Dekolonizace

První fáze (1945 – 1950)

Staré kolo­ni­ální uspo­řá­dání se nej­prve začalo roz­pa­dat v Asii. Ten­dence o zno­vupři­po­jení kolo­ni­ál­ních území, po osvo­bo­zení z japon­ské oku­pace, se setkaly s tvr­dým odpo­rem ze strany kolo­ni­zo­va­ných národů. Nezá­vis­lost na Spo­je­ném krá­lov­ství zís­kala Indie, Barma, Cej­lon, Jor­dán­sko a Izrael. Nezá­vis­lost na Fran­cii si vydo­byl Viet­nam, Laos, Kam­bodža, Sýrie a Liba­non. Od Nizo­zemí se oddě­lila Indonésie. Japon­sko se muselo vzdát nad­vlády nad Koreou, Tchaj-wanem, Kuri­lami, Man­džuskem a již­ním Sacha­li­nem. Ze závis­losti na Spo­je­ných stá­tech se vyma­nily Filipíny.

Indie

  • pod sprá­vou Velké Británie
  • 15. srpna 1947 vyhlá­šena nezá­vis­lost
  • původní brit­ská kolo­nie roz­dě­lena na hin­du­is­tic­kou Indii a mus­lim­ský Pákistán – mezi nimi krvavé boje o Kaš­mír (začaly v říjnu-lis­to­padu 1947) – v lednu 1949 smí­ření, dohoda o budou­cím ple­bis­citu (lido­vém hla­so­vání občanů Kaš­míru, ke komu chtějí patřit) 
    • ple­bis­cit se neu­sku­teč­nil dle plánu, boje pokračovaly
    • v únoru 1954 byl Kaš­mír dle ple­bis­citu z pro­since 1953 při­po­jen k Indii
  • roku 1950 vyhlá­šena Repub­lika Indie
  • první volby roku 1952 vyhrála strana Indický národní kon­gres, minis­ter­ským před­se­dou se stal Dža­vá­har­lál Nehrú (*1889 – 1964)

Čína

  • Čou En-laj (Zhou Enlai), premiér Čínské lidové republiky (1949 - 1976), jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga

    Čou En-laj (Zhou Enlai), pre­miér Čín­ské lidové repub­liky (1949 – 1976), jeden z nej­věr­něj­ších spo­leč­níků Mao Ce-tunga

    pro­bí­hala zde občan­ská válka, v níž nad naci­o­na­listy (Kuo­min­tang – Čan­ka­j­šek) zví­tě­zila Komu­nis­tická strana Číny, pod vede­ním Mao Ce-Tunga (1893 – 1976)

  • 1. října 1949 byla vyhlá­šena Čín­ská lidová repub­lika (ČLR)
    • vedená Komu­nis­tic­kou stra­nou Číny
    • pre­mi­é­rem Čou En-laj (do roku 1976)
  • Čan­ka­j­šek utekl na Taiwan, tam zavedl svůj režim
  • vlastní cesta ke komu­nismu, soci­a­lismu (Mao-Ce-Tung)
    • 50. léta „Velký skok vpřed“ ­– rychlá industri­a­li­zace (vede k vel­kému hla­do­moru -> neúspěch)
    • od polo­viny 60. let „Velká kul­turní revo­luce“ – proti starému myš­lení, kul­tuře, oby­čejům a návy­kům, konec pro­ná­sle­do­vání lidí, kteří nesou­hla­sili s vlá­dou komu­nis­tické strany
  • podle Mao-Ce-Tunga byl svět roz­dě­len na tři části 
    • „super­vel­moci“ – USA, SSSR
    • „vyspělé země“
    • Afrika, Asie – vůd­cem tře­tího světa je Čína
  • roku 1969 se začíná uplat­ňo­vat hos­po­dář­ská reforma (Teng Siao-Pching) 
    • reforma vedla k hos­po­dář­ské prosperitě
    • zří­zeny zvláštní eko­no­mické zóny, kde mohou pod­ni­kat západní investoři
  • 1973 odstou­pil Mao-Ce-Tung
  • 1989 stu­dent­ské pro­testy po vzoru zemí komu­nis­tic­kého bloku na náměstí Nebes­kého klidu krvavě potlačeny
  • poli­tický režim není plně demo­kra­tický až dodnes

Indonésie

  • vyhlá­sila svou repub­liku roku 1945 (Ahmed Sukarno)
  • opravdu nezá­vislá je až od roku 1949

Izrael

  • na konci 19. sto­letí zde vzniklo Sio­nis­tické hnutí – návrat Židů do Izraele
  • 1942 – kon­fe­rence ve Wann­see (konečné řešení židov­ské otázky)
  • po 2. svě­tové válce plán trans­por­tace Židů do Pales­tiny (brit­ské man­dátní území) – spory s původ­ním arab­ským oby­va­tel­stvem, které bylo proti
  • 1947 – Orga­ni­zace Spo­je­ných Národu roz­hodla o roz­dě­lení Pales­tiny a zří­zení státu Izrael
  • 14. května 1948 byl vyhlá­šen Židov­ský stát Izrael
  • 1948 – 1949 – Arab­sko – Židov­ská válka 
    • vznikl pales­tin­ský uprch­lický problém
    • vzni­kaly uprch­lické tábory pro 800 000 Arabů
  • 1945 – vznikla Liga arab­ských států (stala se základ­nou boje proti Židům)
  • 1952 – pře­vrat v Egypte (k moci se dostal Gemal Abdal Násir – prosovětský)
  • 1956 – Suez­ská krize – Násir se roz­hodl zná­rod­nit Suez­ský kanál (pat­řil Anglo-Fran­couz­ské společnosti) 
    • zís­kané peníze pou­žil na stavbu Asu­án­ské vodní pře­hrady → další válka na Blíz­kém Východě
    • Bri­tá­nie, USA, Fran­cie začaly blo­kádu Egypta
    • Bri­tá­nie, Fran­cie a Izrael vedly vojen­ský útok proti Egyptu (cíl: svrh­nout Násira)
    • SSSR hro­zil ato­mo­vou bom­bou (proti jeho svržení)
    • USA – obava z posí­lení komu­nismu v Egyptě → fiasko
  • kvě­ten 1967 – Šes­ti­denní válka
    • Egypt zablo­ko­val Izra­eli pří­stup k Indic­kému oceánu
    • Izra­el­ské letec­tvo zaú­to­čilo na Sinaj­ský poloostrov
    • dobyl Golan­ské výšiny (na Sýrii)

Druhá fáze (50. léta – počátek 60. let)

  • „pro­bu­zení Afriky“
  • někde lehce, někde obtíž­něji se svých kolo­nií vzdala Fran­cie (1956 v Maroku a Tunisku), Bri­tá­nie (1956 Súdán, 1957 Ghana, Malaj­sie) a Belgie
  • Por­tu­gal­sko
    • jako jediné nechtělo odejít
    • vedlo boje v Mosam­biku a Angole (par­ty­zán­ský způ­sob boje domorodců)
    • osa­mo­stat­nění až v roce 1975
  • 1958 kon­fe­rence afric­kých států (v ghan­ské Akkře) – proti kolonialismu
  • 1960 „rok Afriky“ (17 afric­kých států zís­kalo nezá­vis­lost – Benin, Bur­kina Faso, Čad, , Gabun, Kame­run, Kongo, Kypr, Mada­gaskar, Mali, Mau­re­tá­nie, Niger, Nigé­rie, Pobřeží slo­no­viny, Sene­gal, Somál­sko, Stře­do­af­rická repub­lika, Togo)
  • v Alžír­sku pro­vedly ultra­pra­vi­cové orga­ni­zace roku 1958 pro­ti­vládní puč, obsa­dili Kor­siku – samo­stat­nost až po pode­psání dohody v Evi­anu (1962)

Jižní Afrika

  • dra­ma­tický vývoj (do roku 1961 brit­ské dominium)
  • pro­blém: poli­tika apartheidu = vláda bílé men­šiny (segre­gace černí × bílí)
  • změna až na počátku 90. let 
    • v sou­vis­losti pre­zi­den­tem Fede­ri­kem de Klerkem
    • demo­kra­tické volby i pro černé obyvatelstvo 
      • zví­tě­zil Nel­son Man­dela (čer­noch)
        • před­sta­vi­tel hnutí africký národní kongres
        • r. 1994 se stal pre­zi­den­tem (dříve vězněn)

Indočína

  • původně fran­couz­ská kolo­nie, Fran­cie se sna­žila ji udržet
  • 1945 – vůdce Ho-Či-Min vyhlá­sil nezá­vis­lost Vietnamu
  • 1946–54 – válka Viet­namu × Fran­cii (Viet­nam – pod­pora Číny, SSSR)
  • 1954 – Fran­cie kapi­tu­lo­vala po porážce u  pev­nosti Dien-Bien-Phu
  • Ženevské dohody = konec fran­couz­ské pří­tom­nosti v Indočíně 
    • nezá­vis­lost zís­kala Kam­bodža a Laos
    • Viet­nam roz­dě­len 17. rov­no­běž­kou na Severní Viet­nam a Viet­nam­skou demo­kra­tic­kou repub­liku (pro­a­me­ric­kou)
  • 1963 Jiho­viet­nam­ský dik­tá­tor svr­žen a zabit (šance na sjed­no­cení Viet­namu) – USA 
    • byly proti (obava z „pada­jí­cího domina“ – jakmile se někde změní režim, bude to pokra­čo­vat i v ostat­ních asij­ských státech)
  • 1964 Ame­ri­čané posí­lají do Viet­namu svojí armádu (více viz Válka ve Viet­namu) –před­chá­zel tomu inci­dent v Ton­kin­ském zálivu (střelba na dvě ame­rické lodě) 
    • pou­žity che­mické zbraně, vyhla­zení (masakr) ves­nice My-lai
    • 1973 uza­vřeno pří­měří „Paříž­ské dohody“ – ame­rické jed­notky opus­tily Vietnam
    • spo­jení Vietnamu

Alžírsko

  • 1954 – Fran­cie se nechtěla vzdát Alžír­ska (žili zde Fran­couzi) => vedlo to až k válce
  • 1958 – do vysoké poli­tiky se vrá­til Char­les de Gaulle (jako prezident) 
    • pro­hlá­sil, že je třeba dát Alžíru nezávislost
    • proti Fran­cii v Alžíru, OAS (tajná organizace)
    • pro­sa­dil refe­ren­dum o nezá­vis­losti Alžíru
      • výsle­dek: vět­šina pro Alžír­skou nezávislost
  • 1962 – samo­stat­nost potvr­zena Evi­an­skými doho­dami, asi milion oby­va­tel evrop­ského původu ode­šlo zpět do Francie

 

Třetí fáze (60. a 70. léta)

  • i vět­šina ostat­ních závis­lých zemí zís­kává samostatnost
  • různé ost­rovy v Karib­ském moři
    • Gua­de­loupe, Mar­ti­nique, Gua­yana (fran­couz­ské území)
    • Made­ira, Azory (por­tu­gal­ské území)
    • v rámci Com­monweal­thu se na Velké Bri­tá­nii stalo de facto nezá­vis­lými 50 států – pouze for­málně uzná­vají hla­vou státu brit­skou královnu
  • „země tře­tího světa“, „země jihu“, „roz­vo­jové země“ – pro­blémy tře­tího světa 
    • hos­po­dář­ská zao­sta­lost, negra­mot­nost, popu­lační exploze, potra­vi­nová krize, chu­doba zemí, nesta­bi­lita poli­tic­kých režimů (obvykle dik­tá­tor­ské nebo socialistické)
  • 1955 – sešla se kon­fe­rence zemí tře­tího světa (Afric­kých a Asij­ských) v Indonéském městě Ban­dung – zúčast­nila se také ČLR, Viet­nam, Indie, Egypt, Jugoslávie
  • 70. léta – vnitřní roz­klad hnutí 
    • některé země – soci­a­lis­tické režimy (KLDR, Viet­nam, ČLR)
    • některé země – velice hos­po­dář­sky úspěšné (Jižní Korea, Sin­ga­pur, Hong Kong, Taiwan) – pře­zdí­valo se jim „malí draci“ nebo „malí tygři“
  • jen Sovět­ský svaz si udr­žel své pozice v kolo­ni­ích až do roku 1991

Tabulka: Léta nezávislostí jednotlivých států

1946 Fili­píny, Jordánsko
1947 Bhútán, Indie, Pákistán
1948 Barma/Myanmar, Cejlon/Šrí Lanka, Palestina/Izrael
1949 Indonésie
1951 Libye
1954 Jižní Viet­nam, Severní Viet­nam, Kambodža,
1956 Maroko, Súdán, Tunisko
1957 Ghana, Malaj­sie
1958 Gui­nea
1960 Čad, Dahome/Benin, Gabun, Horní Volta/Burkina Faso, Kame­run, Kon­go/-Braz­za­ville, Kypr, Mada­gaskar, Mali, Mau­ri­tá­nie, Niger, Nigé­rie, Pobřeží slo­no­viny, Sene­gal, Somál­sko, Stře­do­af­rická repub­lika, Togo
1961 Kuvajt, Sierra Leone, Tanganika/Tanzanie, Kon­go/-Kin­shasa
1962 Alžír­sko, Burundi, Jamajka, Rwanda, Tri­ni­dad a Tobago, Uganda, Západní Samoa
1963 Keňa, Sin­ga­pur, Zanzibar/Tanzanie
1964 Malawi, Malta, Zambie
1965 Gam­bie, Maledivy
1966 Bar­ba­dos, Bot­swana, Guyana, Lesotho
1967 Jižní Jemen
1968 Mau­ri­tius, Nauru, Rov­ní­ková Gui­nea, Svazijsko
1969 Sidi-Ifni
1970 Fidži, Tonga
1971 Bahrajn, Katar, Spo­jené arab­ské emiráty
1973 Bahamy
1974 Gre­nada, Guinea-Bissau
1975 Angola, Kap­verdy, Komory, Mosam­bik, Papua-Nová Gui­nea, Suri­nam, Sv. Tomáš a Prin­cův ost­rov, Západní Sahara
1976 Sey­chely
1977 Dži­but­sko
1978 Domi­nika, Šala­mou­novy ost­rovy, Tuvalu
1979 Kiri­bati, Sv. Lucie, Sv. Vincenc
1980 Vanuatu, Zim­ba­bwe
1981 Anti­gua a Bar­buda, Belize
1983 Sv. Kryš­tof
1984 Bru­nej
1986 Mar­shallovy ostrovy
1990 Nami­bie
© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht