tisk této stránky

České země po smrti Jana Husa

Šlechta vytvořila tzv. branný svaz a do Kostnice poslala Protestní list, který potvrdilo 452 českých pánů (vyšší šlechta) a rytířů. Ve městech vypukly nepokoje. V Praze (na Novém Městě) byl hlavní autoritou nástupce Jana Husa, kněz Jan Želivský. Ten byl ještě radikálnější než Hus, říkal: „Kdo nepracuje, ať nejí!“ Na venkově docházelo k radikalizaci lidu, lid vyjadřuje svou nespokojenost tzv. „poutěmi na hory“ = vyvýšená místa, kde se scházeli kazatelé s lidmi.

Hlásal se chiliasmus, což byly myšlenky, že se blíží konec světa; spravedliví budou spaseni a ostatní zatraceni. Ke spasení mělo dojít na „horách“ a v pěti vyvolených městech (Žatec, Louny, Slaný, Plzeň, Klatovy). Bude nastoleno království boží na Zemi. Dojde k druhému příchodu Krista, který spravedlivé spasí a vznikne tisíciletá říše klidu a míru.

Pokračuje též kritika církve, požaduje se sekularizace majetku, církev nemá mít světskou moc. Bylo zavedeno přijímání podobojí (utrakvismus) - ještě před smrtí Husa (byl to nápad Jakoubka ze Stříbra) - Hus to schválil z Kostnice. => přijímání krve i těla Krista (víno, hostie). Víno bylo přijímáno z kalicha (- odtud symbol husitství).

Husité se dělili na dva základní proudy:

1. umírnění husité - to byly majetnější vrstvy (šlechta, měšťanstvo). Umírnění husité požadovali sekularizaci majetku, podíl na moci, dohodu s Evropskými panovníky a požadovali též rovnost lidí před Bohem.
2. radikální husité - to byla městská chudina a venkov; vytvořili vojensko-politické svazy; hlavní sílu představovala husitská města (husitské svazy: táborský, východočeský - orebité a severočeský - Žatecko-Lounský).