České národní probuzení

V letech 1790 – 1792 byl na českém trůně Leopold II. (bratr Josefa II.). Byl to osvícený panovník, roku 1791 byl korunován českým králem v Praze (proto měl u Čechů úspěch), jeho korunovace byla spjata s první průmyslovou výstavou v Praze.

V letech 1792 – 1835 vládl František (jako císař římský II., jako rakouský císař I.), který bojoval v bitvě u Slavkova. V roce 1809 dochází ke sblížení Rakouska s Francií (sňatek rakouské princezny Marie Luisy s francouzským císařem Napoleonem), roku 1812 Rakousko stálo na straně Francie proti Rusku, roku 1813 se stalo spolu s Velkou Británií, Pruskem a Ruskem členem protifrancouzské koalice. V říjnu 1813 pak společně Napoleona porazili v bitvě u Lipska a zasloužili se o sesazení Napoleona z císařského trůnu v roce 1814 a o vyhlášení francouzských hranic podle stavu z roku 1792.

České národní probuzení je utváření novodobého národa na přelomu 18. a 19. století, je součástí přechodu evropské společnosti od feudalismu ke kapitalismu. Je to ekonomický, politický, sociální a kulturní proces.

Národ je vnitřně strukturovaná velká sociální skupina; základním znakem je jazyk, území, tradice, dějiny, zvyky a ekonomický život (tyto znaky ale nemusí platit vždy doslova).

Předpoklady národního probuzení

  • ideje Velké Ffrancouzské revoluce
  • osvícenství, osvícenské reformy
  • ideje romantismu – J. G. Herder: Myšlenky k filozofii dějin lidstva – Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menscheit; předvídal velkou úlohu Slovanů; jeho dílo, kde hovoří o Slovanech dobře a přisuzuje národům velkou roli, obrozence (nacionalisty) silně ovlivnilo

Vznik národního probuzení

  1.       patenty Josefa II. (zrušení nevolnictví, toleranční patent)
    • příliv českého obyvatelstva do měst
    • český jazyk se postupně stal jazykem pouze venkova a sloužících (tímto se dostal zpět do měst)
  2.       průmyslová revoluce (šíří se germanizace)
  3.       vytvoření skupiny vlastenců (národních buditelů)
    • drobná, ale i „vyšší“ inteligence (vědci, umělci,faráři, učitelé, lidoví písmáci)
      • posilovali národní vědomí, vraceli se k husitské éře
      • panslavismus (oporu hledat u slovanských národů, hlavně Ruska)
    • české národní vědomí se emancipuje, distancuje se jednak od cizí společnosti a kultury (německé), jednak od panslavismu (austrofederalismus)

1. fáze (1775 – 1805) „defenzivní“

Josef Dobrovský (17. 8. 1753 – 6. 1. 1829)

Josef Dobrovský (17. 8. 1753 – 6. 1. 1829)

Cíle: zabránit poněmčení, oživit českou řeč a literaturu, působit na co nejširší vrstvy národa.

V roce 1792 byla založena stolice (katedra) české řeči a literatury, prvním profesorem se stal František Martin Pelcl (ten se mj. snažil vytvořit také obraz českých dějin). Josef Dobrovský se snažil se ustálit českou novodobou gramatiku. Roku 1790 byla založena Česká expedice (V. M. Kramerius) – vydává knihy a noviny určené pro lidové vrstvy. V divadelní sféře působili bratři Thámové. Národní obrození má v této fázi jazykově kulturní charakter.

2. fáze (1805 – 1830) „ofenzivní“

Zde se projevuje snaha co nejvíce uplatnit český jazyk, pro vzdělanost lidových vrstev, ve vědě (musí vzniknout terminologie) – také v umění. V této fázi vznikala jazyková a historická díla.

Josef Jungmann překládal z cizích jazyků do češtiny, vydal česko-německý slovník. Jungmann považoval češtinu za rovnocenný jazyk, dokládal existenci ekvivalentů (rovnocenný jazyk => rovnocenný národ). Obroda jazyka je podle něj politickou záležitostí. „Čech je ten, kdo česky mluví.“ Řada nově vymýšlených českých náhražek za německá slova byla z dnešního pohledu spíše komická a neuplatnila se (z těch známějších uveďme například čistonosoplenu = kapesník, klapkobřinkostroj = klavír či jezlín = talíř).

Našemu národu není osudem přáno, aby zároveň s jinými národy byl mohl rozvíjeli po všechny časy život svůj duchovní cestou přirozenou, během pokojným a organickým. Dvojí rána, zasáhši téměř až do jádra života toho, zrušila v něm původní srostitost a článkovitost; dvojí převrat rozsmekl nynějšek od někdejška tak dalece, že spojení jejich napolom již zbaveno jest přirozeného základu interesů materiálních. Právník u nás není již povinen znáti celý svod zákonodárství národního, nechce-li povýšiti ducha svého nad všední potřebu, již mu postačuje známost zákonů teprv od věku Josefa II. vydaných. Stavové čeští a úředníci státní nacházejí také v Obnoveném zřízeni zemském r. 1627 pevnou hráz, kteroužto překročiti jim ani nutno, aniž snad slušno jest. Tím se děje, že studium starožitností českých jak vůbec, lak i právních zvláště, zanedbáno jest od dávna na vysokých školách našich; široké pole dějezpytu národního, nebyvší vzděláváno leč od několika ochotníků, leželo i leží až podnes takřka ladem a národ náš při vší své, abych lak řekl, ideální lásce k dějinám octnul se posléze v hlubší jejich nevědomosti a v úplnějším zapomenuti, nežli kdekoli jinde se stala. (úsek z úvodu do Dějin národa českého v Čechách i na Moravě od Františka Palackého)

Historik, politik a organizátor František Palacký roku 1832 napsal Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě, kde se věnuje našim dějinám od počátku až po rok 1526. Chtěl v nich zdůvodnit českou existenci a poukázat na přínos Čech pro Evropu. Některé části z rozsáhlého šestisvazkového díla kontrolovala rakouská teologická cenzura (především pasáže o husitství).

Pavel Josef Šafařík zachytil nejstarší dějiny Slovanů v knize Slovanské starožitnosti, kde dokázal bohatost a původnost slovanské kultury. Jan Kollár propagoval slovanskou vzájemnost v publikaci Slávy dcera.

Instituce

1784 královská česká společnost nauk
1789 Akademie výtvarného umění v Praze
1806 polytechnika
1811 konzervatoř

1817 Moravské zemské muzeum (v Brně)
1818 vlastenecké muzeum v Čechách (v Praze)
1823 oficiální historik František Palacký se podílí na vzniku Časopisu českého muzea (ČČM)
1831 Matice česká (František Palacký) – vydává vědecká díla (česká, překlady)
1833 Jednota k povzbuzení průmyslu
1845 Měšťanská beseda (později i mimo Prahu)

Divadlo

  • nejstarším českým divadlem byla Bouda (na Koňském trhu)
  • na konci 18. století bylo na náklady hraběte Nostice postaveno Nosticovo divadlo, které v letech 1781 – 1783 koupily české stavy (Stavovské divadlo)
  • 1789 zde hrál Jan Nepomuk Štěpánek, Václav Kliment Klicpera,
    Josef Kajetán Tyl, aj.
  • 1834 Ochotnické divadlo a Loutkové divadlo (zakladatelem byl Matěj Kopecký)

3. fáze (1830 – 1848) „politická“

  • politické požadavky, práva pro český národ, tím pádem zároveň definitivní rozchod s Němci, kteří byli schopní sympatizovat s kulturním, ale ne s politickým hnutím
  • řešit postavení Slovanů v rámci Rakouska
  • ekonomický rozvoj, rozvoj průmyslové revoluce – vytváří se silná vrstva měšťanstva
  • František Palacký (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876)

    František Palacký (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876)

    František Palacký, Karel Havlíček Borovský

    • proti rakouskému absolutismu, proti národnostnímu útisku
    • požaduje „ne řeči, ale činy“
    • novinář, redaktor c. k. Pražských vlasteneckých novin, Slovanu (noviny)
  • Karel Sabina, František Matouš Klácel
  • důležitou roli hrála i česká šlechta – ta je sice poněmčená, ale uvědomuje si svou příslušnost, odvolává se na historické právo zemí Koruny české; šlechtici slouží jako mecenáši (sponzoři) kulturních institucí; otázka šlechty a její účasti při „národním obrození“ je ovšem trochu složitější – šlechtici často vyznávali tzv. zemský patriotismus, to znamená, že bojovali za práva ne českého národa, ale českých zemí obecně; tato varianta se hodně uplatňovala u německých rodů v Čechách – autonomie našeho území pro ně byla přijatelná, ale pod německou nadvládou, ne pod českou
  • vzniká politický program českého měšťanstva – dva proudy:
    • liberální (pozvolnými prostředky dosáhnout cíle)
    • radikálnější
  • ve 40. letech dochází k radikálním projevům dělnictva – rozbíjení strojů v textilních továrnách (luddismus)
  • národní požadavky: český jazyk ve školách, na úřadech, české zastoupení v rakouském aparátě

Zlomový okamžik nastal v letech 1848-49, během revolučního hnutí. Národní hnutí se od této doby přesunulo i s řadou svých představitelů na půdu politiky (dostalo se do rukou vznikajících politických stran).

Doporučená literatura

  • Křen, J.: Dvě století střední Evropy. Argo, Praha 2005.
  • Macura, V.: Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ. H & H, Jinočany 1995.
  • Taylor, A. J. P.: Poslední století habsburské monarchie. Rakousko a Rakousko-Uhersko v letech 1809-1918. Barrister & Principal, Brno 1998.
  • Urban, O.: České a slovenské dějiny do roku 1918. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991.
© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht