Dekolonizace
Obsah kapitoly
První fáze (1945 – 1950)
Staré koloniální uspořádání se nejprve začalo rozpadat v Asii. Tendence o znovupřipojení koloniálních území, po osvobození z japonské okupace, se setkaly s tvrdým odporem ze strany kolonizovaných národů. Nezávislost na Spojeném království získala Indie, Barma, Cejlon, Jordánsko a Izrael. Nezávislost na Francii si vydobyl Vietnam, Laos, Kambodža, Sýrie a Libanon. Od Nizozemí se oddělila Indonésie. Japonsko se muselo vzdát nadvlády nad Koreou, Tchaj-wanem, Kurilami, Mandžuskem a jižním Sachalinem. Ze závislosti na Spojených státech se vymanily Filipíny.
Indie
- pod správou Velké Británie
- 15. srpna 1947 vyhlášena nezávislost
- původní britská kolonie rozdělena na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán – mezi nimi krvavé boje o Kašmír (začaly v říjnu-listopadu 1947) – v lednu 1949 smíření, dohoda o budoucím plebiscitu (lidovém hlasování občanů Kašmíru, ke komu chtějí patřit)
- plebiscit se neuskutečnil dle plánu, boje pokračovaly
- v únoru 1954 byl Kašmír dle plebiscitu z prosince 1953 připojen k Indii
- roku 1950 vyhlášena Republika Indie
- první volby roku 1952 vyhrála strana Indický národní kongres, ministerským předsedou se stal Džaváharlál Nehrú (*1889 – 1964)
Čína
-
probíhala zde občanská válka, v níž nad nacionalisty (Kuomintang – Čankajšek) zvítězila Komunistická strana Číny, pod vedením Mao Ce-Tunga (1893 – 1976)
- 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika (ČLR)
- vedená Komunistickou stranou Číny
- premiérem Čou En-laj (do roku 1976)
- Čankajšek utekl na Taiwan, tam zavedl svůj režim
- vlastní cesta ke komunismu, socialismu (Mao-Ce-Tung)
- 50. léta „Velký skok vpřed“ – rychlá industrializace (vede k velkému hladomoru -> neúspěch)
- od poloviny 60. let „Velká kulturní revoluce“ – proti starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům, konec pronásledování lidí, kteří nesouhlasili s vládou komunistické strany
- podle Mao-Ce-Tunga byl svět rozdělen na tři části
- „supervelmoci“ – USA, SSSR
- „vyspělé země“
- Afrika, Asie – vůdcem třetího světa je Čína
- roku 1969 se začíná uplatňovat hospodářská reforma (Teng Siao-Pching)
- reforma vedla k hospodářské prosperitě
- zřízeny zvláštní ekonomické zóny, kde mohou podnikat západní investoři
- 1973 odstoupil Mao-Ce-Tung
- 1989 studentské protesty po vzoru zemí komunistického bloku na náměstí Nebeského klidu krvavě potlačeny
- politický režim není plně demokratický až dodnes
Indonésie
- vyhlásila svou republiku roku 1945 (Ahmed Sukarno)
- opravdu nezávislá je až od roku
1949
Izrael
- na konci 19. století zde vzniklo Sionistické hnutí – návrat Židů do Izraele
- 1942 – konference ve Wannsee (konečné řešení židovské otázky)
- po 2. světové válce plán transportace Židů do Palestiny (britské mandátní území) – spory s původním arabským obyvatelstvem, které bylo proti
- 1947 – Organizace Spojených Národu rozhodla o rozdělení Palestiny a zřízení státu Izrael
14. května 1948 byl vyhlášen Židovský stát Izrael1948 – 1949 – Arabsko – Židovská válka- vznikl palestinský uprchlický problém
- vznikaly uprchlické tábory pro 800 000 Arabů
- 1945 – vznikla Liga arabských států (stala se základnou boje proti Židům)
- 1952 – převrat v Egypte (k moci se dostal Gemal Abdal Násir – prosovětský)
- 1956 – Suezská krize – Násir se rozhodl znárodnit Suezský kanál (patřil Anglo-Francouzské společnosti)
- získané peníze použil na stavbu Asuánské vodní
přehrady→ další válka na Blízkém Východě - Británie, USA, Francie začaly blokádu Egypta
- Británie, Francie a Izrael vedly vojenský útok proti Egyptu (cíl: svrhnout Násira)
- SSSR hrozil atomovou bombou (proti jeho svržení)
- USA – obava z posílení komunismu v Egyptě
→ fiasko
- získané peníze použil na stavbu Asuánské vodní
- květen 1967 – Šestidenní válka
- Egypt zablokoval Izraeli přístup k Indickému oceánu
- Izraelské letectvo zaútočilo na Sinajský poloostrov
- dobyl
Golanské výšiny (na Sýrii)
Druhá fáze (50. léta – počátek 60. let)
- „probuzení Afriky“
- někd
e lehce, někde obtížněji se svých kolonií vzdala Francie (1956 v Maroku a Tunisku), Británie (1956 Súdán, 1957 Ghana, Malajsie) a Belgie - Portugalsko
- jako jediné nechtělo odejít
- vedlo boje v Mosambiku a Angole (partyzánský způsob boje domorodců)
- osamostatnění až v roce 1975
- 1958 konference afrických států (v ghanské Akkře) – proti kolonialismu
- 1960 „rok Afriky“ (17 afrických států získalo nezávislost – Benin, Burkina Faso, Čad, , Gabun, Kamerun, Kongo, Kypr, Madagaskar, Mali, Mauretánie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Somálsko, Středoafrická republika, Togo)
- v Alžírsku provedly ultrapravicové organizace roku 1958 protivládní puč, obsadili Korsiku – samostatnost až po podepsání dohody v Evianu (1962)
Jižní Afrika
- dramatický vývoj (do roku 1961 britské dominium)
- problém: politika apartheidu = vláda bílé menšiny (segregace černí × bílí)
- změna až na počátku 90. let
- v souvislosti prezidentem Federikem de Klerkem
- demokratické volby i pro černé obyvatelstvo
- zvítězil Nelson Mandela (černoch)
- představitel hnutí africký národní kongres
- r. 1994 se stal prezidentem (dříve vězněn)
- zvítězil Nelson Mandela (černoch)
Indočína
- původně francouzská kolonie, Francie se snažila ji udržet
- 1945 – vůdce Ho-Či-Min vyhlásil nezávislost Vietnamu
- 1946–54 – válka Vietnamu × Francii (Vietnam – podpora Číny, SSSR)
- 1954 – Francie kapitulovala
po porážce u pevnosti Dien-Bien-Phu - Ženevské dohody = konec francouzské přítomnosti v Indočíně
- nezávislost získala Kambodža a Laos
- Vietnam rozdělen 17. rovnoběžkou na Severní Vietnam a Vietnamskou demokratickou republiku (proamerickou)
- 1963 Jihovietnamský diktátor svržen a zabit (šance na sjednocení Vietnamu) – USA
- byly proti (obava z „padajícího domina“ – jakmile se někde změní režim, bude to pokračovat i v ostatních asijských státech)
- 1964 Američané posílají do Vietnamu svojí armádu (více viz Válka ve Vietnamu) –předcházel tomu incident v Tonkinském zálivu (střelba na dvě americké lodě)
- použity chemické zbraně, vyhlazení (masakr) vesnice My-lai
- 1973 uzavřeno příměří „Pařížské dohody“ – americké jednotky opustily Vietnam
- spojení Vietnamu
Alžírsko
- 1954 – Francie se nechtěla vzdát Alžírska (žili zde Francouzi) => vedlo to až k válce
- 1958 – do vysoké politiky se vrátil Charles de Gaulle (jako prezident)
- prohlásil, že je třeba dát Alžíru nezávislost
- proti Francii v Alžíru, OAS (tajná organizace)
- prosadil referendum o nezávislosti Alžíru
- výsledek: většina pro Alžírskou nezávislost
- 1962 – samostatnost potvrzena Evianskými dohodami, asi milion obyvatel evropského původu odešlo zpět do Francie
Třetí fáze (60. a 70. léta)
- i většina ostatních závislých zemí získává samostatnost
- různé ostrovy v Karibském moři
- Guadeloupe, Martinique, Guayana (francouzské území)
- Madeira, Azory (portugalské území)
- v rámci Commonwealthu se na Velké Británii stalo de facto nezávislými 50 států – pouze formálně uznávají hlavou státu britskou královnu
- „země třetího světa“, „země jihu“, „rozvojové země“ – problémy třetího světa
- hospodářská zaostalost, negramotnost, populační exploze, potravinová krize, chudoba zemí, nestabilita politických režimů (obvykle diktátorské nebo socialistické)
- 1955 – sešla se konference zemí třetího světa (Afrických a Asijských) v Indonéském městě Bandung – zúčastnila se také ČLR, Vietnam, Indie, Egypt, Jugoslávie
- 70. léta – vnitřní rozklad hnutí
- některé země – socialistické režimy (KLDR, Vietnam, ČLR)
- některé země – velice hospodářsky úspěšné (Jižní Korea, Singapur, Hong Kong, Taiwan) – přezdívalo se jim „malí draci“ nebo „malí tygři“
- jen Sovětský svaz si udržel své pozice v koloniích až do roku 1991
Tabulka: Léta nezávislostí jednotlivých států
1946 | Filipíny, Jordánsko |
1947 | Bhútán, Indie, Pákistán |
1948 | Barma/Myanmar, Cejlon/Šrí Lanka, Palestina/Izrael |
1949 | Indonésie |
1951 | Libye |
1954 | Jižní Vietnam, Severní Vietnam, Kambodža, |
1956 | Maroko, Súdán, Tunisko |
1957 | Ghana, Malajsie |
1958 | Guinea |
1960 | Čad, Dahome/Benin, Gabun, Horní Volta/Burkina Faso, Kamerun, Kongo/-Brazzaville, Kypr, Madagaskar, Mali, Mauritánie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Somálsko, Středoafrická republika, Togo |
1961 | Kuvajt, Sierra Leone, Tanganika/Tanzanie, Kongo/-Kinshasa |
1962 | Alžírsko, Burundi, Jamajka, Rwanda, Trinidad a Tobago, Uganda, Západní Samoa |
1963 | Keňa, Singapur, Zanzibar/Tanzanie |
1964 | Malawi, Malta, Zambie |
1965 | Gambie, Maledivy |
1966 | Barbados, Botswana, Guyana, Lesotho |
1967 | Jižní Jemen |
1968 | Mauritius, Nauru, Rovníková Guinea, Svazijsko |
1969 | Sidi-Ifni |
1970 | Fidži, Tonga |
1971 | Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty |
1973 | Bahamy |
1974 | Grenada, Guinea-Bissau |
1975 | Angola, Kapverdy, Komory, Mosambik, Papua-Nová Guinea, Surinam, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Západní Sahara |
1976 | Seychely |
1977 | Džibutsko |
1978 | Dominika, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu |
1979 | Kiribati, Sv. Lucie, Sv. Vincenc |
1980 | Vanuatu, Zimbabwe |
1981 | Antigua a Barbuda, Belize |
1983 | Sv. Kryštof |
1984 | Brunej |
1986 | Marshallovy ostrovy |
1990 | Namibie |