Totalitní systémy meziválečného období

S pojmem totalitní režim bychom měli být obezřetní. V české publicistice a žurnalistice se stalo praxí označovat všechny nedemokratické režimy, kterých bylo  ve druhé polovině dvacátého století více než polovina, jako totalitní. Totalitarismus je nedemokratická forma státního zřízení, kde se vládnoucí elita politických vůdců snaží ovlivnit celý život společnosti jejich ideologií a názory. Zasahují ale i do sfér života, které jsou čistě soukromé jako například uzavírání sňatků, výběr povolání, cestování, náboženské vyznání a další. Nástup nedemokratických režimů byl reakcí na nespokojenost s výsledky první světové války – např. Německo (vysoké reparace znemožňující hospodářský rozmach) nebo Itálie (nedosáhla požadovaných územních zisků – Dalmácie, Istrie). Nástup totalitních a autoritativních systémů ve třicátých letech 20. století byl reakcí na probíhající hospodářskou krizi a s ní spojené sociální problémy.

  • vysoká nezaměstnanost (zbídačování),
  • pauperizace středních vrstev (vzpoura měšťanstva),
  • strach vládnoucích vrstev (i středu) z komunismu.

Totalitní režim

  • Adolf Hitler (1889 - 1945), vůdce německé Třetí říše

    Adolf Hitler (1889 – 1945), vůdce německé Třetí říše

    zavádí nad občany totální kontrolu; jedinec nic neznamená, jen jako příslušník celku (národ, strana)

  • cílem je prosadit určitou ideologii a způsobit to, aby jí občané přijali (ideologie = výklad světa)
  • spojen s potlačením opozice a užíváním teroru (psychického i fyzického) k zastrašení protivníků nebo prosazení extrémních stanovicek (proti pluralitě stran a politických názorů, proti zastupitelské demokracii, proti svobodným volbám)
  • jediná politická strana vládní a vládnoucí (stát je degradován na nástroj k prosazení politiky vládnoucí strany)
  • informační monopol (má v rukou sdělovací prostředky)
  • oficiální propaganda – utváří světonázor
  • převaha policejního státu nad právním
  • řízené hospodářství (podřízeno zájmům státu)
  • potlačení lidských práv
  • omlouvání zločinů principy „vyšších cílů“ nebo principy „nové morálky“
  • v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stmeluje společnost, je nadtřídní, reprezentuje autoritu shora (lidé ho uznávají)
  • Německo = Führer; Itálie = Ducce; Španělsko = Caudillo
Fašismus– od fasci de combattimento [faši] – boj, voj. oddíly- svazky (ve starém Římě: svazky prutů = odznak moci) Jako první fašistická organizace bývá uváděna Fasci italiani di combattimento (Svazky italských spolubojovníků), jelikož je tato organizace spojena s postavou Benita Mussoliniho, ale náznaky radikalismu, nacionalismu a rasismu můžeme spatřit například už ve francouzské organizaci Action française (1898), která se zformovala během Dreyfusovy aféry.

  1. Mussoliniho diktatura
  2. později označovány podobné režimy a ideologie se specifickými rysy

– podle doby a místa byly podobné režimy v Evropě označovány jako konzervativní, autoritativní, nedemokratické a ultrapravicové

– zvláštní formou totalitního režimu je německý nacionalismus = nacismus

 

Hlavní rysy

– hovoří o spolupráci tříd lidí jedné rasy

– zachovává soukromé vlastnictví

– klade důraz na rasu (opovrhuje hodnotou jedince)

Fašismus odmítá

  1. liberalismus (kapitalismus)
  1. demokracii (parlamentarismus, individualismus)
  2. Marxistický socialismus (× odborům)
  3. pacifismus (výboje; právo silnějšího)

Fašismus zdůrazňuje

  1. roli kolektivu (= národa) a jeho historii
  1. xenofobii (nenávist ke všemu cizímu) – až rasismus
  2. úlohu vůdce (= syn národa)
  3. úlohu strany
  4. sociální hesla (odstranění nezaměstnanosti)
Komunismus– z lat. communis (hlavní) – myšlenka, že hlavní zdroje by měly být společné- končeným cílem je beztřídní společnost, rovnost mezi všemi lidmi- než se tomu tak stane, hlavní slovo má proletariát (největší třída – dělníci)- moderní komunismus je spjat s osobnostmi Karla Marxe a Friedricha Engelse- proces nastolení komunismu zpočátku znamená revoluční svrhnutí vlády buržoazie, následuje fáze přerodu (socialismus)- pravého komunismu nebylo nikdy dosáhnuto (zůstává pouze teorií)

 

Hlavní rysy

– založen na myšlence třídního boje

– kolektivní vlastnictví výrobních prostředků (státní, družstevní)

– klade důraz na univerzální lidské (humánní) hodnoty, i když je svou prací popírá

– potlačuje osvětové názory, náboženství a nacionalismus jako nepřátelské

(„Každý podle svých možnostíkaždému podle jeho potřeb“ K. Marx)

 

Komunistická vize budoucnosti (K. Marx)

V komunistické společnosti, kde nikdo nemá svoji výlučnou oblast činnosti, ale každý se bude moci zabývat čím bude chtít, společnost reguluje všeobecně výrobu a tím mi umožňuje dělat jednu věc dnes a jinou zítra, lovit dopoledne, rybařit odpoledne, chovat dobytek večer, kritizovat po večeři, podle toho, jak se mi bude chtít.“

Nedemokratické režimy ve světě

Itálie                Benito Mussolini (1922 – pochod na Řím; – 1943)
Řecko              Ioannis Metaxas (1936 – 1941)
Slovensko       Jozef Tiso (1939 – 1945)
Rumunsko      Ion Antonescu (1940 – 1944)

Portugalsko    António Salazar (1928 – 1968) (Autoritativní režim)
Španělsko       Francesco Franco (puč 1936, občanská válka, 1939 vítězí Frankisté – 1975) (Autoritativní režim)
Maďarsko       Miklós Horthy (1920 – 1944) (Autoritativní režim)
Polsko             Józef Piłsudski (1926 – 45); Jozef Beck (1935 – 45) (Autoritativní režim)
Rakousko        Engelbert Dollfuss (1932 – 1934) – (Autoritativní režim)

Fašistické strany působily i v demokratických režimech:

  • ve Francii – Ohňové kříže (François de La Rocque) = lagonlardi
  • v ČSR – Národní obec fašistická
  • ve Velké Británii – Britský fašistický svaz

= masová hnutí (měla obrovskou podporu)

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht