Úvod do novověku

Novověk přinesl mnoho změn nejen v politice, ale také v kultuře, ve způsobu života i životním stylu. Ke změnám životního stylu a způsobu myšlení však nedošlo ve všech zemích a ve všech oblastech života naráz – prosazovaly se postupně a rozdílnou rychlostí během 400 let, za života patnácti lidských pokolení.

V kultuře tyto změny představuje renesanční sloh,  který  vychází z antiky, znovu nalézá a oživuje  antické ideály. Člověk se začíná pozvolna oprošťovat od středověkých dogmat.  Poznává, že může mít přímý vztah s Bohem. Pokračuje v poznávání světa a sebe samého. Zde má kořeny humanismus, filozofický směr, jehož podstatou je uznání hodnoty každého lidského života. Lidé se vydávají na průzkumné cesty. Objevují, že je Země kulatá, a nalézají nový kontinent, Ameriku.

John Vanderlyn: Kolumbovo přistání v Americe

John Vanderlyn: Kolumbovo přistání v Americe – touto událostí počíná novověk

Rozvíjí se doprava a obchod.  Modernizují se výrobní procesy. Postupně vznikají manufaktury, které se později stanou základem pro industrializaci a vznik kapitalismu. Dochází k velkému rozvoji vědy,  nejen astronomie a všech humanitních oborů,  ale také k velkému vzestupu přírodních věd (botanika, anatomie, chemie, fyzika apod.).Všechno dohromady způsobuje, že se nezadržitelně drolí středověký obraz světa a společně s tím se mění také evropská společnost.

Jádro společnosti tvořily tzv. raněnovověké (tradiční) rodiny, kam kromě příbuzných zahrnujeme také ty, kdo pro rodinu pracují, např. čeleď, učně, tovaryše. Podle dobového mínění tak do rodiny patřili všichni, kdo vytvářeli společenství stolu.  Hlavou rodiny byl muž, pán, hospodář,  dále do ní náleželi  jeho žena a děti, příbuzní, výměnkáři, čeledínové, děvečky apod. Každý člen domácnosti měl své místo a s ním spojená práva i povinnosti. V období novovověku přetrvávalo  hodnocení lidí podle stavovské a genderové příslušnosti.

Koncem 18. století se začíná prosazovat  občanská společnost.  Válka o nezávislost vedla ke vzniku USA a k vyhlášení  Deklarace nezávislosti (1776),  v době revolučních událostí ve Francii byla přijata  Deklarace práv člověka a občana (1789) , která se stala součastí nové ústavy (1791). Obě listiny jsou důležitým pramenem pro vymezení základních práv člověka a podstaty demokracie, kterou známe v Evropě dnes. Základní lidská práva – svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku – jsou označena jako přirozená, nezcizitelná a posvátná, lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech.  Výkonná moc je odvozena z principu svrchovanosti národa. Lidská svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému, omezit tyto svobody může pouze zákon.

Novověk je možné rozdělit na dvě etapy – raný a vrcholný. Počátky novověku bývají spojovány  s objevením Ameriky (1492) a počátkem reformace církve (1517). Důležitým mezníkem ve vývoji lidstva je však také vynález knihtisku (kolem r.1450), někteří badatelé vidí počátek nového věku právě v této události.

Jako mezní datum rozdělující raný a vrcholný novověk bývá uváděna polovina sedmnáctého století.

Pro období novověku je tedy charakterický nástup nových ekonomických vztahů, reformace církve, renesance a  humanismus v umění, zámořské objevy, vznik koloniálních říší, nové vědecké objevy.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht