

- podle doby a místa byly podobné režimy v Evropě ozna­čo­vány jako kon­zer­va­tivní, auto­ri­ta­tivní, nede­mo­kra­tické a ultrapravicové

- zvláštní for­mou tota­lit­ního režimu je německý naci­o­na­lis­mus = nacismus

 

Hlavní rysy

- hovoří o spo­lu­práci tříd lidí jedné rasy

- zacho­vává sou­kromé vlastnictví

- klade důraz na rasu (opo­vr­huje hod­no­tou jedince)

Fašis­mus odmítá

  1. libe­ra­lis­mus (kapi­ta­lis­mus)
  1. demo­kra­cii (par­la­men­ta­ris­mus, individualismus)
  2. Mar­xis­tický soci­a­lis­mus (× odborům)
  3. paci­fis­mus (výboje; právo silnějšího)

Fašis­mus zdůrazňuje

  1. roli kolek­tivu (= národa) a jeho historii
  1. xeno­fo­bii (nená­vist ke všemu cizímu) – až rasismus
  2. úlohu vůdce (= syn národa)
  3. úlohu strany
  4. soci­ální hesla (odstra­nění nezaměstnanosti)
Komu­nis­mus- z lat. com­mu­nis (hlavní) – myš­lenka, že hlavní zdroje by měly být spo­lečné- kon­če­ným cílem je bez­třídní spo­leč­nost, rov­nost mezi všemi lidmi- než se tomu tak stane, hlavní slovo má pro­le­ta­riát (nej­větší třída – děl­níci)- moderní komu­nis­mus je spjat s osob­nostmi Karla Marxe a Fried­ri­cha Engelse- pro­ces nasto­lení komu­nismu zpo­čátku zna­mená revo­luční svrh­nutí vlády bur­žo­a­zie, násle­duje fáze pře­rodu (soci­a­lis­mus)- pra­vého komu­nismu nebylo nikdy dosáh­nuto (zůstává pouze teorií)

 

Hlavní rysy

- zalo­žen na myš­lence tříd­ního boje

- kolek­tivní vlast­nic­tví výrob­ních pro­středků (státní, družstevní)

- klade důraz na uni­ver­zální lid­ské (humánní) hod­noty, i když je svou prací popírá

- potla­čuje osvě­tové názory, nábo­žen­ství a naci­o­na­lis­mus jako nepřátelské

(„Každý podle svých mož­nostíkaž­dému podle jeho potřeb“ K. Marx)

 

Komu­nis­tická vize budouc­nosti (K. Marx)

V komu­nis­tické spo­leč­nosti, kde nikdo nemá svoji výluč­nou oblast čin­nosti, ale každý se bude moci zabý­vat čím bude chtít, spo­leč­nost regu­luje vše­o­becně výrobu a tím mi umož­ňuje dělat jednu věc dnes a jinou zítra, lovit dopo­ledne, ryba­řit odpo­ledne, cho­vat doby­tek večer, kri­ti­zo­vat po večeři, podle toho, jak se mi bude chtít.“

Nedemokratické režimy ve světě

Itá­lie                Benito Mus­so­lini (1922 – pochod na Řím; – 1943)
Řecko              Ioan­nis Meta­xas (1936 – 1941)
Slo­ven­sko       Jozef Tiso (1939 – 1945)
Rumun­sko      Ion Anto­ne­scu (1940 – 1944)

Por­tu­gal­sko    Antó­nio Sala­zar (1928 – 1968) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Špa­něl­sko       Fran­ce­sco Franco (puč 1936, občan­ská válka, 1939 vítězí Fran­kisté – 1975) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Maďar­sko       Mik­lós Horthy (1920 – 1944) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Pol­sko             Józef Pił­sud­ski (1926 – 45); Jozef Beck (1935 – 45) (Auto­ri­ta­tivní režim)
Rakousko        Engel­bert Doll­fuss (1932 – 1934) – (Auto­ri­ta­tivní režim)

Fašis­tické strany půso­bily i v demo­kra­tic­kých režimech:

  • ve Fran­cii – Ohňové kříže (Fra­nçois de La Rocque) = lagonlardi
  • v ČSR – Národní obec fašistická
  • ve Velké Bri­tá­nii – Brit­ský fašis­tický svaz

= masová hnutí (měla obrov­skou podporu)

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht